SLABÉ MÍSTO


Autor: Klenotka
E-mail: klenotka@centrum.cz
Stav povídky: Dokončena.
Velikost: 13,6 kB (HTML).
Období: Stargate Atlantis, 3. série, epizoda Progeny.
Hlavní postava: Rodney McKay.
Kategorie: Chybějící scéna/prolog/epilog (Missing scenes/prologue/epilogue).
Přístupnost: PG-13.
Spoiler: Stargate Atlantis, 3. série, epizoda Progeny.
Varování: Jo, tohle je trochu drsnější, smrt postavy a taky fyzické a psychické trápení dvou dalších.
Stručný obsah: Chybějící scéna k epizodě Progeny. Víc neprozradím, nevím jak, aniž bych nevyzradila o čem to vlastně je. A ano, zase Rodney, no a co?
PROHLÁŠENÍ: Stargate Atlantis a postavy zde vystupující jsou majetkem Stargate (II) Productions, Showtime/Viacom, MGM/VA, Double Secret Productions a Gekko Productions a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.


    Rodney netušil, proč ho odvedli z cely, kde byl s ostatními. Seděl v podobné cele, ale byl sám a to se mu nelíbilo. Pak zaslechl povědomý zvuk otevírání dveří. Do místnosti vstoupila žena, hrdá, v obličeji se jí neobjevilo vůbec nic. Její výraz byl perfektně neutrální. Za ní přišli dva muži se zbraněmi.
     „Co se děje? Proč jste nás tu uvěznili a kde jsou ostatní?“ Zeptal se nahlas a doufal, že se mu moc netřese hlas.
     „Vaši přátelé jsou v pořádku. Zatím. Pokud budete spolupracovat.“ Odpověděla mu ta žena klidným, ledovým hlasem.
     „Co tím myslíte? Co můžu já mít, co vy nemáte?“ Nevědomky zacouval, když stráže otevřely dveře jeho cely. Byla to jen žena, ale něco v ní bylo děsivé, strašidelné, nelidské.
     „Doktore McKayi, můžete nám toho nabídnout hodně. Mnohem víc než členové vašeho týmu. Víte toho mnohem víc, než sám tušíte. Chci, abyste nám řekl všechny adresy planet ve vaší galaxii.“ Rodneyho strach na chvíli ustoupil zvědavosti.
     „Jak můžete vědět, že nejsme z téhle galaxie. Neřekli jsme vám to.“ Ta žena, která se mu zapomněla představit, se na chvíli zarazila. Pak se ale jen rychle usmála.
     „Víme to. Věděli jsme, že přijdete, dříve nebo později. Vaše pověst vás předchází.“ Tohle byl výmysl, Rodney to věděl. A sám sebe překvapil, když našel odvahu jí to říct.
     „Lžete! Nevěděli jste o nás o nic víc než my o vás!“ Otočila se a chvíli myslel, že ho snad uhodí, protože se jí v očích mihl divoký výraz. Ale to byla jen vteřina. Okamžitě byla zase stoická a chladná. Stála těsně u něj. Dívala se mu do očí. Nikdy ho nenapadlo, že žena, krásná žena, může působit tak děsivým dojmem. Nejspíš si uvědomila, že stojí příliš blízko a poodešla od něj.
     „Doktore McKayi, ve vaší galaxii určitě existují tisíce planet, obydlených lidmi. Lidmi, kteří jsou, byť nepřímými, potomky těch, kterým říkáte Antikové.“
     „Což vy očividně nejste. Antikové by nikdy…“ Byla u něj rychlostí blesku.
     „Nikdy by co? Nevěznili lidi, neničili lodě, planety, nezabíjeli? Takoví nebyli a je toho hodně, co o nich ještě nevíte. A teď znovu. Chceme všechny adresy. Víme, že vy jste jediný člověk z vašeho týmu, který si je pamatuje. Vždyť dva vaši přátelé ani nejsou z vaší galaxie.“
     „Na co chcete adresy? Máte technologie, díky kterým můžete být v naší galaxii za chvíli.“
     „To jistě, ale vědět, kde se ty planety nacházejí, nám ušetří spoustu hledání. Nepoletíme naslepo. Tak, čekám. Tamhle je počítač, můžete do něj zadat všechny adresy, které znáte.“ Ukázala směrem k muži, který se objevil s jedním s počítačů v ruce.
     „Nechápu to. Máte k dispozici celou antickou databázi, tam všechno máte.“ Jen získat čas, ukecat ji, to je ono, McKayi. Jazyk byl jeho nejsilnější a jedinou zbraní.
     „Naneštěstí nám tu Antikové nenechali informace, když odcházeli. Utíkali, zbaběle utíkali před tím, co napáchali. Nechali tady nás a Wraithy, abychom se mezi sebou pozabíjeli a odešli do vaší galaxie bez jediné zanechané informaci v databázi. Víme všechno, co věděli oni, ale nemáme nic o vás, ani vaší planetě či galaxii. To nechám na vás.“ Možná to mohl udělat, možná, že když jim ty informace dá, nechají je odejít, ale….
     „Na co to chcete?“ V jeho hlase se ozval ostřejší tón než zamýšlel.
     „To vás nemusí zajímat. Naložíme s tím podle svého.“ Tohle nebylo dobré.
     „Ne.“ Co to dělám? Co to sakra dělám?
     „Co prosím?“ Žena, která teď už působila velmi…neanticky, se k němu přiblížila na vzdálenost několika centimetrů. Mohl by něco zkusit? Ale proti strážným neměl šanci.
     „Asi mi nerozumíte. Chci všechny adresy, včetně Země. A když už v tom budete, můžete mi říct, jaké jsou obranné prostředky na vaší planetě.“ Odkud toho tolik věděla?
     „Vy jste šílená! Vážně si myslíte, že vám to řeknu? Nemáte s Antiky nic společného a jsem si jistý, že byste Zemi při první příležitosti napadli.“ Nadechl se, ale hluboký nádech nějak nepomáhal.
     „Takže to mám chápat tak, že se s námi o tyto informace nepodělíte?“ Řekla předstíraně zklamaným tónem. Hodila po něm pohledem tak pronikavým, že se zdálo, jakoby mu četla myšlenky. Ale to by se ho přece neptala….
     „Přiveďte je!“ Řekla strážím. Zatímco stráže odešly, Rodney popošel dopředu…možná by ji mohl zkusit překvapit. Jenže na místě dvou mužů se objevili další a tak myšlenku na útěk hned zavrhl.
     „Věřte tomu nebo ne, ale mám vás prohlédnutého skrz naskrz. Vím, že sám byste nám pravděpodobně nic neřekl. Možná po nějaké době, ale na to nemáme čas. Vaše slabé místo je tady.“ Položila mu ruku na hruď.
     „Nevím, co tím myslíte.“ Odpověděl chladně a pohrdavým tónem, který tak skvěle uměl.
     „To vaše předstírání, že vás nikdo nezajímá. Děláte, jakoby vám lidé okolo vás byli naprosto lhostejní. Ale opak je pravdou. Zemřel byste pro ně,“ poodešla, když zaslechla kroky strážných, "ale to já nechci. Umírat dnes bude někdo jiný.“
    Do místnosti přivedli Teylu a za ní, zasykl a ustoupil, Wraitha. Ten nebyl nijak zajištěný, svázaný ani omráčený. Jak ho mohli nechat takhle volně pobíhat?
    Teyla se zmateně podívala na Rodneyho, ten zpět na ní. Oba si ani nestačili uvědomit, co se děje, když stráže vzaly Teylu a postavili ji před Wraitha. Oči Athosianky se rozšířily hrůzou a překvapením, když ta žena na Wraitha kývla: „Slibila jsem ti krmení. Tady ho máš.“
    Rodney se rozběhl, ale stráže ho zadržely tak, že nemohl zasáhnout, ale aby měl dobrý výhled. Teylin překvapený výkřik se změnil v bolestivé ječení. A McKay po chvíli zjistil, že křičí s ní. Cítil její bolest a ta mu drásala duši.
     „Panebože, co to děláte? Nechte ji jít, slyšíte?! Okamžitě. Řeknu vám všechno, jen ji nechte být!“ Jenže ta žena neposlouchala. Zdálo se, že si Teylino utrpení přímo vychutnává. Za chvíli bylo po všem a stráže jako na povel zdrceného astrofyzika pustily. Ten v šoku zíral na prach, který zbyl z těla krásné, mladé ženy, která byla po jeho boku přes dva roky a již tolik obdivoval.
     „Tak doktore McKayi, sdělila jsem vám své požadavky. Tohle byla jen malá ukázka toho, co můžeme udělat. Tamhle je počítač. Nebo mám přivést dalšího?“ Rodney se jen rezignovaně zvedl a došel počítači. Pro něj to byl zcela automatický pohyb. Adresy se mu v hlavě vybavovaly jedna po druhé a on jen psal a psal a snažil se nemyslet na to, že Teyla je mrtvá jeho vinou. Když skončil, otočil se na tu ženu, stojící za ním.
     „Výborně, vidíte, že to jde. A teď ten zbytek informací. Obrana, Země.“ V Rodneym hrklo. Tohle přece nemohl. Kdyby tito lidé zaútočili na Zemi, znamenalo by to katastrofu.
    Podíval se znovu směrem, kde předtím umírala Teyla a kde teď byly jen zbytky jejího těla. Nemohl to udělat, i kdyby to mělo stát život….jenže čí? Jen odmítavě zakroutil hlavou a ustoupil dál, do cely. Ta žena se už teď nezdála tak potěšená. Zřejmě jí ztráta dalšího vězně nebyla po chuti. Náhle se zastavila, naklonila hlavu na stranu a po chvíli se podívala vědci do očí.
     „Zajímavé. Podle všeho jste schopen udělat zajímavé věci, pamatujete si adresy všech planet v této galaxii, ve vaší galaxii, vyznáte se ve Wraithských technologiích, i v antických, uměl byste přepsat i naše kódy….“ Rodneyho zjištění ho zasáhlo plnou silou. Tohle nebyli lidé. Ten pohyb hlavou, to že mu ta žena byla schopná číst myšlenky….pamatoval si plno věcí…včetně hlášení SG týmů.
     „Vy jste Replikátoři.“ Řekl prostě. Podíval se kolem sebe.
     „Tohle není skutečné, vím to. Hrajete si s lidskou myslí. Dokážete mi ty informace dostat z hlavy.“
     „Vsadíte na to život? Sheppardův život?“ McKayem jakoby projela dýka, když stráže přivedly plukovníka.
     „Tohle není skutečné, není to skutečné.“ Pořád se ujišťoval, ale nevěděl a nemohl se spoléhat na to, že má pravdu. Vždy si zakládal na tom, že je neomylný. Trpké chyby, které napáchal po příchodu do této galaxie ho ale přesvědčily o tom, že i on je omylný. Jen doufal…bože, doufal, že to není tahle chvíle.
     „Chci vědět o té obraně Země.“ Sheppard kroutil hlavou, nic neříkal, jen tímhle gestem naznačoval to, co oba věděli. Život ani jednoho z nich není důležitý - to, na čem záleželo, bylo bezpečí Země.
     „Můžete si to normálně vzít z mé hlavy. Tohle je jen moje představa a vy jste v mé hlavě.“ Řekl to tak přesvědčeně, že tomu na chvíli sám věřil. Jeden ze strážců vytáhl nůž a rychlým pohybem zařízl jeho čepel do Sheppardovy ruky. Plukovník vykřikl a strážný pokračoval ve svém pohybu tak dlouho, dokud se Johnovi po levém předloktí netáhla obrovská rána.
    McKay se na to nemohl dívat, podíval se znovu na místo, kde byla Teyla a pak na plukovníka a nadechl se. V tu chvíli ho ale přerušil Sheppard, který pořád vnímal ostře všechno, co se dělo.
     „Nic jí neříkejte! Zabije mě tak jako tak!“ Za to ho praštil muž nad ním velmi ošklivě do hlavy až Sheppard spadl na zem. Strážný ho zvedl a dál si pohrával s nožem, jakoby přemýšlel, kde ho má na těle znovu zabodnout. Plukovník, bojující s bezvědomím, pořád kroutil hlavou. Po levém spánku mu stékala krev. Asuranka se na něj znechuceně dívala a pak kývla na strážného. Ten vzal nůž a začal řezat plukovníka do druhé ruky, a nožem se nebezpečně blížil k tepně.
     „Néé!“ Bylo to jediné, co Rodney stihl udělat, protože v tu chvíli se ozval plukovníkův křik….ale ten nevycházel z hrdla tohoto Shepparda. Asuranka znovu natočila hlavu do strany a pak se na McKaye usmála takovým chladným, nevyzpytatelným úsměvem. A pak všechno na několik vteřin zčernalo.

    Rodney se probudil, a zjistil, že slyší Sheppardův křik a když se podíval nad sebe, uviděl Oberotha, jak vytahuje svou ruku z plukovníkova čela.
    Byla to jen ošklivá noční můra….oklepal se a v tu chvíli si přísahal, že se nikdy nikdo nedozví, co viděl a zažil. Nesměli znát pravdu. Nikdo se nikdy nesměl dozvědět, že on, Rodney McKay, má toto slabé místo.


*Konec*

 


Zpět na FAN FICTION | FLASH INDEX | NONFLASH INDEX


Vytvořil sg1.cz tým.