Stav povídky: Dokončeno.
Velikost: 44 kB (doc), 11,3 kB (HTML)
Období: 4/5 sezóna.
Hlavní postavy: Jack, Cassie, Janet.
Kategorie: Humor, drama.
Přístupnost: G
Pokračování: Není.
Spoilery: Žádné.
Stručný obsah: Odpoledne na zahradě u Cassie.
Poznámka: Překlad mé povídky z AJ, zadané slovo bylo „widdershins“, což se prostě nedá přeložit jako jedno slovo. Znamená to něco jako „proti směru hodinových ručiček“, ale nenapadlo mě český ekvivalent, tak jsem to slovo nechala v AJ.
PROHLÁŠENÍ: Stargate SG-1 a postavy zde vystupující jsou majetkem Stargate (II) Productions, Showtime/Viacom, MGM/VA, Double Secret Productions a Gekko Productions a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.
Janet Fraiserová seděla na zápraží svého domku, opatrně usrkávala horkou kávu a užívala si jednoho z posledních teplých dnů tohoto roku. A hlavně si vychutnávala zvuk šťastného smíchu, který přicházel od její dcery, a zázrak všech zázraků, od plukovníka O’Neilla. Ačkoliv Cassie už byla skoro čtrnáct let stará, když byla s Jackem, oba dva se chovali jako malé děti. Jako například teď.
Plukovník Jack O’Neill, oblečený v modrých džínech a černém tričku s krátkým rukávem, které mu nevěřitelně slušelo, klečel na kolenou na trávě (zvláštní, že teď si vůbec na svoje kolena nestěžuje, pomyslela si Janet), a rukama se také dotýkal země, takže stál na všech čtyřech. Cassie byla v té samé pozici, ale na jeho zádech.
„Kde je?“ ptala se teď Cassie, a rozhlížela se kolem sebe.
„Prokristapána, on už snad zase honí ty ptáky.“ Zamumlal Jack a taky se rozhlédl. „Rošťáku!“ zvednul hlas, „Rošťáku! Pojď sem!“
Zrzavá koule rozcuchaných dlouhých chlupů okamžitě přiběhla k němu a nadšeně vrtěla ocasem. Oficiálně byl Rošťák možná Cassiin pes, ale byl to Jack, kdo ho vycvičil, a hrál si s ním tak často, že Rošťák ho zbožňoval, a poslechnul každé jeho slovo.
„Doufám, žes ho vycvičil pořádně,“ ozval se Cassiin hlas, „protože já už jsem docela unavená z toho klečení.“
„A co já?“ stěžoval si Jack okamžitě. „Jsem jenom starý a sešlý člověk, a-“
„Ty nejsi starý, a ani náhodou nejsi sešlý, Jack. Jen se zeptej mamky, co o tobě řekla včera večer!“ přerušila ho okamžitě Cassie.
Jack se zazubil. „Doktorko? Co jste o mně řekla?“ zeptal se s přímo ďábelským úsměvem.
Janet lehce zčervenala, a Cassie se začala hihňat.
„No... řekla jsem jenom, že jste v perfektní kondici i na muže v polovině vašeho věku, pane.“ Řekla opatrně.
„Vážně?“ vypadal polichocený.
„Ano.“ Usmála se. Vypadal tak roztomile s tím potrhlým úsměvem na tváři.
„Jacku, mami, přestaňte flirtovat.“ Napomenula je Cassie, což je všechny rozesmálo.
„Žárlivá, že?“ škádlil ji Jack, ten praštěný úsměv stále na rtech.
„Nikdy.“ Odpověděla stejně škádlivým tónem. „Ale už mě to klečení opravdu dost unavuje. Tak už řekni Rošťákovi, aby vyskočil nahoru.“ Rozkázala velitelským hlasem, který od Jacka velice dobře odposlouchala.
„Jak si má paní přeje.“ Odvětil neuvěřitelně pokorným tónem, a obrátil hlavu ke psovi, který stále poskakoval kolem nich. „Rošťáku, skoč na Cassie!“ rozkázal.
Pes poslušně vyskočil Cassie na záda, takže teď vypadali jako poněkud nestabilní konstrukce.
„Mami! Podívej!“ křičela Cassie.
„Janet! Podívej!“ křičel Jack.
„Haf! Haf!“ štěkal Rošťák.
Janet si nemohla pomoct a vyprskla smíchy, když všechny tři části podivné stavby spadly, takže teď tvořily smějící se a štěkající změť nohou a rukou.
„Možná bychom měli zkusit něco míň nebezpečného.“ Navrhnul Jack, který byl téměř pohřben pod Cassie a Rošťákem.
„Jako například?“ zeptala se Cassie, zatímco se opatrně zvedala na nohy.
„Já nevím... třeba bychom si mohli zahrát,“ Jack opatrně pohlédnul na Janet, která je poslouchala, a ztišil hlas na sotva slyšitelný šepot, „poker.“
Na Cassiině tváři se rozlil jeden obrovský úsměv. „Jo, to mi opravdu chybělo, když jsi byl pryč.“
„To je dobře.“ Usmál se, a taky vstal. „Tak pojď.“
Cassie ho chytila za ruku a zastavila ho. „Počkej, Jacku. Ještě jednu věc.“
„Jo?“
„Ještě jsme si nezahráli ’Lokaci‘.“ Janet o téhle hře nikdy předtím neslyšela, takže napjatě očekávala Jackovu odpověď.
Jack vzdychnul. „Dobře, ale jen jedno kolo.“
Cassie přikývla. „Dohodnuto.“
Jack ji pevně popadnul kolem pasu, zvednul ji vysoko do vzduchu a zatočil s ní, což jí nesmírně rozesmálo. Jack vyhodil Cassie do vzduchu, ona zakřičela, a on ji znovu chytil, a jemně položil zpět dolů na zem. „Tak, a jsme tady.“ Oznámil.
„A kde to jsme?“ zeptala se Cassie, opakujíc slova jejich dávno naučení hry.
„Nepovím. Zkus hádat.“
„Mluví tady lidi... francouzsky?“ zeptala se.
„Ne.“
„Anglicky?“
„Ani náhodou.“
„Čínsky?“
„Kdepak.“
„Portugalsky!“ napadlo ji.
„Jo.“
„Je to republika?“
„Jo.“
„Uhh...“ Cassiin mozek pracoval na plné obrátky, a Janet vnitřně začala přemýšlet s ní.
„A nezapomínej, že máš jen jeden pokus.“ Připomínal jí Jack vážně.
„To vím. Takže, jsme v Ev-“
„Hej! Nesmíš vyslovit jméno kontinentu!“ napomenul ji Jack důležitě.
Vrhnula na něj rozčilený pohled. „Je to na západní polokouli?“
„Jo. Napovím ti trošičku. Když jsi na tom místě, vodní vír v umyvadle se nebude točit widdershins.“ Řekl.
„Cože?“ vypadala trochu zmatená. „Tak to *je* opravdu pomoc. Co to sakra znamená, to widdershoes?“
„Widdershins.“ Opravil ji, a vypadal při tom tak nějak jako učitel. „Znamená to proti směru hodinových ručiček.“
„Díky. A jak mi to sakra má pomoct?“
„Podívej. Když jsi na severní polokouli, vodní vír se bude točit widders... no, proti směru hodinových ručiček, a na jižní polokouli se bude točit po směru hodinových ručiček. Je to proto, že Země se točí ze západu na východ, a rychlost otáčení na rovníku je asi 1600 kilometrů za hodinu. Na pólech to je nula. A mezi těmihle místy je to různé. V Torontu, například, je to asi 1100 kilometrů za hodinu. To znamená, že kdybys letěla z-“
„Dost! Jacku!“ Cassie ho netrpělivě přerušila. „Vůbec nechápu o čem to mluvíš!“
„Mluvím o něčem, čemu se ve fyzikální terminologii říká Coriolisův efekt. Takže, když bys letěla z-“
„Jacku! Nech už toho! Jsi mnohem horší než Sam nebo Daniel!“
„Oh.“ Jack se okamžitě zastavil. „Promiň. Díky za varování. Takže, kde to teď jsme? Lidi tady mluví portugalsky, je to republika, je na západní polokouli a vodní vír se tu točí po směru hodinových ručiček. Takže?“
„Hm...“ Na Cassiiných rtech se objevil vítězoslavný úsměv. „Mám to! Je to Brazílie!“
„Ano.“ Jack přikývnul.
„Jo!“ Cassie se zasmála, skočila mu na krk a pevně ho objala.
„Jsi skvělá, Cass.“ Pochválil ji s vážným pohledem, a políbil ji na čelo.
Cassie se hrdě obrátila na svou matku. „Mami? Slyšela‘s to? Jsem skvělá!“ křičela nadšeně, a Jack ji postavil zpět na zem.
„Tak běž připravit karty, má skvělá dámo.“ Pohladil ji.
Cassandra přikývla a zmizela v domě.
Jack, který se stále usmíval, pomalu šel k Janet. Rošťák ho okamžitě následoval.
„Je s tebou tak šťastná.“ Řekla Janet, když si Jack sednul do křesla vedle ní. „Občas si přeju, abys byl jejím otcem.“ Zašeptala, a velice důkladně při tom pozorovala obsah svého šálku.
„Co není, může být.“ Odpověděl s dalším ďábelským úsměvem na rtech. A bez jakéhokoliv varování se k ní naklonil a políbil ji na tvář.
Než se trošku vzpamatovala, už vstupoval do domu. „Jdu hrát karty se svou dcerou.“ Zavolal na ní zpět. „Možná, že by ses taky chtěla přidat, mami?“ A byl pryč.
Janet Fraiserová zavrtěla hlavou a usmála se.
*Konec*
