Stav povídky: Dokončeno.
Velikost: 44 kB (doc), 10,6 kB (HTML).
Období: Kdekoliv.
Hlavní postava: Jack.
Kategorie: Angst, drama, pravděpodobně i humor.
Přístupnost: PG-13.
Pokračování: Není.
Spoilery: Žádné.
Varování: Násilí.
Stručný obsah: Jack O’Neill padne do zajetí Goa’uldů a ačkoliv ví, že by měl být radši zticha, nedokáže držet jazyk za zuby.
PROHLÁŠENÍ: Stargate SG-1 a postavy zde vystupující jsou majetkem Stargate (II) Productions, Showtime/Viacom, MGM/VA, Double Secret Productions a Gekko Productions a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.
Dva mohutní Jaffové hrubě postrčili Jacka do prostorné, matně osvětlené místnosti.
„Hej! Buďte jemnější, jo?“ Jejich zajatec se na ně díval tak, jako by to ani nebyl on, kdo je sám mezi nepřáteli, neozbrojený a spoutaný těžkými řetězy.
„Tau’ri kree! Ke sha!“ Pažba tyčové zbraně těžce a pádně udeřila do Jackovy pravé lopatky.
Jack se zapotácel, ale podařilo se mu udržet se na nohou. „Řek‘ jsem buďte jemnější! To jste všichni hluchý nebo co?“
„Ticho!“ Tentokrát rána přistála na Jackův levý spánek a rozsekla kůži. Znovu se zapotácel, černé tečky mu tančily před očima. Teplý pramínek krve mu stékal dolů po tváři.
„Nejsme v Hollywoodu, tak nemohli byste být trochu přirozenější?“ Stěžoval si Jack. „Jen pro vaši informaci, docela to bolí.“
„Gar’ak!“ Ozval se typicky goa’uldí hlas z jednoho tmavého rohu místnosti.
Vysoký, impozantní muž s dlouhými světlými vlasy, oděný v tóze podobnému rouchu, přistoupil před Jacka, který nedal znát své překvapení.
Oba dva Jaffové, kteří stáli za Jackem, okamžitě poklekli a sklonili hlavy.
Jack ne.
Goa’uld na něj nasupeně hleděl.
Jack hleděl zpět na Goa’ulda.
„Poklekni před svým bohem.“ Přikázal Goa’uld tichým, ale nebezpečně znějícím hlasem.
„Ne.“ Odpověděl Jack stejným tónem.
Goa’uld rozzlobeně lusknul prsty a jeden z Jaffů prudce udeřil Jacka zezadu do kolenou.
I když věděl, co přijde, Jack se neubránil pádu.
Ke Goa’uldovu znechucení ale okamžitě zase vstal.
„Jaffa kree!“
Tyčová zbraň ho znovu přinutila padnout na kolena, ale tentokrát ho Jaffové pevně drželi na místě, aby už nemohl znovu vstát.
Těžce dýchající Jack zvedl hlavu a podíval se Goa’uldovi přímo do očí. „Spokojený? Myslím, že bys neměl být, protože fakt, že jsem na kolenou, absolutně vůbec nic nemění. Tvrdíš, že jsi bůh, ale schováváš se v rohu jako zbabělec.“ Zavrčel pohrdavě.
Falešný bůh, rudý vzteky, ho zuřivě udeřil do tváře. Jeho zlatá ozbrojená ruka tam zanechala další krvavý šrám.
„Prokristapána, nemůžeš zkusit něco víc originálního?“ Zamumlal Jack znechuceně, když si jazykem zkontroloval stav všech zubů. „No tak, použij trochu představivosti...“
„Okamžitě zmlkni a řekni mi, kdo jsi!“ Goa’uld rychle ztrácel trpělivost.
„A kde je logika? Jak mám asi zmlknout a zároveň ti říct, kdo jsem?“ Dotazoval se Jack drze.
Goa’uld nebezpečně zavrčel, jeho oči zažhnuly. „Řekni. Mi. Kdo. Jsi.“ Zopakoval pomalu a důrazně.
„To. Ti. Nepovím.“ Jack imitoval jeho tón.
Tyčová zbraň mu znovu dopadla na hlavu a srazila ho na tvrdou, chladnou, kamenitou podlahu. Jack se kousnul do rtu a zůstal zticha.
Goa’uld se obrátil k Jaffům. „Kde jste ho našli?“
„Ukrýval se v jednom prasečím chlívku ve vesnici.“ Odvětil jeden Jaffa.
S pomocí obou paží se Jackovi podařilo znovu si sednout. „Cože? To byl prasečí chlívek? Já myslel, že je to tvůj obývák!“ Podíval se na Goa’ulda překvapeně.
Goa’uld ztratil sebekontrolu a začal do něj zuřivě kopat.
Jack pevně stisknul rty a sevřel pěsti. Pokusil se chránit si nejcitlivější orgány rukama, ale brzy zjistil, že mu to moc nepomůže.
„Ty“ (kopanec) „hloupý“ (kopanec) „člověče!“ (kopanec, kopanec, kopanec)
„Ty chyyyyyyytrý hade.“ Odvětil Jack tak hlasitě a ironicky jak jen dokázal, když ho těžká bota kopala do žeber.
Goa’uld ho naposledy silně kopnul a pak se otočil k Jaffům. „Vezměte ho do cely. Žádné jídlo, žádnou vodu. A udržujte ho vzhůru!“ Rozkazoval.
Jack jim klidně dovolil, aby ho hrubě zvedli na nohy, a soustředil se na dýchání. Když už ho skoro odvlekli z místnosti, konečně zase shromáždil tolik dechu na to, aby mohl promluvit. „Hej! Ty! Hadí hlavo!“
Goa’uld se na něj podíval, překvapený tím, že je jeho zajatec ještě schopný mluvit.
„Nebuď tak naštvaný! Já jsem neřek‘, že se mi tvůj chlívek... promiň... obývák nelíbí. Vlastně, myslím, že se k tobě docela hodí. A jen tak mimochodem, ta tlustá prasnice, to byla tvoje žena? Au! Za co to sakra bylo?! Jen jsem se pěkně ptal, tak byste snad mohli pěkně odpovědět, ne? Hej! Co je?“
Z ozbrojené ruky vytrysknul plamen zlatého světla, mířící přímo na Jacka.
O pár momentů později už byl v bezvědomí, jen ti dva Jaffové zabránili tomu, aby se nesvalil k zemi.
„To tě naučí poslušnosti.“ Řekl Goa’uld svému bezvědomému nepříteli, a tvářil se velice spokojeně. „Odneste ho.“ Přikázal svým Jaffům, kteří rychle uposlechli jeho rozkaz.
Za několik minut, v jiném křídle paláce, dva Jaffové lehkomyslně hodili Jackovo tělo do malé temné cely s kamennými zdmi.
„Můžeš jít.“ Řekl jeden Jaffa druhému.
„Mistře?“
„Nech mě s ním o samotě! Já mu ukážu, jak má mluvit se svým bohem!“
„Ano, mistře.“ Mladší Jaffa se lehce uklonil vyšel z cely a zavřel za sebou pevné železné dveře.
Starší Jaffa se usmál a sednul si vedle Jacka. Tiše čekal, až se vzbudí. Zabralo to víc než hodinu, než se Jack konečně pohnul, tiše zasténal a unaveně otevřel oči. Jaffa na něj tiše zíral.
„Co je na mě tak zvláštního?“ Zamumlal Jack, a ani se nesnažil pokusit se posadit.
„Přišel jsem se ti omluvit.“
„Co?“ Jack zdvihl obočí.
„Před mým pánem jsem musel předstírat, že jsi můj nepřítel, a několikrát jsem tě zranil.“ Jaffův hlas byl neobvykle tichý a zkroušený.
„Co?“ Opakoval Jack.
„Mé jméno je Hor’ak, a jsem svobodný Jaffa. Vím, že Goa’uldi nejsou bohové.“ Prohlásil Hor’ak vážně.
„No, to je fajn. A jak ti asi mám věřit?“
„Třeba ti tohle pomůže.“ Jaffa vytáhnul z opasku svazek velkých klíčů a odemknul zámky na Jackových poutech.
„To mi nestačí.“ Jack byl stále nedůvěřivý.
„Prosím, věř mi. Znám tvé jméno, ale neřekl jsem o tom mému svému pánovi.“ Snažil se ho Hor’ak přesvědčit.
„Jsi plukovník O’Neill, největší válečník Tau’ri.“
„Díky, zbožňuju lichotky.“ Jack se poprvé usmál. „Ale dost tlachání. Jestli mi vážně chceš pomoct, tak mě odsud dostaň.“
„Dostanu, O’Neille. Ale musíme počkat do úsvitu, pak můj pán odjede pryč.“
„Dobře.“ Jack přikývnul. „Uhm... Hor’aku? Jak jsi věděl, kdo jsem?“
„Každý povstalecký Jaffa o tobě ví.“ Vysvětloval ochotně Hor’ak. „Nebyl jsem si zezačátku úplně jistý, ale tvůj jazyk mě přesvědčil. Tvé vzdorné a... uhm... kousavé poznámky jsou absolutně jedinečné. Teal’c řekl, že nikdo nedokáže být tak otravný, jako ty.“
„Díky,“ Jack přímo zářil pýchou. „Víš ty co? Tohle je asi to nejhezčí, co my kdy kdo řekl.“
*Konec*
