Stav povídky: Dokončena.
Velikost: 430 kB (doc), 213 kB (HTML).
Období: Rok 2052.
Hlavní postavy: Twerin a další.
Kategorie: Napětí, (alternativní vesmír).
Přístupnost: 13+.
Stručný obsah: Jde o rozsáhlý příběh Branoopanů z druhého věku SGWG.
PROHLÁŠENÍ: Stargate SG-1 a postavy zde vystupující jsou majetkem Stargate (II) Productions, Showtime/Viacom, MGM/VA, Double Secret Productions a Gekko Productions a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

Postavy:
Branoopané:
DTKá - Devron Thorius Krum, vrchní starší a hlavní představitel Branoopanského hnutí na planetě Acerie
Atia Radea - významná radní a zástupkyně DTKá
Radní Huggins – jeden z posledních radních původní Branoopy a zastánce izolacionismu
Kapitán Cyrix – velitel bitevního křižníku Klid soudného dne
Verbatir – taktický důstojník na Klidu soudného dne
Twinhead – Twerinův syn a jeden z vedoucích inženýrské sekce n Klidu soudného dne
Iana – hlavní inženýrka na bitevním křižníku, Klid soudného dne
Leia – kdysi pouhá konkubína, nyní hlavní vědecký důstojník na Klidu soudného dne
Awren Durae – bývalá radní, nyní kapitánka lodi Zlaté dědictví
Derryl - kdysi významný Branoopanský kapitán a současně jediný, který přežil válečné běsnění, nyní velitel vlajkové lodi Hvězdná moudrost
Daeria – jedna z obětí Genitského experimentu a manželka Creativa
Creativ – jeden z obětí Genitského experimentu a manžel Daerie
Obchodníci – Khanové:
Kapitán Kwan – velitel bitevní lodi obchodního cechu
Wrchní dozorce – vysoce postavený člen obchodní rady
Aschenové:
Věčný císař Oalarydy – charismatický vůdce Aschenů, toho času na prototypu OAL
Admirál Morphe – vrchní velitel Aschenské flotily, momentálně na prototypu OAL
Kapitán Dynalon – velitel prototypu nové lodi třídy OAL
Asgardi:
Haimdol – vedoucí divize vědeckých projektů v galaxii MD
Velitel Daar – velitel jednotky chránící vědecké zařízení Asgardů v galaxii MD
Vrchní velitel Thoor – velitel Asgardské flotily v galaxii MD
Ostatní:
Neznámý přítel - muž bez jména jež se čas od času objeví a zase zmizí


Kapitola 1

    „Zase nic.“ Twerin sklopil zklamaně hlavou v jasném náznaku prohry. Gestem ruky zarazil Twinheada, jenž byl s Ianou připraven zahájit oživovací pokusy. Nemělo smysl cokoliv začínat. Mozek byl mrtvý. Ani tentokrát neobešli autodestrukční sekvenci zabudovanou v bioimplantátu. S jistou lítostí přikryl mrtvé tělo ženy. Tohle bylo nad jejich síly. Nedokázali zopakovat totéž co před necelým rokem s Ianou. V jejím případě šlo implantát odstranit. Ona byla volná, jenomže nikdo další z osvobozených Branoopanů neměl totéž štěstí. Většina ležela ve stázových komorách připravených pro ten účel. Zbytek efektivně využili k dokončování podzemní dráhy a dalších rozšíření základny v Acerii.
    Poražení a přesto tak blízko. Implantát odstranili a Daeria byla opět sama sebou, alespoň těch deset minut, než zkolabovala, a nic z toho, co udělali, nedokázalo zastavit buněčný rozpad, jenž zcela zničil její mozek. Druhý tým v čele s Atií nehlásil žádné výraznější pokroky. Sama radní jim pomáhala v prvních pokusech, než vytvořila vlastní divizi a hledala jiný směr, kterým jít. Zkoušela obejít destruktivní genetickou sekvenci, jenže ani ona neslavila příliš velký úspěch. Genité, nebo ještě někdo před nimi, si dali zatraceně záležet, aby genetická sekvence byla i v dědičných genech a přenášela se i na další generace. I přestože se Genité stali minulostí dohnaní vlastní chytrostí a podezřívavostí, stále zde zůstával jejich stín, který se jim vysmíval.
    Což samo o sobě znamenalo nepřekonatelný problém. Písaři a archiváři pátrali v knihovně vědomostí po čemkoliv, co by mohlo pomoci. Nenacházeli nic, buď proto, že v archívech nic nebylo, nebo že to chybělo. Knihovnu se nepodařilo zkopírovat úplně celou před zničením. Možné postupy s použitím nanitů v sobě nesly značná rizika, rizika, jež nikdo nechtěl podstoupit. Hlavně z důvodů, že neexistovala žádná záruka, že jeden z nich bude ten správný. Za posledních deset měsíců přišli o dvanáct ze zachráněných Branoopanů. Pokud by vyzkoušeli další možné postupy, určitě by jich bylo víc, neskonale více. Po prvních dvou neúspěších postupovali mnohem opatrněji a s velkou teoretickou přípravou. Eliminovali tím několik z těch nesprávných cest, ale na věci to nic neměnilo.
    Bez dalších slov Twerin kývnul k svému týmu v gestu znamenajícím konec. V duchu začal kalkulovat, co udělali špatně. Podle všeho postupovali správně, jenom nedokázali dotáhnout projekt do úplného a tím i úspěšného konce. Podruhé si již nepovzdechl. Nepotřeboval dávat veřejně najevo, jak moc je zklamán. Ne před vlastním synem. Tak blízko a poraženi. Vyšel ven z laboratoře následován svými spolupracovníky. Potřeboval ze sebe spláchnout frustraci dnešního odpoledne a připravit zprávu na večerní poradu. Pomalu ale jistě si připravoval jednotlivé body k projednání. Z nějakého důvodu se netěšil na střetnutí s radní Atií, jež patřila k hlavním oponentům. Nejenom na poradách, spíše obecně. Možná kvůli Leie, jež v ní vzbuzovala jisté antipatie. Nedávala je najevo, ale on jasně postřehl z jejího chování známku přezíravosti.
    „Nejspíš přijdu až pozdě v noci,“ poznamenal Twerin, sotva skončil s hygienou.
    „Dobře,“ přikývnul Twinhead nad podobnou samozřejmostí. Ostatně vysvětlit Leie, proč otec přijde pozdě, bude muset on. Povzdechl si, jelikož mu v daném okamžiku nebylo vůbec do smíchu. Alespoň jedno malé zpestření mohlo trochu vylepšit dnešní den. Bývalá konkubína dokázala projevit soucit, jejž by od ní nikdy nečekal.
    „Dneska večer bude bouřlivá diskuse.“
    „Nepochybně,“ odtušil Twinhead upjatě vedoucí Ianu z umývárny dveřmi ven do chodby směrem k obytnému sektoru. Také on potřeboval odejít daleko od laboratoře. Ani proud vody nedokázal spláchnout děsivý zážitek. Jediné, co ho drželo, byla právě Iana. Ona všechno nesla mnohem hůř než oni dva. Přestože pracovala s maximálním úsilím, aby dodala veškerým vylepšením co nejlepší úroveň, pomalu si neúspěchy začínaly vybírat svou daň.
    „Jo,“ dodal Twerin už pouze k zavřeným dveřím.


Kapitola 2

    Twinhead vedl Ianu domů. Domov, jejž před deseti měsíci sami zbudovali. Místa v podzemním městě bylo poměrně dost, alespoň v přepočtu na jednoho obyvatele. Sám by se nejspíš spokojil s něčím menším a skromnějším, jenže Leia trpěla strachem z malých prostor. Tak pod její taktovkou vybudovali větší obytný sektor. Povedlo se poměrně efektivně, takže zde byl prostor i pro další případné nájemníky. Tuhle část před ní ale Twerin zatajil. Jinak by nejspíš neprosadil stavbu u vrchního staršího Devrona. Měli zde oddělené části, jež poskytovaly jisté soukromí.
    Nikdy zcela nepochopil, co otec na Leie vlastně vidí. Musel uznat jisté její přednosti, jež nejednou otřásly morálními hodnotami nejenom jeho, ale i dalších Branoopanů. Hlavně Atia vypadala značně rozčarovaně, z čehož měl Twerin jistým zvráceným způsobem radost. Jinak se nechával svou novou průvodkyní vést bez protestů. Věděl, kdy říci dost, a tím pádem si udržoval jistou střídmost tolik potřebnou v zasedání rady, kde po úspěšné misi získal místo. Odmítl titul radního, ale členství v radě přijal. Samozřejmě předstíral váhání. Sehrál menší divadlo kvůli Atii. Vztahy mezi ním a radní dostaly zcela novou úroveň.
    Twinhead velice brzy pochopil slova neznámého přítele. Ne snad že by existoval nějaký velký výběr, ale on a Iana měli hodně společného. Nejenom že se od ní hodně naučil, ale její přítomnost vyplnila ono prázdné místo v duši. Přes všechny rasové odlišnosti vytvořili něco, co bylo možné nazvat stálý pár. Konečně vešli do společného příbytku. Velká předsíň je vítala. Leia na ně samozřejmě čekala. Už z jejich pokleslých výrazů vytušila další porážku. Stejně jako zbystřila, když viděla pouze je dva. Povzdechla si nad nepřítomností Twerina. Zrovna když pro něj připravila takové krásné překvapení.
    „Twerin dnes nepřijde,“ řekla Iana.
    „Dnes večer bude velká porada,“ doplnil Twinhead.
    „Zase jste neuspěli, drahouškové?“ zašveholila Leia lítostivě.
    „Bohužel ne,“ odtušil Twinhead.
    „Škoda, právě jsem chtěla přichystat malou oslavu vašeho úspěchu.“ Přikývla Leia na souhlas. V podobných situacích nezkoušela dělat promyšlené scény. Příliš dobře chápala, co dělají a proč to dělají. Ze začátku dokonce pronesla, že není věc, jíž by Branoopané nemohli dosáhnout. Za tímto stanoviskem si stála i po bezpočtu neúspěchů. Trvala na tom, že nakonec najdou řešení. Momentálně neříkala nic. O jídle víc nemluvila. Místo toho je odvedla do jejich společného pokoje. Z předchozích zkušeností věděla, co bude následovat. Twerin v tomto ohledu nebyl jiný. Potřebovali se otřást z porážky, aby mohli jít dál.
    Alespoň jim nechyběla fantazie, musela uznat s drobným úsměvem. Povzdechla si a přešla do kuchyně zanechávajíc oba mladé samotné. Nejspíš bude mnohem těžší splnit stanovené předsevzetí. V duchu zatoužila znovu vyrazit do vesmíru. Branopané měli jednu z nejsilnějších lodí, Klid soudného dne, plně k dispozici a mohli tak vzít osud do vlastních rukou a výrazněji zasáhnout do dění v galaxii. Po dnešním dni možná k něčemu dojde. V okamžiku, kdy čas diskuse skončil, dokázali jednat rychle a radikálně. Stávající postup nevypadal jako krok tím správným směrem. Určitě ne bez pomoci zvenčí.
    Sama neměla na jídlo ani pomyšlení a jenom na něj dlouhé minuty hleděla. Nakonec usoudila, že nadešel čas zkontrolovat, co ti mladí dělají. Neubránila se drobnému zachichotání. Tiše přešla z kuchyně až ke dveřím jejich pokoje. Nebyl zavřený. Branoopané neznali slovo dveře, pouze na její popud zde měli závěs. Twinhead by ji zcela jistě musel slyšet, jak se plíží. Pokud by chtěl a zapojil svůj vylepšený sluch, pak určitě ano. Ovšem nyní jeho pozornost zaplňovalo něco zcela jiného. Nahlédla jenom jedním okem přes závěs a s tím, co spatřila, musela být spokojená. Ti dva nezaháleli a nejspíš kolem sebe nevnímali nic jiného než jeden druhého. Zanechala je tedy v jejich objetí, sama litujíc, že ona zde nemá nikoho s kým by se mohla obejmout.


Kapitola 3

    Twerin zamířil na plánovanou poradu do hlavního sálu. Připravil si potřebné materiály i řeč, již hodlal přednést před radou i všemi zúčastněnými. Pečlivě si připravil všechny argumenty, jimiž bude přesvědčovat přítomné o změně postupu. Ostatně měl k dispozici i výsledky výzkumu, jež prováděl druhý tým vedený radní Atií, což dávalo jeho argumentům potřebnou sílu. Pokud by šlo pouze o jeho vlastní práci, tak by těžko dokázal obhajovat změnu postupu tak razantně. Ne pokud by v radě seděla ona. Odhodlaně tedy vešel do hlavního sálu. Trochu překvapivě zde nikdo nebyl.
    Ne úplně prázdný sál. O jeden ze stolů se opírala právě Atia. Radní se odlepila od stolu a zamířila k němu. Očekával od ní podraz a prázdný sál jenom dával této teorii za pravdu. Kupodivu nenasadila svůj obvyklý sebejistý výraz, jejž si schovávala pro podobné příležitosti. Místo toho ho vedla do malé zasedačky. Tam čekal vrchní starší Devron s čtveřicí radních. Dvojice míst akorát pro Atii s Twerinem. Gestem je vyzval, ať zasednou.
    „Konečně jsme všichni,“ začal DTKá. „Můžeme začít.“
    „Měl jsem za to, že debata bude v širším okruhu,“ namítnul Twerin zcela klidným hlasem nemaje stále potuchy, proč vrchní starší svolal pouze úzké zasedání.
    „Rozhodnutí, k němuž dospějeme, musí být zcela jednotné.“
    „Chápu.“
    „Fajn, potom můžeme zahájit program.“
    „V podstatě naši debatu můžeme shrnout velice rychle,“ vzal si slovo Devron. „Naše stávající pokusy nevedou k žádnému výsledku a nic nenasvědčuje tomu, že by v dohledné době docházelo ke kýženým výsledkům.“
    „Ne. Neuspěli jsme.“
    „Ano, vím, četl jsem předběžné zprávy,“ přisvědčil na srozuměnou.
    „Otázkou zůstává, co s tím uděláme,“ nadhodila Atia.
    „Ano, správně.“ DTKá nevěnoval radní sebemenší pohled.
    „Sami k řešení nedospějeme,“ vzal si slovo Twerin. „Ale máme velkou loď a za posledních deset měsíců i posádku.“
    „Čímž riziko našeho odhalení stoupá,“ podotknul jeden z radních.
    „Ne víc než doposud. Loď je bezpečně ukrytá a tím máme i případnou obranu proti náhodným návštěvníkům,“ argumentoval.
    „Souhlas,“ přišla mu na pomoc Atia. Devron přikývnul.
    „Řešení leží někde venku a my ho potřebujeme najít. Nebo hledat jiné způsoby, které by dokázaly pomoci naší věci.“
    „Ano, právě o tom bychom chtěli mluvit.“
    „Vlastně bychom chtěli navrhnout, aby Twerin vyrazil s Klidem soudného dne a ve spolupráci s Derrylem zkusil najít řešení stávajícího problému. Můj bratranec má v současné době rozsáhlou špionážní síť a informace jsou přesně to, co nám může v současné době pomoci.“
    „Pokud ovšem budeme hlasovat jednotně,“ připomněla znovu Atia.
    „Ano,“ zabručel Devron.
    „V tomhle plánu je příliš mnoho proměnných a spousta věcí, jež nemusí vyjít, Devrone,“ pronesl jeden z radních. „Proto, doufám, chápeš naše pochybnosti.“
    „Samozřejmě,“ přisvědčil. „Naštěstí mám ve Twerina plnou důvěru a rád bych vás všechny zde přesvědčil, že oprávněnou.“
    „My nepochybujeme o něm,“ oponoval radní znovu.
    Vrchní starší pouze přikývnul, ponechávaje volnou diskusi a debatu na dané téma. Věnoval Twerinovi omluvný úsměv. Pochopil, že nepůjde o žádné jednoduché hlasování. V radě zasedal radní Huggins, jenž patřil k silným zastáncům naprostého izolacionismu.


Kapitola 4

    Schůze se protáhla mnohem déle, než kdokoliv čekal. Devron s Atií dokázali přesvědčit všechny váhající. Nebylo to zadarmo. Určitě ne, protože oba dva se nepřímo dovolávali řady laskavostí, a on předem pochopil, že minimálně ona bude chtít budoucí splátky. Možná proto otevřeně podporovala svého bývalého rivala v radě. Po vyčerpávajících hodinách přesvědčování nakonec i Huggins uznal, byť neochotně, nutnost k dalším akcím. Hodně pozdě Twerin odcházel do jejich společného domova. Domova, který budou muset opustit. Potřeboval vzít Twinheada s sebou a na tomto bodě trval. Nehodlal ho zanechat Acerii.
    „Konečně jsi tady,“ zaslechl tichá Lein hlas.
    „Ano, konečně se dohodli,“ zašeptal do tmy.
    „Jsi unavený,“ pokračovala dále. Když nereagoval, tak ho objala připomínajíc svoji přítomnost. Znala ten zamyšlený výraz, jejž viděla na jeho tváři i ve tmě. Takový býval vždy, když míval starosti. Naštěstí našla lék na podivné stavy melancholie. Jemně ho tlačila do koupelny. Zjevně chápal kam směřuje, protože s ní ve všem plně spolupracoval. Leia jako bývalá konkubína samozřejmě věděla, jak uspokojit muže, obzvláště muže unaveného po dlouhém jednání. Ovládala masážní techniky, které uvolnily napjaté svalstvo. Jenomže tentokrát to nedělala proto, že o to byla požádána či že musela. Ne, dělala vše o své vlastní svobodné vůli. Z důvodů, jimž sama teprve začínala rozumět. Za roky strávené na základně s Derrylovou posádkou se spíše dobře bavila, ale jen do okamžiku, kdy do jednotvárného života přišel on.
    Konečně poznala pravého muže a sama sebe překvapila tím, že po žádném jiném netoužila. Od okamžiku, kdy v něm probudila cosi, co sám netušil, že má. A možná taky díky jisté dávce zlomyslnosti, již v sobě nosila a kterou neváhala použít, kdykoliv byla Atia na blízku. Už z prvního setkání pochopila, že po něm vrhá pohledem, a nemohla si odpustit trochu ji nepopíchnout. Však také měla zač bojovat. Twerin patřil svým způsobem mezi elitu Branoopanů. Nejen po intelektuální, ale i po fyzické stránce. Dělalo jí samotné radost masírovat jeho dokonalé tělo. Ne snad že by byl nějak svalnatý, vůbec ne. Spíš šlachovitý, zato veškeré svalstvo perfektně rozvržené po celém těle.
    Po příjemné koupeli skončili ve společné ložnici a ona spokojeně naslouchala jeho klidnému oddechování. Dokázala najít recept i na jeho občasnou nespavost. S úsměvem zavřela oči a přitiskla se k němu. Nedovolila mu probírat věci z porady dříve než ráno. Pokud by začal mluvit, tak by o všem začal přemýšlet, zvažovat problém ze všech stran, a nikdy by neusnul. Usnula chvíli po něm, taktéž unavená, ačkoliv trochu jiným způsobem. Neměla jeho výdrž a potřebovala k odpočinku více času i přes nanoboty ve své krvi. Dopředu věděla, že až procitne, bude opět sama. Twerin vstával vždy brzy bez ohledu na to, kdy šel spát.
    Twerin procitnul v přesně stanovený čas způsobem, jímž za dlouhá léta donutil své vnitřní hodiny k probuzení. Jemně se vymanil z objetí Leii. Neodolal, aby si ji naposledy neprohlédl a nepřetáhl přes ni více přikrývku. První kroky vedly k pokoji, jejž sdílel Twinhead s Ianou. Našel je oba dva zamotané v přikrývkách. Ta dnešní mládež, zavrtěl hlavou. On dokázal na rozdíl od nich usnout v jedné pozici a ležet celou noc bez hnutí. Původně ho chtěl vzbudit, aby s ním probral budoucí plány. Nakonec usoudil, že času je dost. Nechal ty dva ve sladkém objetí ještě chvíli spát. Sám potřeboval doplnit ranní dávku energie. Nejlépe dříve než Leia zkusí udělat něco sama.
    V tomto ohledu jí jemně naznačil, ať raději v oblasti jídla nedělá žádné experimenty. Samozřejmě se ihned urazila, ale nevydržela být uražená moc dlouho. Za ty měsíce strávené společně v tichosti a s jistou dávkou pobavení sledoval její výbuchy spojené se záchvaty trucovitosti. Jiného by podobné chování možná urazilo nebo by ztratil trpělivost, jenže on mezi ně nepatřil. Příliš dobře chápal složitou osobnost Leii spojenou s jedinečným charakterem.


Kapitola 5

    Twerin v klidu dokončil svůj ranní stravovací rituál. V poslední době ho prováděl sám. Ještě v dobách, kdy žili ve skrýši s Twinheadem, byla společná snídaně jedinou společenskou událostí dne. Svým způsobem šlo o zlaté časy. Časy, které zároveň nechtěl vrátit. Už chtěl vrátit nádobí na své místo, když zpozorněl. Cítil přítomnost někoho, kdo sem nepatřil. Rozhlížel se kolem sebe. Slabé zasmání ho přimělo nahlédnout ke stolu. Nejdřív viděl pouze nezřetelný stín. Teprve poté důvěrně známého přítele v černém. Neviděl ho od posledního setkání na Klidu soudného dne, krátce před koncem úspěšného tažení.
    „Opět do pole dobýt slávu?“ nadhodil s tím pobaveným úsměvem.
    „Jak jsi mě našel?“ zajímalo ho automaticky.
    „Pokaždé stejná otázka, Twerine. Ostatně jaký otec, takový syn,“ odtušil přecházejíce vše bez známek nelibosti.
    „On o tobě ví taky?“ nadhodit Twerin tázavě.
    „Ovšemže ví!“ přitakal neznámý napůl dotčeně.
    „Nikdy o tobě nemluvil,“ namítnul nevěřícně.
    „A ty snad ano?“ opáčil proti.
    „Máš pravdu, neříkal,“ připustil Branoopan neochotně.
    „Tak vidíš,“ učinil muž v černém nenucené gesto. „Ostatně, odpověď na tvoji otázku zní nenašel.“
    „Nenašel?“
    „Nemám tušení, kde tahle vaše Acerie leží, a nepotřebuji to vědět. Důležité je najít vás dva. Na tom jediném skutečně záleží.“
    „Proč?“
    „Mám své důvody. Ačkoliv si možná dokážeš domyslet proč.“
    „Znáš mou minulost, kterou já neznám.“
    „Správně.“
    „Znáš mé skutečné jméno.“
    „K čemu by ti bylo?“ Levé obočí šlo nahoru v tázavém gestu. Když nedostal odpověď, pokračoval sám. „Tady něco znamenáš, Twerine. Tady můžeš dosáhnout velkých věcí. Tam, odkud jsi přišel…“
    „Bych byl mrtvý! Já vím!“
    „Doufal jsem, že to pochopíš,“ podotknul neznámý přítel mírně.
    „Proč jsi vlastně přišel!“ zajímal se Twerin s klíčícím podezřením.
    „Konečně otázka, na kterou čekám. Opravdu bylo nutné dojít k ní tolika oklikami?“ Lehkým zavrtěním hlavy podtrhnul celou situaci.
    „Poslouchám. Co mi chceš říci?“
    „Spíš naznačit než říci cokoliv konkrétního,“ začal nezávazně.
    „Takže jsi věděl, že všichni ti, které se podařilo zachránit, mají ten implantát.“
    „Spíš tušil, než věděl.“
    „A co teď přijde, další tušení?“
    „Jak rád bych ti řekl úplně všechno, ale tady musím zůstat svým způsobem neutrální.“
    „Skvělý.“
    „Jinak by sis neměl s čím lámat hlavu. Trocha intelektuálního cvičení ti svědčí. Věř mi, vím, o čem mluvím,“ pokračoval s úsměvem. „Teď poslouchej pozorně, protože nic z toho nebudu opakovat dvakrát.“ Twerin pouze pokrčil rameny nedávaje najevo žádný zájem. Zato poslouchal mimořádně pečlivě.
    „Hledej zlatou sestru moudrosti a najdeš kapitána, která má klíč k tajemství spočívající v nalezení Asgardů… Haimdol…,“ vyznívala jeho slova pomalu do ztracena společně s tím, jak mizel ze židle, v níž celou dobu seděl. Ve tváři stále ten záhadný úsměv. Alespoň Twerin ho nedokázal nikam zařadit.


Kapitola 6

    Nevěděl, jak dlouho tam jenom seděl zvažuje poslední slova jejich záhadného přítele. S jistou ironií si říkal, zda od posledního setkání není ještě o trochu záhadnější. Alespoň do okamžiku, než na scénu vešel Twinhead. Jeho syn působil neobvykle svěžím dojmem. Zjevně přetáhl svůj spánkový cyklus, což pro nejbližší dny bude jenom dobře. Zatím přišel sám, což znamenalo, že mohou otevřeně hovořit.
    „Potřebuji poslední zprávu o Klidu soudného dne,“ začal Twerin nezávazně.
    „Budeš ji mít během hodiny,“ odtušil připravuje si vlastní verzi snídaně.
    „Vlastně za hodinu už musíme být na Klidu soudného dne,“ odtušil čekaje co řekne.
    „Aha, takže rada konečně dospěla k rozhodnutí,“ řekl Twinhead, jako by podobnou událost očekával. Jenomže z lehké intonace jeho hlasu vytušil Twerin jistou faleš, což ho svým způsobem pobavilo. Jeho syn nechtěl dávat najevo překvapení. Další příznivý krok k jeho úplné dospělosti.
    „Ano. Sice trvalo trochu déle je přesvědčit, ale nakonec se zdařilo radní na tajném zasedání přesvědčit,“ doplnil jeho domněnku.
    „Ono bylo jenom úzké zasedání rady?“ Tentokrát už Twinhead nedokázal překvapení zakrýt.
    „Správně.“
    „Takže vyrazíme do vesmíru hledat řešení?“
    „Správně.“
    „Máš nějaké tušení, kde budeme hledat?“
    „Jisté tušení mám.“
    „Derrylova poslední zpráva je stará tři měsíce,“ připomněl mu syn promptně. „Sám jsi říkal, že v ní není nic, co by pomohlo našemu výzkumu.“
    „Správně,“ řekl již poněkolikáté úsečně.
    „Hodláš mi alespoň říci, jaký máš plán?“
    „Nejdřív zaktualizujeme naše údaje. Uvidíme, co Derryl v poslední době našel. Pak mám několik typů, kde hledat.“
    „Ani jeden z nás neopustil planetu za poslední měsíce. Odkud máš tedy ten svůj tip? Kdo je tvůj zdroj informací?“ zpozorněl okamžitě při otcově poslední větě.
    „Zřejmě nejsem jediný, komu záhadný přítel pomohl,“ nadnesl lehce.
    „Tys ho také viděl?“ zašeptal až po nějaké chvíli.
    „Viděl a mluvil s ním.“
    „Co říkal?“
    „Nic moc. Stejně jako předtím jenom naznačil, co a kde hledat.“
    „Ví o tom rada?“
    „Nebuď směšný,“ odfrknul si Twerin přezíravě. „Kdybych jim naznačil byť jen malou část, tak by se mnou nechtěli nic mít.“
    „V tom máš pravdu,“ zahučel. Za deset měsíců poznal blíže uzavřené Branoopanské společenství založené na paranoie a strachu z prozrazení.
    „Dopravu jsem zajistil. Odletíme během dvaceti minut.“
    „A co Leia s Ianou?“ položil opatrně otázku.
    „Samozřejmě poletí také!“ přitakal Twerin bodře. Jedna z věcí, která radní Atii určitě pořádně naštve. Ale kvůli tomu Leiu s sebou nebral. Ne, potřeboval její znalosti okolního světa i samotný náhled.
    „My někam poletíme?“ ozval se lehce ospalý Lein hlas.
    „Ano, drahá. Vracíme se zpátky mezi hvězdy.“
    „Výborně, hned si sbalím.“
    „Jen to nejnu…,“ nedokončil větu, jelikož zmizela z dohledu. S povzdechem šel za ní. Twinhead si mohl blahopřát, protože Iana měla jen velice malé nároky na osobní věci.


Kapitola 7

    Upravená verze bitevníku přistála na připravené rampě. Samozřejmě plně zasouvací, kterou hned po odletu zase ukryjí do skály. Na první pohled efektivní, ale výstavba zabrala dost zbytečného času, který mohl být věnován jiným důležitějším věcem. Ovšem radní trvali na maximálních bezpečnostních opatřeních. Stopy od přistávacích motorů mohly náhodného návštěvníka upozornit, že zde někdo byl. Čtveřice pasažérů poklusem vběhla dovnitř. Dříve, než je kdokoliv stihnul vyprovodit. Z toho důvodu dal Twerin Cyrixovi pokyn přiletět o deset minut dříve.
    Leiu přesvědčil rychle a pod hrozbou, že zde zůstane i s Atií, se vzdala neobyčejně rychle a vyrazila jen nalehko. Teprve když přístupové dveře hlásily hermetické uzavření, dorazili členové rady. Jediné, co spatřili, byla hvězdná loď odlétající z přistávací plochy. Vrchní starší pokrčil rameny a věnoval radní Atii kyselý úsměv. Pochopila a její tvář zůstala chladná. Zato radní Hugins na Devrona lišácky zamrkal. Pochopil příliš dobře, kam svou včerejší řečí mířil. Celá rada zůstala jen symbolicky, dokud Bitevník nezmizel z dohledu. Poté se všichni rozešli za každodenní prací.
    Bitevník pilotovaný Cyrixem nabral rychlost i směr opouštěje Acerii. Sotva vklouzl do hvězdného pole, spustil hyperpohon a zamířil k mateřské lodi. Podle výpočtů cesta měla zabrat kolem třiceti minut k okraji mlhoviny, v níž ukrývali Klid soudného dne. Konečně tedy mohl uvítat hosty na palubě. Twerinova přítomnost hovořila o ztrátě jeho velení, ale on nelitoval. Cyrix si vážil si Twerina mnohem víc než kohokoliv z rady a neměl problém s předáním velení. Vlastně se těšil na další společnou akci s mužem, jenž se pomalu stával legendou. Přepnul řízení na autopilota, upravil si uniformu velitele a zamířil do oddělení pro pasažéry.
    „Skvělé načasování, Cyrixi!“ volal na něj hned v úvodu Twerin. Zářil spokojeností, protože se vyhnul jednomu rozhovoru, který byl podle něj zcela zbytečný, a navíc nehodlal cokoliv slibovat.
    „Díky,“ přikývnul potěšen. „Loď šlape jako hodinky, takže nebyl problém udělat traťový rekord.“
    „Výborně!“ pokynul, ať si přisedne. „Co mateřská loď? Jak vypadají poslední úpravy?“
    „Byl to šibeniční termín, Twerine, ale nakonec se povedlo ho nějak splnit.“
    „Velmi dobře.“
    „Posádka je připravená a touží někam vyrazit. Nechtějí jenom vyčkávat!“ informoval ho o stávající morálce na lodi.
    „Pak budou určitě spokojeni, neboť ten den právě nadešel.“
    „Takže nejedeš jenom na inspekci?“ vyhrkl překvapeně i potěšeně zároveň.
    „Samozřejmě provedu inspekci,“ ušklíbl se. „Ovšem hned po ní vyrazíme.“
    „Pak nebudeš zklamán. Posádka je ve vesmíru už přes půl roku. Jsou připraveni!“ ujišťoval ho okamžitě.
    „To rád slyším, Cyrixi,“ přikývnul lehce.
    „Já vím, ještě nebyli v žádném pořádném boji, ale ručím za ně. Nikdo nevezme do zaječích, až půjde do tuhého.“
    „Možná do tuhého opravdu půjde, kdo ví.“
    „Máš už nějaký plán?“
    „Nejdřív si potřebuji promluvit s Derrylem.“
    „Máme se sejít během šesti dnů na obvyklém místě. Kurýr už odletěl.“
    „Nevadí. Klid soudného dne je rychlejší než kurýr.“
    „Na to můžeš vsadit.“
    „Nemusím. Vím, co tahle loď dovede. Až praxe ukáže, jak moc dobře budou naše vylepšení fungovat.“
    „Budou. Věř mi.“


Kapitola 8

    Nalodění proběhlo bez dalších potíží. I přesto, že posádka byla kompletní, zůstávalo na lodi neuvěřitelně volného místa. Samotný hangár zabíral víc než dvakrát tolik místa, kolik měla Hvězdná moudrost. Také nesla o třetinu více Bitevníků na palubě plus menší nákladní lodě, jež převážely materiál, který Derryl získal během svých obchodních jednání a rychlých nájezdů na nechráněné obchodní enklávy. Díky výstavbě nových lodí – nepočítaje vymazání flotily třech obchodních cechů – získali trochu sebevědomí a jejich údery získávaly na smělosti a promyšlenosti. Derryl a Isan prováděli samostatné operace, přičemž sbírali také informace.
    Informace představovaly mimořádně důležitou zbraň v dané válce. Válce, již neformálně vyhlásili obchodníkům z celé galaxie. Maskované sondy, maskované lodě, maskované základny, vše z původní doktríny zůstávalo v jejich jednání. Nyní v mnohem větším měřítku než před rokem. Informace zůstávaly v oddělených buňkách, žádný centrální archív jako na Acerii. I přesto dokázali předávat potřebné zprávy rychle a efektivně na veliké vzdálenosti. Kromě těch, jež nesly nejvyšší stupeň utajení. Takové poznatky si mezi sebou předávali jednotliví velitelé osobně.
    Twerin se svou novou nedávno utvořenou rodinou následoval Cyrixe s jedním z inženýrů, jenž měl současně na starosti ubytování posádky. Cyrix zřejmě musel svého člověka instruovat o tom, jakou kajutu má připravit. Loď měla dost místa a stavební nanoroboti dokázali upravit jednotlivé sekce podle přání. Několik hodin strávených letem poskytlo dostatek času k potřebnému rozšíření. Co se týče vybavení, tak zde mnoho věcí nebylo, kromě místa ke spaní. Přesto Leia vypadala spokojeně. Dostatek místa pro ni představoval jistou výzvu k utvoření podle vlastního stylu. Spokojeně přikývla.
    „A teď nám doufám ukážeš, jak vypadají ty úpravy,“ pronesl Twerin konverzačně nechávaje Leiu, ať upraví jejich nový příbytek podle svého.
    „Samozřejmě, Twerine,“ souhlasil Cyrix.
    Konečně nadešla dlouho očekávaná chvíle spatřit Klid soudného dne v plné kráse. Něco jiného bylo vytvořit úpravy a modifikace a něco jiného spatřit vše na vlastní oči. Pár dalších vylepšení přidali vybraní inženýři doplňující posádku největší branoopanské lodi. Strojovna předčila ty největší představy, jež Twerin v sobě nosil. Oproti původní verzi byla dvakrát větší, přepážky ve zcela odlišné, zato mnohem efektivnější pozici. Mohutné sloupy kolem jádra hyperpohonu, který také vydával jasnější modrou barvu, než si pamatoval. Muselo jít o nové úpravy, jež navrhla Iana.
    „Působivé,“ připustil uznale.
    „Díky zvětšení strojovny bylo možné rozmístit mnohem větší množství ovládacích konzolí a lépe sledovat veškeré nové úpravy nejen na pohonu, ale i senzorech, maskování a zbraních.“
    „Takže obranné prostředky už fungují?“
    „Ano, naše verze obranných ramen je lepší než u Hvězdné moudrosti.“
    „Mohou být lepší, ovšem zda budou efektivnější, ukáže až jejich skutečné nasazení.“
    „Věřím, že úspěšně.“
    „Během našeho nového putování určitě nadejde příležitost k ostrým testům.“
    „Na Memorexe a jeho tým se můžeš spolehnout, Twerine,“ ujistil ho Cyrix pevně. On za nimi stál a měl v ně důvěru.
    „Dobře.“
    „Další úpravy proběhly také na můstku…,“ ukázal lehce rukou k dveřím vedoucím ven ze strojovny.
    „Ano, jistě,“ přisvědčil, přesto neučinil krok kupředu. Místo toho se obrátil na přítomné inženýry. „Věřím, že všichni dostojíte očekáváním, jež ve vás vkládám já i váš kapitán Cyrix.“ Teprve poté se otočil. Prošel kolem užaslého Cyrixe, jenž nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel.


Kapitola 9

    O čtyři dny později konečně vystoupil branoopanský bitevní křižník z hyperprostoru. Trochu dál od smluvených souřadnic pátral po případné léčce. Kapitán Cyrix sice měl tendenci cosi namítat, ale jistá logika v Twerinových argumentech zněla. Navíc přiletěli o chvilku dříve, takže i podsvětelnou rychlostí by dorazili na místo setkání včas. Spustili maskování a provedli podrobný senzorový průzkum celé oblasti. Prozíravost velitele operace musel obdivovat. Nejenom v této chvíli. Twerin rozhodně dokázal být neuvěřitelně prozíravý, ale přitom ne paranoidní jako mnozí členové rady.
    Jako první dorazil do soustavy vyslaný kurýr. Sledovali ho až na místo setkání, než Twerin povolil navázat komunikaci. Vzali ho zpátky na palubu. Čas schůzky pomalu nadcházel, ale Hvězdná moudrost zatím nikde. Cyrix se v kapitánském křesle zamračil. Možná měli problémy. Zato Twerin vedle něj vypadal spíše pobaveně než znepokojeně. S přibývajícími minutami stále více a více. Cyrix netušil, co Twerina na Derrylově nepřítomnosti nutí k úsměvu. Nakonec nevydržel a musel se ho nenápadně zeptat.
    „Čas schůzky vyprší během deseti minut,“ nadhodil neutrálně.
    „Já vím,“ přisvědčil Twerin a jeho úsměv se ještě trochu rozšířil.
    „Předpokládám, že to není důvod k úsměvu.“
    „Ale je, Cyrixi. Stačí si dát věci do správných souvislostí.“
    „Nerozumím.“
    „Oni jsou tady,“ vysvětloval novopečenému kapitánovi trpělivě.
    „Zamaskovaní?“ zkusil opatrně.
    „Nejspíš čekají, až se odmaskujeme.“
    „A to je tolik směšné?“
    „Vůbec ne. Tady jde o to, kdo se odmaskuje první,“ poznamenal. „Jinak můj senzorový průzkum již Hvězdnou moudrost odhalil přímo naproti nám. Stojí ve vzdálenosti sta tisíc kilometrů.“
    „Takže kdo se odmaskuje první, vyhrál?“
    „Pak je necháme vyhrát, protože Derryl se nepohne jako první.“
    „Dobrá. I když mě to nepřijde zrovna směšné,“ odtušil suše.
    „Jednou bude, příteli. Jednou pochopíš totéž, co já.“
    „Odmaskovat!“ přikázal Cyrix k taktickému.
    Klid soudného dne vystoupil zpod maskovacího štítu. Necelou minutu po něm se přesně ve vzdálenosti určené Twerinem odmaskovala druhá loď. Podle elegantního designu šlo o Hvězdnou moudrost, vlajkovou branoopanskou loď. Veškerá bojová poškození plně opravená a s trupem kovově lesklým jako po prvním opuštění loděnice. Twerin pouze pokrčil rameny. Cyrix si povzdechl. Tyhle intelektuální hry plné přetahování a psychologických momentů prostě nedokázal plně strávit. Alespoň nemusel Derryla kontaktovat. Ozval se sám.
    „Vidím, že jsi vytáhnul paty z Acerie, Twerine,“ začal zdánlivě vesele.
    „Možná tušíš proč, Derryle.“
    „Ano, a rozhodně se těším, co hodláš provést tentokrát.“
    „Mám pár indicií, které bych chtěl prohnat skrze tvé informační zdroje, snad z nich vypadne něco užitečného.“
    „Samozřejmě.“
    „Máš nějaké bezpečné místo, kde můžeme celou záležitost v klidu probrat?“
    „Trefil jsi přímo do černého,“ přitakal obratem Derryl. „Jedna taková mlhovina leží necelý den cesty. Bezpečně nás skryje před nevítanými pohledy.“
    „V tom případě nás veď.“
    „Dobrá. Budu se těšit na setkání.“ Ukončil spojení. Hvězdná moudrost okamžitě provedla rychlý obrat. Bitevní křižník měl co dělat, aby stačil reagovat.


Kapitola 10

    O dvacet hodin později konečně dospěly obě lodě k zlověstně červené mlhovině. Hvězdná moudrost vedla bez zaváhání svou sesterskou loď dovnitř. K překvapení nejen kapitána Cyrixe uprostřed mlhoviny byla kapsa. Šestice rozmístěných generátorů udržovala mlhovinu mimo vytvářející se kapsu o velikosti téměř deseti kilometrů na šířku. Pro jednu loď víc než dost, ovšem dvojice lodí zde musela hodně manévrovat, aby se vešly. Twerin okamžitě přešel na Hvězdnou moudrost. Zatím zcela sám. Jako jediný měl maximální oprávnění v přístupu k informacím.
    Po necelém roce opět stanul Derrylovi tváří v tvář. První pohled hovořil, že branoopanský kapitán konečně chytil jiskru. Jiskru, která v něm napůl vyhasla, když se setkali poprvé na základně v Devronské soustavě. Nyní před ním stál sebevědomý muž, jenž nebyl kapitánem jenom na základě titulu či hodnosti. Velitelské vzezření nemohlo v nikom vzbudit pochybnosti, že by tento muž nebyl skutečný vůdce. Lehkým gestem ho vedl do centrálního informačního archivu. Archivu uloženého uprostřed lodi v jejích nevyužitých částech.
    „Vidím, že jste provedli hezkých pár úprav za poslední dobu,“ poznamenal Twerin cestou ke změnám patrným z každého rohu.
    „Ano, Dragouni mají o pár obchodních lodí méně.“
    „Přepadli jste Obchodní lodě.“
    „Informace může být neuvěřitelně účinnou zbraní,“ nasadil potměšilý úsměv.
    „Pravda.“
    „Jenom klid, Twerine. Vím co dělám,“ ujistil ho pevně. „Z našich zpravodajských informací Dragouni posilují své pozice a budují nové lodě. Naše rozvědka získala informace o jejich přesunech. Pouze materiál na zbraně a výstavbu. Nic jiného jsme nesebrali.“
    „Dragouni si dají dvě a dvě dohromady.“
    „Ano. Všechno jde na vrub pirátů, kterých je ve všech sektorech plno.“
    „Předpokládám, že posílí klíčové konvoje.“
    „Správně. Proto jsem tak rád, že jsi tady s naší největší lodí.“
    „Chceš přepadnout celý konvoj?“ nevěřil vlastním uším.
    „Správně,“ přitakal. „Isan a Zocelená odvaha nás čeká na souřadnicích během dvou dnů.“
    „Mám chápat svoji účast jako tvoji cenu za poskytnuté informace?“ položil otázku.
    „Vždycky jsem měl pocit, že jsi o krok přede mnou,“ zasmál se nad jeho bystrostí. „Proto budu rád, když tam budeš s námi.“
    „Posádka Klidu soudného dne potřebuje ostré cvičení, takže souhlasím.“
    „Výborně!“
    „Teď bych si rád promluvil s tvým archívem, pokud nebudeš mít námitky,“ odtušil bezvýrazně.
    „Ovšem. Veškeré informace ti budou k dispozici.“
    „Doufám, že až tahle operace skončí, tak pomůžeš zase ty mě s naplněním našich společných plánů.“
    „Jo,“ povzdechl si. „Taky jste neuspěli, co?“
    „Tak blízko a přesto stále nic,“ učinil nesouhlasné gesto. „Ten, kdo provedl tyhle genetické úpravy, se nám doslova vysmívá.“
    „Co přesně máš v plánu?“
    „Potřebujeme najít rasu, jež má lékařskou vědu na vyspělejší úrovni.“
    „Chápu.“
    „Doufám, že v archivech najdu alespoň stopu, kdo by mohl být tou pomocnou rukou.“
    „Hodně štěstí, Twerine, ale máš jenom deset hodin. Pak musíme odletět na schůzku,“ připomněl hlasem nepřipouštějícím odpor. Z nějakého důvodu v Twerinově přítomnosti nedokázal do hlasu vložit obvyklou sílu.


Kapitola 11

    Twerinovo vyhledávání v archivu zabralo kolem devíti hodin. Našel odkazy alespoň na dvě hledané indicie. Ovšem jenom málo informací. Asgardi, už to slovo mu cosi připomínalo. Nyní věděl, že jde o velice mocnou a vyspělou rasu s velkým vlivem. Veškeré informace o jejich základnách, zástupcích či teritoriální působnosti chyběly. Zato výsledků hledání obsahující pojem Zlatá loď už bylo nepoměrně více. Z několika odlišných zdrojů šlo o pirátskou loď, která byla celá zlatá. Její velitel nejspíš patřil mezi skupinku egoistů a ve své aroganci dával všem najevo svou nepolapitelnost.
    Stáhnul si veškeré informace do svého terminálu na Klidu soudného dne. Zašifroval je, ačkoliv k tomu nebyl přímý důvod. Bez odkladů přešel zpátky na svou loď. Cyrixovi ve stručnosti sdělil Derrylovy úmysly. Ten přijal rozkazy bez známek překvapení. Souhlasil s tím, že neplánované cvičení bude jenom k dobru. Pokud ovšem zprávy rozvědky byly správné. V opačném případě mohlo dojít ke konci všech operací, jichž se účastnily všechny tři Branoopanské lodě. Další dvojice se stavěla, ale neměli pro ně posádku. Nedostatek lidí patřil k hlavním problémům obou skupin.
    Twerin bez dalších prodlev zapadl do přidělené kajuty. Slovo soukromí v rodinném kruhu neexistovalo, takže bylo jenom otázkou času, kdy si někdo všimne jeho zahloubání. Twinhead s Ianou pracovali ve strojovně. Zato Leia zůstávala doma a také ucítil její ruce na ramennou, když ho lehce objala. Trochu se odklonil, aby viděla na display a tím pádem, i na čem pracuje. Projížděl dál informační souhrn. Musel svůj první dojem trochu poupravit. Ať už velel téhle lodi kdokoliv, rozhodně nebyl arogantní egoista. Ne, když si spojil místa, kde udeřil, dospěl k závěru, že jde o cílenou operaci.
    S jakým cílem, to zatím netušil, ale když vzal v potaz jejich akční rádius, tak zjistil poměrně zajímavou věc. Konvoj, jejž hodlal Derryl přepadnout, spadal přesně do meze jejich působnosti. Zajímavá shoda okolností ho přiměla pozvednout levé obočí v tázavém gestu. Vskutku podivná náhoda. Věděl neznámý přítel o plánech, jež Derryl vypracoval? Nebo šlo prostě o jasnozřivost, kdy dokázal vidět budoucnost? Další otázky, ale tady vypadalo vše podle jeho předpokladů. Jenomže to znělo příliš jednoduše. Ne, celá věc bude mít alespoň malý háček.
    „Tohle má být náš další cíl?“ uslyšel tázavý hlas Leii.
    „V podstatě ano.“
    „Jsou to piráti, lásko,“ zašeptala tónem nesoucím v sobě varování. „Není dobré popudit proti sobě piráty, protože oni dokážou být mnohem bezohlednější, když jim něco ukradneš.“
    „Možná,“ připustil. „Kolik pirátských lodí si nechává udělat zlatou kamufláž?“
    „Možná jde o nějakého významného lídra.“
    „Ne, podle těchhle informací operují samostatně. V jejich přítomnosti nikdo nespatřil žádnou další loď.“
    „Což nemusí nic znamenat.“
    „Ne, ale loď této velikosti potřebuje doprovodná plavidla k pronásledování více cílů.“
    „Správně. Piráti nikdy nenechávají svou kořist uniknout. Utajení a ilegalita jsou jejich největší zbraně.“
    „Souhlas. Ovšem tihle ne. Prostě seberou náklad největší lodě a malé lodě prostě nechají uniknout a všem vyklopit, kdo jsou.“
    „Možná chtějí získat reputaci a vzbudit strach.“
    „Proto si vybírají méně významné společnosti?“ nadhodil tázavě.
    „Máš pravdu,“ souhlasila. Jeho dedukce v sobě nesla logiku. „Pokud by šlo o významnější cech, tak by určitě požádali cechovního velmistra a radu k spojené akci proti pirátům.“
    „A právě proto na ně určitě narazíme,“ dodal s úsměvem. „Akorát s tím výsledkem, že my nenecháme žádnou loď z konvoje uniknout a navíc zajmeme tyhle piráty, protože oni budou mít spoustu zajímavých informací.“


Kapitola 12

    Trojice Branoopanských lodí zaujímala připravené postavení. Twerin poté, co přečetl všechny důležité i méně důležité údaje, změnil na poslední chvíli místo přepadu. Z nějakého důvodu mu přišlo právě tohle místo nejvhodnější. Derryl na něj zpočátku nevěřícně zíral. Isan vypadal, jako když ho vidí poprvé. Teprve poté, co jim objasnil celou myšlenku, váhavě souhlasili. Pouze ohledně místa přepadu se vedla diskuse. Rozmístění a útočný vzor tzv. trojúhelníkové formace s Klidem soudného dne na vrcholu. Bitevníky podpoří hlavní lodě, přičemž zajistí, aby nikdo neunikl.
    „Jsi stále stejný, Twerine,“ zavrtěl hlavou Derryl z paluby své lodě. „Stále plný překvapení.“
    „Ty potřebuješ zdroje surovin pro zbraně. Já zase informace.“
    „Všichni potřebujeme informace,“ podotknul.
    „Ne tolik co já.“
    „Doufám, že máš pravdu, příteli.“
    „Pochybnosti?“ Nadhodil tázavě.
    „Ne. Já a Isan ti věříme.“
    „Díky.“
    „Na rozdíl od nás ty jsi prozíravější než my dva.“
    „Možná.“
    „Budeme čekat na tvůj signál, ale pokud se ti piráti neobjeví, dokončíme misi podle plánu,“ upozornil ho, že o tomto bodu nehodlá diskutovat.
    „Samozřejmě.“
    „Jenomže k tomu nejspíš nedojde,“ povzdechl si Derryl lítostivě.
    Ukončil komunikaci a jeho obraz zmizel z hlavního monitoru. Pokud se Derryl tvářil nesouhlasně, tak ve tváři kapitána Cyrixe spatřil přinejmenším rozpaky. Jediné, co mu bránilo otevřeně protestovat, byla autorita, již Twerin kolem sebe šířil. Vydával veškeré rozkazy bez nejmenšího zaváhání, ať už mu připadaly jakkoliv šílené. Díky tomu Klid soudného dne zaujal přesně očekávanou pozici. Podle plánu měl konvoj dorazit během necelé hodiny. Po celé lodi panovala horečnatá činnost místo vyčkávání. Poslední prověrky systémů, během nichž technici a inženýři prověřovali každý i ten sebeméně důležitý systém hledajíce možnou závadu či důvod k selhání.
    „Všechna stanoviště hlásí zelenou, kapitáne,“ promluvil Verbatir z taktického úseku. Klidným věcným tónem, jejž si vypěstoval za léta strávená na Acerii. Patřil k záložní posádce Hvězdné moudrosti, na jejíž palubu se nakonec nedostal, a tak zůstal s DTKá během útěku hvězdnou bránou mimo Branoopu. Momentálně jeho schopnosti přišly vhod. Musel si své dovednosti trochu oprášit, ale šest měsíců na Bitevním křižníku obrousilo veškerý rez.
    „Výborně,“ přijal zprávu Cyrix.
    „Nabijte čelní raketová sila!“ přikázal Twerin.
    „Rozkaz!“
    „Připravit ke spuštění obranných prostředků, hned jak se odmaskujeme!“ dodal Cyrix. Věděl, co má Twerin v plánu, takže dokončil zbytek za něj.
    „Rozumím.“
    „Čas do příletu?“
    „Kolem pěti minut.“
    „Výborně. Udržujte pohotovost a hlavně: nesmíme zaútočit, dokud se ta pirátské loď neobjeví. Nejspíš vyřadí doprovod a na nás bude zajistit, aby žádný menší člun neunikl.“
    „Samozřejmě, Twerine,“ přisvědčil Cyrix úsečně. Alespoň tuhle část plánu schvaloval. „Naši piloti čekají na povel ke startu.“
    „Dobrá. Tak je vypustíme hned, jak konvoj vystoupí z hyperprostoru.“
    „Rozumím.“


Kapitola 13

    Konvoj vystoupil z hyperprostoru o dvě minuty později oproti původnímu očekávání. Klid soudného dne zaujal pozici hluboko v soustavě mimo dosah aktivních senzorů, takže jeho bitevníky mohly zcela klidně opustit hangár a pod maskovacím štítem zaujmout formaci. Právě ony měly sehrát klíčovou roli. Druhé dvě Branoopanské lodě zůstávaly plně zamaskované a jenom přihlížely. Zato jejich taktické úseky vyhodnocovaly počet lodí a jejich tonáž. Výsledky si předávaly mezi sebou. Díky tomu měl taktický úsek Klidu soudného dne přesné informace o počtu lodí.
    „Celkem deset velkých nákladních lodí plus patnáct menších. Čtyři doprovodná plavidla. Podle označení jde o khanské bitevní lodě…,“ zamračil se Verbatir nad údaji, jež přijímal do své taktické stanice.
    „Myslel jsem, že konvoj patří Dragounům,“ obrátil Cyrix pohled na Twerina.
    „Nejspíš informační echo,“ pokrčil neurčitě rameny. Ani on s Khany nepočítal.
    „Nerad ti to říkám, Twerine, ale čtyři khanské válečné lodě mohou být víc, než zvládneme.“
    „Já vím. Zatím pokračujme podle plánu.“
    „Rozvinout formaci!“ nařídil Cyrix neprodleně. Modré body na taktickém úseku značící jejich plavidla se rozestoupily do přesně vytyčeného klínu. S precizností vypilovanou do nejmenšího detailu.
    Nadešla chvilka čekání. Odpočet do posledního možného bodu útoku začal. Pohledy všech se upíraly na hlavní obrazovku. Dvojice Bitevních lodí letěla na čele formace. Ne úplně, ale držela si čelní pozici. Neúprosně se blížily a zatím se nic nedělo. Všichni pomalu začínali pochybovat o tom, zda vůbec k něčemu dojde. Piloti drželi prst na spoušti, stejně jako Verbatir čekal na pokyn ke střelbě. Na rozdíl od ostatních si spočetl síly. V případě momentu překvapení mohli Khany porazit. Ti však působili mimořádně ostražitým dojmem a emise vydávané jejich aktivními zbraněmi jasně říkaly, že se nehodlají nechat zaskočit.
    Alespoň do okamžiku, kdy došlo k nečekanému výbuchu. Čelní loď na levé straně konvoje se zapotácela, ačkoliv po ní nikdo nevystřelil. Znovu a znovu, celkem pětkrát. Zpomalila a následně poté došlo k vnitřní explozi. Loď zůstala celá, ale zcela mimo provoz. Její dvojče z druhé strany okamžitě zpozornělo. Zvednuté štíty a senzory propátrávající okolí. Jenomže ji stihl tentýž osud. Přímo před přídí došlo k výbuchu. Nastražené miny objevili dříve, než je stihl osud první lodi. Přesto čtveřice min pořádně poškodila bitevní loď. Konvoj ihned zastavil. V tom okamžiku už si Twerin dovolil samolibý úsměv.
    „Nový útočný vektor…,“ začal Verbatir hlásit zdánlivě klidně, ale v hlase měl taktéž známky obdivu.
    „Přesně podle plánu!“
    „Konvoj se dává znovu do pohybu!“
    „Odmaskovat!“
    „Rozkaz! Všem lodím! Útočný vzor dvě!“
    „Zaměřit všechny čelní baterie na bitevní loď!“ přidal Twerin.
    „Ano, pane!“ potvrdil nadšeně Verbatir.
    Zatím co zlatá loď se nepoměrně rychle vypořádala s první khanskou lodí, již zaskočila mohutnou salvou zezadu a začala dotírat na druhou khanskou loď. Jenže ti už na ně byli připraveni. Obě lodě si vyměňovaly mezi sebou svazky energie, přičemž pohyblivější pirátská loď dokázala svými manévry většině střel uniknout. Přesto utrpěli hezkých pár šrámů, ale bylo jasné, že bitevní loď nakonec zdolají. Bitevníky z Klidu soudného dne zastavily konvoj, přičemž dvojici menších nákladních lodí potrestaly za jejich smělost sestřelením. Poté už získaly situaci plně pod svou kontrolu. Přítomnost velké lodě, jež bez potíží dorazila jejich doprovod, zbavila odvahy i ty odvážnější kapitány nákladních lodí. Zbývala zadní část konvoje, kde probíhal zuřivý souboj, přičemž nákladní lodě zkoušely uniknout do všech směrů.


Kapitola 14

    Po Zocelené odvaze ani Hvězdné moudrosti dosud nebylo vidu ani slechu. Jejich taktické úseky sice přenášely údaje, ale zůstávaly ve skrytu. V okamžiku, kdy vypadalo, že první velká nákladní loď unikne, odmaskovaly se první útočné bitevníky. Rychlou střelbou zastavily unikající loď. Bez dalších okolků dokončily sevření. Jejich přítomnost musely zaznamenat také obě bojující lodi. Isanova Zocelená odvaha se nalepila za zlatou loď a zasypala ji deštěm nanotorpéd. Speciálně modifikovaných. Utrpěli poškození, ale nic vážného. Odpoutali se dříve, než na ně zaměřili energetické zbraně.
    Nanité ihned začali pracovat na poškozeném trupu. Zlatá loď zpomalila. Přišli o zbraně i pohon, čehož Khanové hodlali využít, jelikož byli akorát v dosahu jejich zbraní. S jistou ironií na ně právě v ten okamžik zaútočila Hvězdná moudrost. Derryl neponechal nic náhodě. Přední střílny vychrlily kolem dvaceti torpéd. Khanská loď s oslabenými štíty nemohla takový nápor přežít. Pod náporem dekomprese v jednotlivých sekcích a s narušenou integritou trupu vybuchla. Zůstala pouze jediná loď. Zlatá loď, již si Derryl konečně mohl lépe prohlédnout. K jeho údivu vypadala úplně stejně jako Hvězdná moudrost a Zocelená odvaha.
    „Veliteli pirátské lodě!“ Derryl sebou trhnul, když uslyšel Twerinův hlas. Nesl v sobě nezvykle velkou dávku chladu, kterou by do něj nikdy neřekl. „Máte dvě možnosti. Buď se hned vzdáte, nebo vám zničíme systémy podpory života a obsadíme loď. Jakýkoliv pokus o útěk bude mít stejnou smrtelnou odezvu. Naše lodě plně kontrolují vše kolem a nebudeme váhat použít sílu. Máte deset minut na odpověď. Mezi tím vám řeknu. co…“
    „Ušetřete mě těch vašich keců!“ vyštěkl na něj ženský hlas nesoucí v sobě celou řadu emocí, od podráždění až po spalující nenávist. „Nepatříte k obchodníkům, takže vyklopte, co vlastně chcete.“
    „Vaši loď plus databázi.“
    „Na to zapomeňte,“ odmítla razantně. „Raději zničím loď, než abych ji komukoliv předala. Ovšem o té databázi si můžeme promluvit,“ dodala se známkou vypočítavosti v hlase.
    „Vaše životy za loď s neporušenou databází!“
    „Tohle si můžete strčit někam!“ odsekla promptně.
    „Vaše loď odpovídá konstrukci, jež byla vytvořena v branoopanských loděnicích v soustavě Ajax. Přesně té, kterou máte přímo před sebou,“ odtušil, přičemž nadešla chvilka ticha.
    „Nesmysl! Branoopa je obchodní kolonií. Neexistují žádné branoopanské loděnice.“
    „Ale ano.“
    „Tyhle triky zkoušejte na někoho jiného!“
    „Obávám se, že váš čas vypršel,“ zůstal Twerin neústupný. „Jaká je vaše odpověď?“
    „Co s námi uděláte, když se vzdáme?“
    „Vypustit útočné střely! Připravit úderné týmy pro obsazení!“ vydal rozkaz ignoruje otázku.
    „Moment!“ vyjekla při prvním zásahu. V hlase první náznaky paniky. Uvědomila si, že tady narazila na někoho, kdo neustoupí ani o krok.
    „Poslední šance,“ dodal Twerin s úsměvem, který nemohla vidět.
    „Vzdáváme se!“ vyrazila ze sebe zlostně.
    „Velmi dobře,“ nasadil Twerin mírnější tón. Uličnicky mrknul na Cyrixe, který vypadal zatraceně nervózně při představě, že jim prostě vypustí všechen vzduch a nechají je udusit. S rozpaky opětoval jeho gesto. Opět dostal další významnou lekci, již si uložil do paměti. „Připravte se k nalodění našeho výsadku. Každého z vás, kdo bude mít zbraň nebo bude klást odpor, zastřelíme.“
    „Rozumím.“
    „A ať vás ani nenapadne vymazat databázi,“ pokračoval konverzačně. „Znám hodně nepříjemných způsobů, jak vám ukázat, že jste udělala největší chybu svého života. Věřte mi, nechcete je poznat na vlastní kůži.“
    „Budete ji mít!“ zavrčela naštvaně.


Kapitola 15

    Zabralo jenom dvě hodiny, než převzali celý konvoj. S tolika loděmi prostě nepočítali, ale všechny byly plně naložené. Derryl stále opakoval, že čekal menší konvoj. Nakonec připustil, že má dostatečné rezervy i pro takové množství materiálu. Jenom nemá takovou překládací kapacitu, takže zabere týden, možná dva, než vyloží všechny lodě. Nepočítaje co s posádkami. S jistým zadostiučiněním přijal Twerinův návrh, ať je nechá pracovat v loděnicích. Taky se mu příčilo nechat je všechny jenom tak zabít. Bylo dohodnuto, že prvních pět velkých lodí vrátí na místo a nechá je vybuchnout, aby vypadalo, že konvoj byl přepaden a zničen. Samozřejmě zanechá dostatek zbraňového materiálu, aby je nikdo nepodezíral z krádeže. Pomocná Isanova základna ležela necelý den odsud, takže mohl bez obtíží vyložit náklad a přesunout lodě zpátky dříve, než se po nich začnou Khanové shánět. Plán byl přiměřeně dobrý, takže ho ihned realizovali. Všechny nákladní lodě již měly posádky z Bitevníků, takže zůstal pouze jeden jediný problém. Zlatá loď, kterou obsadily úderné oddíly nano-válečníků z Klidu soudného dne dolnil Twinheadův tým inženýrů. Opravili loď v rekordním čase, takže mohli celkem v klidu odletět. Twinhead získal místo hlavního inženýra na lodi Zlaté dědictví. Konečně měl s Ianou samostatný inženýrský úsek, i když jim Memorex ponechal jen hrstku inženýrů.
    Twerin však řešil úplně jiné záležitosti. Cyrixovi přenechal plnou kontrolu nad Klidem soudného dne. Informační databáze podle všeho zůstala neporušená, ale použitá šifra překonala všechny jeho pokusy o prolomení. Jediné, co zjistil, byl fakt, že počítač požadoval autorizační kód. Přesněji řečeno dva kódy. Kapitána a výkonného důstojníka. Obejít bezpečnostní procedury by zabralo týdny, možná měsíce, a tolik času neměl. Proto hodlal v celé záležitosti udělat rychlý průlom.
    „Je to velice jednoduché, veliteli,“ vysvětloval ošlehanému veteránovi, který působil dojmem víc skutečného důstojníka než piráta. „Počítač požaduje dva přístupové kódy. Vy máte jeden, takže vám učiním nabídku.“
    „Poslouchám.“
    „Uvolněte bezpečnostní kód a já nechám vás a vaši posádku odletět.“
    „A kapitán?“
    „S kapitánem si poradím později.“
    „Nevím, čeho tím chcete dosáhnout.“
    „Potřebuji jenom vás dva. Zbytek posádky mě nezajímá. V podstatě je můžu kdykoliv vyhodit přes palubu a ve vesmíru bude rázem o pár pirátů méně.“
    „Nejste o nic lepší než my.“
    „My nejsme piráti.“
    „Přepadli jste konvoj a zabavili ho pro sebe a nejste piráti?“
    „Napadli jsme nepřátelský konvoj a tím oslabili nepřítele o velice důležitou zásilku surovin,“ opravil ho lehce.
    „Ta pohádka o obnově Branoopy je pouhý blábol a vy nejste nic víc než banda ztroskotanců.“
    „Je to idea, ne blábol. My nejsme hlupáci, abychom zkoušeli získat, co je naše, dřív, než budeme dostatečně silní, abychom si to mohli vzít zpátky a hlavně udržet.“
    „Obchodní cechy nebudou tolerovat takové útoky.“
    „Pochybuji, že by se Khanové obrátili na cechovní radu.“
    „Oni možná ne, ale ty nákladní lodě nebyly jejich.“
    „Jenomže my se nebavíme o tom, co udělají Khanové, ale co uděláte vy,“ přerušil velitelův výčet Twerin. „Tady jde o to, zda chcete udělat něco pro sebe a své lidi. Můj čas je poněkud vzácný, takže než vypustím své inženýry, aby pronikli do té zatracené databáze, se naposledy ptám. Dáte mi ten kód dobrovolně, nebo mám vaše lidi vyhodit a pak vám položit tuhle otázku znovu? Záleží jenom na vás,“ naklonil se k němu vemlouvavě. Viděl v jeho tváři pochybnosti a potřeboval ho postrčit správným směrem.


Kapitola 16

    „Dobrá, ale chci záruku bezpečného odchodu,“ řekl nakonec. Přemýšlel přeci jenom trochu logicky.
    „Můžete si vybrat kteroukoliv nákladní loď a předem si ji prohlédnout, jestli ji někdo nesabotoval.“
    „Proč vám jenom nevěřím,“ ucedil pirát skrze zuby. „Máte přesně ten důvěryhodný obličej, který dokáže spoustu lidí oblbnout.“
    „Záleží na tom, jak moc budete chytrý.“
    „A stejně mě nějak oblafnete.“
    „Vaši lidé pro mě nemají žádnou cenu. Piráti, kteří škodí obchodním kartelům, jsou pro naši věc prospěšnější.“
    „To dává celkem smysl, ale co kapitán?“
    „Co je s kapitánem?“
    „Ji si hodláte ponechat.“
    „Ano?“
    „Co s ní hodláte udělat?“ mluvil už při cestě.
    „Hodláme navázat staré přátelství, jež vládlo mezi mými nadřízenými a vaší kapitánkou, jak je mezi námi Branoopany dobrým zvykem.“
    „Aha,“ zamručel pirát, když mu došel význam slov. „Potom řada věcí dává smysl.“
    „Však jsem si myslel, že ano.“
    „Jo,“ povzdechl, když stanul před identifikačním terminálem. Přemýšlel o tom, jak vybruslit co nejlépe z celé situace, ale nic moc ho nenapadalo.
    „Asi bych vás měl upozornit, že sice nedokážeme zadat správné identifikační údaje, ale dokážeme poznat ty nesprávné,“ upozornil ho Twerin s lehkým úsměvem.
    „Jste nějak moc chytrej,“ odseknul na celkem zbytečnou poznámku.
    Samozřejmě dopředu věděl o podobném triku, takže nezkoušel dělat nic, čím by je popudil. Tihle Branoopané rozhodně neměli smysl pro humor. Alespoň tolik pochopil, když ti jejich nanoválečníci zabili pět členů posádky kvůli naprosté prkotině. Neponechávali nic náhodě, což o těch, kteří zde veleli, platilo dvojnásobek. S povzdechem zadal identifikační údaje. Sken oční sítnice, test DNA plus další, kterými jejich kapitán zabezpečila klíčové informace. Samozřejmě při pokusu o nelegální nabourání dovnitř došlo okamžitě ke smazání všech dat. Dokončil proceduru. Odstoupil od panelu. Nemohl si nevšimnout nenápadně postávajícího mladého kluka. Kývnul na souhlas. Neviděl mu na jeho panel, ale nejspíš kontroloval, jestli nezkouší nějaký podraz.
    „Dobrá, veliteli. Splnil jste, co jste slíbil, a já udělám totéž.“
    „Necháte nás odletět, aniž byste nás pronásledovali?“
    „Moje slovo platí.“
    „Fajn. Takže teď bych si rád sebral svý lidi a vypadnul odsud.“
    „Už na vás čekají v hangáru.“
    „Máte všechno připravený dopředu,“ nadhodil s lehce posměšným tónem
    „Dekomprese hlavního doku je velice jednoduchá a účinná k odstranění zbytečného odpadu, nemyslíte?“ usadil ho Twerin ledově. Velitel pirátů už poté nic neříkal. Veškerý úsměv z jeho tváře zmizel a nahradil ho jiný výraz nápadně podobný strachu. Jenom polknul naprázdno při chladnokrevnosti, s níž jeho protivník jednal. Slýchával o podobných pirátských akcích, jejichž závěrem bylo vyhodit zajatce do vesmíru. Rozhodně nechtěl, aby on nebo kterýkoliv z jeho lidí skončil podobně. On by určitě neváhal a udělal to, pokud by nedostal, co chce. Proto když vešel do hangáru, vybral první loď, kterou uviděl. Neobtěžoval se s nějakým hledáním přísavných bomb nebo podobných sabotážních věciček. Z nějakého důvodu věřil, že nic takového jim nenamontovali.


Kapitola 17

    Twerin stál na můstku Zlatého dědictví. Cyrixe odeslal pryč ihned poté, co převzali kontrolu nad zlatou lodí. Dal mu výslovný rozkaz sestřelit každou loď odlétající bez povolení. Současně mu nařídil udržovat rádiový klid. I kdyby vyslal zprávu, tak by ji branoopanský kapitán nedostal. Díky tomu nemusel mít výčitky svědomí poté, co vymažou piráty z vesmíru. Záměrně z lodi nechal vymontovat maskování, takže budou velice snadný cíl. Zavrtěl pro jistotu hlavou na Verbatira, který udržoval pohotovost u zbraní. Zlaté dědictví neslo zcela odlišnou výzbroj poskládanou z celého spektra nejrůznějších technologií. Mnohé z nich jim nic neříkaly.
    „Nuže?“ obrátil Twerin pohled k synovi. Postával na můstku vedle něj.
    „Půjde to, otče,“ přisvědčil s lehkým kývnutím. „Máme jeden kompletní kód a vím, jaká je procedura. Ty by mělo přístup značně ulehčit.“
    „Pokud ovšem její vstupní procedura není jiná.“
    „Na to jsme už mysleli a jsou stejné.“
    „Možná jdou v jiném pořadí.“
    „Což pro nás nepředstavuje problém. Jakmile se nám podaří vytáhnout její předchozí login, nebude problém ho použít, abychom věděli, jaké budou jednotlivé kroky.“
    „Ty informace jsou pro nás velice důležité. Osobně bych raději nemusel přesvědčovat ji, aby nám laskavě zpřístupnila záznamy.“
    „Neboj, já s Ianou víme, co dělat.“
    „Dobře. Tak mi dej vědět, až budete uvnitř.“
    „Ano, kapitáne,“ řekl Twinhead s jistou dávkou nadsázky.
    Ve Twerinově tváři zahrál slabý úsměv. Samotný náznak skutečného úsměvu u něj znamenal hodně neobvyklou situaci. Lehce kývnul hlavou na souhlas. Loď vlastně potřebovala kapitána a on už jednoho jmenoval. Tudíž zbýval pouze on sám. Ostatně měl pouze minimální posádku a někdo velet musel. Dosáhl tím jistého osamostatnění. Získal pro Branoopany první loď. Navíc šlo o loď jejich konstrukce, což muselo být mnohem víc, než mohli doufat. Pokud pominul celou řadu vylepšení jimž teprve musí přijít na kloub. Přistihnul sám sebe, jak se na novou výzvu těší. Bohužel zde zůstával současně druhý problém, který musel souběžně řešit, a z jistého důvodu neměl zrovna radost ze zjištění, kdo byl kapitánem Zlatého dědictví. Poznal příliš dobře, že je Branoopanka, což patřilo k jednomu z hlavních překvapení. Nechal Leiu, aby provedla kompletní biosken, a výsledek byl vskutku nečekaný. Podle databáze se podařilo vyhledat, odkud pochází, a teprve tady začalo skutečné překvapení. Tahle žena byla totiž radní a ne ledajaká. V posledním období jedna z kandidátek na funkci předsedkyně rady. Od okamžiku, kdy ozbrojené oddíly rychle obsadily loď, nepromluvila ani slovo.
    Pro všechny případy ji nechal spoutat, aby nezkoušela žádné triky, a hlavně všem bojovníkům výslovně zakázal jakoukoliv komunikaci s ní. Byla příliš dobrý řečník a manipulátor, takže by mohla někoho přesvědčit. Pro všechny případy jí nedával šanci. Stráž stála dost daleko od ní, takže měli dobrý výhled, ale zároveň dost daleko na jakoukoliv komunikaci. Twerin nepochyboval, že svůj přístupový kód nesdělí dobrovolně ani násilím. Naštěstí učinil vše, aby ho nepotřeboval. Jí se tím pádem mohl zbavit, ale na druhou stranu přeci jenom mohla být užitečná. Při této myšlence se slabě usmál, ačkoliv samotná věc z jeho hlediska nebyla nijak k smíchu. Konec konců hledal něco, čím může uspokojit radní Atiu, a možná právě uspěl. Jeho poněkud rychlejší odchod bez slova rozloučení a také bez pozorovatele, jehož mu hodlala vnutit, ji určitě naštval. Ano, rozhodně půjde o velice zajímavý rozhovor mezi dvěma rivalkami o post předsedkyně rady. Samostatně nemohly porazit vrchního staršího Devrona, čehož on plně využíval a podporoval vzájemnou rivalitu mezi nimi. Politika byla úžasná věc a DTKá ji prostě uměl hrát.


Kapitola 18

    Twerin vešel dovnitř místnosti, kam zavřeli zajatou kapitánku alias radní Awren Durae, jež si přezdívala také ADI. Dal si trochu načas, aby jí dal důvod k přemýšlení. Zašeptal k dvojici strážných, jimiž momentálně byli Excelon s Wordanem, ať ji rozvážou a opustí místnost. Zatvářili se lehce nesouhlasně, ale splnili ihned rozkaz. Twerin nehodlal ponechat věci náhodě. Stejně jako nehodlal hrát si na neohroženého. Jednu ruku držel neustále u opasku se Silovým kopím. Radní vůbec nereagovala. Zůstávala sedět, i když už stráže odešly. S jistým úsměvem zůstal stát několik kroků od ní. Nenechal se vyprovokovat, aby přišel blíž.
    „Opravdu je tohle nutné?“ začal neutrálním tónem.
    „Já ti ten kód nedám!“ odsekla okamžitě.
    „A co když nechci přístup k informacím?“ poznamenal s klidem.
    „Tohle zkoušej na někoho naivnějšího!“ udržovala stále útočný tón.
    „Evidentně nechápeš, oč nám ve skutečnosti jde a….“
    „Na tom nezáleží!“ přerušila ho rychle. „Obelstil jsi mě na začátku a dostal se na loď. Další chybu už nehodlám udělat. Můžeš zabít třeba všechny z mé posádky, já ti nic neřeknu. Stejně jako předem zapomeň na přístup do informační databáze.“
    „Nevím, co máš stále s tou databází. Všechno, co potřebuji, už vím z téhle lodi. Databáze pro mě nemá až takový význam.“
    „Byla jsem radní dost dlouho, abych poznala, když někdo lže,“ zasmála se potměšile. „Ne, ty prahneš po tajemstvích, která tam můžeš najít, ale říkám ti pouze, zapomeň.“
    „Naštěstí tvůj první důstojník byl o něco sdílnější.“
    „Pche!“ odfrkla si přezíravě. „Nevěděl nic z mých plánů.“
    „Plánů?“ nasadil úsměv, jelikož hovor začal směřovat k tématu, které ho zajímalo.
    „Nic, co bys…“
    „Asgardi? Haimdol?“ přerušil ji, než domluvila. Šlo o výstřel do tmy, ale on předpokládal, že v informační databázi najde odkazy právě na tyto dvě indicie. Viděl, že zabodoval. Zasáhl přesně do černého. Rychle ovládla svůj výraz, ale dobrý pozorovatel nemohl nepostřehnout jistou změnu a zařadit ji pod správný pojem, zásah.
    „Nevím, co máš na mysli!“ řekla rychle, sotva nasadila znovu neproniknutelný výraz. Jenomže už ne tak jistý jako na začátku.
    „Možná nejsem radní, ale zato jsem pozorovatel. Poznám, když někdo předstírá, že nic neví.“
    „S tím si můžeš akorát tak…“
    Sledovala Twerina nesmírně pečlivě čekajíc na první známku chyby. Během poslední věty udělal úmyslně dva kroky kupředu, čímž se dostal do útočné vzdálenosti. Okamžitě vyskočila s rychlostí, jež by jiného překvapila. Jenomže on právě podobný útok čekal. Provedl jeden, dva úhybné pohyby, zatímco pravá ruka neomylně stiskla rukojeť kopí. Okamžitě zareagovalo na jeho volání a roztáhlo se do plné velikosti. Během třetího úhybného pohybu nezvyklým způsobem švihnul, čímž ji zasáhnul přesně do boku. Bolestně vyhekla a pod tím úderem se zapotácela, neschopná dvě vteřiny reagovat. Švihnul podruhé a podrazil jí nohy, přičemž hlaveň kopí přitisknul přímo před její obličej.
    „Předpokládám, že omračující energetický výboj takhle blízko nejspíš nebude tak příjemný,“ odtušil chladně.
    „Posluž si!“ vyštěkla s narůstajícím hněvem.
    Nevystřelil, ačkoliv mohl. Uhnula hlavou a současně mu zkusila podrazit nohy. Pomocí kopí bez obtíží a lehce učinil přemet, kterým se dostal za její záda. Další úder mířil tentokrát do pravého boku. Otočila se napůl setrvačností, načež ji zasáhl přímo do obličeje. Zapotácela se a šla do kolen. Bleskově přidal jeden krátký výboj do zad, načež s bolestivým heknutím dopadla na záda. Hlaveň silového kopí opět před obličejem. Hledala v sobě sílu, jak čelit ponížení z výprasku, jehož se jí právě dostalo.


Kapitola 19

    Twerin zůstával po celou dobu plně soustředěný. Nedovolil si ani na okamžik byť malou radost z převahy, již získal díky silovému kopí. Zato získal mimořádně cennou informaci o radní. Nejspíš pochytila spoustu bojových triků, ale na druhé straně nebyla tak tvrdá, jak se dělala. Tím si byl naprosto jist. Neohlédl se ani při zvuku otevíraných dveří. Rychlý krok určitě nepatřil strážím za dveřmi. Musel patřit jedině Twinheadovi.
    „Mám to!“ volal na něj radostně. „Mám přístup do informační databáze!“ Teprve poté trochu znejistěl, když uviděl radní, jak leží na zemi a z koutku úst jí vytéká krev.
    „Blbost!“ vydala ze sebe a těžce vstala.
    „Rozhodně ne. Podívejte!“ Aktivoval obrazovku, na níž naskočila dvojice symbolů. Těsně po nich i informační souhrn. Podle horní hlavičky šlo o plné přístupové právo. Twinhead nasadil vítězoslavný výraz. Ustoupil na otcův pokyn více do pozadí.
    „Ne! Není možné, ten klíč je…“
    „Založen na branoopanském šifrovacím systému KM-79,“ doplnil Twinhead pohotově. Poznal ho už na začátku. Jenom si nebyl jist, jestli k němu ještě není něco přidaného. Měl pravdu, ale s tím si dokázali poradit.
    „Velmi dobře, synu,“ řekl Twerin spokojeně. „Vidím, že jsi pečlivě studoval knihovní systém rady.“
    „Ne. Nééééé!“ zakřičela. V jeden okamžik to vypadalo, že se radní sesype, ale místo toho v návalu zoufalství zaútočila. Proti silovému kopí neměla šanci. Twerin vystihnul její pohyb a zablokoval ho. S jediným rozdílem, že ruka narazila tvrdě do kovu. Jediné, čeho dosáhla, byla naražená ruka. Druhý krok podniknul Twerin sám a ruku jí jedním švihem zlomil přesně v zápěstí. Poté metodicky zlomil několik žeber, než jí podrazil nohy a tvrdě zasáhl kopím přímo do hrudi. Úderem jí vyrazil dech a z větší vzdálenosti použil paralyzující výstřel. S plnou účinností. Nehnul ani brvou, když se zmítala pod přívalem energie. Díky jejímu genetickému vybavení a nanitům trvalo o chvíli déle, než zůstala nehybně ležet.
    „Zjevně tu dobrou zprávu neunesla,“ odtušil starší Branoopan suše.
    „Asi ne.“
    „Zavolej Leiu, ať ji ošetří.“
    „Ano, otče.“
    „A hlavně ať ji připoutá. Pochybuji, že bude v lepší náladě, až procitne.“
    „Nejspíš nebude.“
    „Dobrá. Nech mi přístupový kód do počítače, ať mohu najít, co hledáme.“
    „Už máš přístup zajištěn, otče.“
    „Opravdu?“
    „Změnili jsme přístupové procedury, takže do nich máš plný přístup.“
    „Dobře.“
    „Kdybys nám řekl, co hledat, tak možná…,“ zkusil navrhnout.
    „Ne, synu!“ zarazil ho okamžitě. „Tohle je moje práce.“
    „Ano, otče.“
    „Nebo snad chceš, abych tu byl zbytečný?“ nadhodil se známkou humoru v hlase.
    „Ovšem že ne.“
    „Tak dobrá. Zatím zkuste zjistit, jaký máme bojový potenciál. Prohlížel jsem si plány a specifikace a nejsem z nich o moc moudřejší.“
    „Ano, už se nám podařilo pochopit princip alespoň…“
    „Výborně. Hlášení mi podáte zítra na poradě!“
    „Ano, kapitáne!“
    „Tak to proveď, chlapče.“
    „Samozřejmě. Připravím podrobnou zprávu na zítra ráno!“
    „Výborně,“ zašeptal již sám pro sebe.


Kapitola 20

    Twerin si mohl blahopřát. Nejenom že získal další loď, ale současně informace, které daleko přesahovaly všechno, co rada za posledních deset let získala. Nejenom informace, ale hlavně znalosti o ostatních rasách. Sám nikdy nenahlédl do utajované složky knihovny vědomostí. Věděl DTKá o tom, kolik dalších ras je v Galaxii? Samozřejmě našel informace o všech. Tollani, vyspělá civilizace na jejich úrovni, stejně jako Reetou, agresivní nehumanoidní druh podobný velkým broukům, dále Oanesané, Breedské impérium, Goa’uldi s jejich odnoží v podobě Tok’rů. Samozřejmě také Asgardi. Mimořádně vyspělá rasa ze sousední galaxie, jejíž vliv nebyl nijak zanedbatelný. Poslední položkou na seznamu byla Spojená Země.
    Z nějakého důvodu právě Země zněla zvláštně povědomě. Nakonec překonal zvědavost a otevřel složku Asgardů. Dozvěděl se o kolonizační flotile i významných osobnostech mezi Asgardy. Vrchní velitel Thor vedl vojenské síly, člen rady Frey měl na starosti kolonizaci a Haimdol výzkum. Informace o síle a vybavení jejich lodí bylo nezvykle přesné. Energetické zbraně, silné štíty, velké lodě, jež mohl ovládat i jeden jediný Asgard. Technologicky se nesli pomyslně nad ostatními rasami. Ovšem jenom pomyslně. I oni měli jisté slabé stránky, na něž přišla řeč. Stále se potýkali s replikátory, přestože vyvinuli účinné zbraně proti nim a dokonce dokázali část z nich modifikovat pro své potřeby. Řada těchto informací však byla staršího data, proto nemusely být úplně aktuální. Hlavně ta část o replikátorech.
    V jednotlivých složkách obsahujících další informace o jednotlivých osobnostech si zvolil právě Haimdola. Chvíli četl jeho stručný životopis a dosažené úspěchy. V jeho osobě spatřoval přesně toho, kdo může pomoci jejich rase. Překvapeně zamrkal, když vstoupil do dalšího souboru obsahujícího k jeho naprosté nevíře plán radní, alias kapitána Zlatého dědictví. Plán, nad jehož smělostí jenom nevěřícně zamrkal. Radní Awren si rozhodně neurčila nijak malý cíl. Právě naopak. Potřebovala asgardské technologie. Ovšem v záznamech nic bližšího nespecifikovala. Její plán, jakkoliv zněl šíleně, v sobě nesl jistou ne zrovna malou šanci na úspěch. Měla v zásobě připravené replikátory obohacené tisíci mikroskopickými nanity.
    Pokud by dokázala infikovat osamocenou loď, tak by pro ni nebyl problém obsadit ji, a pokud na palubě bude jenom jeden Asgard, tak ho hladce přemoci. Dokonce díky výzvědné službě přesně věděla, kdy bude asgardská flotila pryč a Haimdol zůstane sice hluboko v zázemí, ale jenom s minimálním počtem lodí. Tady přicházela na řadu tollanská iontová děla. Modifikovaná nejmenovaným inženýrem za pořádný balík. Zbraně, které dokázaly prorazit i tak silné štíty jako asgardské. Ovšem za cenu nízké kadence. S takovou spotřebou energie si mohli dovolit sotva pár výstřelů. Zato účinek pro malou skupinku lodí by byl v případě přesného zásahu zcela zničující.
    A co důležitějšího si možná neuvědomovala. Asgardi věděli o existenci Branoopanů. Stejně jako Tollani. Bohužel zůstali příliš zabředlí ve svých problémech, než aby přišli během napadení Branoopy na pomoc. V případě napadení Asgardů by zanechala jednoznačnou vizitku o tom, kdo je napadl. Tím pádem by je Asgardi považovali za nepřátele. Pozice Branoopanů byla v této chvíli i přes jisté úspěchy dost špatná. K čemu jim byly zdroje surovin ke stavbě nových lodí bez dostatečného množství lidí samotných? Sevřel ruku v pěst. Zasáhl v poslední chvíli. Kdyby pirátům padl náklad do rukou, tak by měli konečně vše k provedení svého smělého plánu. Ne. Oni potřebují spojence, skutečné přátele, a těmi Asgardi mohli být. Měl tohle neznámý přítel na mysli? Možná ano. Jinak by nenadhodil slova, díky nimž poměrně rychle našel, co hledal, a hlavně zastavil, co muselo nadejít. Proč ho napadlo, že napadnou právě tenhle konvoj? Sám nevěděl, jaké tušení ho vedlo k této domněnce, již navíc dokázal celkem logicky zdůvodnit. Stejně jako proč hodlal zůstat na Zlatém dědictví. Vlastně přemýšlel, že zanechá Cyrixe vzadu a sám se vydá vstříc osudu. Veliká válečná loď by jenom vzbuzovala pozornost, ale zase na druhou stranu byla ukázkou branoopanské technologie a určitě by měl lepší pocit, kdyby jim někdo spolehlivý kryl záda. Zvážil pro a proti a musel uznat druhý argument.


Kapitola 21

    Flotila celkem dvanácti khanských lodí vystoupila z hyperprostoru. Kapitán Kwarm nervózně přecházel po můstku. Už z první analýzy se mu zvedal žaludek. Trosky nákladních lodí. Alespoň tolik viděl z prvního zběžného senzorového průzkumu. Což znamenalo jedno jediné. Konvoj někdo přepadl a zničil pro Khany důležitou zásilku. I přes silný doprovod čtveřice bitevních lodí. Tohle vypadalo na velice dobře zorganizovanou akci. Khanské lodě byly postrachem všech pirátů a nemohl uvěřit, že by si dovolili takovou drzost. Spíše podezíral některého z konkurentů, ale po diplomatické roztržce s Jaguáry volil podobná slova velice opatrně. Navíc měl na palubě Vrchního dozorce.
    „Ať se všechny lodě rozptýlí a prohledají trosky. Chci vědět, co se tady sakra stalo!“ zavrčel na důstojníka u taktiky a druhý pohled vrhnul na muže majícího na starosti komunikaci. Posádka ještě byla příliš nová, takže si podobné banality nemohl odpustit a musel rozdělovat jinak samozřejmé úkoly zvlášť.
    „Ano, pane!“ dostal potvrzení rozkazu. Trochu řízněji, než bylo třeba, ale po čase, až bude důstojník zkušenější, tak ho podobné věci přejdou.
    Kwarm se pohodlně usadil do kapitánského křesla, sledoval na jednom z monitorů, jak si taktický důstojník počíná, a dělal si zároveň poznámky. Jeho eskadra byla poměrně nová, rekrutovaná z adeptů akademie. Proto také ta formace jako podle učebnice a trochu křečovité manévry, než si každá loď převzala svoje pole působnosti. Pátrali následující čtyři hodiny. Kapitán v duchu doufal, že najdou přijatelné řešení dříve, než se Vrchní dozorce začne příliš zajímat, proč jim to tak dlouho trvá, a začne v celé situaci rýpat a hledat viníky. Jeho tušení se vskutku naplnilo, když skutečně přišel na můstek. Neříkal nic. Jenom si tam tak stál a pozoroval ostatní lodě a trosky výhledem ven.
    „Hlášení, poručíku!“ obrátil se kapitán k mladému důstojníkovi a jen doufal, že bude mít konečně co říci.
    „Našli jsme trosky odpovídající našim nákladním lodím. Počet nelze při podrobném množství přesně určit. Předběžný odhad je šest až osm lodí.“
    „A ty zbylé dvě?“ nadnesl Dozorce otázku.
    „Ty nejspíš obsadili a odletěli s nimi pryč, případně je zničili jinde,“ odpověděl pohotově, za což mu kapitán poslal v duchu vřelý dík.
    „Hmm, dobrá. A co doprovod?“ zajímal se Dozorce dál.
    „Tady jsme si jisti mnohem více. Díky specifickým označením každé lodi se nám podařilo bezpečně analyzovat úlomky tří lodí. Se čtvrtou lodí si nejsme úplně jistí, ale zřejmě jí budou patřit dosud neidentifikovatelné kusy.“
    „A kdo je podle vás napadl?“ nadhodil Dozorce spíše zvídavě než rozzlobeně.
    „Bezpečně víme, že minimálně jedna loď byla úplně rozstřílena. Trosky jsou příliš malé a nelze je přesně identifikovat. Zbylé tři explodovaly následkem vnitřní exploze. Nejspíš způsobené těžkým bojovým poškozením,“ dodal taktický důstojník pro jistotu v závěru.
    „A co vy, kapitáne?“ obrátil se Dozorce k veliteli lodě.
    „Celé akce se muselo zúčastnit více lodí. Minimálně dvě velká plavidla a asi dvacet menších.“
    „A pouhá dvě plavidla zničila čtveřici našich elitních bitevních křižníků?“ V hlase Dozorce zazněl náznak ostří.
    „Těžkých křižníků, pane. Pro doprovod používáme těžké křižníky…“ Kwerm si nervózně olízl rty.
    „Nezajímá mě, jaké lodě používáme jako doprovod!“ okřikl ho Dozorce okamžitě. „Zajímá mě, proč nedorazil konvoj na místo určení!“
    „Tohle nevypadá na práci pirátů, pane. Útok byl organizovaný a nejspíš museli vědět o síle doprovodu.“
    „Takže únik informací, říkáte! Nebo vlastní neschopnost?“ Způsob, jakým pronesl poslední dvě věty, naznačoval, že se kloní spíše k druhé možnosti. Důkazy alespoň hovořily pro druhou možnost.


Kapitola 22

    Druhý den krátce po ranní poradě, která proběhla v úzkém kruhu vedení, vešla dvojice Branoopanů do pomyslné laboratoře, z níž Leia udělal během pár hodin menší ošetřovnu. Twerin s Twinheadem, otec a syn, konečně měli informace, které hledali. Také měli plány, které potřebovali. Jediné, co neměli, byl motiv a souřadnice míst, kde všude Zlaté dědictví operovalo. Tyto informace kapitánka lodi rychle vymazala, takže najít jejich základnu mohlo představovat jistý problém. Ne však na dlouho, protože probíhala obnova dat. Pokud ovšem nějaká trvalá základna existovala. Podle spisu, který o ní četl z osobní databáze, byla velice vychytralá, takže určitě měla alespoň jednu tajnou skrýš. Ve dveřích ošetřovny je vítala Leia.
    „Řekla něco?“
    „Ne, ani slovo.“
    „Však by mě překvapilo, kdyby ano.“ Twerin se smutně pousmál.
    „Buď hodně opatrný, až s ní budeš mluvit. Ona není ten typ, co udělá podobnou chybu dvakrát. Bude hledat tvoje slabé místo,“ nenápadně gestem ukázala na Twinheada.
    „S tím počítám.“
    „Dobře. Pojď se mnou, Twine.“ Vzala mladého muže za rameno a vedla ho přes jistý jeho nesouhlas ven.
    Twerin rázem zůstal sám se zajatkyní. Usedl vedle lůžka. Nijak ho nevyvedla z rovnováhy skutečnost, že předstírá spánek. Svým způsobem ho podobné gesto pobavilo. V momentálním případě nepotřeboval své kopí, ale pro jistotu ho nesl pevně připnuté za opaskem. Nastavené na svoji DNA, takže na každého, kdo by ho chtěl sebrat, čekalo hodně nepříjemné překvapení. Pochyboval, že by udělala podobnou hloupost. O silových kopích musela vědět z knihovny vědomostí. Celá loď byla důkazem, co všechno si odnesla sebou. Notnou chvíli čekal, jestli přestane trucovat. Ani se nepohnula, což naznačovalo jistou dávku osobnosti spojenou s pořádnou tvrdohlavostí.
    „Opravdu je tohle všechno nutné?“ zopakoval tutéž otázku, kterou položil už jednou. Neodpověděla. „Já vím, že nespíš,“ dodal se stejným výsledkem. Každopádně měl v záloze ještě pár triků a věřil, že některý z nich zabere, aniž by musel sáhnout ke krajním prostředkům. Jelikož ona byla Branoopanka, tak se chtěl za každou cenu vyhnout krajním prostředkům. Přes všechno, co udělala, patřila k nim a on ji chtěl mít na vlastní straně spíš než jako protivníka. Nereagovala, takže s povzdechem přistoupil k prvnímu kroku. Šlo spíše o psychologický tah, v němž střílel od boku vycházeje z pouhé domněnky. Na druhou stranu se musel hodně ovládat, aby přes vážnost situace udržel vážnou tvář. Byla připoutaná, což situaci ulehčovalo. Lehce položil ruku na její bříško. Spíše škádlivě, než nějak hrubě započal svoji cestu směrem nahoru. Cítil, jak ztuhla, což mohlo znamenat, že trefil do černého. V okamžiku, kdy dorazil nahoru a lehce sevřel jeden vrcholek, otevřela oči.
    Propalovala ho nenávistným pohledem, než zjistila, že on se směje a evidentně nemá v úmyslu žádnou zvrhlost. Choval se jako milenec při první noci. Nepochybovala, že by zašel i dál. Povzdechla si s útrpným výrazem. Tady narazila na protivníka stejně zdatného jako ona sama. Nemělo cenu zkoušet pasivní odpor. Možná bude muset být chytřejší. Pokud bude předstírat spolupráci, tak může získat více volnosti a tím pádem i šanci k osvobození.
    „O co ti vlastně jde, Twerine?“ promluvila nakonec. Velice dobře poznala muže, jenž patřil k oblíbencům rady i vrchního staršího a vedl vědeckou a technickou sekci na Branoopě.
    „Máme stejný cíl, ale jiné záměry.“
    „Opravdu?“
    „Nepovažuji za příliš taktické mít Asgardy za nepřátele, Awren. Já budu raději, když budou na naší straně, i když třeba nebudeme spojenci.“
    „Tak potom jsi skutečně naivní,“ ušklíbla se.
    „Co kdybys mi raději pověděla svůj příběh?“ pobídnul ji lehce.


Kapitola 23

    Awren našpulila lehce rty, jak přemýšlela, zda má vyprávět svůj příběh či nikoliv. Co tím může ztratit? Nejspíš nic. Jenomže na druhé straně muži, jako je Twerin, nelze bezostyšně lhát, jak dělávala, když velela této lodi. Možná některé části vynechá, jiné nepatrně upraví, tak by mohla slavit jistý úspěch. K tomu ale potřebovala čas, který neměla. Předstírala, že jeho otázku zvažuje. Jen na tak dlouho, kolik považovala za vhodné.
    „Co přesně chceš vědět?“ zareagovala protiotázkou.
    „Co se dělo po válce, jak jsi odešla z Branoopy a takové ty věci.“
    „Jo tohle,“ věnovala mu pro změnu kyselý úsměv s jistou dávkou hořkosti. „Ty nemáš tušení, co jste rozpoutali.“
    „Pak mě zcela jistě můžeš poučit,“ podotknul a musel připustit jistou zvědavost.
    „K žádné válce nemuselo dojít, pokud byste se vy z Krumu drželi při zemi a neprovokovali Obchodní cechy.“
    „Přepadali naše konvoje, zcela vědomě. Máme jednoznačné důkazy.“
    „A proto jste začali stavět lodě, kterými se podařilo domnělé piráty rozehnat.“
    „Správně.“
    „Jenomže jste se do toho příliš opřeli. V tom spočívala ta poslední chyba. Vyvrhelové jsou v úzkém svazku s černým obchodem a ti zase s těmi legálními obchodníky,“ vysvětlovala obratem. „Oni původně neměli v úmyslu napadnout Branoopu, ale pouze najít a zničit loděnice a tím i hrozbu.“
    „Napadli Branoopu. Konkrétně napadli váš region.“
    „Jedna z lodí náhodou havarovala,“ odfrkla si a dodala: „A kdo se vás prosil, abyste zasáhli? Nikdo! Měli jste si hledět svého!“ vmetla mu do tváře.
    „Ne, ta loď nehavarovala. Prozkoumali jsme místo dopadu a tady nešlo o havárii, ale o útok. Před dopadem odhodili nálože a zabili tisíce Branoopanů,“ stál si za svým.
    „A tím došlo k soustředění pozornosti k nám. Nejprve jenom pár cechů, ale ty jste poslali k čertu, a tak udeřila spojená armáda a málem nás vyhladili!“
    „Stále neodpovídáš na mou otázku,“ připomněl lehce.
    „Ne, nevyhladili nás, jak jste si možná mysleli!“ odsekla po chvilce ticha.
    „Vím, co jsem viděl.“
    „Ano. Obyvatelé krumského regionu odnesli celou válku nejvíce. Až teprve Khanové zastavili to běsnění, ale jenom proto, že v nich spatřili potenciál.“
    „Kam tím míříš?“ strnul při pomyšlení na to, co uslyší.
    „Jednoduše uviděli možnost udělat z nich mimořádně výkonné vojáky. Z nich pak udělali své osobní gardy tvořící páteř jejich současné armády. Podle všeho projekt stále jede, ačkoliv měli v poslední době jisté problémy. Ztratili kontakt s malou flotilou lodí a nikde je nenašli. Nejspíš tvoje práce, že?“ utrousila posměšně.
    „Může být. Pokračuj.“
    „U nás na Wolveru jsem raději nezkoušeli bojovat a naše ztráty byly nepoměrně menší. Téměř 90% obyvatel se zachránilo. Což o těch z oblasti Itelia říci nemohu. Oni zkoušeli dle vašeho vzoru klást odpor. Ne zrovna účinný, ale kladli odpor, tak je prostě zmasakrovali. Šlo hodně o jednotlivce a malé skupiny, jenomže odnesli to všichni. Zůstalo jich málo, příliš málo, a ti unikli do podzemního krytu, který vybudovali členové rady během války. Tam se schovali a od těch dob o nich není zpráv.“
    „Kolik Branoopanů vlastně zůstalo?“
    „Kupodivu hodně,“ odtušila suše. „Obchodníci se začali mezi sebou přít o zdroje, což způsobilo menší chaos a my jsem víceméně ustoupili do pozadí. Většina našich lidí začala prostě pracovat pro jednotlivé cechy, jako by o nic nešlo,“ dodala, v hlase první známky pohrdání vlastními lidmi.


Kapitola 24

    „Proč jsi vlastně odešla?“
    „Protože jsem se na to nemohla dívat. Nebylo to zase až tak těžké. Obchodníci mají jistá pravidla, a když máš dost kreditů, můžeš si koupit cokoliv,“ řekla nenuceně.
    „I zákon. Všechno je na prodej. Já vím,“ přisvědčil, čímž ji překvapil. Doteď ho považovala za bezbřehého idealistu, honícího se za svou vizí. On ale uvažoval až příliš střízlivě.
    „Odkud máš tyhle informace? Myslela jsem, že vaše skupina zůstala zcela izolovaná neznámo kde.“
    „Hrál jsem si na obchodníka.“
    „Tohle zkus věšet na nos někomu jinému!“ odfrkla přezíravě.
    „Asi jsem byl dost přesvědčivý, když mi na to Genité skočili,“ poznamenal konverzačně.
    „Tys našel Genity?“ nevěřila vlastním uším. Chtěla se mu vysmát. Nikdo nenašel Genity, což nebyla úplně pravda. Jejich základnu našli Aschenové dle informací, jež jim dodala, ale byla už zničená.
    „Našel, získal, co potřeboval, a pak je poslal k čertu,“ pokrčil nenuceně rameny.
    „S jednou lodí?“ poznamenala pochybovačně, jenže tu informaci si pečlivě uložila do paměti.
    „Trochu odbočujeme od našeho rozhovoru,“ přenesl téma rychle jinam. Nehodlal sdělit více, než bylo nutné. „Takže jak přesně jsi unikla z Branoopy?“
    „Nejdřív nákladní lodí jednoho z obchodníků. Dělala jsem pro něj administrativu a ekonomické přehledy. Během roku se mi povedlo postoupit výš až na jeho zástupce. Poté nebyl problém převzít jeho místo a společnost. Byla to poměrně malá a nenápadná firma patřící do Zásobovacího cechu. Výnosy z jednotlivých transakcí se mi podařilo investovat do menších ozbrojených lodí, které doprovázely jednotlivé konvoje a ničily piráty. Z několika zajatých vypadly nesmírně zajímavé zprávy. Během let se mi podařilo navázat pár zajímavých kontaktů a nechat si postavit Zlaté dědictví. Podle plánů, jež se mi podařilo získat ještě za mého působení v radě krátce před koncem války.“
    „A posádka?“
    „Neboj, vybírala jsem nesmírně pečlivě ty správné lidi. Obvykle ztroskotance a zaměstnance jiných firem, které už nechtěly, a tím pádem byli nesmírně vděční za nabídnutou šanci. Flákačů a podobných pitomců jsem se samozřejmě zbavila. Vybudovala jsem si celkem slušné obchodní impérium.“
    „Tak proč přepadání konvojů?“ zajímalo ho.
    „Khanové zkoušeli nabídnout své žoldáky a lodě, jenomže jsem je rychle setřela. Za prvé jejich ceny byly přemrštěné a za druhé jsem měla vlastní spolehlivé lidi. Možná ne v takovém množství, ale dostatečně spolehlivé. Oni to nevzali moc dobře, přičemž sabotovali pár našich zásilek a poškodili naše dobré jméno. V podstatě nás vytlačili z trhu. Proto jsem jim přísahala odplatu.“
    „Ale všechny konvoje nepatřily Khanům.“
    „Ne, ale směřovaly k nim. Navíc Jaguáři podporují pirátství, takže bylo na koho svést odpovědnost.“
    „Ještě bys mi mohla říci ten zbytek, Awren,“ pobídnul ji lehce pobaveně.
    „Co bys ještě chtěl slyšet?“
    „Ty nejsi žena, která by zapomínala. Co se stalo Branoopanům, si bereš osobně. Zkoušíš vlastní způsob, kterým dosáhnout svého. Rozvrátit nepřítele zevnitř, přimět bojovat je mezi sebou,“ nadhodil, pozorně sleduje její reakci.
    „Alespoň uvažuji realisticky!“ odsekla prudce.
    „Proto chceš ukrást asgardské technologie,“ pokračoval stále tím klidným konverzačním tónem. „Nebo ti jde ještě o něco jiného? Něco, o čem jsi nikomu neřekla, o čem není veden jediný záznam, ani v tvém osobním deníku?“
    „Možná,“ ušklíbla se lehce ve snaze zakrýt vlastní paniku, jež se hlásila o slovo. Twerin byl mimořádně prozíravý muž. Mnohem víc, než považovala za možné.


Kapitola 25

    Setkání s Klidem soudného dne proběhlo o den později na zadaných souřadnicích. Cyrix nijak nekomentoval zničení nákladní lodi. Pouze gestem dal najevo, že úkol je splněn. Tím pádem zmizelo skoro padesát nepatřičných svědků. Nyní mohl také jeho zasvětit do plánu, který na základě informací z databáze Zlatého dědictví získal. Kontaktovat asgardského vědce Haimdola, který zůstával v zázemí hluboko uvnitř Asgardského teritoria. Místa, jež zůstávalo ostatním rasám utajené. Jenomže posádce Zlatého dědictví tahle informace padla do rukou. Arwen pouze konstatovala, že získali informace z vraku asgardské lodi. Na otázku, kdo a jak ji zničil, pouze pokrčila rameny. Nejspíš tajemní Wraithové, kteří přišli z galaxie Pegasus a prováděli první průzkum. Nešlo o informaci zásadního významu, tak o nich nemluvila a oni na ni zbytečně netlačili. Což pro ni byla nesporná výhoda. Nejspíš první, kterou skutečně získala.
    Neměli ponětí, co jsou Wraithové ve skutečnosti zač. Ona jistou představu měla. Své plány nesvěřila nikomu, nezapsala je do lodního počítače ani do lodní databáze. Ne, vše si ponechala pouze v hlavě. Díky své paměti znala každý detail. V hlavě měla plán jak využít asgardských technologií a branopanských nanobotů k vytvoření účinné zbraně proti Wraithům. Alespoň teoreticky. V praxi potřebovaly její plány vyzkoušet. K čemuž nebude mít příležitost, alespoň prozatím. Nyní zůstávalo důležité, že ví něco, co oni nevědí. Pokud jim Asgradi nepoví o Wraithech, což znamenalo, že Asgardy nesmí najít. Zde bude muset zapracovat a existovala šance na úspěch. Nyní musela sledovat, jak druhá velká loď zaujala pozici vedle nich, a společně vstoupily do hyperprostoru.
    „K prvnímu bodu dorazíme zhruba za dva dny,“ informoval Twinhead u kormidla.
    „Velmi dobře,“ neznatelně přikývnul Twerin. „Necháme Klid Soudného dne, aby letěl před námi a mapoval cestu. Jeho senzory jsou po posledních úpravách lepší než naše.“
    „Naše zbraně jsou ale výkonnější, takže pokud narazí na problémy…,“ ohradil se Verbatir okamžitě.
    „Tak je z toho vytáhneme,“ doplnil Twerin za něj. „Máme výkonnější zbraně, ale oni zase víc vydrží.“
    „Nemají ochranný štít,“ namítnul podruhé. Jedna z taktických nevýhod branoopanských lodí. Utajení a maskování zabraňovalo nemontovat výkonné štítové generátory. Přesně ty, jež by je prozradily i zamaskované.
    „Ne, zato mají jiné taktické výhody,“ obrátil se k zbrojnímu důstojníkovi s gestem, ať dál situaci nerozebírá kvůli Awren. Jí zatím nemohl úplně věřit, a tudíž nechtěl prozradit, jak moc výkonnou lodí ve skutečnosti Klid Soudného dne je.
    „Samozřejmě mají,“ přisvědčil a dál se věnoval své práci.
    „Kdo vlastně postavil Klid soudného dne?“ zajímala se Awren.
    „Derrylovi lidé,“ odtušil Twerin neutrálně a pro všechny případy dodal i přijatelné vysvětlení. „Měli plány připravené již nějaký čas a já jim dodal zdroje do začátku. Dál už šlo všechno samo.“
    „Ovšem,“ pokrčila rameny. Příliš dobře věděla, že jí neříká úplně všechno. Dával si pozor, aby neprozradil nic, co by mohlo být v budoucnosti důležité.
    „Nejsme bláhoví, Arwen,“ začal mluvit dál. „Dobře víme, kolik lodí máme i jaké jsou naše možnosti. Nebereme si větší sousto, než dokážeme ukousnout. Potrvá ještě řadu let a spíše desítek let, než budeme schopni podniknout skutečnou akci za osvobození Branoopy.“
    „I tak budete potřebovat mocného spojence,“ dodala.
    „Správně,“ souhlasil. Tento argument byl celkem zřejmý.
    „Jseš si jistý, že Asgardi jsou ta správná volba?“
    „Ne, nejsem. Ale tím se budeme zabývat, až to bude aktuální.“
    „Myslela jsem, že uvažuješ víc dopředu,“ zkusila ho lehce popíchnout.
    „Ano, uvažuji. Neboj,“ ujistil ji obratem, ačkoliv žádný další plán v záloze neměl.


Kapitola 26

    Uběhlo přes čtyřicet hodin a cíl, kde se měli vynořit z hyperprostoru, byl vzdálen necelou hodinku cesty. Znovu se sešla celá osádka můstku plus Arwen. Celé dva dny strávila v určené kajutě, kam si přenesla pouze pár osobních věcí, zatím co její dosavadní nepoměrně větší kajutu nechal Twerin důkladně prohledat. Poté ji zapečetil a neprodyšně uzavřel.
Nepotřeboval mnoho osobního prostoru a navíc postrádal Awreninu aroganci. Twerin zůstal v běžné kajutě jako většina posádky, akorát ji nesdílel sám. Z nějakého důvodu zůstával s Leiou, Twinheadem a Ianou spolu, stejně jako na Klidu soudného dne. Jen v mnohem menším prostoru. Mezi nimi neexistovala žádná tajemství. Dlouhé roky odloučení a osamocení je naučily vážit si skutečnosti nebýt sám. Čas strávil seznamováním se s novou lodí. Ukládal si do paměti každý detail. Nejenom Twinheadovu a Ianinu zprávu o stavu lodi a jejím vybavení. Postupně si v jejich doprovodu celou loď důkladně prošel. K tomu, aby jí mohl velet, o ní potřeboval znát co nejvíce. Klid soudného dne studoval celé měsíce. Tady musel vše zvládnout za pouhé dva dny. Přestože konstrukce vycházela ze stejné třídy jako Hvězdná moudrost, existovalo zde hodně odlišností, nepočítaje řadu úprav pro zbraně, které na tuto konstrukci nebyly navržené. Bylo toho dost, aby tím strávil celé dva dny, a přesto neznal úplně všechno. Alespoň jeho syn měl neskonalou radost, když mu popisoval, co všechno zjistili.
    Zato Awren zavřená v kajutě, z níž nemohla odejít, měla víc než dost času k přemýšlení. Původní odhodlání se rozplynulo během poloviny stráveného času. Za tu dobu se v ní něco zlomilo. Nechtěla to dát otevřeně najevo, jenomže právě přišla o celou loď nepočítaje ideály, s nimiž opustila Branoopu. Rozebírala situaci z mnoha pohledů a nebyla si jistá, jestli dělá správnou věc. Po řadě let potkala znovu své lidi, a ačkoliv si to přiznávala nerada, spatřila v nich potenciál. Nešlo o bandu zoufalců bojujících za marnou věc, jak si původně myslela. Napadnout khanský konvoj podle ní patřilo k těm zoufalým krokům, jenomže oni příliš dobře věděli, co dělají. Byli připravení a čekali nejen Khany, ale i Zlaté dědictví. Odkud brali tyto informace? Jak mohli vědět o Haimdolovi, když ani netušili, kdo Asgardi jsou? Příliš mnoho podobných otázek vyvstávalo bývalé radní na mysli. Dospěla k jasnému závěru, že oni jsou organizovaná skupina, za níž musí stát DTKá.
    Ano, jedině pak dávalo jejich opatrné až paranoidní, a přesto neuvěřitelně smělé chování smysl. Twerin musel být Devronova pravá a zároveň prodloužená ruka. A pokud vrchní starší stále žil, mohl organizovat odbojovou skupinu. S potřebnými prostředky a dostatečnou silou k opětovnému získání Branoopy. To byla ta věc, která ji vedla k tomu, že onen pasivní odpor nemá důvod, a že vlastně ani nechtěla klást odpor nebo utéct. Právě naopak. Chtěla se podílet na všem a zajistit úspěch. Jenomže každý měl o úspěchu jiné představy. Zatímco ona chtěla využít stávajícího oslabení Asgardů k získání posledního kousku technologie, který potřebovala, oni je prostě jenom chtěli kontaktovat. Což byl jeden z důvodů rozkolu. Ne, něco jí na tom plánu získat přátelství Asgardů prostě nesedělo. Twerin byl podle jejích pozorování sice charismatickým vůdcem, ale zároveň chladným kalkulátorem.
    Později, když stála vedle něj na můstku, si stále více uvědomovala, že ho sice obdivuje, ale určitě by dokázala být lepší vůdce než on. Možná proto, že byla starší a zároveň radní. Nemohla by se stát radní, kdyby neprokázala jisté nejenom vůdcovské a politické kvality. Pohrávala si se samotnou myšlenkou o převzetí kontroly nad posádkou a ta jí připadala stále lákavější a reálnější. Záleželo na tom, jak velkou loajalitu posádka vůči Tverinovi chová. Rozhodně nebude jednoduché sesadit ho z vedoucího místa. Hlavní bylo, že měla nějaký cíl, za nímž se mohla hnát, a tím pádem se cítila mnohem lépe. Úkol, ať už jakkoliv nemožný, pro ni znamenal novou výzvu a ona dokázala výzvám vždy dostát. Vlastně se přistihla, jak se nepatrně usmívá. Nikdo netušil, že její cesta povede přes řadu zastávek a jedna z nich nadešla právě teď. Nemluvila o ní, ani nemusela. Možná její plán nebyl zdaleka tak nereálný, jak si původně myslela.


Kapitola 27

    Twerin s naprostým klidem hleděl na hlavní obrazovku. Z výrazu Awren pochopil, že přestala trucovat a je ochotná jim pomoc. Jak moc, to zatím netušil. Přesto zůstával paranoidní a podle toho již rozvrhl plány. Příliš dobře si uvědomoval, že jeho plán je poněkud vratký a nejistý, jenomže nemohl odhalit zdroj svých informací. Nechápal úplně, co měl záhadný přítel na mysli, ale jeho informace se ukázaly v minulosti jako hodnotné. Bohužel nenadhodil podobné indicie, když zkoušeli odstranit ten nezvyklý implantát. Než Awern přišla na můstek, dal Cyrixovi pokyn, aby provedl průzkum souřadnic, kde se mají vynořit z hyperprostoru. Zlaté dědictví nemělo maskování a s jeho energetickými zbraněmi by bylo obtížné ho instalovat, natož pak zakrýt zrádné energetické signatury.
    „Vynořujeme se z hyperprostoru!“ hlásil Verbatir s klidem, ačkoliv toho nebylo zapotřebí.
    „A Klid soudného dne?“
    „Dorazí k cíli za necelou minutu!“
    „Velmi dobře,“ přikývl na tuto informaci. Doufal, že jeho podezření bude bezpředmětné. Bohužel se opět nemýlil. Věděl dopředu, že se nemýlí.
    „Přichází kódovaný signál z mateřské lodi,“ oznámil Verbatir podruhé.
    „Vyrovnejte zpoždění a ukažte, na co narazili!“ Twerin popošel dva kroky kupředu, aby lépe viděl na taktický display.
    „Panebože, to je ale kolos…,“ vydechl zbrojní důstojník překvapeně.
    „Viděli je?“ zajímal se. Čekal leccos, ale desítky kilometrů dlouhou loď opravdu ne.
    „Ne. Vynořili se mimo dosah senzorů a zamaskovali dřív, než je mohli zaznamenat.“
    „Výborně,“ přikývl a napůl si oddechl. „Nějaké další lodě?“
    „Ano, asi tucet. Jsou v blízkosti toho kolosu, takže nelze přesně určit počet ani typ. V naší databázi každopádně nejsou,“ zavrtěl Verbatir hlavou, neboť si ihned projel všechny záznamy.
    „Awren?“
    „Ano?“
    „Víš, komu patří ty lodě?“ zeptal se do ohromeného ticha radní.
    „Ta menší plavidla budou aschenská, třídy Gunship, ale neznám jejich modifikace. Vím, že mají nejspíš vícerou verzí,“ odpověděla pohotově. Sama byla překvapená, jakou loď si věčný císař Oalarydy zvolil.
    „A ta velká?“ pobídl ji dál.
    „Nikdy předtím jsem ji neviděla,“ přiznala po pravdě.
    „Ale znáš Ascheny?“
    „Ano.“
    „Měla jsi se tady s nimi setkat?“ přitlačil na ni, pozorně sleduje, zda zalže či nikoliv.
    „Ano, jejich císař…“
    „Nás v této chvíli ani v nejmenším nezajímá!“ utnul Twerin její vysvětlení v půli věty.
    „Měla jsem pro něj informace o pohybech zbraní, jež Khanové převáželi…,“ přiznala.
    „Pak bude asi zklamaný,“ utrousil suše.
    „On na ty informace čeká, Twerine!“ ucedila skrz zuby. „Pokud se neobjevím nebo je nepošlu v termínu, začnou po mě pátrat.“
    „Tou dobou už budeme dávno pryč.“
    „Když ty informace dostanou, odletí a nebudou se o nás dále zajímat.“
    „Informuj Cyrixe, ať odtamtud vypadne,“ pokynul Verbatirovi ignoruje poslední větu.
    „Nechci tě podrazit, Twerine! Klidně můžeš tu zprávu vidět, když mi nevěříš!“ osopila se na něj. „Stačí zanechat jeden signální modul. Nikdy nezjistí, kdo tady byl ani kdy, jestli ti jde o prozrazení! Nebudou vůbec vědět, že tady vůbec někdo byl.“
    „Nastavit nový kurz,“ ignoroval ji dál a vůbec nebral v potaz, co říká.


Kapitola 28

    Samozřejmě slyšel každé Awrenino slovo. Upřímnost, kterou neomylně poznal, musel momentálně nechat bez povšimnutí. Přestože její návrh v sobě nesl poměrně bezpečné řešení, musel ho jednoznačně zamítnout. Jeho plány zahrnovaly i jisté aspekty, na než nebyl zrovna hrdý, a toto byl jeden z nich. Jedním z kroků bylo zavřít dveře za jejím dosavadním životem, pokud se má jednoho dne připojit k nim, a on usiloval, aby k připojení došlo. Spatřil v ní potenciál, jenž pro jejich věc znamenal poměrně hodně. Prvním krokem bylo zabití zbytku posádky. Druhým bylo poslat Derrylovi možné souřadnice její základny. Podle všeho tam najde další zdroje a zničí její společnost. A třetím bodem bylo odříznout ji od jejích dosavadních přátel a spojenců u jiných ras. Právě z posledního bodu neměl vůbec žádnou radost. Z jejího projevu pochopil, že vůdce Aschenů jí důvěřuje. Tím, že ho zklame, nepochybně dosáhne třetího bodu a uzavře jí cestu zpět k dosavadnímu životu.
    „Ty…!“ sevřela pevně rty a hledala pořádně jadrný výraz, kterým by ho osočila.
    „Odveďte ji!“ přikázal, aniž by na ni pohlédl. Wordan a Excelon k ní okamžitě přistoupili a uchopili každý z jedné strany. „Až mi budeš chtít skutečně říct pravdu bez dalších podrazů, budeme se bavit dál,“ pokračoval silně neosobním tónem, zatímco Klid soudného přilétal na souřadnice setkání.
    „Nechci ti do toho nějak mluvit, Twerine,“ zaslechl hlas od taktiky, tichý, aby ho slyšel jenom on. „Ten, kdo postaví takovou mateřskou bázi, by mohl být velice mocný spojenec.“
    „Tady jde o něco jiného. Khanové převáželi někomu zbraně,“ rozvíjel Twerin svůj výklad situace. „Mateřská loď takové velikosti znamená jediné. Tihle Aschenové vytáhli do války. Nejspíš by nás do ní mohli zatáhnout taky, což právě nepotřebujeme.“
    „V tom máš nejspíš pravdu.“
    „No a pokud nedostanou informace, začnou pátrat kolem sebe a tím dojde ke zbrždění jejich aktivity. Navíc, když nebudou mít potvrzené informace o dodávkách zbraní, které ostatně nikdy nedorazily,“ ušklíbl se při samotné myšlence, „nebudou mít pádný důvod zaútočit, ať už je nepřítelem kdokoliv. No a pokud zaútočí bez důvodu…,“ nechal zbytek věty nevyřčen s jednoznačně znějící pointou.
    „Máš pravdu, takové spojence bych nechtěl,“ přisvědčil Verbatir podruhé uznale s omluvou. „Promiň, že jsem si dovolil o tobě pochybovat.“
    „Hlavně o mě nepochybuj často,“ odtušil Twerin lehce. „Awren bývala velice dobrý manipulátor v dobách, kdy ještě zasedala v radě.“
    „Aha.“
    „Takže si všichni, nejenom ty, dávejte pozor na to, co vám bude říkat, jak vás bude chtít přesvědčovat,“ pokračoval říkaje si v duchu: „A o kolik jsem lepší než ona?“ Nenašel přímou odpověď, jenom pocit, že on je ten lepší, ačkoliv nedokázal vysvětlit proč.
    Udělal, co mohl, aby posádku uchránil před jejím vlivem. Riziko bylo příliš velké, než aby mohl byť jen přemýšlet o kontaktu s Ascheny. Ostatně ona neměla tušení, proč vůbec vyrazili do pole. Nejspíš uvěřila zprávám o jejich akci, v níž zničili Genity a vzali si kompletní záznamy o jejich projektu. Jenomže nevěděla proč. Tato technologie byla sama o sobě Branoopanům zbytečná. Samotná data neobsahovala postup, jak zařízení bezpečně odstranit. Ovšem jiné rase mohla tato technologie získat strategickou výhodu nad ostatními. Zatím počká, než se zmíní Awren o projektu, který Genité s Branoopany prováděli. Bude potřebovat čas k vyvztekání, než s ní bude rozumná řeč. Jelikož očekával přinejmenším zradu, naplánoval podle map v lodním počítači úplně jinou trasu do Asgardského teritoria. Byla o něco delší, ale podle něj mnohem bezpečnější. Částečně kopírovala jejich původní trasu, ale chtěl mít jistotu, že Aschenové náhodou neznají letový plán Zlatého dědictví. Nevěděl, kolik času vlastně má, ale s tím si momentálně nelámal hlavu. Důležité bylo dostat se na místo určení v jednom kuse s oběma loděmi, navázat kontakt a čekat, co se bude dít dál.


Kapitola 29

Aschenská mateřská loď třídy OAL o dva dny později

    Můstek mateřské lodi zůstával nezvykle tichý. Všichni členové osazenstva plnili své povinnosti, ačkoliv bylo jasné, že nic nenajdou. Stejně tak čas, kdy měla pro věčného císaře Oalarydyho dorazit důležitá zpráva, vypršel. Jeho zdroj se neobjevil a to pro ni nebylo vůbec typické. Admirál Morphe přecházel chvíli po můstku v očekávání, že se někomu podařilo vytřískat z údajů sondy více informací. Ano, před dvěma dny jedna z jejich sond zachytila cosi nezvyklého, ale nemohli přesně určit co. Jelikož přesně v té době čekali svou spojku s informacemi, mohla zde existovat spojitost. Pokud by se podařilo z těch údajů něco vyčíst. Což nikdo nedokázal. S povzdechem usedl do svého velitelského křesla. Císař nebude potěšen, až se probudí. Přemýšlel, co mu řekne. Oalarydy býval sice velkorysý a k jeho nelibosti i štědrý, ale občas dokázal být i prchlivý. Otočil se od posádky můstku a přemýšlel. Zkoušel přesvědčit sám sebe, že šlo o pouhé duchy na senzorech.
    Nemohl vidět jednoho z techniků u senzorů, jak provádí úpravy, které neměl v popisu práce. Místo prohledávání dat cosi kutil, nikým nepozorován. Poté, co usedl na své místo, začal nenápadně pracovat. Náhodný pozorovatel by si všimnul, že pracuje neuvěřitelně rychle a přitom se vůbec nedívá na ruce. Místo toho se rozhlížel kolem sebe, zda si ho někdo nevšimnul. Dovolil si slabý úsměv, když byl konečně hotov. Naposledy se rozhlédl, než vstal. Můstek byl ještě ponořen do lehkého přítmí symbolizujícího noc na domovské planetě, takže se nenápadně vykradl ven. Šlo o chování zcela nehorázné a nehodné důstojníka aschenských elitních sil. Došel až na konec chodby k výtahu pro posádku. Císař a admirálové měli svůj vlastní, vedoucí na vyvýšenou část můstku. Zapadl za roh, tak, aby ho zadýchaný technik neviděl. Ten však spěchal a neohlížel se vlevo či vpravo. Konečně si dovolil vítězoslavný úsměv. Jeho uniforma se změnila na černý přiléhavý oblek a on vstoupil do výtahu spokojen s vývojem události. Dveře se za ním zavřely a výtah sjel přivolán do nižšího patra, jenomže on už v něm nestál.
    Mladý technik doslova běžel, marně doufaje, že si kapitán nevšiml jeho nepřítomnosti. Kupodivu ho nikde neviděl, což nemuselo nic znamenat, protože si stejně později, když bude chtít, najde čas jeho skutečného příchodu na můstek. Dokud mu nikdo nevěnoval pozornost, usedl ke svému terminálu a pokračoval ve včerejší práci. Nenašel nic a ani nečekal, že by našel. Šlo o únavné jednotvárné hledání a prověřování všech možných postupů na základě nejasného vysílání ze satelitní stanice. Povzdechl si, dávaje tak najevo svou soukromou nelibost, protože šlo o rozkaz samotného císaře a jeho rozkaz byl jako zákon. Tudíž bude hledat, dokud nedostane rozkaz přestat. Už teď sotva potlačoval zívnutí. Jenomže něco bylo jinak. Zjistil, že má přenastavený panel na úplně jiné hodnoty skenování, a nepamatoval si, že by nějaké nastavoval. Zamračil se, ale zkusil, co z toho vyjde. Za pár okamžiků už překvapeně hleděl na výsledek. Co čert nechtěl, kapitán si zrovna vybral okamžik, kdy vrtěl hlavou nad novými údaji a dával najevo své pocity. Už chtěl porušit protokol, když kapitán stanul přímo nad ním.
    „Problém?“ zamrazilo ho, když uslyšel hlas nadřízeného přímo za sebou. Očekával, že ho vypeskuje před všemi ostatními a znovu ho veřejně poníží.
    „Pane, já…,“ zakoktal v očekávání katastrofy a horečně přemýšlel, jak osvětlí svůj pozdní příchod.
    „Něco jste našel?“ vyštěkl na něj kapitán příkře, neboť nesnášel podobné projevy nejistoty. Správný důstojník měl odpovídat promptně ať už pravdu či lež.
    „Ano, pane!“ řekl již mnohem řízněji, neboť jeho veliteli evidentně nešlo o pozdní příchod, ale o údaje senzorů, o nichž bude muset on a admirál informovat císaře.
    „Ukažte?“ naklonil se k němu s již mírnějším tónem.
    „Tady, pane, naše senzory zachytily stín a momentálně se podařilo ten záznam více vyčistit,“ ukazoval na obrazovce.
    „Máte tušení, co to může být?“ zabručel mnohem spokojeněji.
    „Maskovaná loď, pane.“ Tentokrát si již mohl dovolit vítězoslavný úsměv. Zabodoval.


Kapitola 30

    „Velmi dobře. Skvělá práce,“ pronesl kapitán pochvalně. V duchu si oddechl. Konečně našli něco, co bude císaře zajímat a trochu ho uspokojí.
    „Děkuji, pane.“
    „Překopírujte informace do taktického úseku. Možná z toho dokáží dostat něco víc!“ přikázal a víc pozornosti mu nevěnoval, za což byl technik vděčný.
    Věčný císař Oalarydy vstoupil toho rána na můstek vlajkové lodi v podivné náladě. Jako každý správný císař věřil v nadřazenost své rasy i ve skutečnost, že si dokáže poradit s jakýmkoliv problémem či výzvou, kterou před ně osud postaví. Proto očekával konečně nějaké výsledky a důvod, proč Arwen nepřiletěla. Mohla mít potíže, ale tahle Obchodnice byla příliš mazaná, než aby ji někdo jen tak dostal. Zatím byla vždy přesná a dochvilná, takže pocítil náznak zklamání. Admirál Morphe už na něj čekal a z toho, jak se tvářil, vyplývalo, že nemá na skladě příliš dobré zprávy. Nehodlal ho vinit z neúspěchu. Ne, admirál byl příliš dobrým a cenným velitelem, než aby ho jen tak z rozmaru nechal vyměnit. Všimnul si, jak upřel pohled na přicházejícího kapitána Dynalona.
    „Myslím, že něco máme, můj císaři,“ řekl k úlevě nejen admirála, ale i svého nejvýše postaveného nadřízeného.
    „Opravdu?“ pousmál se lehce.
    „Pojďte prosím za mnou do taktického střediska,“ pokynul rukou. „Jeden z našich techniků dnes konečně vyčistil záznam sondy natolik, že z něj vylezlo něco skutečně zajímavého. Doufám, že náš taktický úsek z toho vydoluje zbytek,“ mluvil, zatímco oba dva vedl do řídícího střediska taktických operací.
    „Velmi dobře, kapitáne!“ pochválil ho admirál rychle a pustil císaře před sebe do dveří. Taktický úsek obsluhovalo relativně málo členů posádky, zato vysoce specializovaných. Všichni přerušili svou práci, aby gestem úcty pozdravili věčného císaře. Vladařským gestem ruky doplněným úsměvem jim pokynul, ať pokračují v práci. Kapitán popoběhl k trojici mužů u jednoho z ovládacích holotanků a ti začali na jeho pokyn pracovat. Už obdrželi výsledky a záběry senzorů, díky nimž bylo možné hledat v databázi. Nebylo toho moc, pouze trochu rozmazaný a navíc nekompletní obraz. Na nich zůstávalo, aby doplnili chybějící díl skládačky a vytvořili nejpravděpodobnější hypotézy. Když se ujistil, že na tom pracují s maximálním úsilím, mohl věnovat pozornost svým nadřízeným.
    „Nuže, kapitáne?“ vyzval ho Oalarydy trpělivě. Připomínal si, že musí být trpělivý. Vládci, kteří neměli trpělivost, obvykle rychle skončili, a ne vždy šlo o šťastný konec. Spíše naopak.
    „Tady, můj pane,“ aktivoval kapitán volný holotank. „Zde jasně vidíme, co naše sonda náhodou zachytila.“
    „Maskovaná loď?“
    „O tom není pochyb.“
    „Ale naše sondy by měly odhalit i maskovanou loď, ne jen její nejasný stín,“ poznamenal císař konverzačně.
    „To jistě ano, ovšem tato loď se vynořila na okraji našeho senzorového pásma a poté jím proletěla. Zde nejspíš vidíme náhodný senzorový paprsek, který na deset mikrosekund prošel jejich maskováním. Možná kdyby se vynořila hlouběji v našem pásmu, tak by ji senzory zaznamenaly,“ podal vysvětlení, jež znělo přijatelně a logicky. Kromě toho, že nikdo z nich nevěřil příliš náhodám.
    „Jak potom proletěli skrz naše pole? Měli bychom minimálně zachytit emise jejich motorů, nepočítaje…,“ začal admirál vypočítávat důvody, proč k tomu nemělo dojít.
    „Na to nám odpoví náš taktický úsek, admirále!“ přerušil ho kapitán poněkud nezdvořile. „Každopádně ta loď nevydávala žádné zachytitelné emise. Ani motory, ani zbraně, nic z toho, co dokážeme lokalizovat.“


Kapitola 31

    Dvojice branoopanských lodí se přiblížila k dalšímu přechodu z hyperprostoru. Poslední dva skoky proběhly bez obtíží. Žádné další překvapení na ně nečekalo. Přesně jak Awren řekla během posledního rozhovoru. Jenomže Twerin zůstával stále opatrný, kdesi na hranici rozvahy a paranoii. Poslouchal, vstřebával všechny informace, ale vybíral si z nich pouze ty potřebné, zbytek ignoroval. Samozřejmě tím bývalou radní přiváděl k šílenství, ale o tohle usiloval celou dobu. Popichoval ji, dráždil, nutil ukázat svou pravou tvář, osobnost a charakter, který stále skrývala. Nejspíš slavil úspěch, však skoro dva týdny usilovného psychologického nátlaku musely přinést alespoň nějaké ovoce. Přesto si nebyl úplně jistý, ale z toho důvodu ji nechal instalovat bio-implantát hned na začátku, když ji během prvního rozhovoru omráčil. Tím pádem mohl v klidu kontrolovat veškerý její pohyb po lodi.
    Uvolnil bezpečnostní přístupové kódy, takže mohla vstoupit i do jiných částí lodi. Bezpečnostní systém Iana s Twinheadem předělali na bio-detekční, takže nikdo kromě Branoopanů nemohl projít ani dveřmi. Nepočítaje pár bezpečnostních systémů, které měly případné návštěvníky eliminovat. Později hodlal bezpečnostní protokoly uvolnit úplně, ale teprve tehdy, až se k nim připojí úplně o své vlastní vůli. Právě ona mohla být tím klíčem k porážce Obchodní federace a osvobození Branoopy. Také už uvažoval, že by prostě mohli založit nový svět a zajistit jeho bezpečnost a suverenitu proti každému narušiteli. Pokud by za nimi stála významná mocnost, jež by je uznala, mohla by být Aceria novým světem, i když pro své nehostinné podmínky těžko mohla pojmout větší množství populace.
    Konečně vstoupili do normálního prostoru. Provizorní maskování na Zlatém dědictví nefungovalo úplně stoprocentně. Z větší blízkosti by je senzory nepřátelské lodi určitě objevily. Proto se jako první z hyperprostoru vynořil Klid soudného dne. Díky svému maskování dokázal obstát i v senzorovém poli Aschenů, aniž by byl odhalen. Alespoň neregistrovali známky odhalení. Twerin původně hodlal Cyrixe pokárat za nerozvážnost, ale nakonec ho jenom vybídnul, ať je příště obezřetnější. Byl ve své funkci stále příliš nový a on nepotřeboval srazit jeho narůstající sebevědomí. Jenom potřeboval trošičku umírnit. Ještě nenadešel čas ukázat se otevřeně. Čas skrývání a tajemství stále nepominul a nejspíš ještě dlouho nepomine.
    „Hlášení!“ obrátil se Twerin k Verbatirovi.
    „Všude klid,“ odtušil, aniž by si uvědomoval, jak moc jeho poznámka vystihuje situaci.
    „Tedy dobře, zahájíme poslední fázi našeho letu.“
    „Rozumím.“
    „Tentokrát poletíme přímo, Klid soudného dne necháme za sebou,“ nadechl se Twerin k pokračování. „Ať se vynoří z hyperprostoru v bezpečné vzdálenosti za námi a sledují situaci.“
    „Z toho nebude mít Cyrix zrovna radost,“ ušklíbnul se Branoopan.
    „Potřebujeme někoho, kdo nám bude krýt záda,“ dodal Twerin pro všechny případy: „Ať udržuje rádiový klid.“
    „S potěšením mu tu zprávu odešlu,“ dodal důstojník, sotva potlačující smích. Smích, jenž v sobě nesl ještě něco jiného. Nezachytitelného běžným uchem. Verbatir chtěl konečně být vpředu a mít možnost něco zničit, což byl jeden z důvodů, proč ho tollánská iontová děla doplněná o další technologie, nepočítaje tu aschenskou, tolik nadchla.
    „Zadat kurz na souřadnice číslo pět!“ přikázal Twerin kormidelníkovi Mironetu, který na rozdíl od taktického úseku zůstával tichý a mlčenlivě přijímal rozkazy. Pouze kývnul, což Twerinovi vyhovovalo víc než Verbatirův sarkasmus. Zjevně strávil příliš mnoho času s Derrylem a ostatními Nebranoopany. Neměl vůči nim rasové předsudky, toho byl dalek, ale oni ovlivňovali jinak vážné Branoopany více, než považoval za možné. Další bod, s nímž si bude muset lámat hlavu. Raději sám, než aby čekal, co vypadne z radních. Za ta léta se stali příliš jiní, kdežto radní se mnoho nezměnili.


Kapitola 32

    Poslední část cesty překonali v následujících šesti dnech. Tentokrát žádné okliky ani průzkum. Vletěli rovnou na souřadnice údajné asgardské základny. Klid soudného dne vystoupil z hyperprostoru o něco dříve a dál pokračoval zamaskovaný. Zlaté dědictví se tak vynořilo v blízkosti planetární soustavy. První senzorový průzkum jasně odhalil, že jsou na správném místě, stejně jako to, že o nich Asgardi věděli dříve, než přiletěli. Každopádně byli zaskočení nenadálou návštěvou. Zatím co zlatá loď pokračovala bez známek nepřátelství do nitra soustavy, dvojice lodí třídy O’Neill Jormund nastavila kurs tak, aby jim zkřížila cestu ještě předtím, než doletí k planetě. Podle všeho museli narychlo přiletět, neboť kolem planety byly instalované obranné stanice.
    Zbraňové systémy je zaměřovaly, jak se dostávali do pole jejich působnosti, ale protože sami neaktivovali svůj obranný systém, zůstávaly pouze u toho. Což měla přítomnost dvou velice výkonných lodí rychle změnit. Twerin zůstával na rozdíl od ostatních ledově klidný. Verbatir se nervózně ošíval, jak jeho panel ukazoval zaměření těžkých zbraní na jejich loď, ale dobře si uvědomoval, že střílet mohli dávno. Potom by jim ani ochranné štíty nepomohly. Ne, oni čekali, až dorazí na místo určení. Twerin nechal Mironeta úmyslně zpomalit, aby Asgardi dorazili před nimi. Úplné zastavení nechal provést až v okamžiku, kdy Asgardi zaujali pozici na orbitě planety. Nenechali se ani v nejmenším vyvést z rovnováhy tím, že Branoopané neaktivovali své zbraně.
    „Vedoucí loď nás zdraví,“ naklonil se Verbatir dopředu ke svému veliteli.
    „Konečně,“ zamručel Twerin. Doufal, že nebudou čekat příliš dlouho nebo si nepovolají pro jistotu další posily. Nepůsobili příliš jistým dojmem. „Na obrazovku.“
    „Jsem Daar, velitel Asgardské lodi Teal’c,“ představil se šedý mužíček s obličejem podobným hmyzu a velkýma černýma očima sedící ve velitelském křesle. Většinu osazenstva překvapilo, jak Asgardi vypadají, jelikož ještě nikdy žádného neviděli. Určitě očekávali někoho vznosnějšího.
    „Jsem Twerin, velitel branoopanské lodi Zlaté dědictví,“ představil se taktéž formálně. „Přiletěli jsme, abychom požádali o pomoc Haimdola, vedoucího vědeckých projektů Asgardů.“     „Umístění našeho zařízení je přísně tajné!“ řekl Asgard s patrným ostřím v hlase. „Nikdo kromě velitele Thora nezná naši pozici. Ani Asgardská nejvyšší rada neví, kde máme náš hlavní vědecký stan.“
    „Máme informace z trosek asgardské lodi, kterou zničili před několika lety Wraithové,“ doplnila Awren pohotově, dřív než Twerin mohl podat pravdu ze svého hlediska. A také, aby padly otázky, na něž by hrozně nerada odpovídala.
    „Žádná z našich lodí nechybí, ale netušíme, zda kurýr dorazil zpátky do naší galaxie,“ připustil velitel Daar opatrně. Stále jim nedůvěřoval.
    „Záznamy byly poškozené, ale jejich navigační systémy se podařilo zkopírovat a najít bezpečnou cestu až sem,“ přihodil Twerin a doufal, že tak nějak to skutečně bylo. Awren si dávala pozor, aby před svou bývalou posádkou zatajila informace klíčového významu, takže je vymazala z hlavní databanky.
    „Vaše zbraně nejsou branoopanské,“ odtušil Asgard po chvilce.
    „Ne, nejsou. Pouze konstrukce lodi zůstala zachovaná. Zbytek jsou úpravy a technologie doplněné z různých zdrojů,“ promluvila znovu radní.
    „Asgardi neprodávají žádnou technologii. Přátelům a spojencům ji můžeme poskytnout, ale vy nejste ani jedno, ani druhé. Pro nás jste nezvaní hosté!“ Nakláněje se na obrazovce nepatrně blíž směrem k nim lehce přimhouřil oči nim. Měřil si nejen mluvčí, ale i muže, jenž se představil jako velitel lodi.


Kapitola 33

    „Nejsme tu kvůli získání technologie ve smyslu, který chápete,“ odpověděl Twerin zcela klidně. Nevěnoval Awren jediný pohled, ale ani nemusel. Pravda zřejmě nebylo to pravé, co zde potřebovali. Upřímnost a dobré úmysly by nejspíš nezabraly. Dohodli se na tom během letu sem. Na to byli Asgardi příliš nedůvěřiví.
    „Ano? A proč tedy?“
    „Máme jeden závažný problém a doufali jsme v Haimdolovu pomoc,“ opáčil na vysvětlenou.
    „A proč bychom vám měli pomoct?“ poznamenal Asgard tázavě.
    „Lépe později než nikdy.“
    „Nemáme vůči vám žádné závazky!“ učinil Daar gesto rukou, ale z jeho dosud neutrálního výrazu se ztratilo dosavadní sebevědomí.
    „Ale ano, Branoopa patřila k chráněným planetám spadajícím pod ochranu Asgardů. Jenomže jste neudělali nic, aby Branoopa zůstala nám Branoopanům a neskončila v plamenech obsazená Obchodní Federací a kdoví kým ještě.“
    „Když jste dosáhli určité úrovně, nepovažovali jsme za nutné na vás dále dohlížet,“ zamyslel se Asgard a přemýšlel, jestli jeho argument má svou váhu či nikoliv. „Stejně tak byste neměli o naší přítomnosti vědět.“
    „Dokud nedosáhneme potřebné úrovně, na níž se budeme moci setkat jako rovný s rovným,“ doplnil Twerin za něj.
    „Pokud ovšem jste Branoopané…,“ vynesl Daar poslední trumf na povrch.
    Twerin chtěl něco odpovědět, dříve než jeho a Awren uchopil transportní paprsek. Znovu se objevili tentokrát v tmavé, spoře osvětlené místnosti. Za jedním panelem stál jeden z Asgardů a podle zeleného paprsku, jenž přes ně dva přejel, je zkoumal. Očekával, že si budou chtít ověřit jejich totožnost. Jenom netušil, že budou tak neimpozantní. Sahali jim sotva do pasu a vypadali nesmírně drobně na členy významné a uznávané rasy. Na velikosti po fyzické stránce ale nezáleželo. Museli mít úplně jiné přednosti, jinak by nebyli tam, kde jsou dnes. Tipoval, že asgardský mozek musí být vyspělejší než ten jejich. Nebo šlo o úpadek v evolučním vývoji. Kdysi dávno mohli být větší, ale technologický rozmach jim ubral na fyzické podstatě.
    „Zajímavé, velice zajímavé,“ zaslechli, jak Asgard promluvil. Hovořil spíše k sobě než k nim, ale podle zamyšleného zavrtění hlavou bylo zřejmé, jak moc je překvapen. „Vskutku jste Branoopané.“
    „Říkali jsme přeci, že ano,“ odtušila Awren uraženě. Neměla ráda, když jí nikdo nevěřil.
    „Ano, vidím,“ přisvědčil Asgard. „Ovšem způsob, jakým jste nás nalezli, vzbuzuje u velitele Daara přinejmenším otázky.“
    „A jaký způsob by podle něj byl přiměřený?“ chopil se Twerin slova.
    „Velitel Daar velí asgardským silám chránícím tuto soustavu,“ nadhodil Asgard opatrně. „Jak už vám řekl, naše pozice je přísně tajná a nikdo ji za posledních deset let neodhalil, což neznamená, že vy byste toho nebyli schopni. Působivé. Velmi působivé.“
    „Možná bychom si měli o něčem promluvit,“ chopil se Branoopan znovu slova. „Třeba proč jste nás nekontaktovali, když jste viděli, že jsme dosáhli požadované úrovně. Sama vaše přítomnost mohla zabránit dobytí našeho světa.“
    „Velmi smutné a politováníhodné,“ promluvil Haimdol po chvilce ticha a vypadalo to, že je mu to opravdu líto. „Bohužel Branoopa nebyl jediný chráněný svět, který Asgardi museli ponechat osudu, ačkoliv v případě Branoopy nejvyšší asgardská rada hodlala učinit výjimku.“
    „Jenže neudělala,“ pohlédla na něj Awern nevraživě.
    „Musíte pochopit, že Asgardi již nemají takovou výsadní pozici, které se těší v domovské galaxii. Musíme zde čelit příliš mnoha mocnostem a ne všechny jsou přátelské,“ začal zeširoka.


Kapitola 34

    „Tudíž jste nás nechali na pospas osudu,“ nenechala se radní odbýt.
     „Nejvyšší rada schválila plány na ochranu Branoopy, neboť si uvědomovali případný potenciál, jejž vaše rasa představuje, ale chvíli trvalo, než vrchní velitel Thor vyčlenil příslušné síly, které měly zajistit vaši bezpečnost.“ Z poslední věty jasně vyplynulo, co se snažil říci celou dobu.
    „Příliš pozdě.“
    „Když flotila dorazila, už nebylo co zachraňovat. Branoopu si nárokoval nezávislý obchodní cech, a ačkoliv nám učinili nabídku malé enklávy, nebylo v našem zájmu přijmout. Je mi to opravdu velice líto.“
    „A co teď?“ nadhodil Twerin. „Jsme zde a prosíme o pomoc.“
    „Asgardská flotila je roztroušena a stávající situace je krajně nejistá…,“ začal znovu omluvně vysvětlovat Haimdol.
    „Nemluvíme o vojenské pomoci! Kvůli ní jsme nepřiletěli až sem,“ přerušil ho Twerin.
    „Co přesně máte na mysli?“ Naklonil hlavu nalevo a poté i lehce napravo, což u něj znamenalo projevení zájmu.
    „Máme problém, s nímž si nedokážeme poradit,“ začal Twerin opatrně. Nejen kvůli asgardskému vrchnímu vědci, ale i současně Awren. „Naši lidé se stali obětí nezvyklého experimentu Genitů. Všichni v sobě mají nějaký podle nás bio-implantát, jejž nejde odstranit, aby mohli být znovu sami sebou. Veškeré pokusy o odstranění skončily tragicky. Krátce po pokusu se spustila destruktivní sekvence a zničila mozek, takže zůstala jenom prázdná schránka. Nic víc.“
    „Hm, zajímavé.“
    „Tohle je ta věc, o níž ses mi zapomněl zmínit?“ neodpustila si štiplavou poznámku radní.
    „Nevěděl jsem, jak bys na to reagovala,“ pokrčil rameny.
    „Kolik jste jich vlastně odvezli, než vás napadlo zničit základnu Genitů?“ zajímala se obratem.
    „Kolem jedenácti tisíc,“ odtušil bezvýrazně.
    „Jedenáct…,“ vydechla překvapeně. Věděla o tom, že Někdo, Genité ukradli Khanům cosi cenného, ale že to byla valná část skupiny Intela Comparuse netušila. Jednoho z jejích bývalých spojenců v radě. Vědět, že její přítel je v podstatě mimo, neschopen vnímat okolí...
    „Ano, dva z nich jsou na palubě. Jeden na palubě Zlatého dědictví, druhý na Klidu soudného dne. V sekci, do níž mám přístup jenom já osobně,“ doplnil Twerin poslední díl skládanky.
    „Takže máte ještě jednu loď?“ ujišťoval se Asgard opatrně.
    „Nechtěl jsem riskovat ztrátu obou dvou, takže jsem je rozdělil. Druhá loď vystoupila z hyperprostoru mnohem dříve. Šlo o pouhé bezpečnostní opatření. Na našem utajení závisí i naše přežití. Kdyby obchodníci tušili, že stále existujeme, mohli by se znovu spojit ve snaze najít nás.“ Mluvil o faktech, jež považoval za naprostou samozřejmost.
    „Podobně jako my. I když za námi stojí asgardská flotila vedená vrchním velitelem Thorem,“ promluvil Haimdol uvážlivě. Tihle Branoopané byli velice inteligentní a nesmírně chytří. Možná je léta v exilu zocelila ještě více, než mohli doufat, a nejspíš by mohli být tím chybějícím článkem, který se snažili po celé roky doplnit na zdejší vědecké základně.
    „Při útěku z domovského světa se opatrnost stala naší druhou přirozeností. Díky tomu naši lidé přežili a dokázali postavit lodě, jako ta, již vidíte,“ pokrčil Twerin neutrálně rameny. Poté co připustil existenci Klidu soudného, ukázal přinejmenším hlavní část svých karet.
    „Stejně jako jste nechtěl ztratit všechno tím, že sem jenom tak vletíte. Velmi chytré,“ přikývnul Asgard uznale. „Velitel Daar však očekává, že zavoláte i druhou loď, a nabízí vám záruku bezpečí.“
    „Souhlasím,“ rozhodl se Twerin po chvilce váhání.
    „Velmi dobře,“ přikývnul Haimdol. „Jelikož naše stanoviště je stejně prozrazené, začneme s přípravami na přesun. Mezitím se podíváme, co můžeme udělat pro vaše přátele.“


Kapitola 35

    „Dobře, budu potřebovat navázat spojení s naší lodí skrze své velitelské kódy na můstku naší lodi.“
    „Souhlas, přenesu vás zpátky,“ kývnul Haimdol lehce, ale bylo jasné, že velitel Daar je poslouchá a vydává další pokyny ze své pozice.
    „Tady Awren zde zůstane jako náš zástupce, pokud nemáte námitek,“ navrhnul Twerin a nemohl si nevšimnout jejího lehkého zamračení. Nečekala, že jí dá důvěru tak brzy v tak důležité chvíli.
    „Dobře,“ přisvědčil Asgard, pohnul jedním z kamenů na svém panelu a Twerin v mžiku stál znovu na palubě Zlatého dědictví. Působil stále tím klidným a jistým dojmem, jenž dokázal osádku můstku uklidnit. Měl trochu obavu, aby taktický důstojník nezkusil během nepřítomnosti udělat něco nepředloženého, ale návštěva tam dole netrvala zase příliš dlouho a Verbatir byl příliš překvapený, než aby reagoval. Obzvláště v okamžicích, kdy jeden chybný krok mohl znamenat zkázu celé lodi.
    „Všechno v pořádku, Twerine?“ zaslechl za sebou hlas.
    „Ano, dospěli jsme k dohodě,“ promluvil pevně a zadával přitom svůj osobní genetický kód do boční opěrky křesla. „Můžeme zavolat Cyrixe a vyložit karty.“
    „Rozkaz.“
    „Uvolni bezpečnostní silové pole v sekci pět a pošli jim transportní souřadnice,“ kývnul na něj. „Ať mě Twinhead čeká v sekci pět.“
    Za pár minut dorazil na místo. Na lodi nebyla příliš početná posádka, takže mohl celkem nerušeně jednat. Ovšem jednu osobu hodlal do všeho zasvětit. Jen jednu. Z bezpečnostních důvodů ne více. A také měl jediného kandidáta, svého vlastního syna. Aniž by si to Twinhead uvědomil, měl druhou část kódu k otevření tajné části lodi. Vešli dovnitř souběžně společně. Ke svému překvapení zde nebyli sami. Při pohledu na postavu v černém však oba poznali, kdo na ně čeká. Záhadný přítel míval podivný zvyk zjevovat se na místech, kde ho nikdo nečekal a která obvykle nesla nálepku „přísně tajné“. Podle pohybů a občasného zablikání obrazu bylo zřejmé, že jde jenom o projekci. Zase nic překvapujícího.
    „Jsou působiví tihle Asgardi, že?“ nadhodil konverzačně.
    „Tohle jsi měl na mysli?“ opáčil Twerin obratem, připravuje se na sérii nejasných nic neříkajících odpovědí.
    „Jen jsem chtěl cosi poznamenat o těch Wraithech,“ pokrčil návštěvník rameny.
    „Nezmínil ses o nich. Co jsou zač?“
    „Nejsem si jistý, ale ty implantáty s nimi nějak souvisí,“ odtušil zamyšleně.
    „Asi nemá cenu ptát se, jak jsi se dostal do nejtajnější části lodi?“ nechal se slyšet Twinhead. Na rozdíl od otce vypadal krajně podrážděně.
    „S těmi Wraithy něco není v pořádku,“ opakoval hologram dál, vůbec ho nevnímaje.
    „Můžeš to trochu upřesnit?“ zkusil Twerin nadhodit otázku. Zkoušel, jestli vůbec vnímá, co říkají.
    „Ne, ale…,“ zarazil se v počátku věty, upíraje pohled na ženu ležící v hibernační kóji. „Ale oni dva možná ano, až Asgardi odstraní ten jejich implantát. Ano, možná…,“ mumlal si již spíše pro sebe. Twerin svého syna gestem zarazil, neboť viděl, jak se signál ztrácí, a nepotřeboval plýtvat časem na mizející projekci. Zvyknul si, že s tím stejně nic nenadělá, takže nebyl důvod k jakékoliv aktivitě či snaze zastavit ho.
    „Je čas, abys věděl něco dalšího o našich úmyslech, synu,“ začal místo toho mluvit. „Úmyslech, které mám a které budou Branoopanům ku prospěchu. Ne ale tak, jak si někteří členové rady přejí. Nemají tušení, kam směřuje naše výprava. Jinak by ji určitě ve své zaslepenosti a konservatismu nikdy neschválili.“


Kapitola 36

    Aschenská vlajková loď právě vystoupila z hyperprostoru na souřadnicích, které předtím vypočítalo jejich taktické centrum. Od okamžiku před dvěma týdny, kdy se jim podařilo odhalit zamaskovanou loď prolétající kolem jejich pozice, začalo usilovné pátrání. Zabralo mnoho hodin, než si specialisté z taktického úseku poskládali z jednotlivých záběrů, jak má loď asi vypadat, vypočetli její předpokládanou tonáž a odhadli sílu. Tím poznali případný potenciál hrozby, ale těžko odhadovali, kam loď vlastně odletěla. Její pohon po sobě nezanechával skoro žádné stopy a vysledovat ji bylo v podstatě nemožné. Odchylka o půl stupně je mohla dovést desítky, možná tisíce světelných let daleko od skutečné pozice. Stejně jako si nebyli jistí jejich potenciálem, když ještě tentýž den večer předkládali své výsledky samotnému císaři Oalarydymu a admirálu Morphemu.
    Loď byla kromě své zádě spíše podlouhlá, trup pokrytý nesymetrickými pláty, vzájemně se překrývajícími, jak na sobě nenesla žádné kamufláže. Domněnku, že byla postavená narychlo, však specialisté zamítli. Ne, tato loď byla postavená velice dobře a ten, kdo ji stavěl, se prostě jenom nezabýval estetickým vzhledem. Podle všeho nenesla žádné štíty ani energetické zbraně. Dvojice výčnělků nahoře vypadala podobně jako tykadla nějakého hmyzu. Dole byl pouze jeden, zato mnohem delší. Zde se specialisté domnívali, že mezi nimi existuje jakási obranná síť, kde menší křídla vypadala na spojovací body s výčnělky nahoře. O jak účinnou síť se jedná, říct nedokázali. Stejně tak nenašli žádné stopy po střílnách nebo jiné eventuální zbraně. Buď v zadní části nenesla žádné zbraně, nebo je nešlo při vypnutém či zasunutém stavu zaměřit.
    Každopádně šlo o velké množství dohadů a odhadů založených pouze na vizuálním pozorování. Což bylo mnohem jednodušší než vypočítat nejpravděpodobnější cíl jejich letu. Nakonec vybrali zdejší prostor. Začali ihned pátrat, ale již od prvního okamžiku bylo zřejmé, že jejich odhad nebyl správný, na což také předem upozorňovali. Šlo o výstřel naslepo ve snaze najít cíl. Zato průzkumné jednotky narazily na něco úplně jiného, nebo spíš někoho úplně jiného. Průzkumné lodě zaznamenaly hyper-stopy mířící ke stávající pozici. Větší počet přicházející z různých vektorů. Evidentně kdosi zjistil jejich přítomnost a ihned reagoval. Možná dokonce rasa, která postavila onu dosud neidentifikovatelnou loď. Jenomže hrozba byla více než reálná. Jeden admirálův pohled stačil, aby pochopil, že císař nehodlá jen tak vycouvat z pole. Alespoň dokud nebudou znát potenciální hrozbu.
    „Stáhněte všechny lodě obranné zóny!“ vyštěkl admirál směrem ke komunikačnímu stanovišti.
    „Rozkaz!“ přisvědčil důstojník rázně a bleskově předával velitelům divizí rozkazy.
    „Bojová pohotovost!“ přešel admirál do středu řídícího střediska. „Zahajte obrannou sekvenci dvě!“
    „Ano, pane!“ přijal poručík rozkaz bez reptání, nevěnuje admirálovi ani císaři další pozornost, plně soustředěný na svůj úkol.
    „Za jak dlouho zde budou?“ zajímal se admirál, dál sledující taktický holo-tank.
    „Přilétají neuspořádaně v různých vektorech, pane,“ mluvil poručík naprosto klidně až nevzrušeně. „Jak vidíte, mají různou vzdálenost, jako by přiletěly dost narychlo. První z nich zde bude za necelé dvě minuty, další v různém odstupu od tří do deseti minut. Zatím neznáme třídu, ale odhadovaná tonáž bude větší než náš doprovod. Celkově však nebudou představovat hrozbu.“
    „Děkuji.“
    „Můžeme je zničit jednu po druhé dříve, než spojí své síly a zaútočí na nás,“ navrhnul kapitán ihned řešení. Admirál měl chuť automaticky souhlasit, neboť šlo o jednoznačnou výhodu, ale pohledem vyhledal císaře a očekával na jeho souhlas. Čekal spíš nesouhlas.
    „Nechte je přiletět blíž, ale vypočtěte pro všechny případy únikovou cestu,“ pronesl císař rozvážně. „Nepřiletěli jsme bojovat, pánové, i když otestování naší nové lodi by jistě přineslo nové poznatky o její skutečné síle a zranitelných místech. Což možná bude stejně nezbytné, pokud selže diplomacie.“


Kapitola 37

    „První loď vystupuje z hyperprostoru,“ informoval poručík s lehce kyselým výrazem ve tváři. „Zatím se drží mimo dostřel a čeká na ostatní.“ Toužil vyzkoušet potenciál zcela nové lodi, ale nedostal k tomu rozkaz. Na druhé straně jejich taktika dávala tušit, že ať tam velí kdokoliv, je dost chytrý na to, aby se vynořil v bezpečné vzdálenosti a počkal, dokud ho ostatní nedoženou.
    „Identifikujte třídu plavidla!“ pobídnul ho admirál netrpělivě.
    „Ano, pane!“ provedl rozkaz. Už letmý sken jasně určil, kterou loď mají před sebou.
„Asgardská loď třídy O’Jormund. Další vypadají na menší plavidla. Třídu zatím nelze určit.“
    „Asgardi?“
    „Ano, pane,“ přikývnul. Vzápětí zpozorněl. „Další lodě vstoupily do normálního prostoru. Přibližují se na dostřel zbraní!“
    „Jsou všechna stanoviště připravená, kapitáne?“ ujistil se admirál a vrhl po císaři kradmý pohled v očekávání nesouhlasu. Nenašel žádnou odezvu.
    „Všichni jsou na místech, admirále!“
    „Dobře.“
    „Vedoucí asgardská loď nás zdraví, admirále!“ přerušil rozhovor znovu poručík.
    „Obraz!“
    „Jsem Thor, vrchní velitel asgardské flotily,“ začal asgardský admirál mluvit ihned poté, co došlo k navázání spojení. „Vstoupili jste do prostoru, jenž patří Asgardům. Pokud se nestáhnete, budeme nuceni zahájit útok a zničit vás.“
    „Nejsme tu kvůli boji,“ opáčil Morphe. „Kdybychom přišli bojovat, tak bychom přivedli větší síly a nedali vám žádnou šanci. Vaše plavidla bychom zničili dřív, než by stihly dorazit všechny síly.“
    „Nepochybně ano, ovšem naše síly jsou připravené využít vašeho zaváhání a udeřit, pokud se nestáhnete nebo nevysvětlíte důvod své přítomnosti!“ pokračoval dál Thor útočným tónem. Za sebou už měl přes tucet lodí, což dodávalo jeho hrozbám jasnou podobu. Zároveň ponechávali cestu ven otevřenou. Ani oni nechtěli bojovat s aschenským kolosem, jehož taktické slabiny neznali. Loď ve tvaru obří koule jim nedodávala příliš jistoty.
    „Pokud bude třeba, tak si cestu prostřílíme!“ zavrčel admirál automaticky.
    „To stačí!“ práskl jako bič císařův hlas. Sešel více dolů, tak, aby ho hlavní obrazovka zabrala zepředu. „Prosím, omluvte admirála Morphe,“ gestem doplněným shovívavým úsměvem zmírnil napětí situace. „Jsem věčný císař Oalarydy z Aschenské říše a nepřiletěli jsme sem bojovat s nikým, Asgardy nevyjímaje.“
    „Rozumím,“ přikývnul Thor již mnohem mírněji. Náhlé narušení ho velice znervóznilo obzvláště v tento okamžik, kdy většina flotily byla jinde. Mohlo jít také o promyšlenou špionáž, ale s tak obrovskou lodí pochyboval, že přiletěli sbírat informace o jejich teritoriu. Přesto té jejich historce o náhodném vstupu do chráněné oblasti příliš nevěřil. „Nezaútočíme, pokud během hodiny vyklidíte náš prostor.“
    „Vlastně cosi hledáme. Jednu loď neznámé konstrukce, jež podle všeho vletěla do vašeho teritoria. Rádi bychom ji našli.“
    „Jaký máte důvod?“
    „Na palubě té lodi se mohou nacházet informace důležité pro Aschenskou říši,“ pokračoval císař opatrně v diplomacii. „Já sám osobně mám značný zájem na jejím nalezení a samozřejmě bych se s vámi o veškeré informace podělil.“
    „Proč bychom vám měli věřit!“
    „Nemusíte. Pošleme vám schémata lodi, co hledáme, a věřím, že je i ve vašem zájmu tu loď, která narušila váš prostor, najít. My se mezitím stáhneme a vyčkáme vaší odpovědi.“ Zdůraznil slovo váš, čímž přinutil Thora k zamyšlení vedoucímu k domněnce, že o té lodi zatím neví.
    „Budiž, pošlete nám své specifikace. Nechám tuto informaci prověřit. Zatím zůstaňte v sektoru. Budeme vás informovat.“ Ukončil spojení.


Kapitola 38

    V jinak tmavé místnosti osvětlené pouze kuželem světla uprostřed probíhala celá operace. Asgardský vědec se skláněl nad panelem, kde pohybem ovládacími kameny měnil příkazy. Leia ho sledovala a občas souhlasně přikyvovala. Na druhé straně žasla nad dokonalou propracovaností asgardského zařízení. Simulovalo na holografické projekci úplně všechno, co hodlal Haimdol provést v reálu. V podstatě zde nepotřeboval její asistenci. Už z Twerinových slov si udělal jistý obrázek a její lékařské znalosti zcela pohasínaly před těmi jeho. Ostatně byl tisíc a možná i několik tisíc let starý. Tudíž jeho mozek obsahoval znalosti z dob dávno předtím. Což mu na jednu stranu záviděla, na druhou stranu jejich zakrslé postavy chápala jako nutný ústupek stále se zvyšujícímu intelektu. Určitě by nechtěla žít takový život.
    Začali před dvěma dny a jenom díky reálným simulacím neskončili tak jako během experimentů na Acerii. Tam každý neúspěšný pokus znamenal konec. Tady naštěstí ne. Ačkoliv stávajících deset pokusů nevyšlo, jedenáctý už vypadal velice slibně. Konečně se podařilo překonat onu sebezničující sekvenci, která po odpojení spustila řetězovou reakci do nervových cest a úplně zničila nebo nenávratně poškodila mozek. S napětím proto očekávala výsledek. Nedošlo k žádné reakci během kritických deseti minut, ani během hodiny. Dokonce s holografickou verzí mluvila a všechno se zdálo být OK. Přesto radila vyčkat alespoň několik hodin, s čímž Haimdol po předchozích zkušenostech souhlasil. Vrátila se tudíž zatím na loď s prvními dobrými zprávami.
    Z hlavní obrazovky můstku, kam ji přenesli, zahlédla tvář asgardského velitele, než ji nahradil obraz podivně vyhlížející lodi ve tvaru obří koule, z níž vyčnívaly ostré jehly. Neviděla podrobnosti, ale Twerin s Awren každopádně věděli, co je ta loď zač. Podle vyčítavého výrazu, který po něm Awren vrhla, zjevně udělal něco, s čím nesouhlasila a na co speciálně upozorňovala. Ostatně Leia sama podezírala Twerina, že jí řadu věcí dělá naschvál, ale tady asi nezvolil nejlepší řešení a teď se mu jeho chování, nesoucí v sobě pečlivě připravenou dávku přezíravosti, nevyplatilo. I když z jeho výrazu šlo velice málokdy vyčíst něco víc, než kolik dal skutečně najevo. Obraz znovu zmizel a nahradil ho opět Asgard sedící v křesle, ačkoliv tenhle byl jiný.
    „Tihle Aschenové po vás pátrají,“ začal mluvit zvolna. „Pokud vám mají Asgardi poskytnout ochranu, potřebujeme vědět proč. Chtěl jsem s vámi o tom mluvit dřív, než jim dám jasnou odpověď.“
    „Já ti přeci říkala, kdybychom jim dali, co chtějí, tak by se za námi nehnali,“ pronesla Awren uštěpačně k Twerinovi.
    „O jaké informace přesně šlo?“ zajímalo Damara, jenž pochopil, že mezi sebou měli tajnosti.
    „Cech obchodníků jménem Khanové tajně posílal Reetům specifické zbraně. Jaké přesně nevím, ale vím, že šlo o zbraně účinné proti Aschenům.“
    „Opravdu šlo jenom o tohle?“ neodpustil si Twerin poznámku. Neuniklo mu ostří v hlase radní plus něco dalšího, co rozeznal jako pokus o zamlčení.
    „Co bys ještě chtěl? Tuhle informaci jsem jim vezla. Byl jsi tam a viděl, o co jsem se snažila!“ vyjela na něj podrážděně.
    „A co dalšího?“ položil otázku stále tím příjemným klidným hlasem s příjemně klidným úsměvem.
    „V podstatě nic důležitého,“ pokrčila rameny. „Chtěl vědět, kdo zničil základnu Genitů a odvezl si jejich záznamy, o čemž jsem netušila, že to byla tvoje práce.“
    „Nejspíš je také zajímala technologie v implantátech, které použili na naše lidi, což jsi v té době ještě nevěděla.“
    „Wraithská technologie, myslíš!“ vyjela na něj již mírněji, ale když viděla nepochopení, pokračovala. „Sbírala jsem o nich informace a našla několik možných cílů. Při našem posledním setkání jsem je císaři předala. Jeden z nich odpovídal místu, kde jste zachránili naše lidi.“


Kapitola 39

    „Říkáte Wraithové?“ přerušil jejich spor znovu velitel Daar.
    „Možná si říkají jinak, ale specifikace z naší vědecké databáze o nich hovoří jako o Wraithech,“ odpověděla Awren, jež měla více informací.
    „Hm, znepokojivé. Pokud pronikli až sem, mohou představovat mnohem větší hrozbu než očekáváme.“
    „Už jste na ně narazili?“
    „Došlo k několika ojedinělým střetnutím,“ odtušil asgard vyhýbavě.
    „Nejspíš jste nevyhráli, předpokládám,“ pronesla Awren nekompromisně.
    „Ne tak docela,“ zavrtěl hlavou. „Asgardská hlídka byla vždy silnější, ale z jejich pohybů bylo patrné, že provádějí první průzkum, což může znamenat invazi.“
    „A na invazi nejste momentálně připraveni,“ doplnil Twerin.
    „Sbíráme informace ve snaze pokrýt co největší vektor případného útoku, což odvedlo velké množství lodí od hlavní flotily. Pokud brzy nenajdeme místo, kde se mohou shromažďovat, bude to pro Asgardy znamenat smrtelné ohrožení. Velitel Thor začíná soustřeďovat síly a odvolává méně vzdálené hlídky. Nejen kvůli Aschenům a jejich přítomnosti, ale také kvůli skutečnosti, že nevíme, odkud Wraithové udeří. Asgardská flotila případný útok může odrazit pouze za předpokladu, že bude dostatečně soustředěná v klíčových oblastech. Jako je třeba tato.“
    „Takže pokud byste našli, kde Wraithové připravují své síly, tak na ně ihned udeříte?“ ujistil se Twerin, že slyšel správně.
    „Ano, takový je plán, ale oni svou přítomnost dokáží velice dobře zakrýt.“
    „Možná bychom vám mohli pomoci,“ řekl znenadání Twerin, čímž překvapil všechny kolem sebe.
    „Každá loď se bude hodit, ale raději bychom, abyste boj přežili nezraněni. Haimdol si to osobně přeje a jsem si jist, že i členové vrchní rady budou chtít uchovat kontakt s vaší rasou, což nebude možné, když zbytečně padnete na bitevním poli,“ argumentoval Daar, sice zdvořile, ale zamítavě.
    „Nikdo neříká, abychom zasáhli do boje přímo,“ usmál se lehce Twerin. „Naše loď není uzpůsobena k frontálnímu boji, ale úder vedený z nečekaného místa může být pro nepřítele stejně smrtící. Navíc máme maskování, což naši roli jenom podporuje.“
    „Předložím váš návrh veliteli Thorovi,“ přikývnul Daar uznávající argumenty. „Zatím pro nás posílá další lodě, které evakuují zdejší základnu a postupně všechen náš vědecký personál. Zabere nám to minimálně dva dny. Nejdříve ale dokončíme, kvůli čemu jste vážili tak dlouhou cestu. Času bude mít Haimdol dostatek.“
    „Děkuji,“ přikývnul Twerin na znamení úcty, načež obraz zmizel.
    „Opravdu se chceš zúčastnit nějaké bitvy?“ zkoušela radní svůj protějšek popíchnout.
    „Máme ideální šanci zjistit, jaké má Klid soudného dne skutečné možnosti,“ pokrčil Twerin rameny. Uvažoval efektivně a na podobnou příležitost čekal.
    „Zabere nám tak den, než budeme moci ty implantáty odstranit,“ přerušila jejich diskusi Leia.
    „Předpokládám, že první výsledky vypadají dobře,“ projevil ihned zájem, přemýšleje, co o těch dvou jejich přítel naznačoval.
    „Ano, ta sekvence byla konečně odhalena a máme způsob, jak ji definitivně zastavit předtím, než se spustí.“
    „Výborně,“ usmál se Twerin trochu potutelně. „Věřím, že ti dva budou radostí bez sebe, až konečně přijdou k plnému vědomí.“
    „Opravdu?“ změřila si ho radní s lehce zmateným výrazem.
    „Ano,“ přisvědčil ledabyle. „Konec konců jsou manželé,“ dodal, čímž obě ženy zarazil, než stihly položit otázku další otázku.


Kapitola 40

    Aschenská mateřská báze OAL setrvávala na pozici, kde jim Asgardi sdělili, ať počkají, už několikátý den. Kolem nich rozmístěné asgardské lodě, připravené k útoku. Admirál Morphe si je prohlížel a stěží je uznal za dostatečně velkou sílu, která by se mohla s jejich lodí skutečně měřit. Možná shromažďovali větší a působivější lodě třídy O’Neill někde mimo dosah. Tato flotila je mohla jenom zbrzdit a pak by se na ně vrhli a většímu počtu elitních lodí ani oni nemuseli odolat. Ne, něco měli za lubem a on nenáviděl podobné čekání. Nesdílel přesvědčení císaře, že se jim ozvou, až najdou, co hledají. Spíš očekával zradu. Ačkoliv na druhé straně pověst Asgardů podobné úskoky a triky neobsahovala. Opírali se o svou technologii, v níž vynikali nad ostatními rasami. Samozřejmě měli i své slabé stránky, které vyrovnávaly jisté aspekty jejich technologického umu.
    Od chvíle, kdy hlavní asgardská loď odletěla, ztratili podstatnou část své výhody a skoro to vypadalo, jako když se stáhli o poznání dál od nich. Šlo pouze o jeho představivost, protože podle senzorů se nehnuli ani o píď od okamžiku příletu. Pouze doufal, že se při pohledu na pýchu aschenského loďstva strachy rozutečou. Nestalo se. Právě naopak, zůstávali naprosto disciplinovaně na svých místech. Dvě lodě třídy O’Neill plus tucet Reliantů a Bilisknerů. Pouze Thorova loď O’Jormund znamenala nebezpečí, ačkoliv Bilisknery měly daleký dostřel. Po Thorově odletu nebyla flotila žádná skutečná hrozba, neboť oni měli k dispozici šest bitevních Carrialů, každý vybavený desítkou Gunshipů. Už jen to dávalo Aschenům značně navrch. Měli velké množství mobilních jednotek a posádku mateřské lodi OAL tvořili příslušníci elitních sil.
    „Zaznamenáváme hyperstopu!“ vyrušil ho poručík u taktiky náhlým hlášením, jež ihned doplnil o bližší informace. „Podle velikosti jde o asgardskou vlajkovou loď.“
    „Informujte císaře,“ přikázal admirál lehce zvýšeným hlasem, neboť právě nadcházel okamžik, na nějž tolik čekal. Potlačil onu nervozitu provázející čekání. Konečně se l něčemu dostanou. Buď budou vypovězeni z Asgardského prostoru, nebo jim naopak dají to kvůli čemu jsou. Císař Oalarydy dorazil na můstek během několika minut, rychleji, než by čekal. Ve tváři měl sebevědomý úsměv naznačující, že ví, jak všechno dopadne, a on bude tím, kdo měl pravdu. Admirál Morphe nasadil naopak skeptický výraz. Někdo zde musí být podezíravý a on se k této roli hodil lépe. Císař mohl být mírotvůrce s těmi nejlepšími úmysly, ale on bude tím, kdo se ujistí, že jeho úmysly budou stejně opětovány, nebo si přinejmenším posvítí na ty, kdo by císaře chtěli podvést.
    „Asgardská loď nás volá,“ ohlásil kapitán Dynalon, jenž současně dorazil na velitelské stanoviště, odkud sledoval dění.
    „Spojte nás, kapitáne,“ pokynul mu císař vlídně.
    „Ano, můj pane.“ Kapitán kývnul na poručíka, který o kousek odstoupil, a spojení navázal osobně.
    „Veliteli Thore, vidím, že se opět setkáváme,“ začal císař mluvit s diplomatickým úsměvem, zatímco Asgard nehnul ani brvou.
    „Nechal jsem ověřit vaše tvrzení, císaři Oalarydy,“ začal celkem nevýrazně. „Evidentně jste měl pravdu.“
    „Pak sami vidíte, že nejsme lháři ani podvodníci či dokonce agresoři,“ doplnil císař, přičemž poslední slovo úmyslně zdůraznil.
    „Loď, kterou popisujete, patří Branoopanům, rase, kterou se Asgardi zavázali chránit a selhali.“ Dvakrát zamrkal, než pokračoval dál, sleduje jejich reakci. „Momentálně jsou pod ochranou Asgardů, a pokud si budou přát, tak pod ní také zůstanou.“
    „Branoopané?“ znejistěl admirál Morphe. Tuhle rasu neznal.
    „Mám vám předat od branoopanské ženy jménem Awren tyto informace s lítostí, že vám je nemohla předat osobně. Ihned je posílám na vaši loď.“
    „Takže ona byla Branoopanka,“ pousmál se Oalarydy. „Myslel jsem, že jde o nezávislou Obchodnici vlastnící přepravní společnost.“


Kapitola 41

    „Evidentně byl váš odhad mylný,“ utrousil Thor suše, když viděl překvapení ve tvářích aschenského vůdce. Jelikož oni neměli o Branoopanech nejmenších zpráv, tak jeho údiv vnímal jako skutečný. Nevyznal se v tvářích humanoidních druhů, což byl jeden z mála nedostatků Asgardů, když nepoznali zjevnou lež.
    „Myslíte, že bych s ní mohl mluvit osobně?“ nadhodil císař poté, co vstřebal samotnou informaci. Nebyl si jistý tím, proč mu prostě informace nepředala osobně, když věděla, jak moc na ně čeká. Místo toho ho nechala letět až sem, daleko od aschenského teritoria. Možná nemohla, ale chtěl znát odpověď přímo.
    „Ona však nepřiletěla na lodi, kterou jste nám popsali,“ vytasil se Thor s nečekaným trumfem.
    „Nepřiletěla?“ zamrkal Oalarydy překvapeně, jak se snažil dát si dohromady souvislosti.
    „Loď jejíž popis jste nám předali, odpovídá konstrukci branoopanského bitevního křižníku Klid soudného dne.“ Opět sledoval jejich reakci.
    „Klid soudného dne?“ zamyslel se císař. Tohle jméno k Awren nesedělo. Nejspíš šlo o loď, kterou postavili jiní Branoopané.
    „Druhou lodí byl těžký křižník Zlaté dědictví, který se nám ukázal jako první.“
    „Zajímavý výběr jmen, musím uznat,“ hledal, jak si udržet tvář, a musel sáhnout hodně hluboko do kapes diplomacie, aby tam našel nějaký trik. „O důvod více, abych si s ní potřeboval promluvit.“
    „Mohu zařídit spojení z naší lodi, ale pouze do okamžiku, než dojde ke kompletní evakuaci,“ navrhnul Asgard obratem.
    „Souhlasím,“ přitakal císař okamžitě.
    „Ale, můj pane, může jít o léčku!“ vzplanul okamžitě Morphe. „Je jich mnohem méně než nás, a pokud vás zajmou, tak nás mohou donutit kapitulovat!“
    „Zmlkněte!“ zarazil císař příval jeho námitek, pak doplnil: „Admirále.“
    „Je mojí povinností vás chránit!“ trval Morphe na svém.
    „Vím, ale zde jsem připraven učinit, co považuji za nezbytné,“ usadil ho císař ihned. „To je rozkaz, admirále!“ zdůraznil velice, velice jasně.
    „Ano, můj pane.“
    „Jsem připraven kdykoliv se přesunout na vaši loď,“ obrátil se císař k obrazovce, ignoruje silně nesouhlasný pohled nejen admirála.
    „Musím nejprve navázat spojení s naším stanovištěm. Ozvu se vám, až ho dosáhnu,“ přikývnul Thor přeci jenom spokojen o trochu více s výsledkem jednání. Doufal, že tím aschenského vůdce konečně uspokojí a on opustí jejich teritorium. Samozřejmě již volal posily do oblasti, kde se nacházeli. Tholin konečně přivedl své Bilisknery a k nim i nové Relianty, výsledek prvních potyček s Wraithy. Alespoň byli zde, i když těchto nových lodí měli málo. Dalších deset Bilisknerů patřících Dukatovi letělo jejich směrem, zatím co Darrovy síly prováděly evakuaci laboratoře. Nejen kvůli náhlému příletu Branoopanů, ale hlavně kvůli hrozbě Wraithů hodlal Haimdola a jeho tým vědců přesunout do bezpečnějšího zázemí, které chránila asgardská flotila. Zatím sbíral síly z okrajových částí a v duchu doufal, že Tollani a Lidé ze Země budou na místě včas, aby spojenými silami zastavili hrozbu.     V duchu přemítal, zda přizvat i Ascheny k společné obraně, ale předpokládal, že jejich síly budou dostačující k zastavení veškerého náporu. Náporu, o němž nevěděl, jakou silou bude veden a hlavně kdy přijde. Z prvních střetnutí bylo víc než jasné, že tyto jednotky mapují prostor pro budoucí invazní síly. Možná Tollani nebo lidé budou vědět více, ačkoliv o tom pochyboval. Lidé možná ano, ti byli velice vynalézaví. Tollani sice také, ale v jiných odvětvích. Díky této spolupráci vzájemně doplňovali své nedostatky tvoříce díky tomu mimořádně kompaktní alianci.


Kapitola 42

    Evakuace byla již v plném proudu, když Haimdol za asistence Twerina, Leii a Awren sledoval konečnou fázi, v níž nejprve probudili Creativa a teprve poté, co se na vlastní oči přesvědčí, že nepřijde žádný smrtelný zkrat, hodlali totéž provést i s jeho ženou. Uběhla hodina, během níž jenom ležel při plném vědomí v upravené bio-komoře, podobné té hibernační. Haimdol uvolnil horní prosklený poklop. Branoopan vstal. Vypadalo to, že jde o automatickou reakci. Vylezl ven, kde jako první spatřil Twerina s Awren. Zvědavě si je prohlížel. Zjevně chtěl promluvit, ale nějaký vnitřní mentální blok mu neumožňoval vyslovit ani hlásku. Twerin lehce poodstoupil, odkrývaje za sebou druhou bio-komoru. Popošel opatrně kupředu a nechal ho pohlédnout do tváře, kterou důvěrně znal. Samotný pohled odblokoval mentální pojistku, která ho dosud držela napůl netečného, vnímajícího svět kolem sebe v mlze.
    „Daerio!“ vydal ze sebe chraptivě. Potom věnoval pohled Twerinovi, jenž mu položil ruku na rameno. „Co se jí proboha stalo? A kde jsme…, já…,“ zmateně se rozhlížel kolem sebe, neboť zdejší přítmí nepatřilo k běžným životním jevům, na které byl zvyklý.
    „Mé jméno je Twerin. Teď jsi mezi přáteli,“ řekl konejšivě.
    „Co je s mojí ženou a kde je IC?“ zmateně vyrážel nesouvislé otázky snaže se získat znovu vlastní rovnováhu.
    „Zahajte dekontaminační proces,“ kývnul Twerin směrem za sebe. Haimdol evidentně nepochopil, co má na mysli, ale Leia mu to rychle vysvětlila, takže spustil připravenou proceduru.
    „Řekne mi někdo, kde vlastně jsme? Twerine! Kde je IC?“ Creativ se tentokrát již plně kontroloval a dokázal alespoň částečně ze sebe setřást šok a oslovit muže, jehož si před chvilkou konečně dokázal zařadit. Branoopana, kterého znal, svého souseda, dlouholetého spolupracovníka a přítele jejich rodiny.
    „Je mrtvý, Creative,“ odtušil až po chvilce. Stále nemohl vstřebat, že právě on ho zabil. V dané chvíli nepochyboval o svém rozhodnutí, ale teď později přemýšlel, jestli tenkrát nemohl jednat jinak. „Nedokázali jsme odstranit bioimplantáty, které vás všechny ovládaly. Ne bez trvalého poškození mozku. Gwen to také nepřežila, ačkoliv jsme byli u cíle. Je mi líto, deset minut po sundání zkolabovala,“ přešel rychle celou záležitost upoutávaje pozornost Creativa i Awren jiným směrem. Nedokázal jim říct, že IC zabil.
    „IC je mrtvý,“ stále nemohl uvěřit té skutečnosti.
    „Momentálně se nacházíme v asgardské vědecké laboratoři,“ pokračoval Twerin dál.
„S pomocí jejich pokročilé medicíny a znalostí genetického inženýrství se podařilo konečně dosáhnout úspěchu. Jsi naživu a všichni doufáme, že budete, oba dva.“
    „Aha, ale Daeria…,“ vydechl.
    „Bude v pořádku stejně jako ty,“ ujistil ho Twerin a doufal, že se i druhý pokus úspěšně zdaří.
    „Procedura dokončena,“ oznámil Haimdol. „Její životní funkce jsou stabilní, i když stále slabší následkem stázového pole.“
    „Byli jsme ve stázi…,“ obrátil se Creativ za hlasem, která neznal, a strnul, protože malý šedý mužíček s velkýma černýma očima na něj zvědavě hleděl.
    „Zdravím. Mé jméno je Haimdol,“ představil se k jeho překvapení.
    „Předpokládám, že Awren poznáváš?“ převedl Twerin řeč jinam. Radní stála více stranou, kde zatím zkoušela nějak překousnout smrt dalšího z blízkých spolupracovníků. Opět si Twerin ponechal jednu informaci pro sebe. Kolik dalších překvapení ještě skrýval?
    „Ach ano, ovšem, Awren.“ Poté co Creativ vyslovil samotné jméno konečně poznal bývalou radní.
    „Závěrečná procedura potrvá přesně hodinu,“ promluvil zatím Haimdol. „Naše lodě budou připravené k evakuaci do deseti hodin, takže vás zatím přenesu na vaši loď, kde budete mít jistě mnohem lepší prostředí pro dokončení procedury. Implantát je definitivně odstraněn, zbývá počkat hodinu, než si její organismus zvykne.“
    „Dobře.“


Kapitola 43

    „Ještě jedna věc,“ zastavil je Haimdol před odchodem. Pohled směřoval k Awren. „Vůdce Aschenů chtěl s vámi hovořit.“
    „Připojíš se k nám později,“ ulehčil jí Twerin rozhodování nečekaným souhlasem.
    „Promluvím s ním,“ souhlasila tedy poněkud překvapená.
    „Zabere pár minut propojit náš signál s lodí velitele Thora,“ vysvětloval Asgard, zatímco ona nervózně přešlapovala a přemýšlela, co bude říkat. Zůstala sama. Ostatní transportovali na Zlaté dědictví. Na tento okamžik čekala a najednou netušila, jak všechno vysvětlí. Pokud vůbec bylo možné něco vysvětlit a omluvit svou nepřítomnost. Měla opravdu důvod k omluvám? Určitě, mezi dvěma civilizovanými národy by šlo o slušnost, ale ona patřila k pirátům zakrývajícím svou činnost přepravní společností a celou řadu pečlivě připravených plánů, které nikdy nenaplní. Nahradily je nové plány a nová vize, která v sobě nesla patřičné kouzlo. Otázkou zůstávalo, zda je dokáže ještě rozšířit a dát vizím skutečnou tvář.
    „Spojení navázáno,“ zaslechla za sebou asgardský hlas. Vzápětí se teleportoval i on, zanechávaje ji samotnou. Rozhlížela se, kde je nějaká obrazovka, díky níž by mohla s císařem mluvit. Zatím nic neviděla.
    „Awren?“ ztuhla, neboť poznala jeho hlas. „Za tebou.“
    „Opravdu jsi…,“ přistoupila blíž k Oalardymu, ale její ruka projela skrz obraz.
    „Pouze reálně vypadající projekce. Jinak stojím na palubě Thorovy lodi. Dovedeš si představit ten poprask, když jsem se rozhodl jít sám bez doprovodu,“ usmál se šibalsky.
    „Dovedu,“ přikývla tušíc, že on ji také vidí úplně stejně jako ona jeho. „Já…“
    „Patřím mezi Branoopany, že?“ doplnil za ni. „Tohle už vím od Thora. Dal jsem si pár věcí dohromady a dospěl k několika závěrům, které mě teď moc mrzí.“
    „Dostal jsi ode mě informace?“ zkusila opatrně převést rozhovor trochu jinam.
    „Ano, díky za ten zničený konvoj,“ zasmál se lehce. „Nebo jste si ho nechali? Pokud ano, tak je všechno v pořádku. Reetové budou možná zklamaní, i když tohle není ta informace, kterou jsem přímo čekal.“
    „Wraithové,“ pochopila ihned.
    „Ano, Wraithové byli tím důvodem, proč jsem zkoušel být poněkud neodbytný. Alespoň tolik, aby mě Asgardi brali více vážně.“
    „S tím šíleným kolosem?“
    „Ano, my císařové občas podlehneme návalu velikášství. Trvalo skoro rok postavit dostatečně demonstrativní ukázku aschenské síly. Nejprve kvůli Reetům, ale teď můžeme mít i dalšího nepřítele. Alespoň podle toho, jak se Asgardi chovají.“
    „Nevíme o nich tolik, aby to pro tebe bylo prospěšné,“ zavrtěla hlavou. „Genité zjevně byli těmi, kdo nějakým způsobem získal malý střípek wraithské technologie. Jak, odkud a kdy se už nikdy nedozvíme. Mohli ho mít celé roky, ale oni ho využili k něčemu, co se mi zdá nanejvýš podivné.“
    „Ano?“
    „Ukradli Khanům branoopanské zajatce. Z jedné naší odbojové skupiny. Všem dali své implantáty a tím nad nimi získali plnou kontrolu. Tohle je ta jediná věc, kterou o nich víme. Ale ty implantáty do rukou nedostaneš. Asgardi je hodlají zničit, pokud už tak neučinili.“
    „Škoda, ale i tak stál celý tenhle výlet za to. Asgardi mají ten typ informací, které tolik potřebujeme. Sice jsou na informace poněkud skoupí, ale nám stačí, co už víme. Musím se vrátit co nejdřív domů a začít mobilizovat síly. Pro případ, že by Asgradi a jejich aliance proti Wraitům neuspěla,“ prohlásil a podle všeho nebyl nijak zklamán. Získal, co potřeboval, akorát jinde.
    „Pak tedy hodně štěstí,“ odtušila suše.
    „Branoopané u nás mají ještě platbu za své činy. Mohou si ji kdykoliv vyzvednout,“ dodal, než ukončil spojení.


Kapitola 44

    Na Twerinovu žádost byla celá skupinka přenesena na Klid soudného dne. Zabralo podle očekávání ještě hodinu, než Leia konečně otevřela bio-komoru. Životní projevy už byly plně stabilní, takže Daeria mohla konečně ven. Leia upozorňovala Creativa, že ho jeho žena nemusí ihned poznat, zatím co on netrpělivě přecházel kolem, sleduje čas. Prohlídku lodi odmítnul, natolik byl vytržen z kontextu. Již vyslechl příběh o tom, jak byli zajati Khany a posléze Genity, kteří s nimi prováděli experimenty a učinili z nich poslušné loutky. Podle všeho si neuvědomoval celou řadu událostí a značná část jeho paměti byla vymazána. Nevzpomínal si, kde založili svůj nový domovský svět, ani jak byli odhaleni, či co všechno v průběhu posledních let dělali. Vybavoval si akorát jména a tváře svých kolegů a nejbližších přátel. Nic víc. Ačkoliv během hodiny několikrát připouštěl, že se mu cosi nejasného vybavuje.
    Nic ho nemohlo zadržet, jakmile Daeria vstala stejně netečně jako on. Jeho zápal a nadšení ji přivedl mnohem rychleji zpět do reálného světa a poté už se naskýtala pouze idylická scéna, při níž dalším Branoopanům přítomným na ošetřovně stékaly slzy po tvářích. Na tyhle okamžiky čekali a ti, kteří byli přizváni, vychutnávali jejich vzájemný pocit štěstí stejně, jako by byl jejich vlastní. Cyrix nemohl Twerinovi upřít další geniální tah. Mohl vybrat zdánlivě odlišnou dvojici, ale on vybral záměrně tyhle dva. Musel už na začátku počítat s podobnou reakcí. Reakcí, která povzbudila branoopanského ducha i morálku samotné posádky, která vystoupala na samotný vrchol, pokud nějaký vrchol vůbec existoval.
    Přes všechnu povznesenou náladu zůstával jejich velký vůdce trochu stranou, zamyšlen. Dosáhl něčeho, co Cyrix považoval za nemožné. Získal jim spojence, kteří jim poskytli ochranu, a s jejich pomocí konečně bylo možné uvažovat o osídlení některého světa, kam přivedou zbytky uprchlíků a založí novou Branoopu, po níž prahli během exilu. Jenomže už si zvykl, že Twerin uvažuje víc dopředu. A jeho čelo brázdily chmury. Jako by očekával, že celý úspěch vezme velice rychle za své. Opět musel vědět něco, co ostatní ne. Jinak by si určitě našel chvilku k společné oslavě. Představa dalšího tajemství velitele Klidu soudného dne dráždila. Doufal, že mu Twerin důvěřuje a nepochybuje o něm. Přesto před ním měl tajemství. Tohle odhalil všem ve správný okamžik, jenomže on prostě nechtěl, aby podobná tajemství existovala.
    „Vypadá to, že naše mise byla úspěšná,“ zkusil Cyrix nahodit nezávazně rozhovor.
    „Ano,“ přikývl Twerin nerozváděje větu.
    „Mluvil jsi s Asgardy o další spolupráci?“
    „Zatím ještě ne, ale dali jasně najevo, že nám chtějí pomoci.“
    „Je zde ještě nějaký problém?“
    „Cožpak ho nevidíš, Cyrixi?“ zašeptal Twerin naléhavě tak, aby ho slyšel jenom on.
    „Co přesně mám vidět?“ zamrkal na otázkou. „Myslíš evakuaci jejich základny?“
    „Oni neprovádějí evakuaci kvůli nám, příteli,“ učinil zamítavé gesto. „Alespoň v tomhle nám neříkají pravdu. Mají úplně jiný důvod.“
    „A jaký?“
    „Viděl jsi jejich základnu?“ nadhodil pokračuje ve vysvětlování. „Rozebrat takové množství vybavení by zabralo mnohem více než jen pár dní.“
    „Takže byli připraveni k odchodu ještě před naším příletem,“ konstatoval Cyrix.
    „Přesně tak. My jsme jenom ta poslední záminka,“ potvrdil. „Ne, na něco čekají a já tuším, že právě na Wraithy.“
    „Ty implantáty byly jejich práce, co?“ domyslel si ihned.
    „Asi ne tak docela, ale tihle dva v sobě mohou mít klíč k odpovědi na otázku,“ promnul si zamyšleně bradu. „Vlastně jsem si tím naprostý jistý. Akorát nevím, na jakou otázku nám mohou dát odpověď.“


Kapitola 45

    Od okamžiku, kdy proběhl rozhovor císaře s Awren uplynulo přes deset hodin. Asgardi zatím Ascheny nevyzvali k odchodu. Vyměňovali si taktické informace, ačkoliv jich nebylo mnoho, a hodnotili hrozbu Wraithů. Asgardi již měli vše nastudované a jejich počítače připravily celou řadu alternativních scénářů, ale zajímalo je, jakým způsobem budou jejich nečekaní hosté nahlížet na nového nepřítele. Ve finále si porovnali výsledky a bylo co porovnávat. Akorát císař Oalarydy tušil, proč jsou najednou tak vstřícní. Samozřejmě i on hodlal co nejdříve odletět domů a již teď probíral s admirálem Morphe a kapitánem Dynalonem rozmístění jejich sil. Současný stav a zdroje, které odčerpávala válka proti dotěrným Reetům. Deset hodin pokládal za dostatečně dobu, aby se zdvořile a diplomaticky otočili a opustili území Asgardů. Velitel Thor ho předešel a zavolal mu sám.
    „Znovu vás zdravím, císaři Oalarydy,“ promluvil a něco v tónu jeho hlasu spustilo u Oalarydyho varovný maják.
    „Jsme velice vděční za informace, které si odvážíme, veliteli Thore,“ složil mu přesto ihned symbolický hold. „Mohu vás ujistit, že pokud tato hrozba nabude reálných hodnot, Aschenové nezůstanou stranou.“
    „Možná ta chvíle nadejde dříve, než kdokoliv z nás očekává,“ řekl Asgard opatrně.
    „Oni už jsou tady, že?“ vstoupil do rozhovoru značně neuctivě admirál Morphe, jemuž došlo ihned, kam Asgardi směřují. V posledních dnech sledoval pohyb jejich sil. Rychlé přesuny a také přítomnost dalších lodí a stíhaček třídy Leviathan. Zatím ale žádnou loď třídy O’Neill, nebo Thorův O’Jormund.
    „Náš velitel Daar, jehož lodě měly dohlížet na evakuaci vědecké laboratoře, byl zabit. Většina našich vědců unikla na palubě Klidu soudného dne, kam je stihl transportovat. Wraithové jejich maskováním nepronikli, takže se dokázali dostat dost blízko a poté z jejich sevření. Připojili se ke zbylým asgardským lodím. Nyní letí směrem k nám.“
    „A Wraithové jsou jim v patách,“ doplnil zbytek císař.
    „Všechny naše dostupné lodě se soustřeďují u planety Hamala. Planetu nedokážeme včas evakuovat, takže zde je logicky místo, kde se jim musíme postavit i bez zbytku flotily.“
    „Chodíte kolem horké kaše, veliteli Thore,“ zavrtěl císař pobaveně hlavou, ačkoliv nečekal, že tady budou příliš brzy. „Pokud chápu, chcete nás požádat o vojenskou pomoc.“
    „Našich lodí není zdaleka tolik, abychom dokázali nepřítele zastavit,“ připustil Asgard.
    „Je zde ještě něco, co nám tajíte. Pokud vám máme pomoci, veliteli Thore, očekáváme upřímnost a ne snahu celou věc zamluvit. Rozumíte?“ přitlačil na něj.
    „Rozumím,“ opřel se Thor trochu více ve svém velitelském křesle a zvažoval další slova. „Díky Branoopanům již známe úmysly našich nepřátel a věřte, že je důvod k obavám. Velkým obavám,“ zdůraznil poslední větu a bylo zřejmé i bez toho, že nepřehání.
    „Pokračujte!“ vybídnul ho císař a v duchu zaúpěl. Významná rasa a nedokáží se vymáčknout.
    „Oni nepřišli dobývat. Nejspíš je nezajímají surovinové zdroje ani nemají mocenské plány, kterým bychom rozuměli. Pohání je pouze jedna věc. Hlad.“
    „Co prosím?“
    „Rozuměl jste mi velice dobře, císaři Oalarydy,“ ubezpečil ho Thor obratem, dávaje jasně najevo, že se nepřeřekl. „Dva Branoopané, kterým byly odstraněny implantáty, mají schopnosti vycítit Wraithy a jejich úmysly. Podobně jako Athosiané na Atlantis. Oni přicházejí a chtějí nás. Přesněji řečeno naši životní energii, která pro ně znamená jediný zdroj potravy. Tohle je pouze předsunutá hlídka, ale za nimi čekají další na probuzení a povel k útoku, aby mohli vysát všechen život, na nějž narazí. Asgardy, Ascheny, Lidi, Tollány, Oanesany, Reety nevyjímaje.“
    „Panebože,“ zašeptal Morphe.
    „Možná pokud dokážeme zastavit jejich předsunutou hlídku, mohli by usoudit, že nejsme vhodná kořist, i když tato šance je relativně malá.“
    „A my ji musíme využít!“ rozhodl císař. Nikdo neprotestoval, všichni byli příliš šokovaní.


Kapitola 46

    Spojená flotila dorazila k místu v okrajové části soustavy, kdy byla asgardská kolonie Hamala. Přílet aschenské koule třídy AOL a Thorovy vlajkové lodi výrazně pozvedl morálku. Během cesty bylo dost času plánovat strategii, jak co nejvíce využít společných možností. Asgardi měli celkem dva O’Neilly, dvacet Billisknerů a kolem stovky Leviathanů. Velitelé Tholin a Dukat přivedli vše, co měli momentálně k dispozici. Nešlo o příliš vhodně seskupenou sílu. Aschenská mateřská loď sice představovala nejvhodnější prostředek, ale šlo veskrze o prototyp. Zatím nebylo příliš mnoho příležitostí vyzkoušet její možnosti, takže nesla jen základní zbraně a neměla v hangárech stíhačky ACE. Ty se v době odletu teprve vyráběly a císař nechtěl čekat. Teď by se jim víc než hodily a on by mohl demonstrovat jejich sílu, porazit nepřítele a nechat Asgardy, ať se jenom dívají. Bohužel, osud ne vždy přichystal tu správnou příležitost. Seřadili se v jakési pomyslné rojnici. Císaři nemohla uniknout szlatá loď nezvyklých tvarů, která se mezi asgardskými Bilisknery nezvykle vyjímala.
    „Co je to za loď, kapitáne?“ dotazoval se ihned zvědavě.
    „Branoopanská loď Zlaté dědictví, můj pane,“ odpověděl kapitán ihned. Prohlédl si souhrn, než dodal: „Pod vedením kapitána Awren.“
    „Hmm,“ zamyslel se císař, než pokračoval. „Zařaďte je co nejblíže k nám, ale ne tak, aby to vypadalo příliš nápadně.“
    „Ano, můj pane.“
    „Nepřítel se blíží. Je čas, abyste se odebral do bezpečnější části lodi. Odtamtud uvidíte všechno, co my zde…“ začal Morphe.
    „Neunavujte se, admirále!“ odsekl císař s podrážděným gestem. „Vím, co máte na mysli. Hlavně ať neprohrajeme.“
    „Samozřejmě.“
    „A pokud snad ano,“ zastavil se ještě ve dveřích. „Tak se postarejte, aby to bylo se vší parádou.“
    „Spolehněte se, můj císaři!“ vypjal se admirál do pozoru, s hlavou vztyčenou přijímaje jeho poslední rozkaz.
    „Promiňte, admirále,“ vzal si Dynalon opět slovo. „Ale jedna loď nám na seznamu chybí.“
    „Evidentně dorazí později,“ odtušil admirál suše, čímž považoval záležitost za uzavřenou. „Nebo mají něco za lubem,“ řekl si v duchu.
    První loď se vynořila z hyperprostoru. Podle posledních informací jich bylo celkem deset, alespoň tolik jich senzory O’Neillu velitele Daara zaznamenaly. Každá nesla dosud neznámý počet stíhaček, které asgardského velitele zaskočily a on společně s druhým Billisknerem skončili jako první oběť wraithského útoku. Morphe jen kývnul, sotva se loď objevila v dosahu. Lepší pozici si snad nemohl přát. Přímo v palebném postavení jejich hlavní zbraně. Billisknery by ho určitě dostaly, díky svému delšímu dostřelu, ale on chtěl být tím prvním. Zabralo dlouhé vteřiny, než soustředěný paprsek vystřelil proti nepříteli. Z hlavní části se oddělila trojice větších plavidel a první stíhačky, ale ne víc. Z Hive Shipu zbyla ohnivá koule. O zbytek se postarali Asgardi. Soustředěnou palbou rozstříleli zbylé tři a necelé dva tucty stíhaček padlo za obět Leviathanům. První krok se podařil. Další trojice nepřátel se vynořila v bezpečné vzdálenosti a provedla útočný manévr. Další dva Hiveshipy se vynořily zprava a zleva. Tím donutily spojence tříštit palbu. A tohle nevypadalo vůbec dobře, když se přes dvacet větších lodí blížilo podporováno podle předběžných údajů sedmi tisícovkami stíhaček. Tohle nebyla síla, kterou spojenci čekali, ale bylo nutné se jí postavit. Aschenská loď, jakožto jediná s dostatečným počtem palebných postavení narychlo rozmístěných taktéž na pilířích, spustila palebnou přehradu, kterou asgardské Billisknery doplňovaly svými těžkými zbraněmi. Leviathany zůstávaly po jejich bocích, aby jim poskytly ochranu při bezprostředním napadení, ale již v této chvíli bylo patrné, že jich není dostatečné množství.


Kapitola 47

    Klid soudného dne stihnul nabrat na palubu pasažéry, ale jako na potvoru jeden šťastný zásah prošel skrz obrannou síť a poškodil vyústění levého motoru. Díky maskování unikli z dosahu, ale oprava zabrala skoro půl hodiny. Mezi tím Wraithové zničili zbytek základny a rozzuření, tím, že nic nenašli, pospíchali za uprchlíky. Alespoň tolik věděli od Daerie. Twerin znal konečně otázku, na niž ona a Creativ měli odpověď. Po odstranění implantátů vycítili přítomnost Wraithů. Nemohl říci, že by z toho měli radost. Bohužel Branoopanům chvíli trvalo, než přesvědčili Asgardy k urychlení evakuace. Pak už se všechno odehrálo jako ve zlém snu. Vynořila se jedna loď, ale oni věděli, že za ní je pět dalších a za pěti dalšími pět tisíc dalších čekajících na zprávy od svých průzkumníků. Nyní směřovali do bodu hlavního děje, přestože tím způsobovali téhle dvojici nová muka. Nedokázali si vytvořit přiměřenou mentální bariéru k odstínění wraithských emocí. Daeria viděla mnohem jasněji než její muž, takže dokázala podávat informace s předstihem.
    Věděla o wraithských plánech. Hodlali zaútočit v několika vlnách. První měla za úkol provést rychlý průzkum sil nepřítele a po ní další čtyři zahájit frontální útok ze tří stran, který jim dá šanci k ústupu a tím pádem i navedení k dalším cílům. Což byla pouze léčka, neboť poslední dvě lodě se měly vynořit právě tam. Wraithové uvažovali prakticky a šli za svým cílem jasně a s naprostým přesvědčením. Když nezvítězí oni, tak jejich druhové ano. Velice jednoduše řečeno. Neměli pochybnosti o svém vítězství. Nejhorší však bylo, že na ně hleděli jako obilné klasy, které sklidí a poté zpracují a snědí. Každopádně díky těmto poznatkům se Klid soudného dne vynořil na odvrácené straně zhruba dvacet minut po začátku bitvy. Senzory propátrávaly oblast hledajíce přílet Hive shipů. Neměli senzory jako Asgardi či Aschenové, schopné zachytit hyperstopu pár minut před tím, než loď vystoupila z hyperprostoru.
    Bitva se každopádně nevyvíjela příliš dobře. Spojenci měli plné ruce práce, zato na můstku Klidu Soudného dne Cyrix s asgardskými vědci napjatě sledovali počínání obránců. Nemělo smysl zasahovat, když tam létalo tolik malých cílů. Ne, oni na svůj cíl teprve čekali. Celé bitvě vévodil aschenský kolos, který vysunul svá ramena, na nichž měl další ionotová a plasmová děla. Pod jejich palbou mizely wraithské stíhačky po desítkách, ale nebylo to dost. První z asgardských lodí explodovala po tvrdém náporu. Leviathany nedokázaly poskytnou ochranu v plném rozsahu, ani aschenské Gunshipy. Přesto se bránili velice srdnatě. Wraithské křižníky zdecimovaly hned v úvodu a poté exploze torpéd Bilisknerů dělaly v sevřených formacích Wraithů paseku. Rozevřenější formace sice neumožňovala udeřit efektivněji, ale jednotlivé nálety více než stačily. Největší lodě třídy O’Neill s Thorovou vlajkovou lodí kosily nepřítele stejně nemilosrdně svými paprskovými zbraněmi z větší blízkosti a torpédy z větší vzdálenosti. Během půl hodinky zničily skoro polovinu nepřátel za cenu ztrát dvou lodí.
    Statistika zdánlivě hovořila v jejich prospěch, ale spousta lodí byla poškozená a stíhací doprovod se tenčil. Většina Leviathanů a Gunshipů už byla zničena a nepřítel zle dotíral do oslabených štítů zbylých lodí. Další Biliskner zanikl a po něm další a další. Zůstala jich sotva polovina. První vážnější poškození vykazoval i aschenský OAL. Palebných postavení ubylo, jak je Wraithové metodicky nebo jen náhodně ničili. Hlavní můstek dostával první zprávy o ztrátách, ale zatím se drželi a vše vypadalo, že mohou útok zadržet, pokud Wraithům nepřijdou posily. Profesionalita elitních aschenských sil se zde projevovala ve způsobu, jakým uváděli poškozené zbraně znovu do chodu a další střelci zaujímali místa svých mrtvých kamarádů. Nic z toho taktický panel Klidu soudného dne ukázat nemohl, ale bitevní vřava zesilovala. Už bylo jasné, že se Wraithové zaměřují na hlavní cíl, Ascheny. Asgardi již nemohli využívat svých zbraní dostatečně efektivně. Ne tak blízko OALu, aby nezasáhli svého spojence. Koncentrovali zbylé síly, aby jejich torpéda a paprsky zasahovaly během obrátek, před dalším náletem. Přes ztráty vypadalo, že dokáží vše přestát.


Kapitola 48

    Na můstku Klidu soudného dne vládlo napětí. Nemohli jít na pomoc spojencům, mezi nimiž bojovala i jejich druhá loď. Čekali nepřítele, který se měl každým okamžikem objevit. Zlaté dědictví taktická stanice stále ukazovala, jako zářivý bod mezi vším chaosem. Nepřátel během boje výrazně ubylo. Stejně tak i modrých bodů znázorňující Asgardy a žlutých ukazujících Ascheny. Zůstávaly trojice jasně modrých bodů a jeden veliký žlutý mezi spoustou temně zelených wraitských signálů. Bitva se zvrtla ve velice krvavé dějství a ztráty v řadách Wraithů musely být strašlivé.
    „Blíží se…“ Twerin zpozorněl, když slyšel Creativa promluvit. Ten měl zorničky více rozšířené v prudkém návalu emocí.
    „Odkud?“ chtěl ihned vědět.
    „Tady…,“ vydechla Daeria, která stála vedle taktického panelu. Vyťukala do něj souřadnice, přestože oči měla pevně zavřené. „Tady jsou…“
    „Zaměřte tyto pozice!“ vyštěkl Twerin na Verbatira, který obsluhoval taktiku.
    „Zaměřuji!“
    „Jsou dva,“ dodal ještě Creativ.
    „Všichni piloti ihned ke strojům!“ zavelel znovu rázně Twerin.
    „První loď se vynořuje z hyperprostoru!“
    „Palte,“ kývnul jeho směrem naprosto klidně. Nezvýšil dramaticky hlas, ani nezakřičel očekávané slůvko na celý můstek.
    Byli připravení, takže museli zasáhnout celkem bezpečně cíl, těsně po odmaskování. Celkem padesát nanostřel vyletělo z jejich odpalovačů. Zasáhly cíl přesně v okamžiku, kdy uvolňoval svou zátěž. Nanostřely si vybíraly cíl velice pečlivě. Dvě pronikly do otevřeného hangáru a zablokovaly dveře, zatím co zbylých čtyřicet osm zasáhlo cíl. Pár následujících vteřin se nic nedělo. Trojice křižníků se stále odpoutávala, když v tom celá loď explodovala. V tu chvíli se již vynořovala druhá loď. Klid soudného dne změnil kurz míjeje trosky Hive shipu. Rychle zaměřovali druhou loď, ale bylo jasné, že se k ní nedostanou včas. Jeden křižník se stihnul odpojit z krytého boku a dva tucty stíhaček opustily hangár, než další plná salva doletěla k cíli. Tentokrát se polovina střel zastavila o nastavený štít, skrz který se jim nepodařilo úplně projít. Pouhých dvacet střel zasáhlo cíl.
    Twerin zůstával na můstku Klidu soudného dne ledově klidný. Viděl přilétající stíhačky, kterých bylo stále více a více. Nechal odpálit další střely, méně inteligentní, ale zato účinnější, protože Hive ship byl nehybným cílem. Dokonaly spolehlivě dílo zkázy, ale z hangáru stihlo vylétnout skoro sto stíhaček třídy Dart. Příliš mnoho pro velkou loď, jakou byl Klid soudného dne. Jako ohánět se po komárovi válečnou palicí místo plácačkou na mouchy. Naštěstí měli ve svém hangáru menší doprovod.
    „Bitevníky připraveny!“ zavrčel Verbatir, sotva poslední loď ohlásila připravenost.
    „Zónová obrana!“ vybral Twerin ihned jedinou možnou obrannou variantu.
    „Rozumím. Posílám je ven.“
    „Začněte dobíjet zásobníky. Rychle!“
    „Rozkaz.“
    „Zaměřujte cíle, které budou v našem rozsahu,“ dal mu Twerin najevo, co po něm žádá.
    Až příliš dobře si spočítal cíle. Viděl křižník, který se odpoutal od zničené mateřské lodi, stejně jako sto tři stíhaček mířících na ně. První zanikly v přesně odpálených střelách z jejich střílen, ale Verbatir šetřil municí. Viděl, jak se k nim blíží velký roj. Bitevníky zaujaly manévrovací postavení s příslušnými rozestupy. Neměly munice nazbyt, takže každá rána musela znamenat zásah. Což se jim úspěšně dařilo, sestřílely polovinu stíhaček. Hlavní loď se několikrát zatřásla, protože nedokázaly nepřítele zastavit úplně. Trup zatím nanité stačili opravovat, takže nedošlo k vážnějšímu poškození. Poslední salva nanostřel, z nichž pouhý tucet pronikl skrze štít křižníku, stačil, aby nepřítel výrazně zpomalil. Právě narazil na něco nového, s čím nepočítal.


Kapitola 49

    Admirál Morphe se mračil při pohledu na taktický přehled. Specialisté již vyhodnocovali wraithské stíhačky, jejich slabá a silná místa. Neměly žádné štíty, jinak by asgardská torpéda proti nim neúčinkovala ani z poloviny tak dobře. Bohužel si Wraithové uvědomili, že stávající taktikou nedosáhnou cíle, a tak změnili celkově strategii. Zaměřili svou pozornost výhradně na aschenskou mateřskou loď. Celková úspěšnost zásahů začala klesat, čím méně bylo útočníků. Wraithské stíhačky byly každopádně velice rychlé a pohyblivé a snadněji unikaly zaměřovačům. Pronikly první vlnou obrany a ničily jedno palebné postavení za druhým.
Admirál měl až příliš jasné tušení, na co vlastně čekají. Zůstávala jich už asi jen tisícovka za asgardského přispění.
    „Hyperstopy, kurz…,“ otočil se, když uslyšel hlášení a jeho největší obavy právě naplnily.
    „Kolik?“ přiskočil Morphe ihned k holotanku, který zobrazoval dva jasné body. Podle časového indexu měli Wraithové dorazit během dvou minut.
    „Zatraceně!“ zaklel.
    „Možná bychom se tam stihli natočit a zničit je dřív, než vypustí svůj roj,“ nadhodil kapitán Dynalon možnost, ale bylo příliš jasné, že tohle jim nevyjde. Ne v momentálním stavu, kdy motory byly poškozené, nepočítaje distribuci energie a také tisíc otravných nepřátel všude kolem.
    „Je jich příliš mnoho,“ povzdechl si Morphe. Dobře si pamatoval císařovala slova, ale tak nějak doufal, že nebude třeba je naplnit. Šance k ubránění planety Hamala byly relativně velké, jenom nikdo nepočítal, že z pěti wraithských lodí bude osm a každá ponese mnohem větší počet stíhaček, než považovali za možné. Nepočítaje ty další dvě lodě v zádech.
    „Počkat, něco se děje…,“ zpozorněl kapitán sledující holo-tank. „První loď exploduje!“
    „Zaznamenáváme jinou loď, která se právě odmaskovává na wraithské pozici!“ doplnil ho poručík triumfálně, na chvilku odhazuje obvyklou masku profesionality. „Je branoopanská.“
    „Vidím, ale druhá loď vypouští stíhačky a…“
    „Dejte mi velitele Thora!“ vyštěkl Morphe okamžitě, protože na sobě cítil pohled císaře přes kamerový a komunikační systém. Věděl, že se očekává reakce, v níž budou Branoopany bránit.
    Během se minutky dvojice Bilisknerů oddělila od obránců a zamířila k poslední pozici Klidu soudného dne na okraji soustavy. Podobně reagovaly i další lodě. Zůstalo pouze trio těch nejlepších a zbytek stíhaček, které nadále bojovaly kolem aschenského OAL. Náhlá změna strategie měla jistý úspěch. Než se Wraithové vzpamatovali, zmizel první Hive ship pod palbou energetických torpéd. Situaci na bojišti rychle převzali pod svou taktovku spojenci a krátkodobé zaváhání využili k doražení útočníků. Zhruba pět stovek Wraithských Dartů se za krupobití střel dalo na ústup. Šlo o promyšlený manévr s cílem zabránit zničení svých mateřských lodí. Devět už jich bylo zničeno. Zbývala poslední. Stíhačky zničily další Biliskner, který zahájil palbu jako první. Druhý stihnul vycouvat z bojiště. Další dvě stovky skalpů si Asgardi připsali na konto a jen necelé tři stovky nepřátel se vrátilo na mateřskou loď. Zmizeli v hyperprostoru s těžkým poškozením dřív, než je stihli dorazit.
    Nepřátelský útok byl tím pádem odražen, ale zůstávala jasná hrozba wraithské invaze. Mohli se kdykoliv vrátit s posilami, ale nebylo pravděpodobné, že by udeřili v dohledné době. Šlo pouze o jednu čelní útočnou skupinu, která měla zjistit stav, než vyrazí hlavní voj. Nikdo netušil, kde hlavní voj momentálně je. Klidně mohli přiletět až za několik let nebo i desetiletí. Asgardi v tomto ohledu zůstávali poněkud tajemní, neboť oni již tušili, že nepůjde o desítky let, ale opravdu spíš jenom roky, možná i méně. Pro ně momentálně bylo důležité, že ubránili planetu Hamala před naprostou zkázou. Nyní věděli, jakého nepřítele čekat, a tím pádem i jakou strategii proti němu v budoucnu musí zaujmout. Podobně na tom byli Aschenové, kteří si taktéž odnesli kromě značných ztrát na životech i cenné zkušenosti ohledně své mobilní stanice.


Kapitola 50

    Spojenecké lodě se rozešly dva dny po střetu, když dokončily nejnutnější opravy, a Aschenové mohli s pocitem vítězství odletět. Sám císař Oalarydy přislíbil budoucí spolupráci při společném boji proti Wraithům. Ztráty na jejich straně sice byly nejvyšší, ale on je velkomyslně přešel. V duchu už si dělal poznámky o vyznamenáních za zásluhy, která po bitvě udělí, i když pár jich bude určitě in memoriam. Během boje padlo poměrně dost příslušníků elitních sil. Bude nutné doplnit stav, nepočítaje výzbroj a výstroj, která bude zapotřebí, aby se podobnému útoku dokázali příště lépe ubránit. Určitě musí navázat dialog s některými dalšími rasami, aby vybavili bitevní stanici účinnějšími zbraněmi. Mnohem účinnějšími. Pomalu začal uvažovat o diplomacii, zatímco zadal svým podřízeným jasný úkol. Vybrat, jaké zbraně budou skutečně nejúčinnější a nejlepší. Spojencům o Wraithech zatím nic říkat nebude, na to bude času dost později. Oanesané by mohli reagovat poněkud přehnaně, kdyby na ně všechno vybalil najednou. Všechno hezky postupně. Cestou zpátky bude mít o čem přemýšlet.
    Ve zcela jiném duchu se nesla atmosféra na palubě branoopanské lodi Klid soudného dne, kde na počest velkého vítězství posádka nechala vytvořit na trup zkratku KSD. Vůbec první kamufláž, kterou od dob pádu Branoopy nějaká loď nesla. Twerin se oslav neúčastnil.
Odebral se do pracovny na můstku a začal přemýšlet. Nepochyboval, že jde pouze o dílčí vítězství. Ne, natolik byl inteligentní, aby věděl, že tohle není konec, ale začátek. Dosáhl toho, pro co ho DTKá vyslal do pole. Jenomže už dospěl k jistému rozhodnutí. Nečekal, že ho rada podpoří, ale bude už příliš pozdě k souhlasu či nesouhlasu. Budou postaveni před jednoznačnou realitu a nebudou mít tím pádem na výběr. Další z kroků, jež musí učinit, a neměl z nich radost. Ano, bylo to od něho svým způsobem chladné a vypočítavé. Jenomže za tím vším stála vyšší myšlenka.
    „Výborně,“ zazněl do ticha hlas neznámého cizince. „Vidím, že jsi pochopil, a o tohle celou dobu šlo.“
    „Opravdu to musí takhle dopadnout?“
    „Neznám budoucnost,“ pokrčil rameny.
    „Přesto jsi mě celou dobu směřoval sem. Bez jediného vysvětlení. Jen samé hádanky a náznaky,“ slyšel sám sebe mluvit.
    „Zkouška, co měla dokázat, zda jsi skutečně schopen dosáhnout velikých věcí. Chtěl jsem si být jistý, zda moje volba byla ta správná,“ vysvětlil neznámý stručně.
    „A uspěl jsem?“ nadhodil Twerin lehce posměšně.
    „Víc, než si myslíš,“ připustil po chvilkové úvaze.
    „Dobrá, tak potom bys mi mohl konečně přímo odpovědět na pár otázek.“ Twerin vycítil, že nadešla konečně ta správná chvilka klást otázky a hlavně dostat konečně odpovědi.
    „Máš pocit, že si zasloužíš odpovědi?“ zasmál se cizinec pobaveně.
    „Řekl bych, že ano!“ stál si Twerin za svým.
    „A co bys chtěl vědět?“
    „Odpovíš mi jenom tak, nebo v tom je nějaký háček?“ měřil si ho podezřívavě.
    „Jsi přesně takový jako tvůj otec,“ odtušil cizinec s povzdechem.
    „Znal jsi ho?“
    „Má tohle být tvá otázka?“ Levé obočí šlo tázavě nahoru. „Předem říkám, že odpovím jenom na jednu otázku. Víc ne, takže si dobře rozmysli, co chceš skutečně vědět.“
    „Kdo vlastně jsem a odkud mě znáš?“ položil Twerin otázku po dlouhé odmlce. Musel zvážit zatraceně mnoho a nakonec zjistil, že nezná odpověď pouze na jedinou otázku. U ostatních měl alespoň tušení, představu, vizi, ale o sobě nevěděl vůbec nic.
    „Pamatuji si na tebe od prvních okamžiků, kdy jsi přišel na svět a dostal jméno Jack Carter, syn Denise a Samanthy Carterových. Alespoň v dané realitě, kterou jsi nevědomky s mým přispěním opustil a tím zůstal naživu. V tvé skutečné realitě bys byl mrtvý. Takhle jsi se stal Twerinem, mužem, který dokáže veliké věci. Nebo si myslíš, že jsem ti vybral špatně nové jméno?“ dodal s jasným otazníkem. Odpověděl víc, než se ho zeptal, ale on nepotřeboval víc vědět. Kdesi uvnitř si konečně uvědomil své skutečné možnosti zakódované v DNA. Ano, z první generace se povedl mnohem lépe než jeho dvojče, ale o něm už nemluvil. Zmizel ze scény. Tady už nebylo zapotřebí jeho rad.


Epilog

    Nadešel okamžik, na nějž se Twerin ani v nejmenším netěšil. Aschenové byli pryč, ale on musel učinit důležité rozhodnutí. Rozhodnutí, které se mu nedělalo ani trochu lehce. Na rozdíl od ostatních, kteří stále oslavovali vítězství, on už zvažoval budoucí možnosti. Ano, příliš dobře si uvědomoval, co bude následovat po návratu na Acerii. DTKá by ho určitě pochopil. Pokud měl vrchní starší nějakou opravdu výjimečnou vlastnost, tak právě pochopení. Jeden z důvodů, proč byla jeho pozice mezi Branoopany tak neotřesitelná. Na rozdíl od něj zbytek rady nebude mít pochopení a on viděl dopředu, jaká opozice se zvedne. Proto musel učinit jedno těžké rozhodnutí. Aby se mu činilo lehčeji, přesunul se sám zpátky na palubu Klidu soudného dne. Twinheada, Ianu, Leiu a Creativa s Daerií záměrně ponechal na Zlatém dědictví.
    „Co máš teď v plánu, Twerine?“ přerušil tok jeho myšlenek Cyrix. Dobře si všimnul zasmušilosti svého velitele.
    „Přemýšlel jsem, příteli,“ odtušil Twerin vážně.
    „A k čemu jsi dospěl tentokrát?“ zajímal se Cyrix.
    „Nemůžeme je vzít sebou na Acerii.“
    „Co tím myslíš?“
    „Zlaté dědictví.“
    „Možná by Derryl….,“ zkusil kapitán nadhodit možnost.
    „Ne, Cyrixi, tohle nepomůže. Ne v dlouhodobém výhledu.“
    „Takže?“
    „Mluvil jsem s Asgardy. Vezmou je s sebou do Andromedy.“
    „Uvědomuješ si, že Zlaté dědictví je jedinečnou lodí?“ položil Cyrix jednoznačnou otázku.
    „Ano. Právě proto.“
    „Chápu,“ přikývnul Cyrix, neboť to dávalo smysl. Plány měli, takže mohli v klidu postavit novou. „Kdo bude velet té lodi? Awren?“
    „Ano.“
    „Myslel jsem si to,“ učinil Cyrix souhlasné gesto. „Jak myslíš, Twerine. Zajistím transport pro tvého syna a…“ Zarazil se, když viděl, jak levý koutek Twerinových úst sebou zaškubal v náznaku kyselého úsměvu.
    „Ne, příteli,“ zavrtěl hlavou. „Nechme je všechny tam, kde teď jsou.“
    „Ale…“
    „Já vím. S Awren budou v bezpečí.“
    „Je to tvůj syn, Twerine. Tvoje rodina,“ připomněl mu jemně.
    „Já vím,“ zopakoval předchozí slova.
    „Kvůli Atii?“ zeptal se Cyrix nečekaně ostře.
    „Kvůli Atii a Branoopě.“
    „Nechápu…“
    „Náš velký den je mnohem blíž, než si myslíš, Cyrixi. Budu potřebovat jednat a oni jsou pro mě břímě,“ začal tiše mluvit, tak aby ho slyšel jenom kapitán KSD. „Když vím, že budou v bezpečí, nemusím se příliš ohlížet. Mohu konečně udělat, co musím, a nebát se toho, že je ztratím. Nevím, jestli bych se smířil s jejich ztrátou.“
    „Rozumím, příteli.“ Kapitán mu položil ruku na rameno a přikývnul. V jeho veliteli bylo více lidskosti, než se na první pohled zdálo. Přesně tomu vždy věřil a nyní se jeho předtucha potvrdila. I Twerin byl pouhý smrtelník se svými chybami a slabostmi. Od prvního dne věřil, že následuje správného muže, který přivede Branoopany zpátky do povědomí celé galaxie.
    „Navázat spojení s Awren!“ přikázal Twerin Werbatirovi u taktiky.
    „Rozumím.“
    Tvář Awren se objevila na obrazovce. Od posledního setkání před necelým dnem se na ní něco změnilo. Možná proto, že naprogramovala nanity, aby změnili její účes. Spíš to bylo v tom pohledu plného živosti a elánu. Proti vlastní vůli se Twerin musel usmát. Vítězství nad Wraithy přineslo tolik očekávané podpoření morálky. Nepočítaje další události, které nastaly krátce poté.
    „Opravy na Zlatém dědictví jsou dokončeny. Čekáme na tvé rozkazy, Twerine,“ řekla v úvodu.
    „Výborně,“ kývnul prostě, ale nic dalšího neříkal.
    „Co máš v plánu teď?“ zajímala se vidě jeho, jak váhá.
    „Vrátím se na Acerii, abych podal hlášení.“
    „Fajn, těším se na setkání s Atií. Po tak dlouhé době snad bude méně temperamentní,“ nadhodila s úsměvem.
    „Obávám se, že Atia se nezměnila ani v nejmenším.“
    „Myslela jsem si to. Takže, jaké jsou rozkazy?“
    „Odletíte s Asgardy do Andromedy.“
    „Cože?“ vytřeštila na něj oči.
    „Velitel Thor na vás čeká během hodiny. Vezme Zlaté dědictví do vleku. Jeho loď je mnohem rychlejší,“ dodal suše.
    „Takže politika,“ pohasl Awrenin dosavadní úsměv.
    „Ano, politika.“
    „Pokud chceš někoho přesunout k sobě na KSD, tak máš nejvyšší čas,“ upozornila ho nenápadně na fakt, že má na palubě jeho syna.
    „Moje posádka je kompletní. Navíc, ty budeš lidi potřebovat mnohem víc než já.“
    „Chápu,“ přisvědčila, neboť na rozdíl od ostatních pochopila, co se snažil říci. „Chceš se alespoň rozloučit?“
    „Nahrál jsem pro každého vzkaz, ještě když jsem byl na palubě,“ zavrtěl hlavou.
    „Ty jsi to předpokládal, že?“ nasadila pobavený úsměv. „Celou dobu ses do mě úmyslně navážel, abys mi nakonec nechal moji loď a na ní všechno, na čem ti záleží.“
    „Přesně tak.“
    „Postarám se o ně. Slibuji,“ bylo poslední, co řekla, než spojení vypadlo.
    V očích kapitánky Awren bylo nebezpečně vlhko, nechtěla ale dávat podobné emoce najevo před svojí posádkou ani před Twerinovou. Místo toho kývla na Gigabyta, který ovládal kormidlo, aby zadal kurz k Thorově lodi. Asgadská loď si je přitáhla pod sebe. Velice opatrně, tak aby se vešli do jejich hyperprostorového okna. Celá operace trvala pouhé minuty, na hlavní obrazovce Klidu soudného dne ji zatím sledovali s napětím. Twerin nehnul ani brvou, když Thor aktivoval hyperpohon a obě lodě zmizely v záblesku světla. Jedna kapitola branoopanské historie skončila.

*Konec*

 

Zpět na FAN FICTION | FLASH INDEX | NONFLASH INDEX

Vytvořil sg1.cz tým.