Stav povídky: Dokončeno.
Velikost: 32 kB (doc), 5,46 kB (HTML).
Období: 4. sezóna, epizoda Double Jeopardy.
Hlavní postava: Jack.
Kategorie: Humor, POV.
Přístupnost: G, doufám.
Pokračování: Není.
Spoilery: Tin Man, Double Jeopardy.
Varování: Snad žádné.
Stručný obsah: Nadešel ten okamžik. Jack O’Neill prosí o milost.
PROHLÁŠENÍ: Stargate SG-1 a postavy zde vystupující jsou majetkem Stargate (II) Productions, Showtime/Viacom, MGM/VA, Double Secret Productions a Gekko Productions a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.
Oni si myslí, že jsem nezlomný.
Oni si myslí, že mě nic nevyděsí, že moje odvaha je nekonečná.
Oni všichni. Můj tým, Hammond, Fraiserová, celý personál SGC. Ti všichni si to někde hluboko myslí.
Dodneška jsem myslel, že mají pravdu.
Nebo skoro pravdu, pochopitelně.
Bojím se spousty věcí, bojím se bolesti, a smrti, jako všichni lidé.
Ale dodneška by mě ani nenapadlo, že budu někdy prosit o milost.
Totiž, spousta lidí se mě k tomu zkoušela přinutit.
Ale nikdy jsem to neudělal.
A byl jsem si jistý, že ani nikdy nebudu.
Najednou *bum*, a je to tady.
Starý dobrý Jack O’Neill je zoufalý, a totálně, kompletně vyděšený.
Hrdina Jack O’Neill je vyděšený.
Všechno to zezačátku vypadalo na obyčejný den, ale pak se z rozhlasu ozval hlas seržanta Davise, oznamující, že tu máme mimozemskou aktivaci.
Nedostali jsme identifikační kód SG-týmu.
Carterová se podívala na obrazovku počítače, a řekla tu osudnou větu.
„Je to Cont-raia.“
Cítil jsem, jak mi slábnou kolena, a byla to jen čirá náhoda a štěstí, že se mi nechvěl hlas.
Harlan.
Ten cvok, co udělal mojí kopii.
Ten cvok, co by ho někdo měl uškrtit.
Doháněl mě k šílenství, a to jsem s ním byl jen krátkou dobu.
Po tom, co jsme Hammondovi připomněli kdo to Harlan je, viděl jsem, že generál je ochotný otevřít iris.
Bože, jen to ne!
Neviděl jsem žádnou jinou možnost.
Nemohl jsem dělat nic jiného.
Takže jsem se zhluboka nadechnul a vyslovil to, co určitě muselo zničit legendu Jacka O’Neilla, který se nikdy nevzdá, a nikdy nebude prosit o milost.
„Prosím, neotvírejte bránu, pane. Prosím.“
Šokovaní, co?
Ale to není všechno.
Moje prosby nebyly vyslyšeny.
Carterová se postavila proti mně, a Hammond rozkázal Davisovi, aby otevřel iris.
Byl jsem v pěkným průseru, a nemyslel jsem, že by to mohlo být ještě horší.
Byl jsem pěkně vedle.
*Konec*
