Stav povídky: Dokončeno.
Velikost: 36 kB (doc), 7,4 kB (HTML).
Období: Sedmá sezóna, po Heroes II.
Hlavní postavy: Jack.
Kategorie: Drama, POV.
Přístupnost: PG
Pokračování: Není.
Spoilery: A Matter of Time, Abyss, Heroes II, Chimera.
Varování: Pár zmínek o násilí.
Stručný obsah: Jackův pohled na život a jeho smysl.
PROHLÁŠENÍ: Stargate SG-1 a postavy zde vystupující jsou majetkem Stargate (II) Productions, Showtime/Viacom, MGM/VA, Double Secret Productions a Gekko Productions a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.
Zatraceně, Janet a její dlouhé jehly mi nějak chybí.
Už mě znala.
Ale teď, když je... pryč, je to tu zase.
Viděl jsem to v jejích očích.
V očích nové vrchní lékařky SGC, doktorky Brightmanové.
Viděl jsem lítost.
Soucit.
A okamžitě jsem věděl, že už si přečetla mou lékařskou složku.
Vždycky je to ten samý pohled.
Viděl jsem ho v očích všech doktorů, co do mě píchali svoje jehly.
Všichni si myslí, že mi musí pomoct.
Že *já* potřebuju, aby mi pomohli.
Nepotřebuju.
Dokážu si pomoct sám.
Víte, ten samý pohled jsem viděl i v očích všech mých nadřízených, dokonce i u generála Hammonda.
Tohle je legrační.
Všichni ti nadřízení si myslí, že jsem to všechno vydržel pro svou zemi.
Všichni ti psychiatři a terapeuti si myslí, že jsem to všechno vydržel proto, že já sám už jsem tak šílený, že všechny ty věci, co mi kdo udělal, už nic nezmění.
Všichni jsou vedle.
Faaaajn, skoro se vedle.
Vždycky tady byla ta věc s mou zemí.
A předtím, než Charlie zemřel a já se rozvedl se Sarou, byla tady taky rodinná věc. Chtěl jsem je znovu vidět, slyšet jejich smích, cítit je, dotknout se jich.
Chtěl jsem, aby byli šťastní, aby *my* jsme byli šťastní.
To byl jeden z důvodů, proč jsem to všechno přežil, a dokázal zůstat duševně zdravý.
Ale někdy na začátku osmdesátých let, ještě před Irákem, jsem pochopil jednu věc.
Našel jsem skutečný důvod, proč chci přežít všechny ty parchanty, kteří na mně zkoušely ty jejich odporné hry.
A tím důvodem je život.
Jednoduché slovo, život.
Ale znamená pro mě opravdu dost. Pro mě, kdo zemřel opravdu už mnohokrát, a znamenal pro mě mnoho i před tím, než jsem získal všechny ty zkušenosti s Goa’uldy a sarkofágem.
A tenhle důvod se nezměnil.
Pořád, i po té nádherné rekreaci u Ba’ala, chci dál žít svůj život.
Chci vidět svět kolem sebe.
Vidět Carterovou šťastnou s Petem.
Vidět Teal’ca, jak si najde někoho, kdo bude dost dobrý pro něj i pro Rya’ca.
Vidět, jak Daniel konečně najde svůj mír, a svou cestu.
Vidět Cassie znovu se smát, vidět ji znovu šťastnou.
Chci hrát hokej s dětmi mých sousedů.
Rád bych věděl, jak nakonec skončí Simpsonovi.
Chci konečně najít nějaký důkaz, že v mém jezeře *jsou* nějaké ryby. Protože jsem si jistý, že tam jsou.
Chci žít svůj život, protože se mi líbí.
Mám rád ty tiché, osamělé večery, když sedím na zápraží s lahví dobrého, vychlazeného Guinessu v ruce, a dívám se na oranžový západ slunce.
Mám rád ty chladné noci strávené na střeše, když pozoruju hvězdy, a poslouchám noční zvuky.
Rád si povídám si lidmi kolem mě, o počasí, o dětech, o práci. Zatraceně, budu si povídat o každé hlouposti, která mě napadne.
Moje práce je skvělá. Zajímavá. Nebezpečná, a to se mi líbí.
Je fajn trávit dovolenou na chatě v Minnesotě, když tam není nikdo jiný než já, stromy všude kolem mě, jezero plné ryb... nebo možná ne, ale to je jedno...
Jsem šťastný, když můžu někomu pomoct, vidět, že jsem zachránil někoho nevinného. Je to ta nejkrásnější odměna, jakou můžu dostat, když vidím ty šťastné, bezstarostné tváře těch, které jsem zachránil.
Mám rád svůj život, pořád ho mám rád.
Je to můj život, a ačkoliv by mohl být i lepší, jsem šťastný i za ty malé, ale úžasné věci, které mám.
Je to *můj* život.
A já nikdy, nikdy nenechám nějakých pitomýho sadistickýho parchanta, aby mi ho zničil.
Věřte mi.
*Konec*
