BRANOOPA III


Autor: Bubushow
e-mail: mbubak@tiscali.cz
Stav povídky: dokončená
Velikost: 214 kB (HTML)
Období: finále 6. věku
Hlavní postavy: Branoopané
Kategorie: Napětí
Přístupnost: 13+
Stručný obsah: Závěrečná část příběhu Branoopy... (alespoň autor v to doufá)
PROHLÁŠENÍ: Stargate SG-1 a postavy zde vystupující jsou majetkem Stargate (II) Productions, Showtime/Viacom, MGM/VA, Double Secret Productions a Gekko Productions a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.



Postavy:

Branoopané - vládní

Morth - jinak též Morthedras, ale protože se jeho jméno obtížně vyslovovalo, zůstal u prostého Morth. Vrchní starší a tím pádem i vůdce Branoopanů.
Bubushow - první radní, jinak též bývalý vrchní starší. Záhadný, nevypočitatelný, ale zároveň nejdůležitější člen vlády. Většina branoopanských akcí byla jeho dílem, díky jeho přehledu a typické opatrnosti.
Arcanis - třetí člen úzkého vládního kruhu, jinak též neoficiálně nazývaného Triumvirát. Velitel domovské flotily.
Saigon (SG-43) - vrchní starší, který následoval po Morthovi, ale jeho vláda byla krátká a byl záhy svržen Elessarem. Přezdíval si opravdu nezvykle SG-43, což bylo pro mnohé matoucí.
Elessar - poslední vrchní starší Branoopanů. Přes své mládí se vyhoupl na post vůdce a dokázal v posledním záblesku slávy pozvednout Branoopany z popela.
Twerin - dnes již legendární hrdina, jehož veliké činy dostaly Branoopu znovu mezi hvězdné mocnosti. Z paluby své vlajkové lodi Klid soudného dne vede operace vládních Branoopanů.
Cyrix - dříve jeden z Derrylových inženýrů, který se později vyšvihnul na velitele Klidu soudného dne a hlavního Twerinova kapitána.
Derryl - další z legendárních hrdinů, který se však neúčastnil tolika válečných operací. Zato jeho Wedránské loděnice patří k největším a jeho lodě k nejlepším v Branoopě.
Isan - Derrylova pravá ruka a díky špionážnímu vybavení jeho Zocelené odvahy také Derrylovy oči a uši.
Sharpy - kapitánka velitelského KSD, 6. úderné skupiny. Později povýšena až do hodnosti admirála.

Stínoví Branoopané

DTKá - jinak též Devron Thorius Krum. Poslední vrchní starší před prvním pádem Branoopy. Po znovunastolení Branoopanské federace však zůstal v pozadí a později stál při vzniku Stínové Branoopy
Atia Radea - bývalá první radní před pádem. Nyní po obnově Branoopy zůstala s DTKá v ústraní a nejprve hodnotila nové branoopanské vedení. Poté znechucena odešla, ačkoliv nikdo neví z jakého přesně důvodu. Podílela se na vzniku Stínové Branoopy a zahájila dosti razantní kampaň v jejím jménu.
Huggins - druhý radní ve Stínové Branoopě. Kdysi býval členem opoziční části rady vůči DTKá i Atie. Nyní ve stínové Branoopě doplňuje vládní trojlístek a má na starosti pomalu vznikající loďstvo.
Micron - jeden z předních branoopanských vědců. Kvůli některým nepovoleným experimentům, které agenti vrchní stráže odhalili, byl nucen zběhnout ke stínové Branoopě.
Simensus - Kapitán lodi S-HM Oblivion osobní lodi DTKá.

Lidé - Atlantis:

Generál John Sheppard - prošedivělý veterán vybavený obrovskými zkušenostmi, které nasbíral během posledních víc než 50ti let nejen v průběhu mise na Atlantis, ale i při řadě dalších.
Doktorka Elizabeth Weirová - po mnoha letech stále zůstává ve funkci velitele Atlantis a současně Asgardské flotily přidělené k obraně města.
Doktor Rodney McKay - legendární pozemský vědec, který se proslavil hlavně během mise na Atlantis. Přes veškerý egoismus a perfekcionismus, který může soupeřit s Asgardy, patří stále mezi přední vědce AR.

Ostatní:

Kancléř Orie - tollánský kancléř a současný vůdce Tollánů
Kwasir - asgardský kapitán, velící lodi Elizabeth Weirová, velitelské lodi flotily Atlantis.


Prolog

    Doba, kdy Branoopané byli pouhými uprchlíky z vlastního světa a roztroušeni po celé galaxii, je pryč. Pod jednotnou vlajkou se za podpory Aschenů a Asgardů znovu zrodila Branoopanská federace. Federace, jejíž hvězda započala rychle stoupat, a Branoopané se ocitli na pomyslném čele žebříčku jednotlivých ras. Dlouhou dobu bylo jejich nadšení a úsilí odměňováno úspěchy, ačkoliv zůstávali stále více stranou od veškerého okolního dění, budujíce si svůj vlastní systém, a v honbě za vlastní slávou, přes aliance, kterých se stali členy. Tyto dny plné slávy a velkých vítězství však začínají být pomalu minulostí a spiklenectví, podezřívavost, úskočnost a odlišné mocenské plány dávají vzniknout Stínové Branoopě. Branoopanům, kteří tajně nesouhlasili s postupem tehdejší vlády. Neodvažovali se vystoupit otevřeně, protože vláda se stále těšila vysoké důvěře a její přímé podkopání bylo v podstatě nereálné. Proto začali tiše, metodicky a ve vší tajnosti, ničit všechno, čeho vládní Branoopa za poslední roky dosáhla, přičemž se přímo podíleli na neúspěších, které Branoopu potkali. Dříve či později musí dojít k nevyhnutelnému a oni mají plán.
    Situace v branoopanském prostoru se hlavně díky nim a událostem, jež spustili, každým dnem zhoršuje. Díky předčasně spuštěné akci, ke které nebyl vydán rozkaz, zmizel Twerin, legendární branoopanský hrdina, a s ním i jeho Klid soudného dne. Došlo k porušení smlouvy a celá Mezihězdná konfederace (MGK) vyhlásila Branoopanům následně válku. Ani plánovaný vstup do aliance s Ascheny nepřinesl očekávané zlepšení situace. Do hry vstupují Ori, další vynořivší se dávný nepřítel, který zcela změnil poměr sil ve čtyřech galaxiích. Poté, co se k nim Baal a s ním Goa'uldi přidali, došlo k jednoznačnému narušení dosavadní rovnováhy. Galaxie Mléčné dráhy je ztracená a první superbrány se objevují i v Andromedě, místě, kde momentálně Aliance soustřeďuje své síly v posledním zoufalém pokusu ještě něco změnit proti beznadějně vysoké převaze Oriů. Branoopa je však už v té době prohnilá, doslova prolezlá intrikami a spiknutími. Samotná vláda, či alespoň její většina, stále netuší, že všechno směřuje k jejich nevyhnutelnému pádu. Ať už jej zaviní Oriové nebo ne. Řady těch, kteří nesouhlasí a nepřejí si Branoopu takovou, jaká nyní je, rostou. Ne úplně dobrovolně. Hlavně díky nanoviru, který vyvinuli stínoví vědci a díky němuž mohli byť malé procento Branoopanů konvertovat na svou stranu. Díky smlouvám a aliancím se jim podařilo proniknout k velikému množství informací, které využili k uskutečnění svých plánů a sabotování vládních projektů. Nyní nadešel konečně čas, aby vystoupili ze stínů a začali řádně jednat. Zbývá jim pouze jeden malý krůček k tomu, aby změnili celou Branoopu dle svých plánů a cílů. Jenomže netuší, že nejsou jedinými spiklenci proti vládě, a ani v jejich řadách nevládne úplná názorová jednota.
    Do čela branoopanské vlády se staví nový vůdce, nový vrchní starší Morth, který nahradil svého předchůdce, jenž ustoupil do pozadí událostí a ponechal Branoopu v jeho schopných rukách. Během svého vedení se jeho předchůdce dopustil pouze jedné jediné skutečné chyby. Zoufalou snahou napravit ji spustil kataklyzma událostí a strávil konspirací zbytek svého vedení. Právě on byl tím, kdo nepřímo vytvořil Stínové Branoopany. Z nanotechnologie, základního kamene branoopanské technologie, kultury, ideologie, zkrátka všeho, se stala posedlost. Nikoliv už však honba za vlastní dokonalostí, ale naopak za ovládnutím něčeho, co nemělo být nikdy ovládnuto. Právě za těchto událostí převzal nový vůdce otěže vlády, nemaje nejmenší tušení, jaké úskoky na něj čekají. Ano, jeho elán a předsevzetí by z něj za časů největšího rozmachu jistě udělaly nejslavnějšího vůdce. Jenomže čas Branoopanů se pomalinku naplňoval, byť si to vrchní starší odmítal připustit. Alespoň zatím…



Část první

Místo určení neznámé. Tajná základna stínové branoopanské vlády.
    Vše se nacházelo ve stínu, stejně jako každé zasedání stínové vlády. Stínová vláda nezůstávala nic dlužná svému názvu. Stejně tak i místo se vždy měnilo, aby se zamezilo prozrazení. Jednotliví členové se nezdržovali ve větších počtech na jednom místě v Branoopě, ale naopak byli rozesetí po všech planetách a významných místech. Řada z nich byla mezi Branoopany považovaná za úctyhodné občany a tvůrce nové Branoopy. Zde se však stávali stíny, stíny kujícími pikle proti všemu, co veřejně hlásají a říkají. Skupinka Branoopanů na každém zasedání měla vždy pláště s kápěmi, aby jim nebylo vidět do obličeje. Nikdo nevěděl o totožnosti svých druhů. Další bezpečnostní opatření, které mělo zajistit tolik potřebnou anonymitu. Dalším bezpečnostním opatřením byl fakt, že každý pocházel z jiné části branoopanského sektoru a přímo se nikdy nesetkali. Výsadě znát členy rady se těšil jen úzký kruh vedení. Vrchní starší a dvojice radních. Ti sice neměli pláště s kápí, ale místo, kde stáli, bylo ponořené do stínu, takže bylo vidět pouze jejich obrysy.
    "Pověz nám, opravdu to stále hodlají udělat?" obrátil se předseda rady na muže stojícího ve středu, na místě, kde obvykle jednotliví členové promlouvali před radou. Ten měl záměrně kapucu méně shrnutou do čela, takže byla vidět jeho tvář. Vrchní starší dobře věděl, že není pravá. Ne nadarmo se jejich hlavnímu spojenci říkalo "Muž mnoha tváří".
    "Ano, hodlají," přisvědčil Branoopan s chladným úsměvem.
    "Mají šanci uspět?" položil vrchní starší další otázku. Předem znal odpověď, ale museli ji znát i ostatní. Bylo to krajně důležité, aby získali v celé záležitosti jejich podporu. On už problém s jejich hlavním spojencem probíral, a tudíž znal podrobnosti.
    "Minimální. Mají velké plány, které by za normálních okolností vypadaly slibně, ovšem…," zvažoval další slova. "Nemají šanci na úspěch. Aliance Ras o nich dobře ví a dle mých informací jsou připraveni," zavrtěl rozhodně hlavou.
    "V tomto ohledu jsme podnikli patřičné kroky, aby neměli šanci na úspěch." V očích vrchního staršího zaplál nebezpečný oheň. Ostatně nedalo mnoho práce, aby se původně geniální tah, kterým během bitvy o Atlantis přesunuli do města špionážní nanity, zvrtnul. Nebyl problém postarat se, aby se o nich Asgardi dozvěděli a podnikli patřičné kroky. Tím jim jenom nahráli do karet, ale o tohle zde celou dobu šlo.
    "Bylo velice obtížné získat Twerinovy odpalovací kódy pro střely, které umístil u Slov'acie," poznamenal neznámý s kamenným výrazem. Střely, které měly být odpáleny až v okamžiku zahájení operace, což pochopitelně nedodal. Nebylo třeba tento fakt příliš zdůrazňovat, kvůli mínění ostatních. Ne dříve, než rada podá svou vlastní verzi událostí. Názory na řešení situace nebyly vždy jednotné, a tudíž rada i vrchní starší museli postupovat opatrněji, aby neztratili podporu svých členů.
    "Díky nim se nám podařilo spustit operaci dřív, než bylo branoopanské velení skutečně připravené." Vrchní starší pronesl větu v pochvalném duchu, aby dal všem najevo, jak důležitým krokem předčasné odpálení střel bylo. Dával si pozor, aby nikdo nepostřehl jeho znatelný nesouhlas s touto akcí.
    "Sabotovali jste nanity, co měli vyřadit ZPM," konstatoval neznámý prostě. Nemusel být velký génius, aby si tohle domyslel. Agenti vrchní stráže rozmístili nanity, než opustili stanici, krátce po rozmístění střel. Skoro jako by Twerin tušil zradu.
    "Přesně tak. Díky tomu byl štít Slov'acie plně funkční a střely neměly potřebnou účinnost. Aliance zničila všechny Bugin shot, nepočítaje Twerinův Klid soudného dne," dodala žena vedle vrchního staršího, hlasem tvrdým jako ocel. První radní, pravá ruka předsedy stínové vlády a současně i vrchní radní měla z této zprávy radost. Konečně se stínová vláda zbavila muže, který za tohle všechno mohl. Muže, který se k nim otočil zády. Muže, který spustil celou sérii změn a kterému zkrátka a dobře po získání Klidu soudného dne narostla křídla, takže uletěl z dosahu jejich vlivu. Oprávněně ho za to nenáviděla. Nejenom kvůli jeho synovi Twinheadovi a té inženýrce Ianě, ale hlavně kvůli tomu, že podniknul dostatečně rozhodné kroky, aby oba ochránil, a ona tudíž neměla vůči němu žádnou páku, za kterou by mohla zatáhnout.
    "Ano, útočící jednotky byly zničeny," přisvědčil Muž mnoha tváří chladně. Na rozdíl od ní on v Twerinově smrti neviděl žádný prospěch. Branoopa zkrátka a dobře ztratila svého nejlepšího hrdinu. Muže, který udělal pro Branoopu mnohem víc než celá stínová vláda dohromady. Kdyby chtěl, určitě by mohl stanout v jejím čele, ale Twerin neměl potřebné ambice jako první radní Atia, ani komplexnost Staršího DTKá. Alespoň si stínová vláda myslela, že ho u diplomatické stanice Slov'acia zničili i s jeho lodí. Rozhodně nevěděli úplně všechno. Jednu celkem významnou informaci si totiž Muž mnoha tváří nechal pro sebe. Nyní bylo na něm v duchu se usmát. Členové rady nebyli tak chytří, jak si mysleli.
    "Velmi dobře, příteli," kývnul starší spokojen s odpovědí.
    "Uvědomujete si, že tím jste Branoopu zatáhli do války? Války, kterou nemají šanci vyhrát?" poznamenal neznámý, v hlase náznak nesouhlasu. Ne víc, než aby dal členům rady šanci ospravedlnit své jednání, což byl předem dohodnutý krok, který musel logicky přijít. Rada musela objasnit své záměry.
    "Ano, uvědomujeme," odvětil vrchní starší vážně po dlouhé, patřičně dramatické odmlce. "Ovšem až tak daleko to nedojde. Aliance Ras nezničí Branoopany. Rozhodně ne úplně. Není to v jejich povaze. Asgardi to zcela jistě nedopustí. Tím jsme si naprosto jistí. Oni nejsou Goa'uldi, aby si Branoopany prostě podrobili." Starší velice pečlivě volil každé vyřčené slovo.
    "Možná," pokrčil mluvčí neurčitě rameny, čímž dal najevo, že vysvětlení nebere jako stoprocentně jisté.
    "Všichni, kteří jsme zde, si uvědomujeme, co by znamenalo, kdyby se plány, které vláda připravila, uskutečnily," vzal si slovo dosud mlčící druhý radní. "Přínos by pro Branoopany nebyl takový, aby to stálo skutečně za to, právě naopak. Byla by to katastrofa. I kdyby své plány třeba u Slov'acie, ale hlavně na Atlantis, zahájili ve správný okamžik. Tak jako tak by to znamenalo válku s AR (Aliance Ras). Takhle jsme jenom zajistili, aby válka proběhla podle našich představ. Ne podle jejich naivních plánů."
    "Pokud by jim přeci jenom ukradli Atlantis, jak si naivně mysleli, že mohou, potom by Aliance ras zcela jistě vyvinula veškeré úsilí, aby ho získala zpátky. A odpálení ZPM u našeho domovského světa by mohlo být dostatečně pádnou odpovědí. Zcela jistě by jednali mnohem méně racionálně, než jednají teď, a nebrali by ohled na Asgardy. Nehledě na fakt, že by s městem daleko neodletěli. A i kdyby ano, neměli by šanci si ho udržet," vysvětlila první radní. Všichni přítomní museli uznat, že v jejích slovech je zcela jasná logika. Jeskyni tak naplnil tichý souhlas s kroky, které stínová vláda podnikla, což byl samozřejmě záměr setkání: získat podporu pro rozhodující kroky.
    "Nyní, když Wraithové soustřeďují síly u Hive Zero a Aschenové jsou zaneprázdněni vleklou válkou, nadešel konečně okamžik, na nějž jsme dlouho čekali," promluvila radní slavnostním hlasem. Okamžitě si získala pozornost, ačkoliv nic dalšího nedodala. Všichni příliš dobře věděli, co tím chtěla říci.
    "Provedeme tedy náš plán?" pronesl neznámý tázavě. Na rozdíl od ostatních nedával najevo sebemenší známku emocí. On pouze uváděl plány stínové vlády ve skutečnost. Všechno přímo pod nosem oficiální vlády a současného vůdce Branoopanů i jeho kabinetu. Měl dostatečnou pravomoc podnikat zásadní kroky a nikdo doposud nepojal sebemenší podezření ohledně jeho skutečné loajality. Ani nemohli, když tak naivně věřili ve svá bezpečnostní opatření. Opatření, která on sám navrhnul. Ve skutečnosti jeho loajalita nepatřila ani vládě, ani stínové vládě. Pouze jemu samotnému a on se rozhodoval dle svého vlastního morálního kodexu. Měl s Branoopou vlastní plány, které se neshodovaly ani s jednou stranou. S oběma měl společné určité cíle, cíle, kterých by nikdy nemohlo být dosaženo současně.
    "Naší hlavní zbraní je trpělivost. Postupně rozmísťujeme naše agenty. Už brzy získáme poslední střípek, který nám chybí. Potom budeme s to zahájit operaci, v níž konečně dosáhneme našich záměrů."
    "A Oriové?" padla otázka. O nich již bylo hodně slyšet a poslední dobou se stali hrozbou pro celou Alianci a všechny světy v Andromedě.
    "Boj s nimi bude jistě vyčerpávající pro všechny strany, ale to nám jenom hraje do karet. Bude vládnout zmatek a tím pádem bude i mnohem snadnější dostat se tam, kam potřebujeme, nepozorovaně."
    "Souhlasím," přisvědčil neznámý s lehkou úklonou a ve tváři mu zahrál úsměv. Nedal najevo nesouhlas, neboť o Oriech věděl víc, než řekl.
    "Nyní běž a sleduj jejich počínání. Ve správný okamžik spusť náš plán!" propustil vrchní starší samozvaného přítele. Samozřejmě pečlivě zvažoval, nakolik mu může věřit. Dosud neměl důvod pochybovat o jeho loajalitě stínové vládě. Přeci jenom ale pro všechny případy připravil scénář, pro případ, že by se něco nepovedlo. Vždycky se pro všechny případy jistil. Díky tomu byl stále ještě naživu a mohl zosnovat své plány. Ačkoliv by si určitě přál jiné spolupracovníky, musel pracovat s těmi, co měl.
    "Stane se, jak říkáš, starší." Muž se uklonil a beze slov opustil polotemnou jeskyni.

Stanoviště 2, Wedránské loděnice. Několik dní poté.
    Kapitán Derryl stál na vyhlídkové palubě svých loděnic, která zároveň sloužila i jako jeho kajuta, místo, odkud mohl neustále vidět na své velkolepé dílo. Ovšem v poslední době nešlo o příliš pěkný pohled. Momentálně hleděl ven s tváří jako vytesanou z kamene. Stále více lodí se vracelo ve stavu, který znamenal jediné. Byly na odpis. Lodě, z nichž většina pocházela z jeho loděnic, se sem i vracely, ale jen málokterá je skutečně opustila. Branoopané prohrávali válku na všech frontách. Jen zázrakem se v tajných loděnicích neobjevila flotila AR, či ještě hůř, Oriové. Zde se shromažďoval zbytek branoopanských zdecimovaných sil. Kromě jeho Hvězdné moudrosti zde byla i Isanova Zocelená odvaha a tucty dalších lodí. Momentálně čekal na nové rozkazy od admirála Mortha, vrchního velitele branoopanských sil a současně i vůdce Branoopanů. Očekával přílet jeho KSD i s novými rozkazy. Velení dle jeho informací hodlalo podniknout poslední zoufalý krok a zachránit, co se ještě zachránit dalo. Potřebovali dostat AR k jednacímu stolu a ukončit zbytečnou válku, která mezi nimi nastala. Z toho důvodu se nestavěly nové lodě, ale připravovaly naopak spousty nanostřel, Bugin shotů a dalších, ryze ofenzivních prostředků pro úder typu: udeř a uteč.
    Jako by plánovali poslední ofenzívu. Čím by ale ofenzívu vedli, bylo ve hvězdách. Kromě domovské flotily, rozmístěné u Mirmaxu a na Acerii, a kromě lodí ve Wedránských loděnicích, jejichž stavbu beztak před pár týdny pozastavila, neměla vláda téměř nic volného. Plánovali něco neortodoxního, tím si byl jist. Pokud se ovšem jejich vojenské mozky nezavařily. Ušklíbnul se nad samotným pomyšlením. Pomoci jim mohl jenom zázrak. Aliance byla příliš slabá, než aby se ubránila všem nepřátelům. To byl fakt, s kterým se dalo těžko něco dělat. Dny největšího rozkvětu Branoopy byly dávno pryč a vyhlídky na lepší zítřky také nebyly nic moc. Co se pokazilo a hlavně proč, netušil. Nepatřil k plánovačům branoopanské strategie, pouze pro ně stavěl lodě a do samotných rozhodnutí tolik nezasahoval.
    "Kapitáne?" přerušil ho ze zamyšlení hlas v komunikačním.
    "Ano, slyším!" zamručel, podrážděn náhlým vyrušením. Asi začínal stárnout. Podobná věc by v něm dřív určitě nevyvolala podobné pocity. Ne, tahle válka už se vedla příliš dlouho a on jí začínal být opravdu trochu unavený. Možná mnohem víc, než by sám sobě přiznal. Jenomže tím, že bude unavený a znechucený, válku nevyhrají. Nejspíš ji nevyhrají ani tak, ale nehodlal upadat do depresivních myšlenek. Vždycky mohl dodat, že bylo hůř.
    "Zaznamenáváme přílet našich lodí," pokračoval důstojník z operačního ve své zprávě. Zdůraznil slovo našich, čehož si Derryl nemohl nepovšimnout.
    "Kolik?" Určitě by ho jeho lidé nevyrušovali, kdyby přilétaly další poškozené lodě určené k odpisu. Ne, tady zcela jistě půjde o něco úplně jiného.
    "Jeden KSD a tucet doprovodných HM," obdržel ihned naprosto přesnou informaci. Akorát s tím faktem, že KSD nepotřebovaly tak silný doprovod. Obvykle dvojice lodí třídy HM stačila. Alespoň podle branoopanské vojenské doktríny. Opět však měl pocit, že zaslechl v hlase svého člověka cosi znepokojivého. Ta jemná nuance v hlase, která doprovázela celkem jednoznačnou zprávu, mu každopádně neunikla.
    "Hned tam jdu," vypnul komunikaci a přešel k výtahu. Zadal operační a během necelé minutky stanul v řídícím centru, kterému jinak přezdíval můstek. Už delší čas nebyl na žádné výpravě tam venku. Jeho Hvězdná moudrost byla součástí obranné letky chránící loděnice, která trvale zůstávala zde. V řídícím středisku vládla nezvykle rušná atmosféra. Isan už na něj čekal a ve tváři měl výraz, který u něj nevídal často: překvapení. Stále si cosi ověřoval u kontrolního panelu a vrtěl nevěřícně hlavou nad tím, co zde spatřil.
    "Tomuhle nebudeš věřit, Derryle!" řekl s nevírou, jakmile se kapitán ocitl na doslech. Sám podtrhl svá slova zavrtěním hlavy. Velmi nezvyklé gesto u jednoho z nejlepších kapitánů a také hlavního vyzvědače. Ano, Zocelená odvaha nesla jako vždy nejnovější špionážní hračky, které Derrylovi lidé vymysleli.
    "Nejspíš ne," odtušil Derryl suše a položil příteli ruku na rameno. Poslední dobou už dokázal věřit úplně všemu a jenom hodně málo věcí ho ještě překvapilo. Pravda, ten útok na stanici Slov'acia byl dost lajdácky provedený, takže nejenom že nezpůsobil žádné škody, ale ještě z něj vzniknul diplomatický incident a následná válka. Rozhodně měl takový dojem, že tohle nebyl plán, který vláda připravila. Obzvláště poté, co se snažili všechno přejít, dělat jako by se nic nestalo, tím, že přešli k dohodnuté alianci s Ascheny.
    "Spojenecké lodě vstupují do ochranné zóny!" přišlo hlášení z taktického úseku. Důstojník u terminálu se tázavě podíval směrem k dvojici svých velitelů.
    "Ukažte vedoucí loď!" přikázal Isan okamžitě. On už tohle všechno viděl a nestačil se divit. Zbývalo mu jenom podělit se o ten zážitek s Derrylem.
    "To není možné…," vydechl Deryl při pohledu na netypicky vypadající KSD. Nikdo mu ho nemusel představovat, protože ho znal víc než dobře. Sám ho ostatně navrhnul a postavil. Jako první loď, kterou tehdejší Wedránské loděnice vytvořily. Pouze s tím rozdílem, že KSD byl, podle jednoznačně ověřených zpráv měl být zničen.

Stanoviště Stínové vlády, dva sektory od Acerie.
    Devron Thorius Krum, jinak též přezdívaný DTKá, si nemohl nepovzdechnout. Současný stav věcí sice směřoval směrem, který umožní jejich skupině znovu převzít otěže událostí, ale přál by si, aby toho bylo dosaženo jinými prostředky. Atia Radea byla jako odjištěná hlavice a neváhala použít všech prostředků, které považovala za nezbytné. Její dřívější rozvaha byla zcela pryč. Všechno díky Twerinovi a jeho snaze nebýt pouhou loutkou v jejích rukách. Nemohl zakrýt ve tváři úsměv, když si vzpomenul, jak poslal svého syna i s Awren na expedici do galaxie Tyloi. Nejprve do Andromedy, a jakmile se Branoopané přesunuli i sem, tak do Tyloi, vzdálené galaxie za velkou bariérou, kde byl narušený subprostor, takže tam žádná loď nemohla doletět pomocí nadsvětelného pohonu. Právě na tuhle výpravu nasměroval speciální Derrylův tým inženýrů a část posádky Zlatého dědictví. Samozřejmě všechny klíčové členy posádky zlaté lodi, které by mohla Atia využít proti němu.
    Ano, Twerin dokázal skvěle uhýbat. Měl bystré a pohotové myšlení a Devron doufal, že bude jednoho dne tím, kdo ho konečně nahradí. Jenomže to by musel Twerin chtít a nesměla by zde být Atia. DTKá osobně dával přednost spolupráci s Branoopany, kteří jednali věcně a racionálně. Ne s takovými, kteří se nechávali unášet svými emocemi, jako je nenávist a zášť. Přesně tohle Atia v poslední době dělala. Nasadila hektické tempo, kterému opravdu jen málokdo stačil. Rozpoutala vír emocí, který ji poháněl stále dál a dál. Spolupracovat s podobnými jedinci se Devronovi přirozeně příčilo. Jenomže, jakkoliv se nechávala Atia unášet vlastní nenávistí a arogancí, přesto přese všechno jednala neuvěřitelně chladnokrevně. Možná až příliš chladnokrevně. Na první pohled musela být šílená, ale ono šílenství dávalo jejím činům potřebný náboj a díky němu se bez problémů přenášela přes veškerou morálku a etické zásady. A co bylo horší, dokázala naprosto logicky zdůvodnit své jednání a přesvědčit ostatní, že udělala to jediné správné, co mohla udělat.
    Všechny, kromě Devrona. Vrchní starší zdánlivě s klidem sledoval, co vyvádí, a snažil se být nenápadnou součástí toho všeho, aby si udržel přehled o situaci, když už nic jiného. Rozhodně vážně zvažoval, že by Atiu odstranil, dokud ještě není pozdě. Dříve než udělá něco opravdu šíleného. Problém spočíval v tom, že nikdo neuvažoval tak bryskně jako ona. Také si byl jistý, že Atia ho nehodlá sesadit a naopak podporuje jeho pozici předsedy a vůdce stínové vlády. Důvod byl prostý. I ona chtěla zůstat za někým, kde nebude tolik vidět a nebude se tudíž muset tolik zodpovídat. Dávala si opravdu záležet, aby stávající situace zůstala nezměněná, a získávala pro svou věc, samozřejmě jeho jménem, patřičnou podporu. Proti tomu nemohl nic namítat. Jenom by prostě jednal úplně jinak. Určitě by nezničil Twerina, spíš by ho využil, ale rozhodně nezabil z tak malicherného důvodu. Stejně jako samotné Branoopany. Vědecké oddělení stálo pouhý krůček od konečné fáze, vytvoření nanokódu, díky kterému by zvítězili bez jediného výstřelu.
    Právě tahle část plánu se DTKá zdála neprozaičtější. Zabíjet vlastní lidi se mu krajně protivilo. Přesněji řečeno zabíjet je pro nic za nic. Pokud existoval pádný důvod, potom neváhal ani na okamžik. Právě v tomhle se s Atiou názorově rozcházel. Její teorie, že všechno má svou cenu, nehledě na zbytečné oběti, kterých rozhodně nebylo málo, postrádala určitou logiku a morálnost. Oběti, které je třeba přinést pro vyšší cíle, lze považovat za přijatelné v jakékoliv podobě a množství. Radní Huggins s tímto názorem opatrně souhlasil, takže Devron raději mlčel, neboť se ocitnul v menšině. Atia dokázala, v pro ni klíčových bodech, zvrátit rovnováhu ve svůj prospěch. V ostatních případech zůstávala neutrální, takže nebyl problém ji a Hugginse přehlasovat. Šlo o promyšlený kompromis, který dával stínové vládě šanci fungovat.
    "Je všechno připraveno?" zeptal se DTKá pro všechny případy Atie, která seděla po jeho pravici.     "Ano, připraveno," přikývla s nebezpečným úsměvem.
    "Určitě to bude fungovat?" ozval se hlasem ďáblova advokáta Huggins. Na zasedáních obvykle mlčel a mluvil jenom málo. Zato dokázal často vyhmátnout skrytou podstatu, která ostatním unikla.
    "Bylo to vyzkoušeno!" ujistila ho Atia obratem. "Díky spojenectví s Ascheny jsme sesbírali dostatek informací, a byly také provedeny potřebné pokusy. Nanovirus bude fungovat. Proti Aschenům stoprocentně a proti Branoopanům také."
    "Alespoň proti těm, kteří nebudou mít v sobě protilátky," dodal DTKá pohotově. V této otázce jakožto klíčovém rozhodnutí rady museli být jednotní. Nejednotnost byla příliš dlouho slabostí předchozích vlád.
    "Souhlasím," kývnul druhý radní, ale neodpustil si dodat: "A co plán pro případ, že by to nefungovalo?"
    "V podstatě žádný není. Nebudou existovat žádní svědkové, žádné důkazy. Naše flotila zůstane zamaskovaná v pozadí a nechá jejich společnou flotilu udělat, co uznají za vhodné."
    "Dobře. Potom souhlasím."
    "Otázkou zůstává, jestli budeme schopní převzít všechna plavidla, která Aschenové poslali jako doprovod," poznamenal starší s náznakem obav v hlase.
    "Naši vlastní lidé mají dostatečné zkušenosti s aschenskou technikou," nechal se ihned slyšet Huggins. "Neměl by být problém dostat se do jejich počítačů a ovládnout jejich systémy."
    "Které díky současnému spojenectví známe," doplnila Atia pohotově. Ano, všechny dílky skládačky do sebe pomalinku zapadaly.
    "Ano. Aschenové a Wraithové byli skutečně tím poslední střípkem skládanky, která nám scházela do sestavení celé mozaiky," přidal Devron souhlasně, čímž potvrdil Atiinu myšlenku. Alespoň tolik s plánem souhlasil. Sbírat informace od nových spojenců Branoopy byl přesně ten postup, který vyznával. S heslem: "Ve vědění je síla."
    "Díky níž nyní naplníme naše dlouhodobé plány."
    "Pokud ovšem uspějeme," varoval vrchní starší.
    "Nevidím důvod, proč bychom neměli!" odsekla Atia rezolutně.
    "I ten sebelepší plán se může po střetnutí s realitou změnit v naprosté fiasko. Čím více opatření uděláme, tím spíš…"
    "Tohle jsou jenom vojenské pověry!" mávla pohrdavě rukou.
    "Však taky jde o vojenskou akci," namítnul mírně.
    "Všechno vyjde, přesně jak má!" trvala na svém neústupně.
    "Potom mě ale neviň z toho, když něco skutečně nevyjde," pokrčil rameny.
    "Ty jsi vždycky byl skeptik, Devrone," poznamenala nakonec spíš pobaveně než naštvaně.
    "Nezapomeň na anti-nanotechnologie."
    "Nezapomněla jsem. Počítám s nimi."
    "Potom počítáš jistě i s tím, že nám mohlo něco uniknout."
    "Na Acerii rozhodně ne."
    "Vláda může provádět vlastní výzkum. Mimo obvyklá místa."
    "Vláda jsou naprostí tupci, neschopní dohodnout se na čemkoli podstatném," pozvedla ihned ruku, neboť viděla nesouhlas DTKá, a pokračovala. "Já vím, já vím. Ne všichni. Ovšem když někdo vypracuje tak geniální plán a poté, co ho svěří zbytku vlády, se z něj stane tajemství, které zná celá galaxie, potom nevím, nevím, jak jinak popsat nynější vládu." "Což nás přivedlo k tomu, abychom začali jednat v nejlepším zájmu Branoopy," dodal starší, nenápadně opomíjeje fakt, že právě ona nenápadně zajistila, aby se o nanitech na Atlantis Asgardi dozvěděli. Dozvěděli se o tom, o čem chtěla, aby se dozvěděli. Co nevěděli, byl fakt, že tam mají ještě jiné překvapení. Překvapení, které jim tam naopak zanechala ona, maskujíc vše jako důmyslnou, i když neopatrně provedenou akci.
    "Ano, v nejlepším zájmu," přisvědčila ona, ale bylo předem jasné, že poslední poznámku nadhodila hlavně kvůli Hugginsovi.
    Přes všechen konzervativní postoj zůstával radní z určitého pohledu vlastencem věřícím v jejich věc, čehož oba dva hojně využívali. Z toho důvodu ho také zvolili jako třetího do rady. Navíc byl velitelem speciálních operací flotily. V mnoha ohledech se vyrovnal Derrylovi, takže on a jeho tým dokázali produkovat v omezené míře vlastní verze nových plavidel. Jeden z důvodů, proč ho tak nutně potřebovali a přesvědčovali, že jednají v zájmu Branoopy a navrácení starých časů. Devron však dobře tušil, že jeho starý přítel Huggins není zdaleka tak naivní, jak se na první pohled může zdát. Sice jím zdánlivě manipulují, hlavně Atia, ale možná jenom proto, že sebou nechá manipulovat. Proto si vrchní starší dával vždy zatraceně dobrý pozor, o čem s ním vlastně mluví. Raději měl své argumenty vždy důkladně podložené.     "Potom jsme domluveni," přitakal Huggins, překlenuje chvilku mlčení, jež právě nastala. "Termín, místo a čas, kdy flotila vyrazí a kde se k nim přidají Aschenové, doufám známe?"
    "Ovšem," přisvědčil DTKá. Chtěl dodat, že má své vlastní zdroje ve vládě, které mu nezávisle na sobě dodávají citlivé informace. Samozřejmě věděl o nadcházející operaci. Stejně jako věděl, že Atia má něco za lubem. Nemusel být žádný velký génius, aby se dovtípil, co asi bude jejím dalším krokem. Nemohl proti němu nic udělat. Ne, aniž by prozradil, že ví o jejích tajných plánech, o kterých nemá nic vědět. Mohl jen doufat, že podceňuje hlavního představitele Branoopy, kterým pohrdala z důvodů, které byly tak malicherné, až to volalo do nebes, a proti kterému neváhala použít veškeré špinavé prostředky. V tomto případě visela ve vzduchu jednoznačná zrada. Otázkou zůstávalo, kdo bude obětí. Pokud už měl být nepřímým spoluúčastníkem, potom chtěl vědět co nejvíce. Až přijde okamžiky pravdy a on se bude muset obhajovat, chtěl mít po ruce pokud možno co nejvíce informací, na jejichž základě by argumentoval.
    Nechtěl vejít do historie jako první starší, na jehož rukou ulpěla krev nevinných. Ačkoliv, vždycky se mohl zříci odpovědnosti a dělat, že o Atiiných tajných operacích nevěděl. Akorát by mu Branoopané, jako třeba jeho bratranec Derryl, který ho moc dobře znal, nevěřil ani slovo. Ovšem u nezasvěcených by zcela jistě uspěl. Obzvláště kdyby měl po ruce dost materiálů a důkazů ukazujících směrem k první radní. Těch mohl mít požehnaně, jen se k nim dostat. Dost k tomu, aby ji Branoopané postavili ke zdi. Ovšem pokud uspěje a situace bude taková, že nebude třeba se zodpovídat, potom mu informace, že o všem věděl a vše podporoval, budou naopak jenom ku prospěchu.
    "Jen se ptám, neboť bez téhle informace jsou naše plány pouhou fraškou," pokrčil Huggins lehce rameny.
    "Spolehni se. Tyhle informace jsou naprosto spolehlivé," ujistil ho DTKá obratem.
    "To doufám."

Tajná Branoopanská základna - Wedránské loděnice.
    "Ověřili jste totožnost lodi?" zeptal se Derryl, doufaje v duchu, že jde pouze o krutý žert, jaký osud čas od času přinášel. Hlavně v dobách války. Čas od času toho někdo využil jako válečné lsti. Válka pak dostávala obvykle mnohem víc hořkou chuť. Alespoň pro ty, kteří prohráli.
    "Dvakrát, kapitáne. ID lodi jednoznačně odpovídá Twerinovu Klidu soudného dne," promluvil jeden z operátorů v řídícím středisku opatrně. Všichni věděli, jak moc zasáhla jejich velitele Twerinova údajná smrt u mezinárodní diplomatické stanice Slov'acie. Osobně se vydal na místo, kde byl Klid soudného dne zničen, hned jak se o tom dozvěděl. Bohužel se nedozvěděl téměř nic. Většinu trosek už Aliance odstranila a dávali si zatraceně velký pozor na maskované lodě, takže se nemohl přiblížit moc blízko, aby ověřil, jestli to je či není pravda. Nakonec našel alespoň část toho, co hledal. Nešlo o důkaz, který by dokázal zničení vlajkové lodě, ale stačil na to, aby tuto domněnku potvrdil. Menší část trupu, sežehlá dle analýzy antickými phasery. Víc udělat nemohl, a proto prohlásil celkem jednoznačně Klid soudného dne za zničený. Aliance nepotvrdila, že by někoho zajala, takže bylo jasné, že Twerin musí být mrtvý. Jenomže loď na monitoru byla zcela jistě jeho. Všechna ID odpovídala, takže pokud nešlo o loď duchů, potom Klid soudného dne nebyl zničen u stanice Slov'acia.
    "Celou dobu jsem nemohl uvěřit, že je mrtvý," zavrtěl hlavou Isan. Z jeho výrazu bylo patrné, že má hned o poznání lepší náladu.
    "Ještě nejásej, příteli," usadil ho Derryl opatrně. Svého přítele před časem pohřbil a nechtěl si dělat zbytečné iluze, dokud nebude jasné, že tomu tak ve skutečnosti není "Navažte spojení!"
    "Vedoucí loď odpovídá na naše volání."
    "Na obraz!" obrátil pohled k hlavní obrazovce řídícího sálu.
    "Zdravím vás, přátelé!" objevila se na obrazovce Cyrixova tvář. Komunikační důstojník na druhé straně měl evidentně smysl pro dramatický moment a postupně oddálil záběr na kapitána. Vedle něj totiž stál Twerin a přes chmury ve tváři vypadal dostatečně živý.
    "Myslel jsem, že vás dva zabili po tom fiasku u Slov'acie," vydechl Derryl stále neschopen uvěřit, že jeho nejlepší přítel je stále naživu.
    "Dostal jsem rozkaz k prověření situace u Vis Urbanu," začal Twerin vysvětlovat. Totéž, co před nedávnem říkal i vrchnímu staršímu. "Měl jsem korigovat náš rychlý protiútok a pak se nenápadně s větší částí flotily ztratit z bojiště. Ty lodě jsme potřebovali získat zpátky, abychom je mohli použít při našem přechodu pod AI (Andromedské Impérium). Takže jsme pouze rozmístili střely, nabrali naše lidi a odletěli na Vis Urban. Bylo už pozdě, tak jsme jenom sesbírali těch pár našich lodí, které zbyly z flotily. Zpátky u Slov'acie nás zaznamenala hlídka Aliance, ale po chvilce hraní na schovávanou jsme se jim ztratili a setkali se s ostatními na dohodnutých souřadnicích."
    "Takže…," vyzval Derryl Twerina k ještě bližšímu vysvětlení situace.
    "Neodpálil jsem ty střely, jestli myslíš tohle," učinil zamítavé gesto.
"Prověřoval jsem si informace a zjistil, že naše rozkazy rozmístit střely byly pravé, stejně jako rozkaz letět k Vis Urbanu Zbytek už pravděpodobně ne. Pravdu se nejspíš nikdy nedovíme. Tím jsem si ale zároveň dal dvě a dvě dohromady. No, a poté, co se rozkřiklo, že jsem mrtvý, jsem se ukryl, abych zjistil, kdo stojí za tou konspirací, která nás zatáhla do války s AR."
    "Stínová vláda?" zatnul Derryl ruku v pěst, protože příliš dobře znal svého bratrance, který byl vůdcem Branoopy před jejím pádem a později stanul v čele stínové vlády. Stínová vláda zpočátku podporovala opětovný vznik Branoopy. Ovšem po určité době se stáhli z laboratoří na Acerii a už delší čas o Devronovi a jeho spolupracovnících nikdo neslyšel. Jenomže, byl by Devron schopen kvůli vlastním politickým zájmům zajít až takhle daleko? K rozhodnutí, které způsobí smrt tolika Branoopanů? Nějak to k němu nesedlo, a ať se snažil sebevíc, nenapadal ho nikdo ze stínové vlády, kdo by dokázal něco takového podniknout. To, že o nikom nevěděl, neznamenalo, že nikdo takový neexistuje.
    "Možná," pokrčil Twerin rameny. "Ačkoliv jaký by z toho měli prospěch? AR nás ničí na všech frontách. Ani naši spojenci z AI nedokáží zabránit naší porážce. Navíc sami mají víc než dost starostí," poukazoval na další zjevná fakta, která ostatně napadla už i Derryla. Položil opravdu správnou otázku: "Co by tím získali?" Odpověď se nabízela zhruba taková: "Nic víc než zkázu Branoopanů."
    "Vím, ale stejně tak tě znám příliš dobře, Twerine," složil si Derryl ruce na prsou. "Něco mi neříkáš." Nyní byla řada na něm, aby projevil svůj důvtip a zkušenosti dobrého pozorovatele. Bylo těžké číst v Twerinově tváři, ale on to přesto dokázal.
    "Moje výzvědná síť zjistila cosi znepokojivého. Mezi námi totiž působí nepřátelský zvěd a určitě ne pouze jeden."
    "Což znamená…"
    "Věděli o tom, že se náš vůdce chystá na Wedran."
    "Proboha…"
    "Naštěstí jsem byl rychlejší a včas zasáhl. Někdo totiž tuhle informaci poskytnul Oriům. Nemám pro to žádné důkazy, ale neřekl bych, že tam byli náhodou. Kdybych tam nebyl, potom plány vrchního staršího a jeho kabinetu zůstaly pouze plány. Moje jednotky zasáhly naštěstí včas. Lodě Oriů jsou sice nesmírně účinné, ale naše HMka jsou pohyblivější. Přenesli jsme posádku z vedoucího KSD a rychle zmizeli ze scény."
    "Sledovali vás?"
    "Ne. Nechal jsem dvě lodě za námi, aby se ujistily, že po nás Oriové nepůjdou."
    "Dobrá, a teď k těm plánům, které, předpokládám, přivážíš."
    "Všechno se dozvíš, Derryle. Vláda si byla celou dobu jistá, že jim unikají informace. Proto poslední plány probírala pouze vládní trojka." Nad touhle zprávou se Derryl pouze zamračil. Pokud jednání probíhala za zavřenými dveřmi, znamenalo to pouze, že špehové museli proniknout do samotné vlády.

    O půl hodiny později už mohl Derryl s Isanem uvítat Vrchního staršího a současně i vrchního velitele branoopanské flotily na základně.
    "Vítejte na Wedránu, vrchní starší Morthe," podával mu Derryl při vstupu ruku. Přiměřeně uctivě, neboť byl v pořadí již třetím vůdcem a ve funkci byl přes dlouhé působení ve vládě nový. On byl tím hlavním, kdo neztrácel hlavu, jakmile je vykopli z MGK. Hbitě využil nabídku AI a Branoopané se stali členy nové Aliance zde v Andromedě.
    "Děkuji, kapitáne," přijal Morth nabízenou pravici srdečně. Konečně se ocitl mezi těmi správnými Branoopany, kteří ho zcela jistě nehodlají zradit. Jen škoda, že nikoho z nich nepřemluvil na povýšení. Určitě by byli lepší velitelé než on sám. Ostatně patřili k legendám Branoopy. Takhle musel stanout v čele flotily on sám. Škoda, že byli vždy takoví odtažití a drželi se stranou. Alespoň nyní, když stínová vláda zmizela, ačkoliv si lámal hlavu s tím, kam zmizela, dávali svoji loajalitu Branoopě více najevo.
    "Konferenční místnost je zabezpečena a my jsme opravdu nedočkaví vyzvědět, co zamýšlíte v současné kritické situaci udělat." Derryl ukázal rukou směr a vedl celou skupinku do zmíněné zasedačky. Starší pouze kývnul a následoval ho chodbou. Během cesty do zasedačky nikdo nepromluvil ani slovo. Ne, dokud nebyli uvnitř. Přeci jenom obava z odposlechu stále zůstávala viset jako Damoklův meč.
    "Doufám, že máte připravené všechny ty střely, kapitáne. Budeme je totiž potřebovat." Morth se záhadně usmál a začal vykládat svůj plán. Vlastně šlo téměř veskrze jen a jen o jeho nápad. Nápad, s kterým oba hlavní členové vlády souhlasili. V prvním okamžiku si Derryl myslel, že mu přeskočilo, ale později musel uznat, že plány kabinetu vrchního staršího mají své kouzlo. A sakra, dokonce by mohly i vyjít, i když ta šance byla poměrně malá. Pokud nebudou zrazeni, ale to nebylo příliš pravděpodobné. Admirál Morth si vybíral své spojence opravdu velice pečlivě. Sám musel souhlasit, že šlo o důvěryhodné lidi, s kterými Branoopa v minulosti dobře vycházela.


Část druhá

Atlantis - Galaxie Pegasus:
    "Jste si tím jistý?" ujišťoval se major v řídícím centru seržanta, obsluhujícího senzorovou síť Atlantis, který tím pádem měl přehled o veškerém dění v galaxii Pegasus. Jen máloco v Pegasu skutečně uniklo jejich pozornosti.
    "Senzory dalekého dosahu jasně ukazují, že se blíží flotila lodí," odpověděl co nejklidněji dokázal. Na jazyk se mu totiž drala úplně jiná odpověď.
"Můžete určit počet a typ?" dotazoval se major, neboť neměl rád neurčité informace. Navíc u Atlantis soustředila AR velkou část Asgardské flotily. Jakýkoliv útok zde by znamenal sebevraždu. Teda pokud by nešlo o Orie či jejich přisluhovače. Ti by pro zdejší obranu mohli znamenat hrozbu, ale AR mohla povolat další posily. Ne, tohle nedávalo smysl. Oriové momentálně řádili v galaxii MD (Mléčné dráhy), v Andromedě drtili AI a skutečnost, že by najednou udeřili v Pegasu, aniž by si zajistili týl, byla dost hloupá i na někoho s jejich sebevědomím.
    "Identita je potvrzena, pane," přerušil tok jeho úvah podřízený.
    "Kdo to je?" položil otázku, dobře skrývaje vlastní zvědavost. Rozhodně nemohlo jít o lodě AR. Tím si byl jistý. Stejně jako neměli žádné zprávy o přesunu spojeneckých lodí sem do Pegasu.
    "Tomu nebudete věřit, pane," ušklíbnul se seržant kysele.
    "Nepochybně nebudu, když mi to sakra hned neřeknete!" vyjel na něj patřičně podrážděně. Nesnášel, když si z něj kdokoliv utahoval. Což místnímu, ať už vědeckému, či vojenskému personálu nijak nebránilo popichovat nově přiděleného majora. Původně si na to stěžoval u generála, ale ten ho rychle zchladil, takže musel krotit svůj temperament a přivyknout místním poměrům.
    "Podle senzorů jde o branoopanské lodě. Třída KSD. Přesný počet zatím není znám, ale bude jich hezkých pár tisíc."
    "Branoopané? To má být vtip?" věnoval muži u taktického přísný pohled. Teď rozhodně nebyla vhodná chvíle žertovat.
    "Ne, pane," odpověděl seržant zcela vážně.
    "Branoopané jsou totálně na dně. Kde by vzali tolik lodí, sakra!" obořil se ani tak ne na seržanta, jako spíš na obrazovku, která ukazovala přesně to, co právě slyšel. Ať tak či onak, pokud doletí až sem, rozhodně pořádně narazí.
    "Pokud očesali obranu Mirmaxu až na kost, tak mohli," dodal poddůstojník tiše.
    "Blázni!" zavrtěl major hlavou.
    "Něco se děje, majore?" zazněl za dvojicí, která držela stráž u senzorů, hlas generála Shepparda. Náhodou se ocitnul zde, neboť ho McKay pořád s čímsi otravoval.
    "Zaznamenali jsme flotilu lodí mířící k Atlantis, generále," začal major, vrhaje kradmý pohled ke svému podřízenému vedle sebe. "Přilétající lodě naše senzory identifikují jako branoopanské."
    "Co sakra hodlají dělat?" zašklebil se generál podobně jako major nad takovou absurditou. Byl si vědom toho, jak Branoopané zbabrali útok na stanici Slov'acia. Stejně tak dle hlášení ztroskotal jejich pokus ukrást ze stanice poslední ZPM a následující útok nebyl nic víc než zbytečnou šarádou. Navíc je to stálo stabilní pozici v MGK, ale z toho si asi moc nedělali, když pohotově přešli k AI. Možná od nich čekal něco promyšlenějšího, když už opustili jejich velkou alianci. Beztak pro něj byli trochu moc úzkoprsí a tajnůstkářští, takže jejich odchodu nijak zvlášť nelitoval. Ta jejich dokonalost se mu beztak dost zajídala, a to nepočítal jejich tajné machinace kolem Atlantis.
    "Nevíme, pane, ale blíží se," rozhodil major pouze bezradně rukama, nemaje po ruce žádné logické vysvětlení, proč si Branoopané počínají tak nezvykle hloupě.
    "Kolik?" zajímalo Johna, jakou sázku vložili do hry. Samozřejmě nemohlo jít o nic příliš vysokého, neboť k tomu už neměli dostatek prostředků ani lodí.
    "Tím si nejsme úplně jistí. Jejich signály se záměrně překrývají a nedaří se nám přesně určit jejich počty," vysvětloval seržant údaje na obrazovce. Citlivé senzory Atlantis nedokázaly přes všechno rozlišit, s kolika loděmi skutečně vytáhli do pole. Ani Asgardi, kteří zesilovali signál přes hlídkové lodě a senzorové soupravy svých lodí, nevěděli více. Alespoň dokud se nedostanou dost blízko, aby mohli použít senzory krátkého dosahu. Potom zcela jistě budou znát přesné počty a složení útočných sil.
    "Protože polovina z nich bude maskovaná!" vmísil se podrážděně do hovoru McKay, který s Sheppardem dorazil na místo, aby viděl, co se děje. Chtěl ještě cosi dodat o jejich tuposti, ale nakonec ostrou poznámku spolknul. Inu, zelené mozky si nevidí ani na špičku nosu. "Pokud byste poslouchali, tak byste věděli, že Branoopani mají špičkové maskování a nechávají nás vidět jenom to, co chtějí, abychom viděli!"
    "Wow, netušil jsem, že jsi tak geniální taktik, Rodney!" poznamenal Sheppard sarkasticky. Nikdy si nemohl odpustit vědátora trochu nepopíchnout. Hlavně narážky na jeho ego mu dělaly extrémně dobře. I po tolika letech, přestože jeho alergie na citrón už byla díky pokrokům moderní medicíny minulostí.
    "No… tohle přece musí být každému jasné, ne?" znejistěl McKay, neboť nevěděl, jestli to bylo míněno ironicky nebo pochvalně. U Shepparda nikdy nevěděl, kdy si z něj střílí a kdy naopak mluví vážně.
    "Správně, Rodney," přisvědčil John, pokládaje mu ruku na rameno.
    "Proto si to uvědomujeme i my a nehodláme se nechat vylákat od Atlantis. Počkáme si na ně, až přiletí blíž. Potom je naše flotila, pokud budou chtít bojovat, víc než ochotně smete z oblohy."
    "Přece si nemůžou myslet, že uspějí, když tady máme všechny ty Aurory a…"
    "Přesně tak. Jejich snaha zakrýt skutečný počet dává najevo, že si tolik nevěří," usoudil generál uvážlivě.
    "A co když prostě jenom chtějí vypustit ty svoje nanity a zase zmizet?" vyjel Rodney poplašeně.
    "Přece jsme všechny z Atlantis odstranili, nebo ne?"
    "Samozřejmě. Já jenom…" Jeho panika se hlásila o slovo právě tady a teď, přes veškeré možnosti.
    "Jsou to nepřátelé, McKayi!" zarazil generál další protesty. "Napadli zcela bezdůvodně diplomatickou stanici Slov'acia a přidali se na stranu AI."
    "Ani stanici neškrábli," namítnul McKay okamžitě s útrpným úšklebkem a dodal, co bylo nejenom Johnovi důvěrně známé: "Jednoduše udeřili na stanici, aniž by vyřadili ZPM. Což v jejich případě znamená a znamenalo sebevraždu."
    "Nejspíš měli nastavený časový plán, který pohořel, a oni prostě zaútočili, aniž by měli šanci uspět," odtušil Sheppard.
    "Branoopané jsou přehnaně opatrní ve všem, co dělají. Tohle k nim prostě moc nesedí," namítal vědec ještě pochybovačně.
    "Přesto šlo o promyšlený válečný akt," poučil ho John okamžitě a začal vypočítávat. "Za prvé stáhli všechny své lidi ze stanice, než odpálili své střely. Za druhé hodlali sabotovat poslední ZPM, což se jim, jak víme, nepovedlo a pouze díky tomu jejich útok nevyšel. Za třetí nám nasadili nanity na Atlantis, nejspíš během útoku AI před pár lety. Navíc se k AI nedávno přidali, takže je otázkou, zda pro ně nepracovali dávno předtím. Tohle všechno mohla být jenom zástěrka. Za čtvrté…."
    "Ne, ne, ne. To mi stačí."
    "Fajn."
    "Tak co mají sakra za lubem?"
    "Ano, něco mají za lubem, ale Atlantis je v bezpečí. Podruhé nám sem ty svoje potvůrky nedostanou."
    "Určitě?" nasadil McKay vystrašený výraz. Nějak neměl zrovna nejlepší pocit z nanorobotů, kteří nejsou vidět pouhým okem. Vlastně by je nenašel ani senzory, kdyby nevěděl, co přesně má hledat. Za jiných okolností by je považoval za fascinující, ale ne když byli použity proti nim. S cílem, o němž se mohl jenom dohadovat.

Galaxie Mléčné dráhy, v oblasti Tollany
    Celkem početná flotila Kartelu se vynořila z hyperprostoru v blízkosti domovské soustavy Tolánů. Prosím, sjednoť si pravopis. Dlouhé á?? Nezvykle velký počet lodí s sebou nesl přídech hrozby. Zatím se ale nedopustili žádné agrese a pouze zaujímali pozice. 60 Athein a 1000 Jabbů, doprovázených desítkami tisíc palubních stíhaček. Stěží je šlo považovat za bezvýznamnou hrozbu. Obzvláště když se ocitli tak blízko domovské planety jedné z hlavních ras Aliance. Šance, že by ohrozili samotnou Tolanu, byla téměř nulová, ale co zde pohledávali, bylo ve hvězdách. Tolánské senzorové soupravy je zaznamenaly okamžitě, ale Toláni nebyli s to si jejich počínání vysvětlit. Prostě tam zdánlivě chaoticky poletovali.
    "Co tam dělají?" zajímalo tolánského admirála.
    "Chystají se zaútočit, pane."
    "Blázni!" odfrknul si přezíravě.
    "Máme aktivovat planetární obranu, pane?" zeptal se uctivě operační důstojník.
    "Ještě ne. Nechte je přijít blíž. Pak jim teprve ukážeme."
    "Ano, pane!" přikývnul, na znamení, že rozumí.
    "Zjistěte nějaké podrobnosti o tom, co dělají ty Jabby. Nechci, aby nám tam rozmístili nějaké maskované sondy, které by monitorovaly pohyb našich jednotek v soustavě."
    "Rozkaz."
    Nepřátelská Flotila se rozptýlila po okraji soustavy a už kvůli jejich manévrům a neuspořádané formaci, působili značně nerozhodným dojmem. Stále se překupovali a chystali útok, ale ten nepřicházel. Svým způsobem pouze znervózňovali tolánskou obranu. Obránci totiž čekali s prstem na spoušti, ale neměli po kom střílet, přestože všude kolem se nacházelo tolik cílů. Sice pro ně přilétající lodě nepředstavovaly hrozbu, ale co když mají přeci jenom nějakou zbraň, která dokáže vyřadit jejich obranu, a oni by dosáhli Tollany. Jedna věc byla jistá. Lodě možná patřily Kartelu, ale nebyl to Kartel, kdo je ovládal. Navíc Kartel neměl důvod útočit na Tollanu. Ne, za tímhle byl někdo jiný a admirál hodlal přijít na to, kdo má tuhle drzost za lubem.
    "Co se tu děje!" zahřměl do ticha klidný hlas kancléře Orie. Před hodinou dostal hlášení o narušení domovského sektoru a od té doby nic.
    "Máme tu narušitele, kancléři," ošil se admirál, ačkoliv k nervozitě neměl důvod. Bojová síla, ať už jí velel kdokoliv, nemohla jejich planetu ohrozit. Jediné, co mohla, bylo vyprovokovat k boji jejich mobilní jednotky. To si ale nepřál, prozradil by prozradil tajné tolánské trumfy, které si Toláni schovávali na horší časy.
    "Kdo je to!" zajímal se kancléř přísně.
    "Zatím nevíme, pane. Chovají se velice nezvykle."
    "Mám to!" ozval se důstojník, který obsluhoval senzory.
    "Ukažte!" přispěchal k němu admirál s kancléřem v zádech. Oči se mu lehce zúžily, jak zaostřil pohled na centrální obrazovku.
    "Tady, podívejte!" ukazoval taktický důstojník z operačního na obrazovce krátký záběr, kdy se clona Jabbů rozestoupila a ukázala jiné plavidlo, které tam evidentně nepatřilo.
    "Identifikace?"
    "Třída Hvězdná moudrost. Branoopanský těžký křižník."
    "Hm…, Branoopané…," zamyslel se kancléř podezřívavě. Jejich opatrné manévry dávaly rázem smysl. Kartel by jistě udeřil ihned bez zvláštního váhání, ale Branoopané byli z úplně jiného těsta. Často plánovali až příliš, aby si byli jisti, a výsledek často překvapil svou přílišnou, až naivní snahou o rafinovanost všechny kolem.
    "Evidentně nakupovali u Kartelu, když jim došly vlastní lodě."
    "Nemyslím…," zamyslel se kancléř znovu. Něco mu na tom nesedělo. Jenom na to nemohl ukázat prstem. Až mu to konečně došlo. "Stav planetární obrany!"
    "Nejsou v dosahu, ani na dostřel. Obrana zatím není aktivní, probíhají pravidelné týdenní testy…," odpověděl admirál nechápaje, co má kancléř momentálně na mysli.
    "Ale ty jejich neviditelné střely mohou být na dosah! Celou dobu, co tam trčí na okraji, vypouštějí ty svoje zatracené střely. Zatím co my tu čekáme, oni už je určitě protlačili dost daleko, aby mohli zaútočit."
    "Aktivujte obranné satelity!" vyštěkl admirál, sotva pochopil význam těch slov. V duchu se plácnul do čela, jak jen mohl být tak hloupý, aby mu to nedošlo. Sice by Tolanu neohrozili, ale mohli by značně pošramotit obrannou síť.
    "Satelity se nabíjejí. Během deseti vteřin budou připraveny!" hlásil ihned operační důstojník.
    "A štíty?"
    "Za pět minut budou aktivní…"
    "Zaznamenáváme velké množství cílů v zóně naší obrany!" vykřikl někdo vedle.
    "Upřesněte!"
    "Mnohonásobný odpal! Asi deset tisíc střel míří na naši vnější obranu."
    "Palte vším, co máme!"
    "Ano, pane!"
    "A zprovozněte ty štíty! Rychle!" pobízel admirál operačního důstojníka.
    Nadešlo pár minut chaosu. V okamžiku, kdy se aktivoval pohon Bugin shot střel, staly se pro senzory viditelné. Nebyli dost blízko, ale z paluby Hvězdné Moudrosti, Derryl nemohl s odpalem déle vyčkávat. Toláni si uvědomili jejich přítomnost a zbraně najížděly z pohotovostního režimu do obranného režimu. Začaly chrlit svazky energie a likvidovaly střely po desítkách, stovkách. Obranné satelity to neměly úplně lehké. Přes tisíc střel mělo fázovou hlavici schopnou projít za optimálních podmínek štítem. Ačkoliv tuto teorii proti Tolánům neměli příležitost vyzkoušet. V první vlně se řítily vstříc obraně, střely vybavené rušičkami a způsobovaly v řídícím centru doslova blázinec. Teprve za nimi letěly ostré střely. Většinu z nich obrana zastavila, ale některé si přeci jenom prokličkovaly cestu a zasáhly cíl. Byly to ovšem ojedinělé zásahy. K zničení obranné stanice bylo třeba něco víc, ale to se nepovedlo. Navíc už najížděly ochranné štíty satelitů. Trojice střel zasáhla jeden z nich těsně předtím, než mu naskočil štít, a zničila ho. Podobný osud potkal další stanici, ale to bylo všechno. V obraně to zanechalo zanedbatelnou díru.

    Flotila se ještě před doletem poslední střely otočila a jednotlivé lodě skákaly do hyperprostoru. Tady už víc udělat nešlo. Smělý plán nevyšel, přestože byli dost blízko tomu, aby zaskočili tolánskou obranu v okamžiku, kdy byla nejzranitelnější. Na druhou stranu nebylo třeba zoufat, neboť i s tím se počítalo. Nasbírali dostatek informací o Tolaně a i tyto informace budou mít určitě svou hodnotu. Navíc neztratili jedinou loď, což bylo také samo o sobě dobré. Vyzkoušeli obranu Tolany, nepřekvapili je, ale to v daném okamžiku nehrálo až takovou roli. Důležité bylo, že vizitka Tolánům byla předložena a nyní se mohli plně soustředit na skutečný cíl jejich mise. Atlantis.
    "Stav naší obrany?" dožadoval se kancléř Orie v řídícím středisku na Tollaně, taktické zprávy.
    "Beze ztrát. Některé obranné stanice jsou poškozené, ale jen nevýznamně. Střely, co je zasáhly, evidentně neměly naqadahové hlavice," ujišťoval mladý důstojník kancléře. Ten pouze věnoval admirálovi vedle významný pohled nad takovou naivitou.
    "Deset tisíc střel je dost málo na tolik lodí," odtušil admirál za svého vůdce. Nemohl si nevzpomenout na stanici Slov'acia, kde akce Branoopanů vyhořela tím nejhorším možným způsobem. Podobně jako zde, kdyby někomu nedošlo, co se jim snaží přímo před nosem udělat.
    "Pane, vracejí se. Jedna loď!" ukazoval důstojník u taktického na osamělý bod, který odhalila senzorová síť.
    "Nejspíš velící loď. Chtějí odpálit zbylé střely," zamnul si admirál zamyšleně bradu čekaje, zda kancléř bude mít jiný názor.
    "Vstupuje do obranné zóny."
    "Chtějí se snad nechat sestřelit?" zavrtěl admirál nechápavě hlavou. Jediný křižník mohla zdejší obrana zničit během dvou vteřin. Bez štítů, bez všeho, představoval snadný cíl.
    "Ne, pane. Zachycuji příchozí vysílání."
    "Pusťte ho!"
    "Tady kapitán Derryl z branoopanské lodi Hvězdná moudrost." Obrazovka ukázala Branoopana středního věku ve velícím křesle. "Obávám se, že se musím omluvit za naši akci vůči Tolaně."
    "Omluvit?" nevěřil Orie vlastním uším. Doposud mlčel, nechávaje admirála a jeho důstojníky konat své povinnosti.
    "Dostal jsem zprávu, že naše vlády právě uzavřely dohodu o ukončení nepřátelství. Bohužel ke mně rozkazy došly později. Tudíž náš plánovaný úder byl odvolán."
    "Jak máme vědět, že nás nezkoušíte oklamat?" zeptal se kancléř podezřívavě. Věděl o jednání ohledně vytvoření aliance proti Oriům, ale ne o Branoopanech. Tolánský zástupce ostatně byl na konferenci, ale zatím neměli zprávu o výsledku jednání.
    "Protože nechám odmaskovat těch 50 tisíc střel, co jsem nechal tajně vypustit do vaší obrany," odtušil Derryl s klidem. Rozmístil by jich klidně i víc. Alespoň kdyby měl více skutečných lodí. Jejich spojenec z Unie Vena jim sice přislíbil lodě, ale těm se kvůli chaosu v galaxii Mléčné dráhy nepodařilo dostat na místo srazu včas. Proto měl jenom hrstku lodí, plus vlastní doprovodná plavidla. Převážně šlo o transportní lodě s aschenským holomaskováním. Díky tomu vytvořili dojem, že mají dostatečně velkou flotilu, schopnou porazit obranné síly na Tolaně.
    "Jestli nám lžete, vymažeme vás z vesmíru!" opáčil admirál bojovně. Přestože to nebylo Tolánům vlastní, měl neodolatelnou chuť něco, někoho zničit a těžký křižník uprostřed jejich obranných stanic byl ideálním cílem. Stačilo jenom stisknout jediné tlačítko a branoopanská loď by rázem nebyla.
    "Přesvědčte se sami," odtušil Branoopan suše. Záměrně vletěl do jejich obranné zóny, aby ukázal, že nemá co skrývat.
    "Zachycujeme velké množství cílů v naší obraně!" potvrdil ihned důstojník u taktického panelu. Velká taktocká obrazovka ihned ožila spoustou malých bodů, které identifikovali jako střely.
    "Dobře," kývnul kancléř s jistou dávkou spokojenosti. Akorát si říkal, nakolik může Branoopanům věřit. Mohlo jít na jedné straně o podvod, ale on sám si to nemyslel. Rozhovory vskutku směřovaly k ukončení nepřátelství. Takže přerušení akce a odhalení vlastních plánů bylo celkem logickým krokem směrem k uzavření míru.

Atlantis - galaxie Pegasus
    Na základně Atlantis vládla mimořádně rušná atmosféra. Dělo se něco krajně podivného, co by se správně dít nemělo. Alespoň tolik se dalo ze záznamu senzorů vyvodit. Světelné body, znázorňující flotilu mířící k Atlantis, zmizely před zhruba deseti minutami. Krátce předtím, než zaznamenané lodě dorazily k předsunutému kontrolnímu stanovišti. Šlo o velice citlivé senzorové soupravy. Asgardi se jimi pyšnili a rozhodně právem. Rozlišení a informace, které poskytovaly o celém Pegasu, byly pro AR vždy neocenitelné. Jenomže předsunutá asgardská hlídka, která byla nejblíže, ztratila kontakt krátce předtím, než lodě dorazily na vzdálenost senzorů krátkého dosahu, díky kterým by obdrželi tolik potřebné informace o všech lodích. A to bylo divné, protože současně došlo k nezvyklým jevům také na Atlantis. Zdánlivě nic zvláštního, pouze drobné systémové výpadky. Jenomže po nedávných zkušenostech byli lidé na Atlantis mnohem vnímavější k byť pouze drobným poruchám.
    "Zkus mi to říct ještě jednou, Rodney?" zeptala se doktorka Elizabeth Weirová hlavního vědátora a geniálního mozku, jak si sám při svém egoismu McKay říkal. Snažila se mluvit klidným nevzrušeným hlasem, neboť McKay vypadal, že zrovna nemá jeden ze svých nejlepších dnů. Vlastně neměl daleko k hysterii a to znamenalo, že situace začíná být opravdu vážná. Obvyklá arogance a egoismus totiž najednou byly ty tam.
    "Chci říct, že tu máme na Atlantis stále ty malé branoopanské potvůrky!" odpověděl, ve tváři zděšení, které ani v nejmenším nepředstíral.
    "Neříkal jsi, že jsme od nich vyčistili celé město?" přidal se Sheppard z druhé strany. Poznamenal to záměrně, neboť tušil jistou zradu, a tady byla. Vlastně měl určité podezření už od počátku, takže i když Rodney vehementně trval na tom, že jsou pryč, on sám nepovažoval záležitost za uzavřenou.
    "Vyčistili. Tím jsem si jistý!" ohradil se McKay prudce. "Pokud ovšem…"
    "Pokud co?"
    "Pokud nám je sem nenasadili znovu…," nechal větu nevyřčenou, nechávaje se přemoci panikou, která se hlásila o slovo.
    "Říkal jsi, že to je nemožné!" připomněl John jeho předchozí slova. Ačkoliv co u McKaye mohlo být nemožné. Neomylný rozhodně nebyl, jakkoliv to o sobě velice rád tvrdil.
    "Pravda, pravda. Ani nanité neprojdou skrze antický štít," přisvědčil Rodney a úlevně si oddechl, ale zároveň zpozorněl. Začal zvažovat nové možnosti a neměl ani z nich lepší pocit.
    "Jak je sem potom mohli dostat, Rodney?" zeptala se ho Elizabeth co možná nejklidněji. Rozhodně nepotřebovali další problémy. Jako by nestačil po tolika letech návrat Oriů do jejich galaxie. Navíc dorazila zpráva z konference, že s Branoopany uzavřeli konečně mír. Pokud o tom ještě nevěděli a rozjeli plány těsně před tím, potom mohli mít v pohybu operaci, kterou už nedokázali zastavit. Jako zkušený diplomat začala pečlivě zvažovat všechna možná stanoviska a dopad na současnou situaci. Pokud se to rychle neurovná a vyjde najevo, že Branoopané napadli Atlantis, potom bude hodně zle.
    "Nejspíš tu byli celou dobu. Akorát byli… prostě neaktivní," zvažoval McKay možnosti ze všech stran.
    "Něco jako spící agenti?"
    "Ne, spíš jako…," zadrhnul se McKay při samotné představě. "Ale ne…" "Co?!" zeptali se jak Sheepard, tak Weirová současně.
    "Pokud dokázali přečkat náš EMP puls, tak to může znamenat jen dvě věci," zvednul ruku, současně vstávaje, aby mohl rozvinout svou teorii. "Pokud dokážou být neaktivní, pak se mohou bez problémů množit, jako obtížný hmyz, a my tu budeme skákat se sprejem, abychom je likvidovali."
    "A druhá možnost?"
    "Ta už je mnohem horší," odtušil protahuje obličej. "Jsou vůči EMP úplně imunní!" zakřičel na oba dva, neboť to bylo do očí bijící a oni vůbec nic nechápali, čímž v něm probouzeli záchvaty zuřivosti.
    "Neříkal jsi předtím, že EMP výboj vyřadí jakékoliv nanity? Že jsou příliš malí, než aby mohli být ještě odolní vůči EMP?" zajímalo Elizabeth, která na rozdíl od Johna přeci jenom měla jisté vědecké znalosti a chápala alespoň rámcově, o čem vlastně mluví. Hlavně taky na rozdíl od velitele vojenských sil Atlantis poslouchala, co jim Rodney vysvětluje.
    "To by zatraceně měli, ale těmhle nanitům to zřejmě nikdo neřekl!" vyštěkl McKay s prvními náznaky paniky.
    "Možná pocházejí z novější generace. Přeci jsi říkal, že jsi našel v počítači příkaz k množení," zkusila nadnést první logické vysvětlení, které jí přišlo na mysl.
    "Ano, ale jen do určité generace. Ani Branoopané nejsou takoví blázni, aby to dohnali až tak daleko."
    "Zoufalí lidé dělají zoufalé věci," poznamenala Elizabeth taktně. "Ostatně prohrávali válku. Možná šlo o nějakou jejich zbraň posledního soudu."
    "Mohu zcela jistě říci, že tihle nanité jsou úplně jiní než ti branoopanští, s kterými jsme se setkali," vynesl McKay konečný verdikt.
    "Cože? To jako…"
    "Jsem si úplně jistý, že tyhle potvůrky nám sem nenasadili Branoopani!" Rodney se jen stěží ovládal, aby nezačal hystericky křičet. "Obsahují technologie, kterými Branoopani nedisponují. Jejich nanokód je úplně jiný. Nevím, odkud se tam vzal. Možná jde o nanity, které sem Branoopané tajně nasadili, ale jsou přeprogramovaní na zcela jiné modifikace!"
    "Měli přístup k technologiím celé aliance. Pokud do nich dodatečně nacpali nějaká vylepšení…" našpulil Sheppard zamyšleně rty, jak mu mysl běžela jako o závod při vyhodnocování hrozby.
    "Co proti tomu můžeme udělat?" zajímala se Weirová zamračeně, ignorujíc Johnovu poznámku, která vzbuzovala víc než dost znepokojení. Už jen povyk, který u toho Rodney dělal, v ní vzbuzoval nepříjemný pocit u žaludku. Důvěrně známá samolibost a arogance byly dávno ty tam a to nebylo dobré znamení.
    "Obávám se, že nic," vydechl McKay a hned dodal: "Jakmile dosáhnou určité generace, budeme tady mít novodobé replikátory. Akorát založené na antických technologiích a tentokrát nebude žádná Dakara, žádné rezonanční zbraně, které by je dokázaly rozložit na malinké částečky."
    "Mám jednu faktickou poznámku. Neuzavřeli jsme právě s Branoopany náhodou mír? V rámci aliance proti Oriům?" promluvil po notně dlouhé chvilce ticha John. "Možná by s tím sakra mohli něco udělat!"
    Sklidil pouze udivené pohledy, jako by řekl něco naprosto bláznivého, ačkoliv to dávalo dokonalý smysl. Jenomže si neuvědomoval, s kým má tu čest. Branoopané měli tendenci být hodně nevypočitatelní. Nevypočitatelní, tajuplní a záhadní. Zmizení všech lodí jejich flotily hovořilo samo za sebe.
    "Možná bude lepší, když si ně trochu posvítíme."
    "Kwasir a jeho loď tam bude za pár hodin. Můžeme použít holokomunikační systém přes jeho loď, abychom si s Branoopany promluvili o tom, co dělají v našem sektoru" pokrčila Elizabeth rameny.
    "Myslíte přímo přes E…"
    "Neříkej to, Johne!" varovala ho přísně. Už tak bylo dost zlé, že po ní Asgardi pojmenovali jednu ze svých nejlepších a nejnovějších lodí, která čirou náhodou byla velitelskou lodí flotily Pegasus. Sama cítila rozpaky a jen díky diplomaticky nejisté situaci souhlasila, že Asgardi pojmenují loď po ní. Ostatně tomu unikala víc než padesát let a jednou to přijít muselo. Když jim došla jména členů SG-1 a dalších lidí z SGC, sáhli Asgardi jinam. Posádce Atlantis se alespoň donedávna vyhýbali.

Wedránské loděnice - tajná Branoopanská základna.
    Hvězdná moudrost se vrátila zpátky na Wedránskou základnu. Nic nevyšlo, jak mělo. Piráti v MD znemožnili spojení s jejich kontaktem u Unie. Jenomže to nebylo všechno. Situace se beztak během operace změnila. Derryl obdržel nové informace o uzavření příměří s AR a vytvoření všeobecné alianci proti Oriům. Pokrčil nad tím rameny. Celá akce vinou nepředpokládaných potíží stejně vyletěla komínem. Alespoň mají spousty střel proti skutečnému nepříteli. Oriové představovali hrozbu. Bude lépe použít střely proti nim než proti Tolánům, kteří de facto ani nebyli nepřátelé. V tomto duchu se vrátil, hned jak všechno s Tolány urovnal, rovnou na základnu. Zamračil se při pohledu na doky. Bylo tu nějak podezřele víc lodí, než když odlétal. Pokrčil nad tím rameny. Nejspíš se změnily priority a velení poslalo větší množství lodí k rychlé údržbě. O to více byl překvapen, když ho hned u vstupu vítal první radní Bubushow.
    "Radní Bubushow…," uniklo Derrylovi překvapeně. "Nečekal jsem, že na základnu přiletí celý vládní kabinet."
    "Náš vůdce byl pozván na konferenci, kde se všichni dohodli na alianci proti Oriům," začal radní nezávazně hovořit. Zcela pomíjel fakt, že jsou na veřejném místě, kde je může nezasvěcené ucho zaslechnout. S tím si ale první radní nedělal hlavu. "AR již není naším nepřítelem."
    "Ano. Obdržel jsem rozkazy k přerušení operace," pokýval Derryl souhlasně hlavou, zatímco následoval člena vlády směrem k řídícímu centru.
    "Co však nevíte, je fakt, že druhá skupina mířící na Atlantis obdržela tytéž rozkazy," odtušil radní a něco v jeho slovech znělo varovně.
    "Pochopitelně. Atlantis je významná asgardská základna v Pegasu," přitakal Derryl, čekaje bližší vysvětlení. Příliš dobře viděl nevyřčenou pointu, ale nehodlal hádat, co se stalo. Doufal, že se dozví, k jakým komplikacím tam došlo.
    "I oni potvrdili přijetí rozkazů, ale nevrátili se. Většina lodí spustila maskování a zmizela ze senzorů," doplnil radní s povzdechem.
    "Aschenské GC přeci nemají maskování a našich lodí tam bylo jenom kolem dvou tuctů," zamračil se Derryl nad nečekanou komplikací, která předčila všechny jeho představy o katastrofě, která mohla druhý úderný svaz postihnout.
    "To je právě záhada," pokýval člen vlády hlavou, zatímco dorazili do řídícího centra. Po vstupu stiskl nenápadné tlačítko na malém panelu, který měl připnutý na hřbetu ruky. Derryl se jen pousmál. Přeci jenom se člen vlády pojistil proti odposlechu. Vypnul ho v okamžiku, kdy vcházeli do řídícího centra Wedránu. V centru nebylo třeba dělat tajnosti. "Tady, jak vidíte, senzory ukazují jedinou naši loď," ukazoval ihned na taktické mapě Pegasu.
    "To je Twerinův Klid soudného dne," řekl Derryl okamžitě. Znal velice dobře hodnoty první lodě třídy KSD, kterou postavil.
    "Jako jediný zastavil a nepokračoval dál v letu," ukazoval Bubushow dál na taktický display a k lepšímu pochopení si vyvolal podrobnosti.
    "Vysadily mu motory," přikývnul Derryl při pohledu na charakteristiku jejich pohonu. "Nemůže přejít do hyperprostoru."
    "Problém spočívá v tom, že ho zaznamenala asgardská hlídka a míří k němu," odtušil radní bezvýrazně.
    "Přeci nebudou střílet na spojeneckou loď!" zamračil se nad tím Derryl. Jeho přítel sotva před pár dny vstal z mrtvých a představa, že by se mrtvým mohl doopravdy stát, nebyla příliš příjemná.
    "To není úplně jisté. Právě jim zmizela naše flotila a oni budou mít příliš mnoho otázek," upozornil ho Bubushow vážně.
    "Co máte v plánu?" zajímalo Derryla, neboť mu bylo předem jasné, že sem radní nepřiletěl jenom tak, kdyby neměl připravený plán.
    "Je čas jednat a musíme jednat rychle, kapitáne," začal první radní a bývalý vrchní starší spřádat plány. "Nejprve potřebuji rychlou přepravu do laboratoří na Acerii."
    "Moje loď má nové modifikace pohonu. Právě jsme ho vyzkoušeli a nárůst rychlosti je poměrně výrazný. Akorát má pár nevýhod, ale pokud jde o rychlost…"
    "Ano, rychlost bude nejdůležitější!" zarazil ho Bubushow netrpělivě. Nepotřeboval znát podrobnosti. Jeho mysl se již soustředila na nový cíl. "Potřebuji tam něco zařídit a navíc tamní planeta má bránu schopnou vytočit Pegasus."
    "Bránu do jiné galaxie?" nevěřil Derryl vlastním uším. "Tolik energie nevyprodukuje náš nejvýkonnější generátor energie. K tomu je potřeba ZPM!"
    "Já vím," usmál se radní záhadně. "Ne, nemáme ZPM, pokud se ptáte na tohle. Víc ale neprozradím."
    "Chápu," přisvědčil Derryl, ale nevěřil mu ani slovo ohledně brány. Tohle znělo příliš nadsazeně. Radní míval údajně podobné sklony k přílišné dramatičnosti a tajemnosti. Ne, tady bude mít v záloze zcela jistě jiný způsob přepravy.
    "Potom mám pro vás, kapitáne, ještě jeden důležitý úkol," pronesl Bubushow po notné chvilce tiše, nasazuje neproniknutelný výraz.
    "Poslouchám."
    "V nejbližších dnech má proběhnout tajné zasedání stínové vlády."
    "Takže víte, kam zmizeli!" zarazil se kapitán, protože v řídícím středisku bylo hodně Branoopanů. Všem z nich sice věřil, protože prošli bezpečnostní prověrkou, ale přeci jenom opatrnost byla na místě. Za dlouhé roky v exilu se naučil krýt si záda při každé příležitosti.
    "Ne tak docela," zavrtěl radní hlavou. "Každopádně víme o jednom z členů jejich sdružení a on vás dovede až k nim. Nebylo by praktické ho zatknout, když nám může posloužit tímto způsobem, nemyslíte?" Levé obočí šlo tázavě nahoru a levý koutek úst zaškubal v náznaku úsměvu.
    "Velmi chytré. Pokud se ovšem nechá sledovat," zapochyboval Derryl. Stínová vláda se skrývala před zrakem Branoopanů a nikdo je dosud nikdy nenašel.
    "V tomto ohledu si nemusíte dělat starosti. Nasadil jsem mu sledovací maják. Důležité je najít ho dřív, než dorazí k cíli. Potom zaujmete jeho místo."
    "Můj bratranec mě přeci pozná, hned jak mě uvidí," namítnul Derryl zaraženě.
    "Náš záhadný přítel je Mužem mnoha tváří. Věřím, že nebude problém ho zastoupit," usmál se radní spiklenecky. Doufal, že napověděl dostatečně, aby nemusel podat bližší informace, o což ani v nejmenším nestál. Ne, v celé záležitosti měl i své vlastní plány. Plány, které bylo nutné naplnit. Dříve, než bude opravdu pozdě.
    "Tak tohle se mi líbí," opětoval Derryl úsměv. Stínová vláda ho rozčilovala dlouhé roky a nyní jim mohl vrátit všechno i s úroky. A co se týče radního, právě dostal velice zajímavý nápad. Možná ho dostane na jeho vlastní vychytralost. Otázkou zůstávalo, kdo bude vychytralejší.
    "Vezměte si co nejvíce lodí. Přivedl jsem pátou bitevní eskadru, kterou budete mít k dispozici. Sice nemá plný stav, ale věřím, že najdete lodě, kterými ji půjde doplnit. Nikdo nesmí utéct. Rozumíte?" dodal Bubushow rozhodně. Sám v duchu věděl, že stejně někteří uniknou. Na to byli představitelé stínové vlády příliš kluzcí. Jenomže účelem nebylo zničit stínovou vládu, nýbrž rozbít jejich dosavadní organizaci.
    "Rozumím."
    "Velmi dobře, kapitáne," přikývnul radní spokojeně. V duchu si povzdechl. Kdyby jenom Derryl tušil, co všechno ve skutečnosti ví. Ne, pokud se má tohle všechno povést, nesmí o tom nikdo vědět. Nikdo, ani nejbližší členové vlády, nesmějí vědět o jeho skutečných záměrech. Záměrech, které mohly vést pouze k jedinému konci, o kterém přemýšlel už od okamžiku svého odstoupení. "Kdy ale konečně všechna konspirace a nedůvěra zmizí?" položil si sám pro sebe otázku a hned si odpověděl. "Je to všechno v nás. O tohle šlo stínové vládě, abychom se ohlíželi a skrývali jeden před druhým. A proto musím udlat, co musím, dokud ještě mohu ovlivnit události……"

Atlantis - galaxie Pegasus o den později
    "Neplánovaná mimozemská aktivace!" zazněl v řídící místnosti Atlantis poplach. Nikoho totiž momentálně nečekali. Většina SGA týmů byla ve městě a žádný z těch několika mála, co bylo venku, se neměl vracet.
    "Koho to sem sakra čerti nesou," zamručel generál Sheppard, sotva dorazil do řídící místnosti Atlantis. Poslední dobou vládla ve městě dost napjatá atmosféra, takže všichni byli jako na trní z toho, co přijde.
    "Nevím, pane. Přichází kód. Podle všeho je náš, ale nevíme, kdo…," zarazil se na okamžik seržant obsluhující centrálu. "Moment! Právě přichází zpráva."
    "Ukažte."
    "Tady, generále."
    "To musí být vtip," zamumlal John a zavrtěl nad tím vším hlavou. Po přečtení dospěl k názoru, že jejich nadřízení museli definitivně přijít o rozum.
    "Co se tu děje?" hlas tentokrát patřil doktorce Weirové, kterou neplánovaná aktivace taktéž přiměla přijít do řídícího střediska.
    "Zpráva na vládní úrovni. Branoopané posílají svého zástupce na Atlantis," shrnul Sheppard stručně obsah zprávy, nasazuje patřičně kyselý výraz.
    "Co je na tom nezvyklého? Asi už vědí, že Asgardi zajali jejich loď, a chtějí vyjednávat," pokrčila rameny, neboť ve zprávě, na rozdíl od generála, neshledávala nic neočekávaného. Pokud pominula jeho stálou skepsi. Pravdou zůstávalo, že právě tahle skepse jim umožnila přežít mnoho nebezpečných situací zde na Atlantis.
    "Nevím, jak ty, Elizabeth, ale já si myslím, že jim jde o něco jiného. Navíc nevím, jestli je moudré je sem pouštět, když už tady máme víc než dost problémů." Tím narážel na McKayův zuřivý boj s nanotechnologií, kterou vědec pojal jako výzvu své genialitě. Zatím dokázal uzavřít část města, ale jak sám říkal, šlo pouze o dočasné řešení.
    "Sám jsi přeci volal po tom, aby s těmi nanity na Atlantis něco udělali," naklonila lehce hlavu v tázavém gestu očekávajíc, jakým způsobem zareaguje.
    "To ano, ano," mávnul netrpělivě rukou, neboť mu poněkud docházely argumenty. "Ovšem jak víme, že nám sem nenasadí nějaké další?"
    "Každopádně ho na druhé straně plně prověřili," učinila Elizabeth tentokrát jednoznačně zamítavé gesto a kývla na obsluhu brány. "Vypněte štít na bráně!"
    "Ano, madam."
    "Měli bychom si ho ještě prověřit na naší straně. Jestli s sebou přece jenom nemá nějaké další nanopotvůrky," remcal stále John. Bylo předem jasné, že to hodlá provést, i když nebude Elizabeth souhlasit. Nakonec rozhodila rukama a řekla cosi v tom smyslu, ať je na něj alespoň milý.


Část třetí

    O půl hodiny později už seděli v zasedačce a jednání mohlo začít. Pro Shepparda bylo překvapením, když bránou prošel Branoopan oděný celý v černém, přiléhavém obleku. Představoval si Branoopany trochu jinak, trochu víc extravagantně s ohledem na jejich kulturu plnou dokonalosti. Branoopan vlastně nevypadal nijak impozantně, spíše tuctově, jako každý druhý člověk. Branoopané v podstatě nebyli ničím víc než vylepšenými lidmi, ačkoliv mnoho generací, strávených na jejich domovském světě pod ochranou Asgardů, je přeci jenom trochu změnilo. Fyzická dokonalost patřila k těm hlavním rysům, alespoň tolik se říkalo. Nyní se ukázalo, že to není asi úplně pravda a zdání může hodně klamat. Branoopana zjevně generálova opatrnost mimořádně pobavila, ale podrobil se prohlídce bez nejmenších řečí. Zarážející byl fakt, že byl podle informací, které obdrželi, jedním z hlavních členů vládního kabinetu. Vládní činitelé jen tak nikam necestovali. Obzvláště ne bez jištění a potřebného doprovodu. Obvykle v doprovodu elitních vojáků Vrchní stráže. Navíc ten člověk, tedy ne člověk, ale Branoopan, měl ještě podivnější jméno, Bubushow. Proti tomu asi sotva mohl kdokoliv cokoliv namítat. Každá kultura měla své charakteristické rysy a Branoopané si dávali opravdu podivná jména.
    "Došlo k velice politováníhodné záležitosti, která mě přiměla vstoupit na území Aliance ras osobně. Zahájit dialog a vysvětlit pár věcí, které nejsou takové, jak se na první pohled zdají," začal Branoopan mluvit. Nikdo nic nenamítal, takže v klidu pokračoval. "Jak asi víte, Branoopané se účastnili konference, kterou vyvolali naši přátelé Oanesané a která vedla k vytvoření aliance proti Ori. Souhlasili jsme s podmínkami smlouvy. Právě skutečnost, že nedošlo z naší strany k žádnému porušení nově uzavřené smlouvy a přesto hrozí konflikt, je důvodem, proč jsem zde."
    "Takže moment, abychom si to shrnuli," vzal si Sheppard slovo ve snaze ujistit se, že všem těm pečlivě zaobaleným větám dobře porozuměl. "Nemáte nic společného s útokem na Atlantis, ani s těmi nanity, co se nám tu začínají množit."
    "Útok na Atlantis byl zrušen, jakmile dohoda vstoupila v platnost. Stejně jako diverzní akce u Tollany a řada dalších, které jsme plánovali," odtušil člen vlády zvedaje ruku v gestu pokračování. "Vím o nanitech na Atlantis. Ostatně jsem to byl já, kdo dal rozkaz je sem nastrčit během bojů o Atlantis před pár lety."
    "Takže určitě víte, jak se jich zbavit!" vyjel na něj generál podrážděně. Doufal, že alespoň tohle popře a on bude mít důvod s ním vyběhnout. Jenomže nedostal příležitost.
    "Pevně doufám, že ano," odpověděl Bubushow s přehledem. "Z toho důvodu jsem přivezl nejnovější poznatky o nanitech. Ovšem část nanitů byla poněkud speciální."
    "Toho jsme si už všimli," poznamenal Sheppard sardonicky.
    "Původním cílem bylo pouze sbírat informace. Neměli jsme v úmyslu jakkoliv sabotovat Atlantis. Většina nanitů nebyla navržena k napadení tak složité technologie, jakou Atlantis představuje. Navíc nám bylo jasné, že je dokážete snadno zničit, pokud na ně narazíte. Proto byl kladen důraz hlavně na utajení. Nemělo dojít k tak křiklavému odhalení, že špehujeme tehdejšího spojence."
    "Jenomže tihle nanité jsou odolní vůči EMP!" vložil se do diskuse dosud mlčící McKay, který už mlčet nevydržel.
    "Vskutku?" Levé obočí Branoopana šlo tázavě nahoru. Nevypadal však ve skutečnosti příliš překvapeně. Vlastně podobnou zradu od stínových očekával. "Toho jsem se bál."
    "Doufám, že máte nějaký trik, jakým je odstranit. Pochybuji, že AR po tom všem přijme vysvětlení o zničení Atlantis nanity s tím, že jste v tom neměli prsty," přidal se Sheppard.
    "Udělám, co mohu, ale obávám se, že to nebude stačit," odtušil Bubushow zamyšleně.
    "Tak se potom budete muset víc snažit!" zpražil ho generál nekompromisně.
    "Jde o to, že každý jednotlivý nanit má v sobě svůj nano-kód. Ten je díky jeho velikosti nesmírně jednoduchý, ale poté, co se jich spojí více do určeného bloku, potom začíná být kód komplexně složitý. Rozbít ho lze pouze způsobem nanotické extrakce. Jednoduše řečeno nejde o EMP výboj, ale nano-výboj. Na rozdíl od EMP výboje, který přetíží jejich obvody, čímž je spálí, nano-výboj vyřadí základní sadu instrukcí nanitů a ti se pak rozpadnou. Z určitého pohledu se to podobá rezonančním zbraním, které jste použili k porážce replikátorů. Akorát jde o technologii působící na mnohem jemnější úrovni, než byli replikátoři."
    "Aha," sklapnul generál s výrazem nevíry, kolik toho o nich Branoopané ve skutečnosti vědí. Mohl jen doufat, že nesbírali také nějaké další informace, které by se mu nelíbily.
    "Problém spočívá v tom, že k tomu je zapotřebí poměrně složitá aparatura a velice přesné výpočty," dokončil Bubushow svou krátkou přednášku.
    "Seženeme vám, co budete potřebovat," souhlasila Weirová dřív, než mohl John protestovat.
    "Možná ani nebudete muset," zarazil jejich snahu hned v samotném počátku. Dobře si vše promyslel a doufal, že dosáhne potřebného řešení a přitom ještě získá.
    "Opravdu?"
    "Jedna z našich lodí, která mířila k Atlantis a nezmizela…," usmál se poněkud rozpačitě pokračuje dál, "…je zrovna tou lodí, která má potřebnou aparaturu."
    "Tak tomu říkám náhoda!"
    "Klid soudného dne má jako jedna z mála lodí nainstalovanou ochranu proti nano-technologiím. Možná tohle je důvod, proč nezmizel jako ostatní lodě," kontroval Bubushow s přehledem.
    "A očekáváte, že tomuhle budeme věřit?" povstal ze židle Sheepard. Nechápal, kde bere ten chlápek tu drzost lhát jim přímo do očí. Teda, alespoň byl přesvědčený, že na ně zkoušejí nějakou svou hru.
    "Samozřejmě si můžete vše prověřit, ale radím vám, abyste si pospíšil. Čas může být tím, čeho se nám nemusí dostávat," neustoupil Bubushow ani o píď ze svého stanoviska.
    "Aha, takže dokonce i znáte časový harmonogram, kdy se ti nanité spustí!"
    "Pouze předpoklad," pokrčil neurčitě rameny, čímž Johna jenom o to víc popíchnul k projevům nedůvěry.
    "Nevím jak kdo, ale mě tohle přijde jako pečlivě zinscenované divadlo!"
    "Jak chcete," pokrčil Branoopan rameny. "Pokud si myslíte, že zvládnete situaci bez našeho přispění, potom samozřejmě odejdu a nechám vše ve vašich schopných rukách. Samozřejmě nás AR nebude moci obvinit, že bychom neměli snahu napravit situaci."
    "Nebo naopak tohle celé je součástí vašich plánů. Dostat se na Atlantis a spustit ty své nanoboty, abyste se AR patřičně pomstili za porážku, kterou jsme vám uštědřili!" nenechal se generál jenom tak odradit od svého postoje.
    "Jakmile jsme zjistili, že se naše flotila nevrátila zpátky a Klid soudného dne zůstal vyřazený v polovině cesty, celkem logicky jsem začal jednat. Není v tom žádný úskok. Skutečnost, že mají zmíněnou aparaturu na palubě, je vlastně také jedním z důvodů, proč jsem zde."
    "Chcete se ujistit, že…" pokračoval Sheppard stále tím útočným tónem.
    "Johne!" přerušila ho Elizabeth taktně. "Co kdybys nechal radního Bubushowa, aby nám nejdřív všechno řekl, a pak kladl otázky?" věnovala mu jeden ze svých diplomatických pohledů, kterým víc než jasně naznačovala, že má mlčet.
    "Ovšem, proč ne," rozvalil se více v pohodlném křesle předstíraje ochotu naslouchat. Což mu ani v nejmenším nebránilo tvářit se patřičně podezřívavě a nedůtklivě. Během okamžiku, kdy Branoopan mluvil, si s Elizabeth vyměnil jeden dva pohledy. Uklidnil se, když mu naznačila, že ani ona mu nebaští všechno, co říkal. O poznání klidněji poslouchal, jak mluví a přitom popisuje složitost celého procesu, neopomíjeje do všeho patřičně přiřadit politickou situaci. Z jeho pečlivě volených slov bylo nad slunce jasné,, že nehodlá prozradit žádné podrobnosti ohledně jejich nanotechnologie, jakkoliv se McKay snažil odbornými otázkami něco vyzvědět. Dostal přepečlivě formulované odpověďi, na jejímž konci ztratil obvykle pointu. Stejně jako ten Branoopan na KSD, se radní mistrně vykrucoval, neodpovídaje na otázky přímo. Jednoznačně se vyjádřil pouze ohledně odstranění nanitů z Atlantis. V dalších otázkách zůstával stále více či méně neurčitý.
    Zkrátka a dobře šlo o hru, kterou Bubushow tolik miloval. Tajuplné mlžení, spojené s tím, jak pečlivě vytahoval jednotlivé střípky informací. Nikdy ne všechny, pouze více či méně podstatné části, aby ho lidé nemohli obvinit, že nespolupracuje. Podle výrazu generála Shepparda by ho ani nepřekvapilo, kdyby zde měli detektor lži. Z toho důvodu si dával velice záležet, aby vědomě nelhal a říkal v podstatě pravdu, byť poněkud ochuzenou. Pečlivým sledováním také dospěl k závěru, že oni pečlivě zvažují každé jeho slovo a úplně všemu taky nevěří. Což nevadilo, pokud uvěří hlavnímu bodu jednání. Ostatní už nebylo víc než jen politická omáčka, aby mělo jednání patřičnou chuť a náležitou vážnost. V duchu se však musel smát nad tím, jak se bude asi Twerin tvářit. Předpokládal, že zvládne odstranit nanity i bez jeho přispění, ale pokud byla Atia příliš chytrá, potom ho bude zcela jistě potřebovat. Ano, v podstatě nelhal. Twerinovo vybavení odstraní nanity podstatně rychleji.

Asgardská hlídka - galaxie Pegasus
    Všechno, co šlo pokazit, se zcela jistě pokazilo. Klid soudného dne byla loď, která vedla branoopanskou flotilu k plánovanému úderu na Atlantis. Alespoň to, co z ní zbylo. Vše s vydatnou podporou aschenských Golden Crossů a jejich holoprojekcí, které vytvářely dojem, že jejich flotila je větší, než opravdu byla. Asgardi jim na to nejspíš neskočili. Většina jejich flotily stále zůstávala na obranu Atlantis. K jejich pozicím se blížilo jenom opravdu málo lodí. Zato všechno třída O'Neill. Dost velké sousto pro branoopanské KSD a aschenské GC. Tohle muselo být dílo lidí na Atlantis. U nich nemohli předpokládat, že skočí na tenhle trik. Ostatně s tím původní plány počítaly. Proto část flotily zůstávala zamaskovaná. Cílem bylo jednoznačně získat Atlantis nebo vytlačit pozemšťany z města. Jednotlivých cílů a možností bylo zkrátka více a jejich úkolem bylo dosáhnout alespoň jednoho předepsaného scénáře.
    Nyní už bylo jasné, že veškeré scénáře vypracované vládou se neuskuteční. Zato všechny ostatní, které musely být dílem stínové vlády, nepochybně dostaly zelenou. Všechno se seběhlo krátce po obdržení signálu k zastavení útoku. Twerin odeslal potvrzení rozkazu a vydal tentýž rozkaz i flotile, když k tomu došlo. Veškeré systémy Klidu soudného dne najednou zkolabovaly. Poslední, co senzory zaznamenaly, byla flotila, která se zamaskovala a zmizela v nenávratnu. Twerin si z posledních údajů ještě odvodil, že na aschenských lodích vypadla podpora života, a víc ani k tomu, aby rozpoznal rukopis Atie, nepotřeboval. Ne, tohle byl přesně její styl. Precizní, důkladný a zcela jistý. Určitě stačila na všechny aschenské lodě přenést nano-virus, který v podstatě zabil nebo vyřadil aschenské posádky, aby stínoví Branoopané mohli převzít velení nad flotilou. Zatímco oni zde zůstali viset, bez maskování, pohonu i zbraní a mohli v klidu čekat, až přiletí asgardská hlídka.
    Co však Twerin nemohl vidět, byl spokojený úsměv radního Hugginse, jehož S-HM, Drtivý úder, se vynořilo v pozadí. Samozřejmě udělal všechno podle plánu, ale nečekal, že Twerinův Klid soudného dne vyřadí úplně. Vlastně o něm věděl ještě před začátkem mise a těšil se, jak bude Atia vyvádět, až zjistí, že Twerina opět nedostala. Samozřejmě mohl změnit kurz jedné, dvou lodí a zničit nehybný cíl. Jenomže střílet na bezbranného protivníka, který navíc nebyl ani nepřítelem, nebylo vůbec praktické. Sice byl v pokušení ověřit si úroveň anti-nanotechnologie Klidu soudného dne, ale nakonec pokušení odolal. Fakt, že Twerin zůstane naživu, pro něj bude v budoucnosti mnohem užitečnější. Nehledě na fakt, že Atia nemohla otevřeně přiznat, že ho chce zabít. Tím by ztratila hodně ze svých příznivců, kteří Twerina obdivovali. A on samozřejmě coby dostatečně naivní člen Rady bude dávat najevo své nevýslovné překvapení. Vesmír přinášel málo skutečných potěšení, ale tohle bylo jedno z nich a Huggins se přistihnul, jak moc se těší. Atia měla možná celou řadu předností, ale on věřil, že je z dlouhodobého hlediska lepší.

    "Už fungují senzory?" zajímalo Twerina, ačkoliv na tom na druhé straně zase tolik nezáleželo. Asgardi tady budou do deseti hodin a oni rozhodně nikam neuletí. I kdyby nahodili motory, Asgardi by je dohnali.
    "Částečně ano," přisvědčil Dellus.
    "Vidíme Asgardy?"
    "Ano. Budou tady během dvou hodin."
    "Zajímalo by mě, jak se jim podařilo projít skrz naše ochrany a úplně nás zneschopnit," promluvil dosud mlčící kapitán Cyrix.
    "Nemyslím, že nás chtěli jenom zneschopnit."
    "Myslíš…"
    "Jsem si tím celkem jist, že nás chtěli zničit, ale ten jejich virus neprorazil naší ochranou."
    "Celá loď je mimo provoz a ty říkáš, že neprorazili naší ochranou?"
    "Kdyby prorazili, tak už tady nejsme."
    "Aha," odtušil kapitán sardonicky. "Takže teď je na Asgardech, aby nás zničili místo nich."
    "Bylo vyhlášeno příměří, nezapomeň," připomněl mu Twerin s klidem.
    "Což mě moc neuklidnilo. Tahle zpráva k těm lodím třeba ještě nedorazila."
    "Dorazila."
    "Rád bych měl tvou jistotu."
    "Jsou to Asgardi, příteli. Znají výsledek jednání dávno předtím, než dorazila zpráva k nám. Nebudou střílet. Ne, když jsme zcela bezbranní."
    "Má teda potom vůbec cenu něco opravovat?" zeptal se kapitán mnohem tišeji, aby ho slyšel jenom Twerin.
    "Bude lepší, když posádka bude mít nějakou práci. Už tahle samotná zrada musela značně poznamenat jejich morálku. Fakt, že skončí jako váleční zajatci, byť u AR, nemusí být pro většinu z nich vůbec lákavé," odpověděl mu Twerin s moudrostí, kterou Cyrix vždy obdivoval.
    "Bude lepší, když zajdu do strojovny a trochu je tam pobídnu ke spěchu," řekl nahlas, aby to všichni slyšeli.
    "Dobrý nápad. Čím dřív budeme operační, tím dřív dokážeme Asgardům zmizet," odpověděl Twerin v podobném duchu. Neříkal úplnou lež. Samozřejmě měl v plánu Asgardům uniknout, ale byl natolik realista, aby si nenamlouval, že to bude v dohledné době. Přesně o dvě hodiny později se z hyperprostoru vynořily dvě asgardské válečné lodě. Vedoucí loď byla dle očekávání třídy O'Neill Jormund, jejich nejlepší plavidla. Šlo o upravenou verzi klasického O'Neilla, vybavenou na spodní částí trubicemi pro vypouštění replikátorů. Druhé plavidlo bylo menší, a tudíž muselo jít o Billiskner. Každopádně kombinace smrtící pro branoopanský KSD, i kdyby byli plně funkční. Hlavní majestátní O'Neill převyšoval KSD nejen výzbrojí, ale i velikostí. Na palubě se nacházel pouze jediný Asgard. Naštěstí komunikace nefungovala, takže jim ani nemohli odpovědět. Nebylo tudíž žádným překvapením, když je vzali prostě do vleku. Twerin si v duchu povzdechl. Tušil zhruba, co bude následovat. Proto nebyl nijak překvapen, když ho transportní paprsek uchopil a přenesl na asgardskou loď.
    Zhmotnil se v tmavší místnosti. Tam na něj čekal prošedivělý veterán, podle hodnostního označení přinejmenším generál. V ruce měl pozemskou pušku, jako by Asgard vedle něj neměl situaci pod kontrolou. Fakt, že byl pouhou projekcí, mu nepřišel zdaleka tolik legrační. Další dvojice ozbrojených lidí už byla víc než zbytečná a měla pouze demonstrativní účel. Pokud si však mysleli, že neví o jejich podvodu, potom byli hodně na omylu. Bez silového kopí, které si předtím vyndal z pouzdra a odložil na opěradlo křesla, byl beztak bezbranný. Twerin zůstal nehybně stát. Neučinil jediný krok směrem kupředu. Tušil silové pole, takže nemělo cenu pokoušet osud.
    "Máme pár otázek a doufám, že nám na ně odpovíte bez nějakých zbytečných vytáček," začal generál Sheppard mluvit. Neodpustil si, aby byl tím, kdo osobně přivede Branoopany na Atlantis. Dávalo mu to příležitost položit otázky, aniž by mu do toho Elizabeth mluvila.
    "Naše vlády uzavřely spojenectví, takže nyní nejsme nepřátelé," odtušil Branoopan neutrálně.
    "Fajn," měřil si ho John podezřívavě, zatímco volil pečlivě první otázku: "Kde je potom zbytek lodí vaší flotily?"
    "Nemám tušení," pokrčil Twerin rameny.
    "Pokud chcete, abychom s vámi jednali férově, potom očekávám, že nám budete říkat pravdu."
    "Byli jsme zrazeni."
    "Zrazeni? Kým?"
    "Stíny."
    "Stíny?"
    "Tak jim říkáme," vysvětloval Twerin s předstíranou neochotou. "Nikdo je nikdy nenašel, nikdo je nikdy neviděl, přesto víme, že existují. Říkáme jim takhle proto, že jsou stále za námi, ale když se ohlédneme, nikdo tam není."
    "Kolik lodí měla vaše flotila?"
    "Kolik našich lodí měla flotila?" ujišťoval se Twerin, zda správně rozuměl otázce.
    "Nemyslím jenom vašich. Myslím, kolik lodí celkem."
    "Sedmá až desátá bitevní eskadra plus pět set aschenských GC."
    "Nemohli si je prostě vzít zpátky?"
    "Ne!" učinil Twerin jednoznačně záporné gesto. "Aschenové jsou naši přátelé."
    "To byla i AR a jak jste nás podvedli!"
    "Nikdy jsme AR (Aliance Ras) ani MGK (Mezi-Galaktická Konfederace) nepodvedli. Přesněji řečeno, nikdy jsme se nedostali k tomu, abychom porušili smlouvu." "Přesto jste udělali takovou hloupost, jako že jste chtěli ukrást ZPM a zaútočili na stanici Slov'acia."
    "Nepopírám, že získat ZPM pro nás bylo vždy lákavé, ale nikdy bychom to neudělali takhle křiklavě." Přes všechno zůstával Twerin klidný, přestože mu pozemšťanova podezřívavost přišla víc než patrná. On hledal způsob, jakým ho usvědčit ze lži, a v jeho očích byl vinen v plném rozsahu, bez ohledu na to, jak moc se bude obhajovat. "Ano, byl jsem to já, kdo rozmístil ty střely. Byli to moji lidé, kteří byli připraveni ukrást ZPM, byla to moje loď, která vám nasadila na Atlantis nanity. Ovšem nikdy jsme se nedopustili otevřeného nepřátelství."
    "To zní fakt věrohodně," ušklíbnul se Sheppard.
    "Jak říkám, rozmístil jsem střely, ale nedal jsem rozkaz k odpálení. Stejně jako našim agentům k získání ZPM. A co se týče Atlantis, tady jsme nedělali nic jiného, než váš špehovali a sbírali informace. Žádný podfuk, žádný podraz. I my jsme byli překvapeni, ale místo abyste nás nechali vše vysvětlit, napadli jste nás," dodal Twerin suše.
    "Mám zde spojení s centrálou Atlantis," přerušil hovor Asgard.
    "To už?" podivil se John. Doufal, že mu tenhle malý šedivý Asgard nechá víc času, ale Kwasir byl, jako všichni Asgardi, perfekcionista, a tak si pojem chvilka vyložil po svém.
    "Doktorka Weirová je na příjmu."
    "Tak fajn," pokrčil John rameny a ustoupil o krok zpět.
    "Jsem Elizabeth Weirová, zástupce AR na Atlantis," začala mluvit, sotva se její obraz objevil na můstku. I když věděla, jak úžasná je asgardská holo-technologie, stále nemohla přivyknout tomu, že se její obraz přenesl tisíce světelných let na loď, nesoucí její jméno. Připadala si, jako by zde skutečně stála, neboť viděla jak Kwasira, tak i Branoopa na můstku. "Předpokládám, že vy budete Twerin," oslovila Branoopana jako první.
    "Správně," přikývnul, nedávaje najevo sebemenší známku překvapení.
    "Jsem zplnomocněna učinit vám nabídku," přešla ihned, bez okolků k věci.
    "Poslouchám."
    "Odstraníte nanity, kteří se nacházejí na Atlantis, a vy a vaše loď budete moci odletět."
    "Obávám se, doktorko Weirová, že můj rozkaz nasadit vám do města nanity přišel na vládní úrovni a jenom vládní rozkaz ho může zrušit," odtušil bezvýrazně.
    "V tom nevidím problém. Zástupce vaší vlády je již na Atlantis," naklonila lehce hlavu na stranu, neboť si nemohla nevšimnout, že se snaží vykrucovat. Určitě by si na jeho místě počínala podobně, ale tady bylo předem jasné, že nemůže vyhrát, tudíž na něj trochu přitlačila. "Váš radní nám též řekl, že máte na palubě aparaturu, která dokáže odstranit jakékoliv nanity z města."
    "Pokud to řekl, potom nemá cenu něco popírat," odtušil neurčitě, nepotvrzuje přímo, jaký druh aparatury zde skutečně mají. Určitě by se jim nelíbilo, čeho všeho skutečně dosáhli.
    "Dobrá," našpulila lehce rty kvůli jeho nepřímé odpovědi. "Asgardi vás odtáhnou až sem, a než odstraníte ty nanity, mohou vám pomoci opravit loď."
    "Samozřejmě udělám vše, abych splnil rozkaz svých nadřízených," začal Twerin obezřetně. "Ovšem s opravou naší lodi pomoc nepotřebujeme. Nemáme žádné vnější poškození. Pouze máme v systému virus. Jakmile ho odstraníme, potom budeme znovu plně operační. Neradi bychom, aby došlo k nějaké nešťastné nehodě a virus se dostal na třeba na asgardskou loď. Pravděpodobně by to podkopalo naši důvěryhodnost."
    "Jak si přejete. Uvidíme se na Atlantis." Dala znamení Kwasirovi, který Twerina v mžiku přenesl zpátky na Klid soudného dne. Ve spojení však ještě chvíli zůstala. Svým způsobem to bylo směšné, neboť jak ona, tak John byli oba dva na Atlantis. Sice na jiných místech, ale zato ve stejném městě.
    "Tak, jaký dojem máš teď?" zeptal se John upjatě.
    "Každopádně nám neříkají všechno," odtušila mnouc si bradu a snažíc se učinit si z opatrného a mimořádně obezřetného Twerinova postoje nějaký vlastní názor.
    "Věříš té historce s virem?" zeptal se John stále s nedůvěrou.
    "Zní celkem logicky," připustila ochotu uvěřit.
    "Pokud vám do toho mohu vstoupit, tak bych řekl, že jsem mezi tím proskenoval jejich loď a žádné vnější poškození jsem nenašel. Navíc některé jejich systémy nesou známku infekce, zatímco jiné nikoliv."
    "Podporu života a podobné systémy mají určitě lépe zabezpečené," podtrhla Weirová automaticky. Nemusela být žádný velký génius, aby na tohle přišla.
    "Tato alternativa se mi jeví jako nejpravděpodobnější," připustil Kwasir obezřetně.
    "Skutečně je dokážete odtáhnout až k Atlantis?" zajímalo Johna. Elizabeth Weirová byla sice velikou lodí, přes tři a půl kilometru na délku a skoro kilometr na šířku, ale branoopanský KSD také nebyl nijak malý. Podle zpráv měl přinejmenším dva kilometry na délku a díky svým chapadlovitým ramenům skoro kilometr a půl na výšku a na šířku.
    "Samozřejmě. Jen chvíli potrvá, než dostatečně rozšířím vlečný paprsek, aby pojal tak velkou loď."

Místo určení neznámé - tajná základna Branoopanské stínové vlády
    Po dlouhých hodinách se podařilo Derrylovi vystopovat onoho neznámého přítele. Zpočátku si myslel, že to je příliš snadné, ale zdaleka nebylo. Konečně dostihnul menší plavidlo, v kterém letěl. Provedl tolik klamných manévrů a skoků, že by ho nikdo nemohl jen tak sledovat. Nejspíš netušil, že má sledovací majáček na palubě. Naneštěstí byl Derryl velice dobrý pronásledovatel a věděl, jak se bezpečně vynořit a zůstat neodhalen. O to více musel být jeho cíl překvapen, když se za ním odmaskovala loď třídy HM. Než stihnul cokoliv podniknout, tak ho zahákovala a přitáhla si ho blíž.
    "Jedna známka života na palubě!" obdržel hlášení z taktiky.
    "Připravte ozbrojený výsadek. Zkusíme ho zajmout. Pokud ne, tak prostě zničíme celou loď," rozhodl Derryl jednoznačně.
    Deset členů vrchní stráže společně s Derrylem se zhmotnilo na palubě. Kapitána Hvězdné moudrosti ani tolik nepřekvapilo, když nikoho nenašli. Ani známku života. Zato navigační počítač jim podal víc než jasnou informaci. Nacházeli se sotva jeden skok od místa setkání. Podle senzorového průzkumu zde jejich neznámý ještě před několika vteřinami byl. Nestačil vymazat data z počítače dostatečně rychle, aby jim nepadla do rukou. Derryl se jenom chladně usmál. Pokud tenhle "Muž mnoha tváří" myslel, že ho nechá naživu, když se nevzdá, potom se šeredně mýlil. Pokynul svým mužům a vysílačkou se spojil s lodí. Zaměření teleportu muselo být velice přesné, aby se náhodou s nimi nepřenesl na palubu. Na tohle si dával velký pozor.
    "Máte souřadnice?" zeptal se Derryl už na můstku Hvězdné moudrosti.
    "Ano, pane!" potvrdil kormidelník a kapitán se zamračil při pohledu na hvězdnou mapu. Místo setkání bylo opravdu pořádný zapadákov.
    "Dobrá. Nastavte kurz a uvolněte našeho přítele." Ve tváři mu zahrál nebezpečný úsměv. Ano, když byl na lodi, tak ho několikrát vyzval, ať se jim vzdá. Bez odpovědi. Nyní obdrží patřičnou odměnu za své odmítnutí.
    "Cíl uvolněn."
    "Zaměřit zbraně!"
    "Zaměřeno na cíl," potvrdil taktický důstojník okamžitě.
    "Palte!"
    Palubní vipery vychrlily svazky energie o nízkém výkonu. Na tak malé plavidlo nízko-energetické zbraně bohatě stačily. Bez obtíží se prodraly trupem a roztrhaly ho na kusy. Následná exploze jenom dokončila dílo zkázy. Dále nebyl důvod se zde zdržovat. Během necelé hodinky se dostali až k místu setkání. Derryl se mezitím připravil a musel si sám gratulovat. Nebyl problém změnit vzhled, ale jemu šlo o to, aby měl tvář někoho konkrétního. V tomto ohledu se vskutku zadařilo. Vydal poslední pokyny pro flotilu a jeho lodě se rozestoupily kolem tajné základny. Přivedl s sebou všechny lodě, které v loděnicích našel. Skoro stovku lodí třídy HM a kolem třiceti KSD. Nebylo to moc, ale doufal, že pokryjí dostatečně velký prostor. Sám se přesunul dolů na místo určených souřadnic. Ocitnul se na temném místě. Stínová vláda se nepyšnila svým názvem jen tak pro nic za nic.
    "Konečně jsi tady!" rozpoznal hlas svého bratrance Devrona.
    "Ano," přisvědčil s klidem.
    "Jaké máš zprávy?"
    "Flotila mířící k Atlantis zmizela," odtušil, aniž by zmínil, že Twerinova loď zůstala ochromená na místě. Vyslal tam dvě lodě, hned jak se o tom dozvěděl, ale dopředu věděl, že Asgardi tam budou mnohem dříve.
    "Výborně. Přesně podle plánu!" přidal se další hlas, v níž poznal Atii.
    "Nyní můžeme konečně zahájit plán dvě a zničit Atlantis. Tím zasadíme Alianci dostatečně velkou ránu, a pokud půjde vše podle plánu, tak je můžeme zcela zničit."
    "Plány se mohou snadno zvrtnout," namítnul Derryl opatrně. Stále nechápal, o čem je přesně řeč, a nechtěl se prozradit, pouze vyprovokovat stínovou vládu k vysvětlení, které hledal.
    "V tom máš dozajista pravdu, příteli," odtušil bývalý vrchní starší.
    "Proto musíme postupovat po malých krůčcích kupředu."
    "Musíme udeřit rychle! Jinak promarníme naši šanci!" ohradila se první radní.
    "Jsi si jistá, že máme nějakou šanci?" zeptal se Derryl záměrně provokativně. Atia se snadno nechala unést.
    "Pochybuješ o naší věci, příteli?" zeptal se Devron mírně. Stále nic netušil, nebo spíš nepředpokládal zradu. Pokud ano, nedával nic najevo.
    "Ne, bratranče. Pochybuji o zdravém rozumu. Vás všech!" Ta slova práskla jako bič a nadešla chvíle ticha. Pouze vrchní starší a dvojice radních si uvědomila význam těch slov. Devron měl jen jediného příbuzného, jediného bratrance, a ten stál na opačné straně barikády.
    "Nemůžeš nás zastavit, Derryle," opáčil Devron s povzdechem. "Nakonec budeme triumfovat. Tvoje snaha není nic víc než odklad nevyhnutelného…"
    "Ne, bratránku. Tahle tvoje konspirace skončí tady a teď!" vyštěkl na něj podrážděně. Nehodlal se nechat zatáhnout do jeho sítí.
    "Děláš velikou chybu, Derryle. My nejsme ti skuteční nepřátelé Branoopy," mluvil Devron stále tím věcným tónem s nádechem naléhavosti. Vždycky byl vynikající řečník.
    "Dost bylo řečí. Chopte se jich!" Tohle byl domluvený signál pro vrchní stráž.
        V potemnělé jeskyni nastal zmatek. Vojáci vrchní stráže se sice dle rozkazu přenesli dolů s cílem zajmout všechny spiklence, ale ti zjevně s podobnou akcí museli počítat. Než se nadáli, byla většina z nich pryč. Pár jich stačili zastavit, ale hodně členů Rady uniklo postraními chodbami ke svým lodím. Netušili, že Derryl má nahoře celou flotilu, a tak došlo k boji. Obě strany byly tím pádem překvapené. Derryl nepočítal že zde narazí na takové množství protivníků, stejně jako Stínoví Branoopané nečekali, že s sebou přivede tolik lodí. Z toho důvodu ponechal vojáky vrchní stráže prohledat základnu a sám se ujal velení operace ve vesmíru. Na rozdíl od ostatních on měl výhodu v předem připravených a rozmístěných divizích. Jednotlivé lodě opouštějící základnu se ocitly v dosti podstatné nevýhodě. Akorát jich bylo mnohem víc než jeho lodí. V duchu zaklel, když sledoval jednotlivé zákresy na monitoru.
    "Zatraceně! Tohle je větší část flotily! Jak se k ní sakra dostali?" přecházel po můstku a zuřivě klel.
    "Kapitáne!" ozval se Nokial u taktiky. Ani nemusel moc ukazovat. Jedna z lodí si prorazila cestu a opustila soustavu.
    "Ještě není konec, bratranče. Za tohle Branoopě draze zaplatíš!" slíbil na adresu svého příbuzného. "Vypusťte stíhačky AB, ať nás kryjí!"
    "Rozkaz!"
    Nadešla krátká a ostrá srážka. Kvalita Derrylových lidí sice zvítězila, ale cena byla strašlivá. Stínová Branoopa právě přišla o své přívržence, ale vzali s sebou většinu flotily. Díky strategickému rozmístění je zaskočili a jejich počáteční špatná koordinace jim získala vítězství. Těžko se však dalo útočit a bránit současně. Snaha zastavit všechny byla hlavním činitelem vysokých ztrát. Pokud by přijali boj po celé délce, určitě by zůstalo více lodí. Jenomže zase naopak by více lodí proniklo blokádou. Nakonec pouze čtyři lodě třídy HM pronikly jejich řídkou blokádou v závěru boje. Zůstávaly po celou dobu vzadu, takže nebyly poškozeny a snadno se prodraly skrze oslabenou palbu, která spustila poté, co se objevily. Devron měl rozhodně pravdu, nedokázali je zastavit. Spiknutí zdaleka neskončilo. Jeho bratranec byl velice dobrý. Až příliš.
    Derryl s kamenným výrazem ve tváři metal jednu kletbu za druhou. Z třiceti KSD zůstaly jenom dva a to ještě napůl zničené. Všude kolem registroval sotva tucet lodí třídy HM, zbytek už byly jenom trosky, kolem kterých létaly stíhačky AB. I jejich počet z původních dvou set klesnul na sotva padesát. Snaha zarazit konspirační snahy stínové vlády se prostě nezdařila. Stejně jako mnoho dalších věcí. Navíc ztratili většinu lodí, které tvořily páteř jejich zbývajících sil. Nejenom ty, co přivedl on. Ale i ty, co měli Stínoví Branoopané. Zcela jistě patřily k jednotlivým flotilám, nebo ještě hůř, k domovské flotile. Tady už se nedalo nic moc dělat. Branoopané se budou muset znovu sebrat z prachu a popela. Alespoň v tom mají praxi, povzdechl si s útrpným úsměvem. Určitě to dokážou a on se postará, aby k podobné situaci nikdy víc nedošlo. Od Vrchní stráže věděl, že zatkli tucet konspirátorů a získali tolik potřebná data ze základny. Jen čas ukáže, co všechno měli Stínoví v plánu.

Galaxie Andromeda - o několik týdnů později
    Maskované lodě flotily Stínové Branoopy se konečně vynořily z hyperprostoru. Otázka, proč se objevily právě zde, zůstávala pro všechny nezúčastněné záhadou. Vlastně ani ti zúčastnění dobře nevěděli, proč Atia směřovala své lodě sem. Nebezpečně blízko oblasti, kde operovali Ori. Místo, kde si vybudovali jednu ze svým základen pro budoucí postup v Andromedě. Z hlavní flotily se oddělila útočná skupina nové třídy S-HM, což byla menší verze klasického křižníku HM. Maskovaná plavidla pronikla mezi Ori, kde rozmístila střely, a vrátila se zpátky k flotile, která udržovala pozici mimo senzorový dosah. Devron sledoval situaci z paluby svého S-HM Oblivionu, stejně jako Atia a Huggins ze svých lodí. Na rozdíl od většiny Stínových Branoopanů tušil zradu. Možná ne přímo zradu, ale Atia určitě nehodlala udeřit. Pravděpodobně už věděla o tom, jak jim vláda vypálila na Atlantis rybník a jak místo nového konfliktu došlo k upevnění nově vzniklého spojenectví.
    Atia byla zcela jistě vynikající velitel taktických operací, ale on byl zase vynikající pozorovatel. Pozorování povahových rysů a tvorba psychologických profilů patřily k jeho nejsilnějším stránkám. Dobře poznal, že něco zamlčela. Část plánu, o které dobře věděla, že by ji ostatní nechválili. Proto ji musela provést skrytě a samozřejmě ji nikdo neodhalil. Nemohl, byla v tom, co dělala, nesmírně dobrá, téměř geniální. Ovšem v její genialitě, jak už několikrát DTKá zvažoval, bylo jisté šílenství, posedlost, které ji hnaly kupředu. Stínová Branoopa pro ni nebyla ničím jiným než nástrojem k naplnění jejích cílů. Okamžiky vlastenectví dávno zmizely, čehož si začínal být stále více vědom. Jenomže její nevyčerpatelná energie a elán vedly Stínové Branoopany kupředu.
    DTKá si nemohl nepovzdechnout. Nakonec nadejde okamžik, kdy bude muset Atiu zastavit. Jediný způsob, jak ji zastavit, bylo zabít ji. Jiná možnost nepřicházela v úvahu. Ovšem pokud by to udělal, Stínová Branoopa by se rozpadla jako domeček z karet, ztrativši svou hybnou sílu. Před vrchním starším stála napůl neřešitelná otázka. Za jiných okolností by přijal s nadšením výzvu, ovšem tady šlo o příliš mnoho a on nesměl udělat chybu. S narůstajícím znepokojením věnoval pozornost taktickému displeji. Oriové nezaznamenali žádné z přilétajících lodí. Natolik bylo maskování dobré. Většina lodí už byla zpátky, kromě jediné. Přesně té, která vyletěla z paluby Hugginsovy lodě. Loď, o níž sám referoval jako o budoucí náhradě bitevníků AB. Pomalu se vracela zpátky, neboť vyložila střely nejdále, skoro až u orbity planety.
    "Stav!" vyžádal si Devron hlášení.
    "Poslední plavidlo se vrací na mateřskou loď, starší," reagoval osobně kapitán uctivě. Považoval opravdu za velikou poctu, že si DTKá zvolil jeho plavidlo jako svou velitelskou loď.
    "Za jak dlouho bude na palubě?"
    "Během deseti minut," dostal ihned pohotovou odpověď. Na rozdíl od staršího kapitána nápad k otestování jejich zbraní pro budoucí střet s Ori nadchnul. Považoval stávající akci za první skutečně smysluplnou po všem tom skrývání a úskocích, kterými dosud uhýbali. Rozumově chápal, že nemohou udeřit bez dostatečného soustředění sil a postavení dostatečného počtu nových zbraní. Nyní nadešel okamžik, na který se nesmírně těšil. Nečekal, že na Ori zabere všechno, co připravili. Zbraně Branoopanské konstrukce, spojené s bio-zbraněmi Aschenů, konvenčními hlavicemi AR, Reetů, přes polaronová torpéda, zkrátka od všech ras s nimiž byli Branoopané v Alianci, si vzali něco. Nyní měli k dispozici zbraně, spojující jejich technologie a dodávající jim zcela nové, netušené účinky.
    "Nějaké známky, že by si jich Oriové všimnuli?" položil zamračeně otázku.
    "Ne, pane," učinil kapitán Simensus zamítavé gesto. "Vypadá to, že všechno jde podle plánu a že do deseti minut můžeme spustit show."
    "Nikdy…," pozvednul Devron varovně prst, ve tváři přísný až káravý výraz, "nikdy neříkejte hop, dokud neskočíte."
    "Odpusťte, starší," omlouval se kapitán pokorně, ve tváři patrné ponížení.
    "Až budete tak starý jako já, kapitáne," pokračoval Devron s klidem, kterým otupil ostří své předchozí poznámky, "pochopíte, proč nikdy není dobré jásat předčasně. Pokud tohle pochopíte, potom máte mnohem větší šanci vrátit se živý a přežít."
    "Ano, pane," přikývnul kapitán s úlevou.
    "Pět minut do návratu!" ohlásil někdo z pozadí můstku.
    "Smím znát důvod vaší skepse, pane?"
    "Možná jsem opravdu starý a posuzuji věci a události příliš do hloubky."
    "Proto si vás všichni tolik váží, pane."
    "Možná," pokrčil Devron nad lichotkou neurčitě rameny. "Ovšem ty roky exilu ve mně probudily skepsi. Ano, slyšíte dobře, kapitáne, skepsi. Je jako nemoc, na kterou neexistuje lék. Alespoň ne pro mě."
    "Tohle můžeme ještě…," nedořekl kapitán větu, neboť ho Devron přerušil mávnutím ruky.
    "Možná idealisté jako vy, kapitáne!" odfrknul si. "Já už jsem starý muž, který přežil svou dobu."
    "Myslím, že přeháníte, pane. Branoopa vás potřebuje."
    "Branoopa potřebuje novou generaci. Takovou, která bude nezatížena naším skepticismem, nedůvěrou a paranoiou. Branoopané, kteří zapadnou mezi ostatní rasy a přiblíží se jim víc než stará garda, která ze všech sil zkoušela jít novým směrem, ačkoliv sami nevěděli, který směr to vlastně je," povzdechl si, ale rychle se okřiknul. Teď nebyl čas být sentimentální.
    "Skoro jako bych viděl a slyšel, když jsem tohle říkal Twerinovi."
    "Co myslíte, že s ním Asgardi udělali?" zeptal se Simensus opatrně. Na veřejnosti nedával nijak najevo, jak moc se mu ulevilo, když se dozvěděl, že Twerin přežil akci u Slov'acie.
    "Nic. Jelikož plány ohledně A…" Devron se zarazil uprostřed věty, neboť to, čeho se nejvíce obával, právě nadešlo.
    "Z posledního bitevníku unikají energetické emise!"
    "Důvod?" zajímalo ihned kapitána.
    "Mají problémy s maskováním. Nejspíš se jim přetížil zdroj energie. Tenhle systém byl ryze experimentální."
    "Vidí je Ori?"
    "Obávám se, že ano," potvrdil taktický dodávaje: "Dvě lodě se blíží."
    "Stihnou to až k nám?"
    "Negativní, pane. Ztrácejí rychlost!"
    "Oriové mění pozici," poznamenal Devron. Znovu si udělal poznámku do pomyslného bloku, kam zaznamenával všechny seznamy posledních i dřívějších Atiiných činů. Takových, s kterými nesouhlasil a které byly proti zájmům Branoopy. V hlavě mu stále zněla jakoby ozvěnou Derrylova slova: "Za tohle Branoopě zaplatíš, bratranče!" Derryl si určitě dělal seznam všech nepravostí, aby až bude mít příležitost, mohl všechno splatit. Kéž by tušil, že on není víc než šedou eminencí v pozadí událostí a že všechny operace řídí ve skutečnosti Atia. Sice s jeho požehnáním, ale nápad pocházel většinou od ní. Způsob, jakým zakrývala své skutečné záměry, hraničil s kouzelnictvím. Nechápal, jak se mohla dostat tak daleko, aniž by kdokoliv získal sebemenší podezření.
    "Zaměřují na ně zbraně! A…" Kapitán nestačil větu dokončit, neboť už nebylo co dokončovat.
    "Vypadá to, že odhalili naši předsunutou pozici. Celkem deset lodí se blíží!" doplnil taktický to, co muselo být zřejmé každému.
    "Je čas na plán B," odtušil Devron.
    "Plán B?"
    "Musíme je nějak rozptýlit, aby nás nepronásledovali. V hyperprostoru jsou jejich lodě rychlejší než naše," rozvíjel svou myšlenku. "Spusťte odpal našich střel. Cíle vybírejte nahodile!"
    "Ano, pane!" přikývnul kapitán úsečně. Devron si musel učinit bod ohledně kapitánovy loajality. "Slyšel jste staršího, Microfe! Proveďte odpal!"
    Nastal krátký chaos, jak na Orie odnikud začaly pršet střely. Neměli žádné lehké zbraně, kterými by reagovali na mnohonásobnou hrozbu. Jejich štíty byly dostatečně silné, aby absorbovaly cokoliv, ale ne v tomto případě. Zatímco se otáčeli proti hrozbě, která na ně sršela ze všech stran, Branoopané odletěli z dosahu senzorů, zamaskovali se a zmizeli v hyperprostoru. Ztratili tak příležitost ověřit si, jak moc dobré byly jejich střely. Kupodivu zničili jednu z lodí Ori a další dvě poškodili, ale to už se nikdy nedozvěděli. Posádka zničené lodě, byli jediní Branoopané, kteří byli zabiti. Zbytek dovedl Devron zpátky ke zbytku flotily. Sice neuspěli, ale díky rychlému a pohotovému jednání si získal nové příznivce. Příznivce a stoupence, které bude v budoucnosti zcela jistě potřebovat.


Část čtvrtá

6. bitevní eskadra v Andromedě, zhruba o měsíc později.
    První radní a zároveň organizátor celé operace, si nemohl nepovzdechnout. Současná situace ho stále více znepokojovala. Stejně jako si kdesi uvnitř už přiznal, že konec, který předpověděl, se blíží. Přesto přese všechno učinil rozhodný krok, kterým oddálil katastrofu, jež hrozila, že se na Branoopany sesype díky Atlantis. Tím získal pouze nějaký čas navíc. Bylo jenom otázkou času, kdy přijde konec Branoopy, a on zde nehodlal být a přihlížet konci svého díla. Byl a vždy bude Branoopanem. Nikdy nepřešel k jiné rase s cílem dosáhnout většího úspěchu či slávy. Ne, přes všechny své pikle a plány zůstával vždy věrným Branoopanem. I když o některých jeho kontaktech by se dalo pochybovat. Ovšem on zastával názor, že účel světí prostředky. Jen si kladl už dlouhou dobu otázku, jaký účel posvětil prostředky Stínových Branoopanů. Ano, věděl o nich už nějaký čas. Stejně jako věděl, že poté, co překazil jejich plány na Atlantis, rozhodně nestojí v žebříčku popularity zrovna nejvýše. Určitě ne u DTKá a jemu podobných, ale u Atie určitě významně povýšil a to bylo jedním z cílů.
    Jenomže Stínoví Branoopané podnikali kroky, které překvapovaly jeho samotného. V duchu doufal a věřil, že za tímhle nestojí DTKá, ale někdo jiný. K bývalému vrchnímu staršímu podobný přímý a rázný postup zrovna neseděl. Právě naopak, Devron byl příznivcem nepřímého postupu a liboval si v propracovaných plánech. Současné přímočaré akce svědčily o tom, že mají jiného vůdce. Nebo naopak někoho, kdo v pozadí tahá za nitky, zatímco DTKá mu dělá dobrovolně či nedobrovolně štít. Pochyboval však, že by ho někdo dokázal přimět k něčemu, co by opravdu neschvaloval. Ne, natolik znal svého dávného přítele příliš dobře. Do zmíněné pozice měl pouze jediného možného kandidáta. Vlastně o Atie uvažoval už dlouho před Atlantis. Slov'acia hodně napověděla o jejím současném rozpoložení. Jen díky své prozíravosti poslal Twerina včas jinam. Natolik zůstávaly jeho zdroje dobré, aby mohl patřičně reagovat. Ovšem kontakty se Stínovými byly náhle přerušeny a on tím pádem ztratil zdroj informací.
    Ne však na dlouho. Na rozdíl od nich on dokázal najít to, co bylo skryté. Obzvláště když se jednalo o skrývání Branoopanů. Tady neměl problém vysledovat jejich operace. Po operaci Atlantis nechal doplnit svou 6. eskadru o nové KSD a společně s Derrylem začal po Stínových Branoopanech pátrat. Nutno podotknout, že Derryl vzal pátrání po svém bratranci zatraceně vážně. Hodlal s ním probrat hezkých pár věcí, a to velmi neodkladně. Však k tomu bude mít jistě příležitost, ale ne teď. Zpozdil totiž pro Derryla trochu zprávu o konvoji, kterým Stínoví přesouvali svou základnu včetně vědeckého vybavení, které stihli zabavit na Acerii, plus spoustu nových věcí potřebných k jejich výzkumu a vývoji. Z toho důvodu na ně čekal on s 6. eskadrou. Samozřejmě bez Derryla a jeho lodí byl ve značné nevýhodě, ale to byl ostatně plán.
    "Zachycujeme slabé emise na souřadnicích!" vyrušil Bubushowa důstojník z taktického úseku.
    "Jsou rozmístěné střely?"
    "Ano, pane," přisvědčil trochu překvapeně, neboť očekával jiný rozkaz.
    "Zaměřte na cíl!"
    "My nepočkáme na zbytek flotily, pane?"
    "Čas je drahý. Pokud budeme váhat, proklouznou nám mezi prsty a to nechceme. Nebo snad ano?" reagoval protiotázkou.
    "Rozkaz," kývnul důstojník úsečně. "Otevírám všechny přední střílny."
    "Palte!"
    Tři kompletní salvy o úctyhodných čtyřiašedesáti nanostřelách protnulo vesmírnou prázdnotu. Nemilosrdně se přibližovaly k cíli s vysokým zrychlením. K cíli měly dorazit do dvaceti vteřin, možná dokonce dříve. Zpod emisí se najednou vynořily lodě. Jejich systémy rychle analyzovaly hrozbu, jenže bylo pozdě. Šest střel zasáhlo boční doprovodné plavidlo, ekvivalent Hmka, ale menší. Právě díky menší velikosti a odolnosti šest zásahů bohatě stačilo, aby se změnilo v ohnivou kouli. Zbylé střely se prodraly explozí a zaměřily se na transportní lodě. Kromě cenného vybavení se zde nacházely i hlavní vědecké kapacity. Ne všichni vědci, zato jejich personál ano. Někdo musel dohlížet na citlivá zařízení, které nebylo možné pojmout do válečných lodí. Ti všichni se stali prvními oběťmi střetnutí. Šlo o záměrný tah, neboť Bubushow věděl, že tam budou. Asi nemohl doufat, že všichni, ale cokoliv, co uškodí těmto desperátům Branoopy, bude vítané. I když sám odsuzoval zabíjení civilistů, zde rozhodně nikdo nemohl nic namítat. Vojenský transport byl dle válečných řádů zcela legitimním cílem. To, že v něm byli civilisté, už byla věc druhá.
    Sice politováníhodná okolnost, ale ne jeho problém. On zaútočil na transport převážející nebezpečný materiál. To, že na nákladní lodi byli civilisté, si mohla druhá strana přičíst na svůj vrub. Přesto všechno, vědomí, že udělal správnou věc, moc nepomáhalo. Zabít jakékoliv civilisty bylo dle branoopanského názoru zavrženíhodné. Přesto se k tomu odhodlal bez jediného zaváhání. Rozhodně si kladl otázku: "Nezačínám být jako oni?" Každopádně si dal práci a osobně dohlížel na programování střel. Každá střela z druhé a třetí salvy měla svůj určený cíl. Celkem 32 střel se zabořilo do čtveřice megatunových nákladních lodí. Plavidla neexplodovala hned. Na to byly příliš veliké, ale současně příliš křehké, než aby masivní dekomprese mohly vydržet. Sotva dost času k evakuaci celé posádky. Zbylých zhruba dvacet střel dokázaly ADS systémy doprovodných lodí sestřelit. Jenže zkáze zabránit nemohly a velitelka konvoje Atia Radea zuřila víc jak deset čertů.
    "Kdo to sakra je?" vyštěkla víc pro sebe než k taktickému úseku. Počáteční překvapení vystřídal vztek a touha po odplatě. Šance, že zachrání alespoň něco z toho, co převáželi, byla mizivá. Někdo právě zničil její dlouholetou práci a ona chtěla dotyčnému přijít na jméno. Podezírala totiž Twerina, ale ten neměl možnost se o jejich přesunu dozvědět. Natolik opatrně si počínala a ujistila se, že všichni mají na paměti utajení.
    "Zaznamenávám slabé stopy energie po KSD. Nejspíš zůstává stále maskovaný a hned po odpalu uzavřel střílny, takže je obtížné ho lokalizovat."
    "Zjistěte mi co nejvíc a hlavně ať nám nezmizí!"
    "Nezmizí nám, radní. Může se zamaskovat, ale už máme jeho stopu, takže nikam neuteče."
    "Dobrá." Vyťukala ihned u komunikačního bezpečnou linku na DTKá. Vrchní starší se objevil na obrazovce skoro ihned, takže nemusela být netrpělivá. Možná rychleji, než by čekala, ale s tím si momentálně nelámala hlavu.
    "Ano, Atio?" zeptal se zcela klidně, ačkoliv z jejího výrazu správně usuzoval, že něco první radní pořádně namíchnulo.
    "Věděli o nás, Devrone! Znali frekvenční pásmo našeho maskování a místo, kudy poletíme. Jak mi tohle vysvětlíš?" obořila se na něj ihned.
    "Na náhodu to příliš nevypadá," odtušil sardonicky. "Takže někdo ve vládě byl chytřejší, než jsi očekávala."
    "Vláda je spolek tupců a imbecilů!"
    "Pokud si vzpomínáš, tak jsem tě varoval, abys konvoj neposílala najednou, ale po částech. Tím by ses vyvarovala podobného překvapení."
    "Jenomže by vzrostla možnost, že některý z konvojů bude tak jako tak odhalen a zničen a naše nová základna rázem prozrazena. Vzít konvoj jedním vrzem s maximálním utajením se zdálo být patřičně rozumné. Sám jsi s tím nakonec souhlasil."
    "Evidentně jsem měl více oponovat."
    "Už máme údaje ze senzorů, radní," přerušil rozpravu důstojník u taktického úseku.
    "Tak rychle?" vrhla po něm překvapený pohled.
    "Zdá se, že udělal chybu a vyslal signál, podle kterého jsme určili jeho třídu a podle hlavičky název lodě."
    "Jaký signál vyslali?" zajímalo DTKá.
    "Zdá se, že svolává ostatní lodě sem."
    "Kdo je ten zatracený parchant!" oči jí pomstychtivě zaplály.
    "Podle signálu i charakteristiky vyzařování energie jde o velitelský KSD, patřící k šesté bitevní eskadře."
    "To bude radní Bubushow," dovolil si Vrchní starší slabý úsměv. "Přesně před ním jsem tě varoval. On je chytřejší než ostatní členové vlády. Pokud někdo mohl odhalit náš přesun, tak potom jedině on."
    "Dlouho mě otravovat nebude!" zavrčela Atia s novou vlnou nenávisti. V dané chvíli stanul zmíněný radní na prvním místě seznamu hrozeb, čímž předběhl i Terina, a to už bylo co říct.
    "Co máš v plánu, Atio?" zneklidněl, neboť mu ten pohled neušel.
    "Vymažu ho z vesmíru!"
    "To nedělej!" varoval ji DTKá ostře. "Tímhle ničeho nedosáhneš a jeho zničení nám nijak neprospěje. On jediný j…" nedořekl svá slova, neboť Atia ukončila spojení.
    "Zaměřte na tu loď všechno, co máme. Nenechte ho uniknout!"
    "Rád bych, ale musel upravit svůj ADS systém, protože ho nemůžeme zaměřit."
    "A ruční zaměření?"
    "Na maskovanou loď, kterou nevidíme? Ne, radní, tady…"
    "Dobrá, dobrá!" odbyla ho netrpělivě. Začala na plné obrátky uvažovat. K závěru dospěla rychle, jasně a celkem logicky. Ano, tohle byla jediná možnost. "Přibližte se na dostřel Viperů!"
    "Jste si jistá, že tohle je mo…"
    "Jsem si jistá, že je to jediný způsob, jak toho zatraceného hajzla dostat!" vyštěkla prudce. "Když už ne kvůli sobě, tak kvůli všem těm našim lidem, kteří byli zabiti na transportních lodích."
    "Ano, madam," přisvědčil nakonec a v duchu si přál, aby starší zůstal na spojení. On na rozdíl od Atie zachovával v podobných situacích chladnou hlavu.
    "Skupina dvě ať nás následuje. Zbytek zůstane zde a počká, až to vyřídíme. Nepotřebujeme dělat víc cílů, než je třeba."
    "Rozumím," přisvědčil, ale rychle dodal: "Možná by nebylo od věci nechat zapnutý ADS. Já vím, že tím ztratí naše senzory na přesnosti, ale budeme alespoň z větší části jištěni před případnou léčkou. Údaje nám mohou předávat doprovodné lodě."
    "Proveďte," dala souhlas s následným varováním: "Ovšem jestli nám zmizí, potom vás učiním osobně odpovědným!"
    Na pronásledovaném KSD se Bubushow nemohl ubránit úsměvu. Atia byla opravdu přes všechnu svou genialitu dost naivní. Samozřejmě se postaral, aby ho nemohla zasáhnout střelami, a tím pádem se vyhnul střetnutí, které nemohl vyhrát. Ne, že by jeho šance byly o tolik větší v boji zblízka. Jeho KSD byl spíše torpédovou lodí. Dokázal vléct přídavné gondoly se střelami, takže mohl odpalovat opravdu objemné salvy na nepřítele. Také měl pořádnou pasivní obranu složenou z Viperů, ale šlo o ryze obranné prostředky, nebyly určené k střetu zblízka. Dobře si uvědomoval, že Atia má jistě na své lodi těžké Vipery, které ho mohou společně se střelami, jakmile eliminuje jeho výhodu, snadno zničit. Rozhodně dřív, než dorazí zbytek eskadry a Derrylovy síly.
    "Vypadá to, že na to skočili, pane!" dovolil si velící důstojník slabý úsměv. Úsměv, který radní, maje pohled přilepený k taktické stanici, neopětoval.
    "Evidentně je na palubě někdo, komu to alespoň trochu myslí. Jejich obranný systém zůstává totiž plně aktivní. Na rozdíl od ostatních lodí."
    "Z celkového hlediska to nemusí nic znamenat."
    "Ne, pro nás určitě ne."
    "Pokud nabereme kurz…"
    "Proveďte!" přerušil ho radní a přešel k velitelskému křesla, kam usedl s nečitelným výrazem na tváři. Ano, viděl, jak se do soustavy řítí na plný výkon druhý KSD a že jeho důstojník hodlá dorazit k němu co nejdříve, neboť ve dvou budou mít mnohem větší šanci přežít. Bubushow však měl trochu jiné plány. Zničit Atiu a tím i motor Stínové Branoopy. Poboční taktický display odpočítával čas do místa odpalu. Ať tak či onak, Atia zaplatí za své činy. Pravděpodobně ho vezme s sebou, ale ani jeho svědomí nebylo úplně čisté. Nejspíš to tak bude nejlepší a ve vesmíru zavládne pomyslná spravedlnost. Možná po nich konečně přijdou takoví Branoopané, kteří budou mít víc rozumu než oni a hlavně zahodí nedůvěru vůči všem. "A je to…" zašeptal v okamžiku, kdy lodě vstoupily na dostřel maskovaných Bugin shot, které nechal předtím vypustit. Raději více, neboť on na rozdíl od Atie nepodceňoval protivníka. Natolik se poučil během války. Proto se na vedoucí loď soustředilo celkem dvacet střel a už z jejich bojové připravenosti to bylo jenom dobře. Ovšem on potřeboval mít jistotu. Lehkým gestem dal najevo velícímu, ať spustí obranná ramena a přepne ADS systém do bojového režimu.

    "Střely!" přerušil důstojník u taktiky Atiino zamyšlení na můstku její vlajkové HM. Už měla cíl skoro na dosah a očekávala, kdy budou konečně moci střílet. Už jenom dvacet vteřin, když přišlo hlášení.
    "Odkud?"
    "Přichází ze všech stran a ruší naše ADS!"
    "Ten parchant!" zaklela jadrně a ihned zavelela: "Zpomalit na polovinu! Ostatní ať ho pronásledují a zničí!"
    "Rozkaz!" přisvědčil důstojník, neboť to znělo celkem logicky. Nemělo cenu dělat víc cílů, než bylo nutné.
    "Přepněte ADS do režimu FTP! Měli bychom tak vidět, co jsou pouze klamné a co ostré střely."
    "Mám to!" ohlásil důstojník bleskově. Bohužel jeho radost byla velice rychle přerušena zjištěním, co jsou střely zač. "Celkem dvacet střel. Třída Bugin shot. Vzdálenost…"
    "Palebná postavení! Sestřelte je, než se dostanou na dosah!"
    Palubní Vipery začaly intenzivně chrlit svazky energie, aby zasáhly útočné střely. Jenomže ty byly dostatečně blízko, aby jim vydržel pohon a mohly kličkovat, ozařovat senzory a uhýbat před zásahem. Výkonný ADS systém jich sice většinu sestřelil ještě předtím, než se dostaly na útočnou vzdálenost, ale u Bugin shot stačil opravdu jediný zásah. Atia sledovala na zákresu, jak jedna střela prokličkovala obě pásma ADS a nic jí nestálo v cestě. Podle taktické obrazovky mířila přímo na můstek. V posledním okamžiku si mohla uvědomit, že Bubushow ji navádí osobně. Už bylo pozdě poslechnout Devrona. Tentokrát měl pravdu a ona ne. Za svou nerozvážnost právě zaplatí. Měla sotva pár vteřin k poslední zoufalé myšlence, než první střela dorazila k cíli. Následovaly ji ještě další dvě, které bezpečně zničily celou loď.

O několik hodin poté….
    Kapitán Derryl s pátou bitevní skupinou dorazil až o několik hodin poté, co obdržel zprávu. Radní Bubushow mu svěřil velení páté bitevní skupiny, aby se mohl účastnit pátrání po jeho bratranci a Stínových Branoopanech. Dal si mimořádné záležet, aby patřičně doplnil stavy, neboť první střetnutí se Stínovými, kdy přerušili jejich tajné setkání, ho stálo dost lodí. Nic ho však nezastavilo a pátou eskadru obnovil během tří týdnů. Sice neměl úplně plný stav KSD jako Bubushow, ale tento nedostatek plně vyrovnávaly doprovodná Hmka a stíhačky AB. Pospíšil si z jednoho důvodu, a tím byl naléhavý signál, který od prvního radního obdržel na všeobecné frekvenci. Hlásil kontakt se Stínovými Branoopany v sektoru své hlídky. Právě nad touhle částí se nemohl neušklíbnout. Nechal pátou eskadru hlídkovat v okolních sektorech, zatímco sám rozmístil své lodě v místě, kde očekával, nebo dokonce přímo věděl od svých tajných zdrojů, že se konvoj vynoří.
    "Vstupujeme do sektoru, kapitáne!" ohlásil Derrylovi jeho velící, Branoopan jménem Geniuw.
    "Konečně," odtušil bezvýrazně.
    "Zaznamenáváme šestou bitevní eskadru, ale současně i trosky lodí. Podle velikosti a složení KSD, HM a další."
    "Určitě jim utekli," zamručel v odpověď. Stínoví Branoopané byli příliš kluzcí, než aby je bylo možné dostat všechny do jednoho.
    "Volá nás kapitánka Sharpy," ozval se Branoopan z taktického.
    "Kapitánka Sharpy?" zamračil se Derryl lehce. Proč mu nezavolal radní osobně? Přeci ho sem sám přivolal, aby vedli společnou akci s cílem smést ze stolu hrozbu Stínových. Určitě od něj dostal zprávu.
    "Je velitelkou jednoho z KSD a druhá v pořadí velení, hned po radním."
    "Tak ať mi ho ihned sežene. Musím s ním nutně mluvit!"
    "Ehm…, kapitáne?"
    "Co?" obrátil se Derryl na svého člena posádky. Už z lehkého zakašlání a zadrhnutí pochopil, že mu chtějí sdělit něco, co se mu nebude líbit.
    "Podle senzorů šesté skupině chybí celkem deset lodí."
    "Takže došlo k boji…," zamračil se branoopanský kapitán.
    "Ano, pane," nasadil důstojník kyselý výraz. "Bohužel velitelský KSD radního Bubushowa nevidím na s…"
    "Spojte mě s kapitánkou Sharpy!" vyštěkl Derryl místo toho, aby ho nechal dokončit větu. Ne, tohle nemohla být pravda. Radní byl v Branoopě legendou, mnohými považován za nesmrtelného, a nebylo pravděpodobné, že by skončil v bezvýznamné potyčce. Ne, on by určitě odešel ve velkém stylu. Alespoň naprostá většina Branoopanů zastávala tento názor.
    "Kapitáne Derryle," oslovila ho Branoopanka, sotva se objevila na obrazovce. Už z jejího výrazu, jejích slov, způsobu, jakým ho pozdravila, došel k hroznému poznání. Cítil, jak mu ztuhly rysy.
    "Potřebuji mluvit s radním Bubushowem!" slyšel sám sebe říkat klidným, nevzrušeným hlasem. V následujícím okamžiku se ocitnul jako by ve špatném snu a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohl probudit.
    "Obávám se…," začala kapitánka znatelně pohnutým hlasem a chvilku trvalo, než se ovládla natolik, aby mohla dokončit větu. "…že radní Bubushow byl zabit, společně s celou posádkou jeho vlajkové lodě, poté, co Stínoví Branoopané zničili jeho KSD."
    "Zničili…," zopakoval Derryl s dobře skrývaným šokem.
    "Je mi to líto, pane. Těsně před tím nechal odpálit všechny svoje Bugin shot na nepřátelskou velitelskou loď. Byli jsme skoro u něj, když ho dostihly jejich první střely a následovně jeho loď rozstříleli. Zničili jsme několik lodí, které měly tohle na svědomí, ale bylo jich na nás příliš mnoho. Museli jsme ustoupit a zkonsolidovat síly, abychom je dokázali odrazit. Bohužel i tak nám způsobili značné ztráty. Než dorazil zbytek lodí, zmizeli a my netušíme kam."
    "Jak typické," povzdechl si Derryl hořce. Pokaždé jim uniknou jako duchové, jako stíny, ve kterých si tolik libují.
    "Podařilo se nám alespoň zaznamenat typy jejich lodí," promluvila Sharpy znovu. "Podle všeho udělali značné úpravy na lodích třídy HM. Mají mnohem těžší výzbroj na úkor obranných prostředků. Jejich lodě nesou hodně střel a těžké Vipery, takže nás v počátku zaskočili a zničili dalších osm lodí, než jsme je zahnali na ústup."
    "Tohle jsi neměl dělat, Devrone…," sevřel Derryl čelisti, aby ovládl výraz, který se mu dral do tváře.
    "Kapitáne?"
    "Toho si nevšímejte," mávnul nad tím rukou s povzdechem. "Zajistěte všechny přeživší a vypadneme odsud."
    "On vás slyší, pane," nadhodila opatrně, hodně nejistým hlasem.
    "Kdo mě slyší?"
    "DTKá přeci," zamračila se, neboť si myslela z jeho slov, že o něm ví.
    "Kde je? Kde je ten parchant, co si říká můj bratranec?" vyjel na ni ostře.
    "V jednom vraku jsme našli fungující vysílač. Nechtěl mluvit s nikým jiným jenom s vámi."
    "Přepněte mi ho!" uklidnil se konečně trochu a znovu usedl do velitelského křesla. Ještě štěstí, že s sebou nevzal Isana. Ten by zcela jistě měl tendenci vystopovat signál ke zdroji a tím pádem by se nedozvěděli nic, neboť DTKá by jim zmizel, sotva by pocítil náznak zrady. Navíc věděl o Isanových nových schopnostech, takže by nejspíš ani nezkoušel navázat dialog. Právě tohle Derryl nepotřeboval. Chtěl vědět proč, znát odpovědi na otázky. Také doufat, že jeho jediný žijící příbuzný bude dostatečně sdílný.
    "Je mi líto, co se stalo, bratranče," začal hned v úvodu bývalý vrchní starší. Když nedostal odpověď, pokračoval dál: "Tohle se nemělo stát. Varoval jsem Atiu, aby po něm nešla, ale ona si nedala říct a věř mi, taky za to patřičně zaplatila."
    "Takže Atia je mrtvá?" zeptal se Derryl hlasem zbarveným veškerých emocí.
    "Ano," přisvědčil DTKá vyrovnaně a napůl s úlevou. "Varoval jsem ji, aby ho nechala být, ale ona už překročila onen pomyslný práh příčetnosti. Její šílenství odešlo společně s její lodí. Skoro jako by s tím Bubushow počítal, jako by věděl o jejím momentálním psychickém stavu a vyprovokoval ji k odvetné akci."
    "Jak se opovažuješ vůbec vyslovit jenom jeho jméno, Devrone!" vyjel po něm Derryl ostře.
    "Já nejsem tvůj nepřítel, Derryle," zavrtěl starší muž hlavou. "Nikdy jsem nebyl, i když ti snad některé mé činy tak mohly připadat."
    "Takže mi voláš, jenom abys mi řekl, že se od všeho distancuješ a za všechno může prostě Atia, neboť se pomátla," odtušil Derryl s pořádnou dávkou sarkasmu.
    "Ne, bratránku. Všechno, co se dělo, bylo s mým tichým souhlasem," zasmál se smutně. "Dobře víš, že odpovědnosti za své činy jsem se nikdy nevyhýbal. Nebo snad ano?"
    "To je teď nepodstatné!" odseknul kapitán Hvězdné moudrosti, sotva ovládaje hněv. Nehodlal se nechat zatáhnout do ryze filosofických diskusích o morálce a cti. Nejspíš by prohrál, nebo by ho DTKá svými argumenty přesvědčil o nevyhnutelnosti stávající situace, a právě tohle nechtěl slyšet. "Řekni mi rychle, co máš na srdci, a modli se, ať mi nikdy nepadneš do rukou!"
    "Bojím se, že tvá osobní zášť začíná dostávat podobný rozměr jako u Atii. Nenech se jí ovládnou, jinak …"
    "Tvá starost mě opravdu dojímá, ale pokud chceš něco říct, tak rychle, než mi dojde trpělivost!" přerušil ho Derryl prudce.
    "Jak si přeješ, Derryle," odtušil starší nevzrušeně. Dokázal své pocity na rozdíl od něj ovládat, ačkoliv si nemohl kdesi uvnitř nepřiznat, jak moc ho ta zášť zasáhla. "Co jsem ti chtěl říci, bylo to, že Atia přesvědčila ostatní o tom, že jedná v nejlepším zájmu Branoopy. Jenomže ona dělala přesný opak. Její kroky vedly celou dobu ke zničení Branoopy. Během jedné z misí, jejichž cílem bylo vyzkoušet naše nové zbraně proti Ori, záměrně sabotovala jednu z lodí, takže se Oriové dozvěděli, kdo měl ten drzý útok na svědomí. A jelikož šlo o jednu z jejich klíčových pozic, dospěli k závěru, že by se měli s hrozbou Branoopanů vypořádat jako první."
    "To je šílené…"
    "Ona byla šílená, Derryle," povzdechl si DTKá. "Kdybych to věděl dříve, nenechal bych zajít události až sem. Problém byl v tom, že jsem měl jenom nepotvrzená podezření. Kdybych s nimi vystoupil, prohrál bych a jenom tím upevnil její pozici. Takže jsem trpělivě hledal a teprve přesun naší základny na nové místo mi dal příležitost nahlédnout do jejích souborů."
    "Určitě by sis našel záminku k jejímu odstranění," namítnul Derryl chladně.
    "Ona byla středobodem Stínové Branoopy. Díky ní drželo všechno pohromadě. Po její smrti se znovu rozpadnou na jednotlivé frakce a dosavadní jednota zmizí. Ovšem teď bude Stínová Branoopa to poslední, co Branoopany bude zajímat."
    "Dostanu tě, Devrone. Buď si jistý, že si tě dříve či později najdu a dovedu ke spravedlnosti, pokud budeš ještě naživu!"
    "Potom se postarám, abys mě nikdy nenašel."
    "Chceš mi říct ještě něco?" zeptal se mladší muž ledově.
    "Ano," pokýval Devon souhlasně hlavou. "Oriové se chystají napadnout Acerii nebo Mirmax."
    "Nepředstavujeme pro ně přeci žádnou hrozbu…," namítnul Derryl, ale ruka mu zůstala uprostřed pohybu, neboť zvážil, že napadení centrální planety by Branoopany zcela jistě dorazilo.
    "Sbohem, Derryle," ukončil DTKá spojení a zanechal ho zaraženého sedět ve křesle.

Mirmax, domovský svět Branoopanů, o dva dny později
    Pátá eskadra společně s šestou dorazila po dvou dnech konečně na Mirmax. Důvodem byla urychlená výzva k návratu od admirála Arcanise. Evidentně si už všimnul, že šestá eskadra na pokyn jeho zástupce zmizela, ale to nebyl hlavní důvod, proč volal všechny lodě domů. Nešlo si nevšimnout, že v celé soustavě je nezvykle velké množství lodí. Mnohem víc, než by se očekávalo. Něco viselo ve vzduchu, nebo spíš ve vesmírném vakuum. Cestou sem nabrali také Twerina a jeho Klid soudného dne. I jeden z největších hrdinů Branoopy byl zdrcen překvapivou zprávou o skonu prvního radního. Stále měl v živé paměti, kolik riskoval, aby ho bezpečně dostal z nešťastné situace u Atlantis. Ani fakt, že s sebou vzal také Atiu, ženu, která Twerinovi přísahala pomstu, ho příliš nepotěšilo. Netušil, že její zášť vůči němu zašla až takhle daleko. Očekával, že neustane ve své snaze, ale že všechno zahodí a přistoupí raději k razantnějším řešením, ho překvapovalo i teď.
    "Co se to s námi Branoopany stalo?" bylo jediné, co Twerin tehdy řekl. S povzdechem upadnul do mlčení a veškerou komunikaci prováděl kapitán Cyrix. Alespoň do okamžiku, než dorazili do domovské soustavy. Tady už zase začal být vidět a v klidu přijal zprávu admirála Arcanise, vítajícího každou přilétající loď z paluby svého vlajkového atypicky modrého KSD Blue Day. Právě přes něj dostal příkaz, aby se s Derrylem a Bubushowem dostavili k vrchnímu staršímu Morthovi. Twerin taktně zamlčel, že jeden z jmenovaných se už dostavit nemůže. Z toho důvodu dorazila do budovy rady trojice v podání: Twerin, Derryl a přes veškeré protesty i kapitánka Sharpy. Evidentně hodně neochotně a až na Derrylův nepřímý rozkaz se přenesla společně s nimi dolů. Působila hodně nervózním dojmem, neboť dosud nikdy nebyla v budově vlády, natož pak aby se přímo setkala s vrchním starším.
    "Konečně, konečně!" vítal je Morth s netypickou vřelostí. "Už jsem čekal, kdy vás moje zpráva zastihne a konečně dorazíte sem. Musíme toho hodně probrat!"
    "Samozřejmě, starší," přikývnul Derryl opatrně.
    "A kde je radní Bubushow?" udeřil rychlou otázkou, ještě než si sedli. "Velmi nutně s ním potřebuji hovořit o záležitosti, která nesnese odkladu!" Těkal rychle pohledem z jednoho na druhého. Kapitánka Sharpy se nemohla v duchu neušklíbnout. Teď, když je radní mrtvý, s ním všichni potřebují o to nutněji mluvit. Vrchní starší si velice brzy všimnul, že ona sem nepatří a je zde navíc, takže věnoval Derrylovi tázavý pohled.
    "Tohle je kapitánka Sharpy, velitelka šesté bitevní eskadry."
    "Já vím," přikývnul, neboť za ním před dvěma dny přišel Arcanis, druhý radní a admirál v jedné osobě, se zprávou, že zmizela šestá bitevní eskadra a on netuší kam. Viděl složky a odhalil, že Bubushow si vzal lodě pro tajnou operaci. "Jen mě zajímá, kdy se dostaví osobně a nebude za sebe posílat zástupce."
    Kapitánka Sharpy si pozorně prohlédla obličeje přítomných. Nejprve Twerina, potom Derryla a poté i Mortha. Proboha, on nemá ani nejmenší tušení, že se svého hlavního poradce a pravé ruky nedočká! A jako na potvoru tihle dva hrdinové nechali zase na ní, aby všechno odnesla. Vnímala tázavý pohled vrchního staršího, který trpělivě čekal odpověď na otázku a nevšímal si nečitelných výrazů obou hrdinů Branoopy, zato dost dobře vnímal její rozpaky.
    "Já…," nadechla se, ale nenašla v sobě sílu pokračovat. Místo toho vrhla prosebný pohled směrem k Derrylovi, aby tu špatnou zprávu přednesl on. Lehounce zavrtěl hlavou, čímž dal jasně najevo, že musí už podruhé sdělit někomu tu špatnou novinku.
    "Já poslouchám, kapitánko," pobídnul jí Morth jemně v očekávání.
    "Já myslela, že už to víte, pane."
    "Že se obtěžoval nedorazit na schůzku a místo sebe nastrčil vás?" zasmál se pobaveně. "O tomhle už jsem byl informován."
    "Obávám se, pane, že tohle není důvod, proč se nedostavil," pronesla opatrně.
    "Zase hledá, kde je nějaké spiknutí?"
    "Ne, pane."
    "Tak potom mě nenechte hádat a řekněte mi, proč nepřišel!" zeptal se o poznání netrpělivěji.
    "Je mrtvý, pane," řekla pevně, i když hrozilo, že hlas ji znovu zradí.
    "Cože?" zamrkal Morth nad jejími slovy. Chvilku trvalo, než samotný obsah celé věty, obzvlášť slovo mrtvý, dorazil až do jeho mozku.
    "KSD radního Bubushowa byl zničen během zátahu proti Stínovým. Nikdo z posádky, ani radní nepřežil."
    "Takže je nakonec přeci jenom našel…," vydechl Morth s náznakem pochopení. Věděl letmo o jeho snahách najít rebelské Branoopany, kteří dle jeho názoru stáli za řadou neúspěchů a sabotáží v Branoopě.
    "Ano, pane, našel. A pokud mohu říci z mého pohledu, potom hrozba Stínových pominula. Spíš bychom si měli dělat starosti s…"
    "…Ori!" doplnil za ni. Když viděl její překvapení, dodal: "Ano, je víc než pravděpodobné, že budeme dalším cílem. To byl hlavní důvod, proč jsem chtěl s radním Bubushowem mluvit."
    "Takže nám Devron nakonec přeci jenom nelhal," nechal se slyšet Derryl.
    "Ne, evidentně ne," ušklíbnul se Morth. "Bohužel, šance, že je zastavíme, je celkem mizivá. Je jich víc než nás, nehledě na fakt, že nemáme způsob, jakým zastavit jejich lodě."
    "A naši spojenci?"
    "Po tom fiasku, kdy zmizelo pět set jejich GC? Posilují obranu vlastních CP a momentálně nemají nic, co by nám mohli poskytnout. Alespoň ne tolik, aby to něco změnilo. I kdybychom je nějak přesvědčili, aby nám poskytli posily."
    "Chápu."
    "Naší jedinou šancí je přimět Ori, aby si vybrali Acerii jako svůj cíl. Tím minimalizujeme ztráty, ačkoliv je zřejmé, že zničí naši flotilu. Což udělají tak jako tak, ale důležité je, abychom jim pořádně pustili žilou." Měl jistý plán, ale nyní se v něm objevila značná trhlina. Očekával, že daný problém probere se svou pravou rukou. Branoopanem, který byl dostatečně paranoidní a prozíravý, aby odhalil možné slabiny a naopak zase okořenil jejich plány způsobem, jaký měl ve své kuchařce jenom on sám. Jenomže o něj právě přišel a připadal si opravdu, jako by přišel o ruku nebo nohu. Najít během krátkého času za něj náhradu bude mnohem obtížnější, než si původně myslel. Vlastně skoro nemožné, když hlavní kandidát de facto zmizel. Alespoň pokud na něj nesehrál nějakou boudu, což kvůli přítomnosti velitelky šesté eskadry zamítnul.
    "Souhlasím, že jim nesmíme dát žádnou z našich centrálních soustav bez boje. To by si nás potom podrobili úplně," dal Twerin najevo svůj názor.
    "Ano. Naší jedinou šancí na záchranu Branoopy je zajistit, aby zaútočili tam, kde chceme a kde na ně budeme připraveni, i když nás porazí."
    "Určitě bychom jim mohli podstrčit informaci o našich laboratořích na Acerii. Když zanecháme zmínku o tom, že tam vyvíjíme zbraně proti nim, určitě zaberou."
    "Pokud jim ovšem nepůjde spíše o demonstrativní cíl s účelem způsobit co největší ztráty na civilním obyvatelstvu. Potom by úder na Mirmax dával smysl."
    "Momentální situace tomu nenasvědčuje. Oriové se soustředí na porážku Aliance jako celku. Způsob, jakým společně s Goa'uldy dobyli galaxii MD, tomu nasvědčuje," začal Twerin rozebírat situaci. "Vyplývá z toho, že nejprve si zajistili dobře pozice, než začali dělat něco takového. Nutno dodat, že nemáme žádné zprávy o tom, že by spalovali planety na popel."
    "Takže potom zůstávají logickým cílem Acerie a Wedránské loděnice."
    "Wedránské loděnice nikdy nenajdou!" ohradil se Derryl sebevědomě. Od posledně si dal velice záležet s maskováním loděnic.
    "Tudíž nám zbývá Aceria jako jediný logický cíl."
    "Proto potřebuji převést destruktivní nanostřelu na Acerii."
    "Snad nemáte v plánu ji použít?"
    "Moc možností nemám. Na Mirmaxu by to byla katastrofa."
    "V tom nelze nesouhlasit."
    "Musíme ji tam dopravit ve vší tajnosti," ztišil Morth hlas, přestože zde nikdo kromě nich čtyř nebyl. "Nikdo nesmí tušit, co právě děláme."
    "Rozumím," přisvědčil Derryl obezřetně a už v duchu zvažoval, jak něco tak obrovského naloží. Věděl, že to byl Radní Bubushow a jeho tým, který postavil destruktivní nanostřelu, i skutečnost, že by měla jít demontovat a převézt v několika kusech.
    "Tenhle plán má nejvyšší prioritu. Vezměte si, kohokoliv a cokoliv budete potřebovat!" dal starší jasně najevo, jak moc důležité to je. "Pátá a šestá eskadra budou zajišťovat převoz."
    "A odpalovací kód?"
    "S tím si nedělejte hlavu. Zadám ho osobně!" mávnul nad tím Morth rukou a doufal, že nikdo nepostřehnul, jak se do podobného gesta nutil.
    "Jak si přejete," odtušil Derryl.
    "Potom jsme dohodnuti. Jakmile bude zbraň na Acerii, vyšlete signál pro admirála Arcanise, v němž ho informujete, že jste provedli přesun obyvatelstva z Mirmaxu na Acerii. Ke zprávě přidáte zmínku o tom, že má přiletět zabezpečit pozici, kterou budujete."
    "Možná zmínka o aschenských OALech v obraně by mohla hodně pomoci," poznamenal Twerin spiklenecky.
    "Ano, tím bychom získali potřebnou důvěryhodnost pro Acerii jakožto klíčový cíl útoku."


Část pátá

Aceria, hlavní branoopanská základna. O 17 dní později.
    Všechno bylo připraveno na nejhorší. Alespoň podle nejhoršího možného scénáře. Zvědové rozvědky hlásili, že Oriové soustřeďují síly k definitivnímu úderu na Acerii. Zatím však nebyli s to zjistit jejich počet. Počet nehrál svým způsobem velkou roli. Porážka byla víc než jasná. Ovšem zůstávalo na Branoopanech, jak budou poraženi. Zdánlivě ironická situace, o níž věděla pouze skupinka zasvěcených, a ti byli vázáni mlčením. O to se vrchní starší Morth postaral. Dokonce ani jeho poslední zbývající spojenec v radě, Arcanis, nic netušil. Nepotřeboval vědět, co starší ve skutečnosti potřeboval udělat. Prvnímu radnímu Elesarovi, kterého v rychlosti jmenoval na uvolněný post, taktéž nic neřekl. Ne že by mu nedůvěřoval. Byl v Branoopě dost dlouho, aby si zasloužil důvěru, jenže tohle bylo jeho poslání. Už před nějakým časem totiž dospěl k netušenému poznání. Stávající situace nebyla ničím víc než potvrzením jeho teorie.
    Pokud to nevyjde, potom přijde pouze o život. Alespoň na něj však bude vzpomínáno jako na prvního vůdce, který byl zabit v boji. Víc si nemohl ani přát. Když už podobný osud potkal Bubushowa, potom je na řadě on, aby vyzval osud. Na rozdíl od ostatních, vrchní starší prvnímu radnímu svým způsobem rozuměl. On byl tím mužem, který rozvíjel Branoopu přesně oním tajemným, až záhadným směrem. A také byl pěkný škrt ohledně státní pokladny a dotací, nemohl se Morth nepousmát při jeho šetřivém postupu. Kéž by tu teď byl s ním. Určitě by dostal nějaký spásný nápad, jak tohle všechno překonat, a on by nemusel udělat, co měl právě v plánu. Vlastně jeho smrt uspíšila samotné rozhodnutí. Díky neortodoxní taktice a pořádné dávce prohnanosti se dostal k záznamům z Atlantis, které ho mimořádně zaujaly. Spatřoval v nich příležitost dosáhnout dokonalosti, a kdo jiný než vůdce Branoopanů by mohl být vhodnějším kandidátem pro dosažení toho, po čem Branoopané prahli od zničení domovského světa.
    "Obrana je připravena, starší." Morth obrátil pohled za sebe po hlase, který právě promluvil. Patřil Arcanisovi a on se nemohl nepousmát při jeho nadšení.
    "Výtečně."
    "Shromáždili jsme všechno co máme. Veškeré rezervy. Pokud je nezastavíme tady, potom už nikde!" pokračoval Arcanis bojovně, nevida kyselý výraz Derryla i Twerina. Akorát komodor Sharpy zůstávala ledově chladná.
    "Nezastavili bychom ani 100 lodí, kdyby byli přezíraví a poslali je na nás."
    "Myslím, že…"
    "Taky myslím, že jich poslali přinejmenším tisícovku," zarazil ho Morth, načež Arcanis sklapnul. "Nevědí, co mohou očekávat, a tak si chtějí být jisti, že nás rozdrtí. Naším cílem je způsobit jim co největší ztráty a donutit je přiletět co nejblíže k planetě."
    "Co přesně máš v plánu?"
    "Jakmile budou dost blízko, nejlépe když budou hromadně přistávat, odešleme veškerý personál bránou a odpálíme celou planetu."
    "Nemáme šanci je zastavit, ale pokud jim máme pořádně pustit žilou, musíme ukázat vůli bojovat. Pouhým ústupem bychom ničeho nedosáhli."
    "Chápu," přisvědčil radní vážně. "Vlastně jsem čekal, kdy k tomuhle okamžiku konečně dojde."
    "Já nečekal, že k němu dojde vůbec," odtušil starší suše. "Otázkou zůstává, pouze co Bubushowa vedlo k tomu, že postavil Destruktivní nanostřelu?" učinil narážku, kterou všichni dobře pochopili.
    "Ano, ano. Jako by konec, který v posledních dvou letech zvěstoval, konečně přišel."
    "Ještě není konec," učinil Twerin nesouhlasné gesto. "Branoopa jako taková nepadne. Možná zemřeme my všichni, kteří tady sedíme, ale Branoopa bude žít dál!" dodal nezvykle ohnivě. Pohlédl všem do očí a všude zaznamenal totéž odhodlání. U všech, kromě vrchního staršího, který uhnul pohledem a znovu obrátil pohled jinam. Twerin už tušil několik dní, co má ve skutečnosti za lubem, ale nehodlal mu to rozmlouvat. Domníval se, že to může být k něčemu dobré, jakkoliv podivně to vypadalo. Mohl se mýlit, ale on se mýlil velice zřídka. Vlastně si nevybavoval žádný velký omyl, kterého by se kdy dopustil. Pohledem zabloudil ke dveřím. Dovnitř právě vstoupil velitel základny.
    "Ano?" zeptal se starší jako první tázavě.
    "Senzorové plošiny a sondy zaznamenávají přílet nepřátel, starší."
    "Jak jsme čekali," povzdechl si Morth.
    "Bohužel jich je víc, než předpokládala rozvědka," olíznul si velitel nervózně rty.
    "Počet asi nebude hrát významnou roli."
    "Je jich deset tisíc. Všechno třída Amika."
    "Vskutku víc," opáčil Morth používaje slovní obrat, který obvykle používal Bubushow. Věnoval další pohled Arcanisovi. "Stále si myslíš, že je cokoliv, co zde máme, zastaví?"
    "Ne, teď už ne."
    "Potom se dejme do díla a ukažme jim, kdo jsou Branoopané!"
    Sborový souhlas provázelo vrzání židlí, jak jednotliví zúčastnění vstávali a opouštěli svá místa, vracejíce se na své lodě. Nikdo už nic nedodal. Nebylo co dodat. Výsledek byl jasný a oni už hráli pouze o skóre. Vrchní starší přešel do hlavní taktické centrály Acerie. Odsud měl plný přehled o veškerém dění v soustavě. Viděl pozice rozmístěných maskovaných střel. Nebylo jich dost k tomu, aby nepříteli způsobily dostatečné ztráty, ani na okamžik nevěřil, že je vůbec zpomalí, natožpak alespoň na okamžik zastaví. I když to viděl, nemohl uvěřit tomu, že poslali takovou děsivou sílu proti oslabenému a zdecimovanému protivníkovi. Možná proti AR by taková síla měla logiku, ale proti nim? Čeho tím chtěli dosáhnout? Demonstrovat čeho jsou schopní? Deset tisíc lodí musely být veškeré jejich síly v Andromedě. Vržené proti nicotnému protivníkovi. Zajímavý způsob, jak dokázat své možnosti.
    Dál už jenom přihlížel jednotlivým symbolům. Světle modré označovaly branoopanské lodě a temně červené Orie Fialové tečky pak nnostřely a Bugin shoty určené k hromadnému odpalu, jakmile bude protivník dostatečně blízko. Už podle formace muselo být zřejmé, že s odpálením ve vhodný okamžik nebude nejmenší problém. Měli víc než dost cílů, ale celkem logicky soustředili střely na prvních sto lodí doufajíce, že to bude stačit. První úder tak napoví, zda mají či nemají účinek. Ne poprvé si Morth povzdechnul. Kdyby tady jenom měl branoopanskou flotilu, která byla zničena u Vis Urbanu. Možná by ještě zvrátili průběh beznadějné bitvy. Rozhodně by si to alespoň mohli myslet. Jeden z důvodů, proč byl první odpal doslova žalostný. Celkem deset tisíc střel přivítalo nepřítele, ale ani ho to nezpomalilo. Taktické vyhodnotilo celkem osm zničených lodí a druhá salva o stejné síle zničila pouhé tři. Dost málo, aby se tím něco změnilo.
    Nadešlo skutečné peklo. Alespoň pro Branoopany ano. Přeci jenom čekali i v těch nejpesimističtějších úvahách, že zničí více lodí Oriů. Nestalo se tak a do boje vstoupily jednotlivé bitevní eskadry KSD a HM, doplněné o tisíce stíhaček AB. Oriové doprovodná plavidla neměli. Taky na co? Branoopanské lodě se na ně vrhaly, ale byly v opravdu velké početní nevýhodě, tudíž nemohly využít své obratnosti a rychlosti v soubojích. Pokud je nedostala jedna loď, prostě je sestřelila ta za ní. Celkem jednoduché počty. Za jiných okolností Amiky Oriů prostě umanévrovaly, ale bylo jich prostě příliš mnoho. Navíc KSD byly lodě bojové stěny a loď o délce dvou kilometrů přeci jenom obtížněji manévrovaly. Přesto větší procento ztrát utrpěla právě Hmka. Přeci jenom KSD vydržely víc, neocitly se v největší bitevní vřavě. Ne že by většina z nich neskončila zničená, ale zůstalo jich dost k tomu, aby ustoupily k okraji soustavy a dostaly se z obklíčení.
    Mezi loděmi, které to zvládly, převládala hlavně třída KSD a lodě sedmé a šesté eskadry. Zničily sice nejvíce nepřátelských lodí, ale z celkového pohledu šlo o pouhé komáří štípnutí. Ztráty Oriů nepřesahovaly půl procenta, což bylo žalostně málo. Celé střetnutí dopadlo mnohem hůř, než Branoopané očekávali. Věděli, že pro Orie nebudou soupeř, ale takovýhle výprask byl víc než ponižující. Nejenom v počtu ztracených lodí, ale i v účinku na morálku mužstva.

    V okamžiku, kdy na taktickém displeji zanikla Hvězdná moudrost, odvrátil Morth pohled a kývnul na znamení, že je čas zahájit evakuaci. Arcanis se svým modrým KSD a pátou eskadrou už padl a seznam ztrát členů vlády se pomalu rozrůstal o další členy. Boj zabral necelou hodinu. Nejdelší hodinu v novodobé branoopanské historii. Nyní zbývalo přinést poslední oběť. Odebral se tedy k bočnímu ovládacímu pultu. Řídící středisko bylo hluboko pod zemí, takže nebylo pravděpodobné, že by je vyřídila náhodná střela z orbity. Destruktivní nanostřela byla připravená hluboko v podzemí. Podle návodu co nejblíže k zemskému jádru planety. Alespoň takové specifikace Bubushow ve svém výzkumu uvedl. Pokud neměl v plánu mlžit. Jelikož nikdo dosud nevyzkoušel účinek, nevěděli, jaký bude výsledek. Obzvláště když byl postaven pouze jediný prototyp jako bezpečnostní pojistka.
    "První lodě přecházejí na orbitu, starší!"
    "Aktivujte bránu."
    "Provedu."
    "Začněte evakuovat náš personál."
    "Rozumím. Nastavím časovač na destruktivní nanostřele a…"
    "Udělám to osobně."
    "Ale…"
    "To je rozkaz, veliteli!"
    "Ano, pane!" vypjal se velitel do pozoru, ale bylo vidět, že ještě ustoupit nehodlá. "Jen bych chtěl dodat, že je mojí povinností…"
    "Dostat všechny Branoopany pryč z téhle planety!" doplnil za něj Morth.
    "Včetně vás, starší."
    "O mě si nedělejte starosti, veliteli. Já zde mám poslání, které musím splnit."
    "A když přijdete o život?"
    "Pochybuji, že ještě můžeme o něco přijít. Po ztrátě Acerie už mě snad ani nic nenapadá," odpověděl Morth vyhýbavě.
    "Jistě…," olízl si velitel nervózně rty, maje v úmyslu ještě něco dodat.
    "Jděte, veliteli," pobídnul ho starší vlídně. "Tohle je moje povinnost. Nedopustit, aby Oriové získali naše laboratoře a výsledky našich výzkumů. Ostatní je veskrze vedlejší."
    "Jistě, pane. A nedávejte si zbytečně na čas. Udělejte, co musíte, a projděte bránou za námi. Branoopa vás potřebuje. Po případném zničení Acerie víc než dřív."
    Zda jeho slova vůdce Branoopanů slyšel, či zda je vůbec vnímal, to velitel nevěděl. S povzdechem začal křičet na veškerý obslužný personál a v centrále a celou základnou se rozlehl evakuační poplach. Nebylo mnoho času odnést si rozdělané projekty s sebou. Tady si vědci, inženýři i civilisté mohli zachránit akorát tak vlastní životy. A měli k tomu pouhých třicet pět minut. Evakuace byla v plném proudu, zatímco řídící místnost se postupně vyprazdňovala. Vrchní starší už stál nad panelem ovládání destruktivní nanostřely a čekal na jedinou věc: až budou všichni pryč. Nepotřeboval zbytečné svědky. Pouze sledoval s jistým uspokojením, jak se červené body kolem planety stále více nahušťují, zatímco modré branoopanské zůstávaly na okrajích.
    Z flotily o síle tisíc dvacet devět lodí jich zbyla jenom hrstka. Podle chaotického označení šlo o lodě šesté eskadry a jednotlivá plavidla ze všech ostatních eskader. Ztráty nepřátel nebyly ani trochu patrné. Přišli o pouhých několik desítek lodí, ale teď nadešel čas udělat jim trochu díru do rozpočtu. Sál už byl prázdný, když přiložil dlaň na detekční panel a potvrdil vzorkem své DNA svou totožnost. Zadal osobní kód k potvrzení, přestože odpočet začal nezávisle, jakmile zazněl evakuační poplach. Destruktivní nanostřela nemohla vybuchnout bez potvrzení a poté, co ho dostala, obrazovka ihned zažhnula rudou září. Samozřejmě velitel nastavil časovač, aby měli dostatek času k úniku, ale Morth, přestože ho aktivoval, byl rozhodnut vyčkat až do poslední vteřiny, aby měl opravdu jistotu. Něco mu říkalo, že Oriové by mohli všechno zastavit, a nechtěl riskovat život kohokoliv dalšího kromě sebe sama.

    Ve vesmírném pekle, alespoň tak Derrylovi situace připadala, konečně došla řada i na jeho Hvězdnou moudrost. Situační zákres dole v řídícím centru sice mylně zaznamenal zničení Hvězdné moudrosti, ale v podstatě se o mnoho nespletl. Ve skutečnosti je střela z Amiky, která vypadala spíš jako velký vesmírný plivanec, pouze olízla. Vyřadila jim pravý motor a došlo ke kolizi s Hmkem po jejich levici. Ten byl také následujícím výstřelem zničen a exploze zasáhla i Hvězdnou moudrost. Jen díky mimořádně pevně vyztužené konstrukci unikli jejímu osudu. Plátování trupu bylo prohnuté a šance, že by ho nanity v dohledné době opravily, zůstávala mizivá. Loď, tak jako tak, byla odepsaná. Řada členů posádky mrtvá a ti, co přežili, vlastně získali pouze pár desítek vteřin navíc. Amika, která předtím zničila jejich loď, se totiž zaměřila skrze trosky na ně. Derryl s hlasitým zaklením skočil ke kormidlu, které nikdo neobsluhoval, a rychle zamanévroval, alespoň kolik ještě mohl.
    Nedostali přímý zásah. Střela prošla skrz celou už dost poškozenou pravou část Hvězdné moudrosti a loď se v podstatě rozpadala na následky masivní dekomprese. Bezpečnostní přepážky v podstatě nefungovaly a většina posádky byla mrtvá. Derryl se zvedal z podlahy na můstku, kam tvrdě dopadnul. Všude byl kouř, pokroucené přepážky a pach smrti. Svým způsobem byla ironie, že zůstal jako jeden z mála naživu, aby sledoval zkázu své lodi. Amika se obracela k dalšímu obratu. Nechápal, proč to tolik natahují, když je všude kolem stovky, tisíce lodí, které je mohou teď, když jsou nehybní, v mžiku rozstřílet. Zřejmě si chtěli vychutnat své vítězství, jinak si jejich chování nedovedl vysvětlit. Zřejmě nenarazili na takový odpor, jaký čekali. Derryl těžkopádně vstal. V noze měl střepinu od vybuchlého panelu, ale věděl, že brzy už to bude ta poslední starost, kterou bude mít. S jistým pocitem úlevy sledoval, jak po nich znovu střílí. Už nebylo nic, co by mohl pro svou loď udělat, jenom přijmout nevyhnutelné.
    Těsně před tím, než Hvězdná moudrost explodovala, zachytil kolem sebe jasné světlo. Transportní paprsek, tím si byl jistý. Dokonce podle záře dokázal určit, že je jejich. Kdo ale sakra by v tomhle pekle zachraňoval někoho, když nezachrání ani sám sebe? To se dozvěděl poměrně brzy, když se zhmotnil přímo na můstku lodi třídy HM. Poznával ji. Nikdo mu nemusel říkat dvakrát, která loď ho zachránila. Stejně jako mu nikdo nemusel říkat jméno šílence, který sem vletěl jenom proto, aby mu zachránil krk. K tomu, aby mu pořádně vynadal, nenašel už sílu a jen se svalil v bezvědomí na zem, doufaje, že už se to nedozví. Isan, kapitán Zocelené odvahy, si v té chvíli s úlevou vydechl. Už od Twerina, který shromažďoval zbylé jednotky, věděl, že Derryl a pátá eskadra si neprobili cestu ven a zůstali uvnitř. Přišel včas. Opravdu na poslední chvíli. Nebýt posledního Derrylova manévru, potom by je o těch pár vteřin minul. Nemohl neobdivovat, jak Derryl i v tomhle okamžiku odmítal přijmout prohru. Ne bez boje do posledního dechu.
    "Rychle s ním na ošetřovnu!" křičel a sám mu pomáhal na nohy, než se ho další dva Branoopané ujali.
    "Vypadá to, že si nás nevšimli, kapitáne. Směřují k planetě."
    "Tak rychle pryč, než představení začne."
    "Ano, pane."

    Čas nemilosrdně ukrajoval další a další vteřiny z odpočtu. Vrchní starší si jich nevšímal, i když nemohl čas úplně ignorovat. Do konce odpočtu už zbývalo necelých pět minut. Pokud šlo všechno podle plánu, potom už měli být všichni Branoopané ze základny pryč. Zarazil ho zvuk, který uslyšel za sebou. Doufal, že nebude mít pravdu, ale jak se ukázalo, tak ji nakonec měl. Do řídícího centra právě vstoupil převor, sám. V bílé kutně s barevným lemováním. Vlastně nepotřeboval doprovod. Morth zkontroloval čas na hvězdné bráně. Jako by tomu osud chtěl, čas právě doběhl a brána se uzavřela. Naprosto dokonalé načasování v naprosto zoufale nedokonalém plánu. Alespoň si mohl být jistý, že se bojovníci Oriů nedostali za jeho Branoopany na místo evakuace.
    "Tak malí a ubozí. Přesto nám vzdorujete," začal Převor chraptivým barytonem. "Jak ubohé, zavrženíhodné a zbytečné."
    "Vskutku ubohé," obrátil se k němu Morth. Bylo mu jasné, že teď už těžko něco udělá, aniž by ho převor nezastavil. Snažil se nedívat na odpočet. "Poslat stokrát víc lodí k zaplácnutí jedné dotěrné mouchy."
    "Nemůžete se s námi rovnat. Tak proč nám vzdorujete?" pokračoval převor zvědavou otázkou.
    "Asi proto, že chceme být sami sebou," odtušil Morth sardonicky, pomalu se přesouvaje mezi panel a převora. Situace se nevyvíjela zrovna podle představ. Mohl pouze doufat, že si nevšimne odpočtu.
    "Honba za dokonalostí," přikývnul převor s náznakem pochopení.
    "Každý máme to svoje."
    "A co myslíš, že je Origin?" položil náhle otázku. "Myslíš, že sjednocení a počátek nejsou cestou k vlastní dokonalosti?"
    "Rozhodně ne!"
    "Pak bys měl pozorněji naslouchat a vnímat, neboť je všude kolem nás!" učinil převor rozmáchlé gesto, kterým hodlal demonstrovat svá slova. Hůl v jeho ruce zažhnula přiváděným světlem.
    "Možná bude lepší, když si ušetříte tyhle řeči. Já rozhodně nehodlám…," mluvil Morth a současně doufal, že ho dostatečně rozptýlil, aby mohl stisknout tlačítko odpálení. Bohužel skončil tvrdě na protější stěně, o kterou se skoro rozmáznul. Jakmile ho převor spustil, uviděl, že zastavil odpočet zhruba půl minuty před doběhnutím. Zcela nedbalým mávnutím své hole se svítícím kamenem na vrcholku.
    "Teď už vidíš, že nemůžeš zastavit nevyhnutelné. Víme všechno a nic z toho, co můžete udělat, nás nezastaví. Nic nezastaví Orie. Následovat Orie je tudíž ta jediná cesta, kterou se můžeš vydat."
    "Myslím…," oddechoval Morth těžce, neboť náraz mu musel zlomit přinejmenším několik žeber. "Myslím, že…"
    "Jen s učením Oriů dosáhnete toho, po čem toužíte. Stačí jenom naslouchat!" mluvil převor naléhavě, stále kdesi doufaje, že dosáhne svého, aniž by se musel uchylovat k použití síly. Branoopané byli pro Orie velkou záhadou a velkou neznámou. Pokud by se podařilo blíže je pochopit, potom by vítězství Oriů mohlo být blíže.
    "K čertu s vámi!" dostal ze sebe Morth, což bylo to poslední, co kdy vyslovil. Převor mu totiž bez dalšího přemlouvání zlomil vaz. Konec konců, tolik poznat Branoopany zase nepotřeboval. Stalo se však něco podivného. Kolem Branoopana se objevila bílá záře. Převor se poprvé zamračil a ve tváři se mu objevil údiv. Nejprve údiv, potom hněv. Ať už to vůdce Branoopanů udělal jakkoliv, povznesl se na vyšší úroveň. Podivné, neboť o povznesení by neměli Branoopané nic vědět. O dalšího nepřítele Oriů více. Alespoň že získají všechno, co potřebují z jejich základny. Oriové nakonec stejně zvítězí i přes drobný neúspěch. Nic se nemůže postavit silám počátku. Pokud ovšem nepřipravili ještě nějakou další léčku, kterou přehlédli, ale nepochyboval, že si poradí s jakoukoliv primitivní pastí, která zde snad ještě může být. Ohlédl se, zhruba dvě vteřiny před tím, na místo, kde se objevila projekce. Dalšího z Branoopanů, který pouze bezvýrazně konstatoval:
    "Třicetiminutový tichý odpočet je u konce…," oznamovala projekce Branoopana s lehkým úsměvem. Díval se přímo na něj s určitou škodolibostí, ačkoliv šlo o pouhou nahrávku.
    Převor vrhnul jenom jeden pohled k ovládání a ten mu stačil, aby pochopil, že ho Branoopané tahali za nos. Ten, kterého právě zabil, neměl nejmenší tušení o téhle bezpečnostní pojistce. Jinak by o tom věděl z jeho úmyslů. S výkřikem plným zklamání, že ani moc převora ho tady neochrání, skončil v oslnivé záři. Destruktivní nanostřela se ve skutečnosti už od okamžiku první aktivace začala zavrtávat hlouběji k jádru planety. V podstatě nepotřebovala ani odpálení, pokud na odpalovací systém byla vůbec napojená. V tom byl tvůrce do značné míry tajnůstkář. A pouhé spoléhání, že zde bude, až nadejde onen okamžik, kdy bude třeba jeho výtvor použít, bylo poněkud předčasné. Jakmile se nanostřela dostala do potřebné hloubky, prostě explodovala. Exploze byla opravdu větší, mnohem větší, než se předpokládalo. I kdyby zůstal někdo, kdo by explozi skutečně naměřil. Svým způsobem překonala všechny ty pozemské naquadriové bomby. Planeta Aceria měla ideální poměr velikosti a jádra, takže se podařilo vyvolat explozi ne nepodobnou výbuchu supernovy. Samozřejmě nesrovnatelně menší, ale to mohlo být všem lodím Oriů na planetě a kolem ní úplně jedno. Stovky lodí to sežehlo v jediném okamžiku a další stovky jich zničily žhavé kusy, které kdysi byly pustou planetou. Hodně tomu napomohla přítomnost těžkých kovů v půdě.
    Během těch několika minut přišli Oriové o více jak tisíc lodí, což bylo mnohem víc, než si Branoopané dovolili doufat. Problém spočíval v tom, že i přes obrovský úspěch utrpěli porážku a většina flotily Oriů zůstala. Teď už neměli důvod zde setrvávat. Cíl jejich útoku právě zmizel a nic proti tomu nemohli udělat. Bez zbytečných prodlev se otočili a začali mizet v hyperprostoru. Přeživších lodí Branoopanů si nevšímali. Možná kvůli skutečnosti, že nepředstavovali hrozbu, nebo naopak měli opravdu obavy, že by na ně mohli nachystat další podobně šílenou past.

    "To byl ale ohňostroj," poznamenal Isan, když se po několika hodinách sešli na Zocelené odvaze. Při té příležitosti vytáhl odněkud láhev, na jejíž obsah se nikdo příliš neptal. Prostě každému, včetně sebe, nalil vrchovatou sklenici.
    "Jo…," souhlasil Derryl a usrknul ze své sklenky, dávaje si nedávno zregenerovanou nohu do co nejvýhodnější pozice.
    "Nevím, jestli má cenu tohle vytahovat na povrch…," začal Isan znovu.
    "Těžko může být něco horšího, než už se stalo," odtušil Derryl sardonicky.
    "Krátce předtím, než došlo k explozi, jsem zaznamenal přenos dolů na planetu," poznamenal Isan pokud možno neutrálně.
    "Na té planetě přistávaly desítky lodí!"
    "Ano, ovšem tenhle byl přímo do řídícího centra."
    "Co tím myslíš?" zpozorněl Derryl při Isanových slovech. Nepotřeboval další šokující zprávy a vůbec ne už takovou, která by všechno obrátila vniveč.
    "Někdo z Oriů se těsně před explozí přenesl do řídícího centra," zopakoval Isan svá slova.
    "Podle prvních zpráv nikdo další kromě našich lidí bránou neprošel," zamračil se Derryl, který dostal od Sharpy předběžný souhrn hlášení. Hlášení, které prohlédl pouze jedním okem. Stačilo mu bohatě, že všichni jsou v pořádku. Kromě vrchního staršího, který zůstal dole a řídil celou show osobně.
    "To byl převor. Chtěl zastavit odpočítávání," ušklíbnul se Twerin a ve tváři mu zahrál slabý úsměv. Na rozdíl od ostatních on tušil, jakým směrem se ubírala mysl Branoopana, který destruktivní střelu sestrojil. Byl příliš paranoidní a zcela jistě zbraň vybavil bezpečnostními pojistkami, o jejichž existenci neměli nejmenší tušení. Jelikož planeta explodovala podle plánu, potom bylo jeho zabezpečení opravdu dobré.
    "Raději bych nepřemýšlel o tom, co se tam stalo."
    "To už se nikdo nedozví. Důležité je, že náš plán nakonec vyšel. Sice jsme při něm ztratili kromě většiny flotily i hlavní členy vlády, ale mise byla úspěšná."
    "Každopádně jsme mimo hru. Tímhle se postarali, abychom pro ně nadále nepředstavovali hrozbu."
    "Kolik nám vlastně zůstalo lodí?" přešel Derryl raději k praktičtější části věci, neboť truchlit nad padlými kamarády a propadat pocitům melancholie rozhodně nehodlal. "Celkem 183. Ovšem většina z nich je tak jako tak na odpis."
    "Odtáhneme je na Wedrán a uvidíme, co se dá dělat."
    "Admirál Sharpy se o to postará," odtušil Twerin bezděčně.
    "Ona už je admirál?" Derryl málem spadnul ze židle překvapením.
    "Žádný admirál nám nezůstal, tak jsem jednoho jmenoval," pokrčil nad tím Twerin rameny.
    "Nechci být rýpal, ale máš k tomu vůbec pravomoc?"
    "A kdo by moje rozhodnutí asi zpochybňoval?"
    "Já rozhodně ne."
    "Výborně. Protože jsi byl hned druhý, kdo mě napadnul. Kdyby náhodou řekla ne," pronesl Twerin s šibalským úsměvem.
    "To sedlo, Derryle," začal se Isan proti vlastní vůli smát. Derryl se k němu chtě nechtě musel přidat, neboť když už Twerin pronesl něco vtipného, potom byla povinnost propuknout v hurónský smích.

Sídlo branoopanské vlády, o dva měsíce později
    Nadešel okamžik, na který většina Branoopanů dlouho čekala. Konečně našli někoho, kdo se s novým elánem postavil do čela vlády. Ne úplně všichni, ale většina občanů Branoopy i současné vlády v něm viděla jednoznačného kandidáta. Ostatně šlo o uznávaného a ctěného člena vlády a také jednoho z mála, který zůstal po válečném šílenství s Orii a tahanicích se Stínovými. Samozřejmě o Stínových Branoopanech se nijak zvlášť nemluvilo, a tudíž veškerá pozornost směřovala k bojům na Acerii. Právě zde padnul v hrdinském boji radní Arcanis a také všemi milovaný vrchní starší Morth. Od okamžiku jeho smrti se Branoopa potácela na pokraji propasti. Až do tohoto okamžiku, kdy se do čela vlády vyhoupnul Elessar. Samozřejmě zcela legálně nahradil Saigona, jinak též přezdívaného SG-43.
    "Nemyslíš, že je Elessar trochu mladý na post staršího?" neodpustil si Derryl poznamenat směrem k Twerinovi. Oba dva sledovali vše z povzdálí, mimo hlavní sál vlády, skoro až ze střechy vládní budovy.
    "Branoopa potřebuje mladé a nadějné vůdce," pokrčil tázaný v odpověď rameny.
    "Já nic neříkám, jenom mi přijde podivné, že se pozapomnělo na jistý precedent ohledně věku."
    "Patrně trestuhodná nedbalost," zůstal Twerin stále u toho slabého úsměvu, s nímž sledoval sál pod nimi. Derryl si ho podezřívavě měřil. Od okamžiku bitvy u Acerie začal být Twerin poněkud sarkastický a sardonický. Jeho pečlivě skrývaný smysl pro humor se najednou objevoval stále častěji a častěji. V trefných narážkách a poznámkách.
    "Taky mám ten pocit," opáčil Derryl nakláněje lehce pohled směrem dolů, aby viděl všechny ty ovace a nadšení ze zvolení nového vůdce. "Akorát si říkám, kdo tenhle precedent zrušil."
    "Ano, kladu si podobnou otázku," neodpověděl jeho přítel přímo na otázku. Za poslední měsíce učinil řadu kroků, které by jinak neudělal. Jenomže tady nebyl nikdo, kdo by se toho chopil. Zajistit, aby podobná maličkost jako minimální věková hranice nebránila ve jmenování nového vrchního staršího, patřila mezi ně. Stejně jako jmenování jisté, ještě před pár týdny kapitánky do hodnosti admirála. Tohle byl jeden z nejpodařilejších kroků, které dosud udělal.
    "I já příteli. I já…," povzdechl si Derryl.
    "Zapomeň na DTKá, Derryle!" napomenul ho Twerin rychle, neboť si byl vědom toho, kam tenhle povzdech směřuje.
    "To se ti lehko řekne!" odseknul.
    "On a Stínoví Branoopané jsou minulostí!"
    "Zkus to zopakovat stokrát po sobě a já tomu možná uvěřím!" odfrknul si Derryl.
    "Musíš uznat, že teď, když je Atia po smrti, nemají ve svém středu nikoho, kdo by měl tendenci být příliš extrémní."
    "Pokud vůbec je po smrti."
    "Já osobně jsem o tom přesvědčen," odvrátil se Twerin od jejich vyhlídky a přešel do stínu, který vrhala střechy budovy. "Ona a Bubushow se vzájemně zničili. A ať už chceš nebo nechceš, podle mě v tom byl určitý záměr. To, že padli oba dva, zabránilo případnému odvetnému úderu z obou stran. Jak my tak oni ztratili důležitý článek řetězu velení."
    "Teď už mluvíš jako můj bratranec," odmítal kapitán i po těch měsících byť jen vyslovit jeho jméno.
    "V mnoha ohledech jsme pragmatici, příteli. Jedna z věcí, která nás spojuje." Twerin si vysloužil při vyslovení posledních dvou vět překvapený pohled. "Nedívej se na mě tak překvapeně. Devron je pragmatik, a proto se nepožene do žádné další akce. Dobře si uvědomuje, že nemá prostor pro uskutečnění svých záměrů."
    "Necítím se o moc klidnější. Obzvláště pokud vím, že tam venku někde pořád je."
    "Já vím a on to ví taky. My teď musíme hledět do budoucnosti. Stejně jako všichni ostatní, tvého bratrance nevyjímaje."
    "A co plánuješ do budoucna?"
    "Tady je všechno v dobrých rukách, takže se mohu v klidu vytratit. A ty? Postavíš novou Hvězdnou moudrost?" přešel rychle k protiotázce, aby se Derryl nešťoural v jeho plánech. Nemohl mu upřít výtečné pozorovací schopnosti a nehodlal být přistižen při lži.
    "Už mám hotové plány, ale nikdy nebude taková jako ta první."
    "To jistě ne. Bude jenom lepší a vždycky je dobré začít znovu od začátku," poklepal Twerin příteli po rameni. "Pravda chce svůj čas," dodal a kvapem odcházel pryč z jejich vyhlídky.
    Gestem pokynul vojákům vrchní stráže, kteří diskrétně s odstupem hlídali střechu vládní budovy. Jakožto známého a populárního hrdinu ho vpustili do míst, která jinak byla silně střežena. Twerin dorazil na transportní souřadnice, kde čekala další dvojice vojáků, a přenesl se na Klid soudného dne. Jeho loď zatím stále kotvila v doku kvůli základním opravám. Samozřejmě nehodlal zneužívat svého postavení, aby opravili jeho loď úplně. I když Cyrixe podezříval, že by podobné nepravosti byl schopen bez ohledu na spoustu dalších čekajících lodí. Branoopané byli ze hry a šance, že se ještě do něčeho zapojí, byla zcela mizivá.
    "Co máš v plánu, Twerine?" zeptal se Cyrix, jakmile Twerin dorazil na můstek.
    "Navštívit starého přítele," odtušil neurčitě.
    "Teď mě děsíš," odtušil Cyrix kysele a zamračil se. Samozřejmě Twerin neřekl nic o starém příteli, takže se musel zeptat sám. "Kterého starého přítele máš na mysli?"
    "Přeci DTKá," ušklíbnul se v odpověď.
    "Ví o tom Derryl?"
    "Co neví, to ho nemusí trápit," pokrčil rameny. "Má vlastní starosti a kromě toho nechci kazit jeho stavbu nové Hvězdné moudrosti."
    "Hvězdu moudrosti," opravil ho Cyrix okamžitě. Od Isana věděl, že malinko upravil název, aby se loď nejmenovala úplně stejně.
    "Vždyť říkám, má teď jiné starosti."
    "Tohle mu zlomí srdce," neodpustil si Cyrix poznamenat.
    "Však se vesmír nezboří."
    "Řekneš mi alespoň, jak jsi ho našel?"
    "Uvažuji podobně jako on, a proto nebyl problém Derrylova bratrance najít."
    "Jak dlouho o něm už víš?"
    "Asi dva týdny."
    "A to pořád víš, kde je?"
    "Spolehni se, Cyrixi. Vím naprosto přesně, kde se Devron nachází," podotknul Twerin s lehounkým úsměvem.
    "Tak na co ještě čekáme?" Kapitán byl připraven vyrazit ihned do akce.
    "Obávám se, že Klid soudného dne bude pro tento případ jako pěst na oko. Devron ho najde mnohem dřív, než se dostanu dost blízko, aby mi nevyklouznul."
    "No.., můžeme upravit maskování…"
    "Které stále nefunguje, nepočítaje fakt, že on má úplné informace o Klidu, včetně maskování pohonu a všeho ostatního. Ne, příteli. Tady bude třeba použít jinou loď."
    "Škoda," odtušil Cyrix zklamaně.
    "Sejdeme se u Derryla v jeho loděnicích. Vezmi tam Klid soudného dne, beztak tady jenom zabírá místo a sám víš, že…"
    "Vím, vím!" máchnul Cyrix podrážděně rukou. Hmka mají prioritu, protože jsou menší, a tudíž i náklady na opravu jsou nižší."
    "Správně."
    "No, nerad ti kazím plány, ale nevím o žádném KSD, který bys mohl použít."
    "Já vím. Proto také použiji Orion," usmál se Twerin záhadně.
    "Už vidím, jak se bude Sharpy tvářit, když jí vezmeš její oblíbenou loď," zasmál se Cyrix, kterému se zatím v hlavě začínal rodit plán. Zopakoval si Twerinovo rčení, že nic není náhoda, takže pokud on udělá určité rozhodnutí, nepůjde o náhodu, ale o předurčený osud.
    "Proto jí tuhle zprávu sdělím až v okamžiku, kdy si ho vypůjčím."
    "V tom případě hodně štěstí, příteli," potřásl mu kapitán srdečně rukou. Nezahlédl Twerinův lehký úsměv, když se otáčel. Jak je občas jednoduché manipulovat s přáteli, kteří jsou dostatečně předvídatelní. Samozřejmě měl v plánu pojistit si záda, akorát způsobem, který byl víc než prozaický. Ani v nejmenším mu neuniklo, jak rychle Cyrix ustoupil od možnosti sledovat ho. Až příliš rychle, aby neměl v plánu podniknout příslušné kroky. Kroky, které Twerin očekával, že udělá. Bylo nad slunce jasné, koho požádá, aby ho nenápadně sledoval. Ano, nejspíš se Devronovi, Branoopanovi, kterého hodlal vyhledat, podobal mnohem víc, než by si připouštěl. Ten samý způsob skryté manipulace.

Tajná základna stínové vlády, kdesi v Andromedě.
    Devron Thorius Krum seděl ve své kajutě na palubě lodi S-HM Oblivion. Dával přednost spíše soukromí a menšímu počtu lodí, čímž omezil prozrazení. Na lodi také byli pouze Branoopané bezvýhradně mu loajální. Dával si velmi dobrý pozor při jejich výběru. Samozřejmě zde měl také tým inženýrů, kteří v zapadlém pásmu asteroidů vytvářeli novou vědeckou laboratoř. Zdaleka nezmizely všechny záznamy a on hodlal pokračovat ve výzkumu. Tedy přesněji řečeno, jeho záznamy nezmizely, když radní Bubushow rozstřílel Atiin konvoj při přesunu původní základny. On na rozdíl od ostatních skrýval svá tajemství na místech, kde by ji nikdo nehledal. Vládě přímo před nosem. Kdyby jenom tušili, že jeho nejdůležitější výzkum měli celou dobu na Mirmaxu. Při téhle myšlence na svou prohnanost se nemohl neusmát. Ano, jedno lidské rčení - "Pod svícnem je nevětší tma" - platilo i zde.
    Nyní, když měl naprostou jistotu, že nebude nikým, jako je třeba Atia, vyrušován, mohl započít nový výzkum. Skutečně měl na čem stavět. Jeho tajná výprava na Mirmax měla mnohem větší úspěch, než se odvážil doufat. Získal také jisté materiály, které bývalý první radní před všemi pečlivě tajil. Jeho samotného při pomyšlení na jeho paranoidní opatrnost a jištění každého kroku zase tolik nepřekvapilo, když našel asgardské zařízení v jeho tajném inventáři. Spíš ho překvapil obsah. Musel uznat, že byl prohnanější, než si původně myslel. Pokud Stínoví kradli skrytě a potichu informace a technologie aliance, on musel být ještě o něco nehoráznější. Pochyboval, že by mu Asgardi tohle zařízení jenom tak z dobré vůle věnovali. Ne, zcela jistě ho získal nějakým pokoutným způsobem, o kterém se mohl jenom domýšlet.
    Zato jeho poznámky o Destruktivní nanostřele byly víc než veselé. Nebylo divu, že s nimi doběhl i Orie. Jenomže už neměly význam. Konstrukci a výzkum si vzal s sebou, když nechal Atiu zničit jeho KSD. Zato nyní Devron získal informace o záhadném příteli, který údajně pracoval pro něj. Alespoň tak to ze záznamů vyplývalo. Pokud jím nebyl on sám, ale to už se nejspíš nedozví. Tedy nedozvěděl, ale na tom momentálně nezáleželo. Minulost byla minulost a DTKá vždy raději hleděl do budoucnosti. Samozřejmě se ohlížel do minulosti, aby se nedopustil opakovaně stejných chyb, ale jinak hleděl pragmaticky směrem vpřed. Předpokládal, předpovídal, hodnotil budoucnost na základě dostupných informací a hledal správný směr. Nyní svůj směr konečně našel. Branoopa konečně dospěla, podle předpokladů, do stádia, kdy stará garda vymizela a započala jím předpovězená nová éra.
    "Já už tam nepatřím," povzdechl si melancholicky. "Konečně nadešel čas, aby se vlády chopili samotní Branoopané bez dalšího vměšování."
    "Pochybuji, že na vás úplně zapomenou, Devrone," dostal odpověď od vědce jménem Microne. On patřil k té novější generaci, která zůstávala kdesi mezi a který nakonec raději odešel s DTKá. I když ne zcela o své vůli. V Branoopě existovaly jisté důkazy, které ho spojovaly se Stínovými Branoopany. Tudíž neměl příliš na výběr a musel odejít. Jakožto vědec využil raději Devronovy nabídky než Hugginsovy.
    "Ano, mému bratranci zůstanu nejspíš navždy ležet v žaludku," odfrknul si Devon s potutelným úsměvem.
    "Nejspíš nejenom jemu," ušklíbnul se Mikrone lehce.
    "Ano?" zpozorněl DTKá, kterému neunikla jasná narážka.
    "Vypadá to, že máme společnost."
    "Nějaká zbloudilá loď?"
    "Možná zbloudilá, ale taky maskovaná, a pokud mohu říci svůj odhad, tak vypadá až moc branoopansky."
    "Jak se sakra mohl Twerin dostat takhle blízko?"
    "Nejspíš proto, že loď, kterou použil, nemáme v databázi."
    "V tom případě musel použít některé z těch upravených křižníků třídy HM," odtušil zamyšleně Devron.
    "Můžeme ho zničit, pane. Naše dvě lodě jsou sice menší, ale zato máme silnější výstroj a ten nový výkonný ADS s…"
    "Ne, nic takového!" zarazil ho DTKá s povzdechem. "Už žádné další střílení, pokud to nebude vyloženě nutné."
    "Potom musíme zastavit stavbu laboratoře a provést okamžitou evakuaci. Pokud jde o Twerina, určitě tady brzy bude celá eskadra, aby nás chytili!" promluvil Microne s náznakem obav v hlase.
    "Nemyslím si, že Twerin hodlal odhalit naší pozici," začal DTKá uvážlivě. Rukou zamítnul námitku a pokračoval dál. "Ano, ano, samozřejmě naši základnu přesuneme, ale nemusíme tolik spěchat. Twerin sem nepřiletěl jenom tak."
    "Myslíte, že si vás všimnul na Mirmaxu?" pochopil Microne pohotově a starší se lehce pousmál. Možná by Microne mohl být tím, kdo nahradí prázdné místo po Atii. Jeho pohotové myšlení tomu dost napovídalo. Jenomže než k tomu dojde, bude na něm třeba ještě hodně zapracovat, aby nebyl tolik ambiciózní. Potom možná. Ovšem za předpokladu, že nenajde jiné řešení.
    "Twerin je velice chytrý, Microne," poznamenal starší pedantsky. "Na rozdíl od ostatních si mohl dát dvě a dvě dohromady. Sice mě neviděl, ale domyslel si dost k tomu, aby nás našel."
    "Promiňte, jestli jsem paranoidní, ale nemůže někde za hyperlimitem číhat Derrylova flotila, připravená udeřit, jakmile nás opravdu najde?" zkusil vědec ještě jednou poukázat na možný fakt.
    "Určitě ne," zavrtěl Devron s úsměvem hlavou. "Derryl se plíží jako přicházející bouře, takže by neuniknul naší pozornosti. Navíc podle všech informací letí zpátky na Wedrán a Cyrix s ním. Ne, Twerin opustil Mirmax na jedné z lodí třídy HM a sám. Sice jsme ho nesledovali, ale určitě víme, že odletěl bez doprovodu."
    "Jistě."
    "Bude lepší, když ho zavoláme sami, než aby tady prohledával každý kámen."
    "Jak si přejete, Devrone," odtušil Microne upjatě. Kývnul hlavou směrem ke komunikačnímu, kde seděl komunikační důstojník jménem Pegasus.
    "Vysílejte na úzkém vlnovém pásmu, přes Orinoko. Nepotřebujeme mu potvrzovat, že tady stavíme laboratoř. Možná to před ním nakonec utajíme, i když šance je celkem malá."
    "Rozumím."
    "A jistě nebude od věci vyhlásit taktický poplach. Kdyby přeci jenom měl Twerin tendenci být…" ušklíbnul se při té představě, "…poněkud konfrontační."
    "Moudré opatření," přikývnul kapitán Simensus a bylo zjevné, jak moc se mu ulevilo. Přeci jenom jeho představený myslel na všechno, a pokud skutečně Orion zkusí zaútočit, potom bude nepříjemně překvapen, co jejich S-Hmka dokážou.
    "Určitě senzory nedetekují žádnou další maskovanou loď?" ujišťoval se Microne opatrně.
    "CIC nehlásí nic na jejich detekční síti," zavrtěl Branoopan u taktiky rezolutně hlavou. Senzorická síť byla dost citlivá, aby zachytila jakoukoliv maskovanou loď. Nezáleželo na maskování, neboť oni skenovali kromě vesmírného prostoru i poměrnou hmotnost, takže ohýbání prostoru či jiné způsoby maskování jim neunikly.
    "Možná se opravdu jenom stavil na kus řeči," poznamenal Microne sardonicky.
    "To si nemyslím, pánové," zarazil DTKá debatu. "Něco bude chtít a záleží na tom, jak silná bude naše pozice, abychom mu řekli případné ne. Pokud bude jeho požadavek nepřijatelný."
    "Pochybuji, že půjde o něco, co mu budeme ochotní dát," pokrčil Microne naposledy rameny a věnoval se raději jiným věcem. Přeci jenom nechtěl, aby ho při náhodném záběru Twerin poznal. DTKá zatím kývnul k Pegasusovi, aby otevřel kanál.

    "Co pro tebe mohu udělat, Twerine?" začal Devron přátelsky, neboť neviděl důvod působit zamračeným až pochmurným dojmem. Doufal, že ho nikdo nenajde, ale Twerin zkrátka patřil k výjimkám potvrzujícím pravidlo
    "Obávám se, Devrone, že máš něco, co patří mně, a já bych ocenil, kdybys mi to vrátil," odtušil Twerin ležérně.
    "Nevzpomínám si, že by sis ke mně dával něco do úschovy, příteli," opáčil Devron stále s lehkým úsměvem.
    "Nic takového přeci netvrdím," přešel Twerin blíž ke snímacímu zařízení.
    "Takže mě chceš označit za zloděje," nepřestával se Devron usmívat, přestože stále netušil, co přesně má Twerin na mysli. Přesněji řečeno, napadala ho celá řada věcí, které by Twerin mohl chtít. Neměl čas udělat si seznam podle důležitosti.
    "To je pouze slovní obrat, neboť ty jsi přeci vážený vrchní starší a jako takový si nemůžeš dovolit být nazván zlodějem či lhářem," pronesl k jeho překvapení Twerin s pořádnou dávkou cynismu.
    "Potom bys měl raději říci, o co ti jde, a já uvidím, jestli budu ochotný ti to dát," odtušil Devron již o poznání odměřeněji. Možná se od něj Twerin naučil víc, než pokládal za možné. Obvykle používal podobné obraty on, aby snadněji mlžil.
    "Jde o jisté asgardské zařízení určené pro přenos a ukládání vědomí," vynesl Twerin bez dalších prodlev svůj požadavek. Samozřejmě nemohl vědět, jestli bylo použito, a pokud ano, kdo se v něm nachází, ale považoval za mimořádně důležité získat ho. Na pořadníku důležitosti stálo mnohem výše než Devron a celá jeho skupinka Stínových Branoopanů. Jakmile ho získá, ztratí pro něj Stínoví důležitost. Klidně ať si nechají zbylá tajemství. Jako správný pragmatik předpokládal, že jednoho dne mohou být užitečná.
    "A proč myslíš, že ti ho jenom tak dám, Twerine?" naklonil Devron lehce hlavu hledaje v Twerinově tváři známky toho, zda blafuje či nikoliv. Potřeboval trochu času, aby analyzoval jeho výraz, gesta, a zkoušel ho donutit k dalším otázkám.
    "Pokud zničím Orinoko, budeš mému rozumnému požadavku nakloněn více?" reagoval Twerin agresivní otázkou.
    "Nemyslím, že zaútočíš na branoopanskou loď, Twerine. I když patří k nám…"
    "Jak myslíš, příteli," pokrčil Twerin prostě rameny. "Právě jsi díky svým vytáčkám odsoudil celou posádku."
    "Zaměřují zbraně na Orinoko!" přišla okamžitě zpráva z taktiky.
    "Poslední varování!" Twerinův hlas byl tvrdý jako kámen. Devron si nemohl vzpomenout, zdali u něj podobný výraz někdy spatřil. On to skutečně udělá. Jenomže neměl příliš na vybranou a dobře věděl, že nesmí pod nátlakem couvnout. Bez ohledu na to, zda to asgardské zařízení potřebuje či nikoliv. Rozhodně by pro něj využití našel. Pokud by měl čas, určitě by tuhle pokročilou technologii alespoň zkopíroval, ale ten čas neměl.
    "Bojové postavení!" vydal celkem rezolutně rozkaz.
    "Ptáčci jsou venku, směr…" ztratil taktický důstojník Oblivionu uprostřed věty řeč. Zatímco Orinoko zaměřilo všechny své zbraně a obranu na Orion, nemohli v žádném případě reagovat na novou hrozbu. Za jejich zádí se totiž objevila druhá loď, třídy HM refit. Odpálili střely, aniž by se výrazně odhalili, a znovu zmizeli pod maskováním, které se přes veškerou snahu nedařilo na Oblivionu odhalit. Orinoko, nová loď třídy S-HM, před zraky všech přítomných explodovala. Všech šest střel prošlo skrze ADS, a jelikož měly hlavice se zpožděnou roznětkou pronikly hlouběji, proměnily celé plavidlo v ohnivou kouli.
    "Co bude dál, přátelé?" pokračoval Twerin zdánlivě nevzrušeným hlasem. Tak nějak doufal, že Isan jeho slova pochopí trochu jinak, ale nemohl mu cokoliv vyčítat. Sám nevěděl, kde přesně se nachází, ale velitel Zocelené odvahy si počínal mimořádně chladnokrevně a nedal nikomu ani tu nejmenší šanci k odhalení jeho nových refitových úprav na svém HM. Nevěděl o nich ani Twerin, natož pak Stínoví. Isan jim nenápadně vypadnul ze seznamu a tím pádem s ním nikdo nepočítal. "Necháte nás rozstřílet i ten asteroid, v kterém jste si vybudovali novou základnu?"
    "Vesmír je plný překvapení," zavrtěl starší smutně hlavou. "Vidím, že jsem tě přeci jenom podcenil, Twerine. Naučil ses tuhle hru hrát lépe než já."
    "A proto si mohu dovolit být velkomyslný," opáčil Twerin o poznání vlídněji. "Chci to asgardské zařízení a veškeré záznamy, které se k němu vztahují."
    "Máš ho mít. Co dál?"
    "Mám tvé slovo, že mi předáš všechno a nic si nenecháš?" měřil si Twerin DTKá.
    "Máš mé slovo, Twerine," odtušil Devron kysele po krátké odmlce.
    "Potom máš zase ty moje slovo, že jakmile mi to předáš, odletím a neotočím se dřív než na Wedránu," odvětil Twerin taktéž se vší vážností. "Pokud ale zjistím, že jsi něco zatajil, ať už úmyslně či neúmyslně, přijdu si pro tebe a tentokrát půjde shovívavost stranou. Rozumíme si?" dodal drsně.
    "Moje slovo vždy platí, Twerine."
    "V to pevně doufám." S tím také Twerin ukončil spojení.


Epilog

Wedránské loděnice, dva dny po příletu Orionu
    Orion a Zocelaná odvaha dohonily zbytek lodí až v samotných loděnicích. Derryl už zde čekal a doufal, že mu vysvětlí, co sakra vyváděli. Když přišel na to, že Twerinův Klid soudného letí společně s ním, měl pocit, že si z něj Twerin lehce utahoval. Ovšem poté, co zjistil, že zmizela i Isanova Zocelená odvaha a Twerin není na palubě Klidu soudného dne, dospěl k jednoznačnému závěru. Tihle dva plánovali nějakou čertovinu. Teda spíš Twerin, Isan neměl tolik fantazie. Když se nad tím tak zamyslel, potom mu muselo být nad slunce jasné, kam směřoval Twerin a Isan, nejspíš na Cyrixův popud, za ním. Vzpomněl si totiž na Twerinova poslední slova: "Pravda chce svůj čas." Samozřejmě že tahle slova vyslovil někdo jiný a on je pouze použil. Nic víc. Ta slova, tak vzdálená a přesto blízká.
    Teprve na základně, kde si prohlížel některé obrázky rodiny a starých přátel, si vzpomněl, odkud zmíněný výrok zná. Našel ho totiž na fotografii. Fotografii, o níž doufal, že ji už dávno vyhodil. Byl na ní totiž on a Devron. Dole našel věnování: "Pravda chce svůj čas." Povzdechl si. Nenašel v sobě sílu zahodit obrázek, jakkoliv měl na bratránka zlost. Konec konců byl z rodiny. I když, kdo mohl říci, který z nich je černou ovcí? V tom výroku byl kus pravdy a Derryl byl k sobě natolik upřímný, aby si přiznal, že nemůže Devrona nenávidět věčně. Beztak by nikdy nedokázal, co všechno za vinu mu poslední roky přiřknul, byť by sebevíc chtěl. Ne, DTKá patřil k legendám, legendám, které jenom tak nezmizí, když si to někdo přeje.
    Za dva dny na základně přeci jenom vychladnul. Beztak si našel velice záhy někoho jiného, koho proklínal všude, kudy chodil. Ano, Cyrix se mu pokoušel mluvit do způsobu, jakým opravit Klid soudného dne. Štěkali na sebe a dohadovali se skoro od rána do večera. Derryl musel uznat, že je to celkem osvěžující změna. Naštěstí přiletěl Twerin dostatečně brzy, aby jejich přestřelky nepřerostly v něco jiného. Nemohl si nevšimnout, jaké vrhal Isan k Twerinovi ublížené pohledy. Pravděpodobně měl Devrona na mušce, ale Twerin mu nedovolil ho sejmout. Ano, tohle byla jediná logická odpověď. Neptal se, jak Devrona našel ani proč mu nic neřekl a záměrně vystavil nebezpečí sám sebe. Twerin vypadal spokojený sám se sebou. Mnohem víc než obvykle, čímž kontrastoval s Isanovým rozčarováním. Kapitán Zocelené odvahy mlčel, ale jenom z jediného důvodu, a to kvůli něčemu, co Twerin získal.
    "Nuže?" položil Derryl otázku a ani nemusel předstírat, že je netrpělivý. V loděnicích na něj čekala spousta práce, a tudíž nechtěl zbytečně na Twerinově Klidu soudného dne okolkovat.
    "Získal jsem zpátky asgardské zařízení na přenos vědomí," začal Twerin k jeho úžasu odhalovat první střípky tajemství.
    "Kde k němu Devron přišel?"
    "Sebral ho na Mirmaxu," usmál se záhadně.
    "A jak se dostalo na Mirmax?"
    "Náš zesnulý radní měl malé tajemství," usmál se Twerin ještě záhadněji.
    "Chceš mi naznačit…," věnoval mu Derryl pohled plný nevíry. Nejenom Derryl, ale i Cyrix vypadal přinejmenším šokovaně. Pouze Isan vypadal klidně a nevzrušeně.
    "Ano, je víc než pravděpodobné, že uložil své vědomí předtím, než se nechal zbytečně zabít," potvrdil jejich domněnku Twerin. Sám se ale domníval, že on osobně nebyl tím, kdo jeho vědomí uložil. Ne, ve hře byl ještě jeden hráč, kdesi hodně hluboko v zákulisí, a ten měl tyhle poslední kroky na svědomí. "Zanechal zde kromě jiného také vzorek krve a DNA," dodal ještě pro upřesnění, aby bylo zřejmé, že bude z čeho vycházet.
    "Jakto, že na Mirmaxu nikdo nic nezjistil?" podivil se Derryl. Z jeho otázky nebylo zcela patrné, zda ji mínil jako otázku či jako narážku na vládu, která nikdo nic nenajde.
    "Kladu si podobnou otázku, ale odpověď už se asi nedozvíme," odtušil Twerin neurčitě. Mohl spekulovat o tom, kdo byl oním mužem mnoha tváří, ale momentálně k tomu nebyl důvod.
    "Takže co plánuješ?"
    "Jakmile bude Klid soudného dne opraven, potom zaletím navštívit Ascheny. Věřím, že mi maximálně diskrétně poskytnou potřebné náležitosti," zaobalil větu trochu víc, aby neprozradil své záměry. Záměry, které musely být beztak každému zřejmé, ale jenom pro všechny případy, kdyby někdo nahlédl do záznamu, aby nemohl být obviněn z porušení zákona ohledně klonování. Svým způsobem nešlo o klonování, ale tady záleželo čistě na úhlu pohledu.
    "Takže chceš pro Klid soudného dne červenou prioritu?"
    "Něco v tom smyslu."
    "Máš jí mít."
    "O což jsem se pokoušel posledních pár dní," zamručel Cyrix popuzeně.
    "Víš," začal Derryl rozebírat situaci, "celou dobu jsem si říkal, že mi na tom něco nesedí. Způsob, jakým byl zabit, nebo spíš se nechal zabít, neodpovídal jeho stylu. Prostě to příšerně bilo do očí."
    "Bohužel jsem ušetřil tvého bratrance. Pochybuji, že by mi dal všechny informace, kdybych neposlal Isana pryč," nadhodil Twerin s výzvou v hlase.
    "Už jsem mu dávno odpustil," připustil Derryl k vlastnímu překvapení.
    "To je dobře, příteli, to je dobře, že ještě někdo umí odpouštět," povzdechl Twerin sentimentálně. Kéž by Derryl jenom věděl, že je jedním z Branoopanů, kteří v sobě mají zvláštní gen, gen, jehož tajemství Stínoví Branoopané rozluštili, dokázali tyto jedince konvertovat na svou stranu a podřídit je své vůli. DTKá o tom musel zcela jistě vědět, ale nevyužil toho, jakkoliv by to pro něj bylo výhodné. Stejně jako o tom věděl Bubushow, ale také mlčel. Twerin byl v pokušení mu to opravdu říci, ale nakonec pronesl: "V rámci nové Branoopy musíme najít odpuštění starých hříchů. Jinak se budeme stále ohlížet zpátky a nikdy, nikdy to neskončí…"


Konec

 


Zpět na FAN FICTION | FLASH INDEX | NONFLASH INDEX


Vytvořil sg1.cz tým.